Bezpečnostní prostředí

Bezpečnostní prostředí (81)

V nové strategické koncepci Severoatlantické aliancez roku 2010 jsou jako nejvážnější bezpečnostní hrozby označeny raketové útoky, šíření jaderných zbraní, terorismus, pirátství a nově kybernetické útoky. Možná bychom mohli přidat neřízenou migraci, zvláště jako důsledek tzv. arabské krize. Po útoku na estonskou elektronickou síť provedeném nejspíš Rusy a po osmnáctiminutovém ovládnutí světové internetové sítě pro změnu Číňany se tzv. kyberválka stala realitou. I když jde stále o hypotézy, věrohodnost podobných zpráv je aproximativní. Tento text prezentuje a syntetizuje vybrané informace zvláště týkající se bezpečnosti a bezpečnostního prostředí, které byly nejfrekventovaněji publikovány v českých sdělovacích prostředcích, tj. v denících, časopisech, rozhlasu a v televizi, a také na některých serverech; informace jsou uváděny v koncentrované podobě a převážně ě publicistickým stylem. Zároveň se pokouší i o určité zobecnění těchto informací.
Právě o konstituování Evropy jako srovnatelného soustátí schopného vzdorovat velmocensky silným Spojeným státům, Číně, Rusku, Indii, Brazílii a dalším velkým zemím, z nich čtyři poslední spolu s Jihoafrickou unií vytvořili BRICS, aby ještě víc posílily své postavení, aktuálně a akutně jde zvláště po finanční a ekonomické krizi, které silně zasáhla i Evropskou unii a eurozónu. Týká se to jak ekonomiky a sociálních problémů, tak logicky i evropské a euroatlantické bezpečnosti. Nepodaří-li se tuto krizi překonat, dojde-li nací k fragmentaci Evropy, může její rozpad znamenat i bezpečnostní hrozbu. Takový cíl si klade i toto zamyšlení. Předpokládal vůbec někdo takový vývoj?
V souvislosti s desátým výročím útoků al-Ká'idy na WTC a Pentagon, zabitím Usámy bin Ládina, odhalením logistického zázemí severokavkazských teroristů v ČR i veřejně ventilovaným sporům v domácí muslimské komunitě je opětovně intenzivně diskutována problematika ohrožení ČR ze strany islamismu, terorismu a souvisejících fenoménů. Cílem tohoto článku je vytvořit základní rámec pro konceptualizaci hrozby vůči ČR a na základě dosavadních událostí a volné extrapolace trendů a srovnáním se zahraničím analyzovat intenzitu jednotlivých ohrožujících projevů se vztahem k ČR. Specifická pozornost bude věnována vybraným vojenským atributům.
Autoři článku se pokusili identifikovat rodící se nová ohrožení globálního charakteru, s nimiž bude v blízké budoucnosti Česká republika pravděpodobně konfrontována. Článek definuje taková ohrožení, která mohou ovlivnit globální bezpečnost a kvalitu života. Signály o jejich vynořování se buď staly zřetelnými teprve nedávno, nebo budou pravděpodobně identifikovány v průběhu následujících tří let. Dobu jejich zrání (to znamená situace, kdy se jejich efekty stanou významnými) je možno odhadnout na dva až deset let. Za rodící se nová ohrožení přitom autoři nepovažuji dnes již široce známé problematiky, jako například zvyšující se hladina oxidu uhličitého v atmosféře nebo hospodářský vzestup Číny. Formou scenařů popsali možný vývoj pramenicí z hrozeb ekonomického, politického, kybernetického, a societálního charakteru. Článek shrnuje některé závěry ze studie, která navazuje na „Divoké karty v budoucím vývoji světové bezpečnosti".
Tento článek se věnuje aktuální problematice poslední doby, tj. zvládání nepokojů s etnickým podtextem. Současná situace je srovnána s historickými příklady i soudobými případy ze zahraničí. Jedná spíše o úvahy či hypotetické scénáře. Naznačené situace, jejich řešení a role ozbrojených sil v nich, předpokládají naprosté selhání státu v jeho základních funkcích, včetně selhání příslušných odpovědných složek, mezi které ale ozbrojené síly rozhodně nepatří. Jsou identifikována rizika, která s nimi mohou být spojena, včetně tzv. romské otázky. Naznačená řešení ovšem nemají oporu v současném právním řádu České republiky. Autor dochází k závěru, že zasazení armády by mělo být až tím posledním prostředkem, „ultima ratio".
Vlastní jaderný program představuje důležitý nástroj domácí i zahraniční politiky íránského režimu. V zahraniční politice slouží jako karta pro jednání s mezinárodním společenstvím o uznání práva Íránu na vlastní regionální politiku a jako pojistka proti vměšování jiných aktérů do íránské politiky. Jednání s mezinárodním společenstvím o jaderném programu nepřineslo zatím žádné výsledky mimo jiné proto, že obě strany mají odlišná očekávání. Mezinárodní společenství nabízí Íránu, že výměnou za splnění rezolucí OSN dojde ke zrušení sankcí a mezinárodní izolace. Írán naproti tomu chce být uznán jako mezinárodně respektovaná regionální velmoc legitimně prosazující své zájmy.
Cílem článku je představit aktuální diskuzi o kyberprostoru jako nové, páté válečné doméně. Čtenář je seznámen s konceptem kyberprostoru, jeho současným uchopením v především amerických doktrínách a vojenské teorii. Kontextuálně je zmíněna i funkce armády a specificky vymezení možností české armády. Diskutována je podoba kyberprostoru a jeho charakteristiky v kontextu vedení vojenských operací. Představeny jsou argumenty zastánců myšlenky kyberprostoru jako válečné domény i kritika tohoto pojetí. V závěru jsou argumenty obou stran shrnuty a zhodnoceny a to i s přihlédnutím k roli a možnostem ozbrojených sil.
Článek pojednává o tom, jakým způsobem je současný syrský konflikt reflektován v České republice. Představeny jsou zejména aktivity samotné syrské diaspory v České republice, která je zde přítomna od dob komunistického režimu. Obdobně jako je tomu v Sýrii, i v České republice nejsou Syřané zdaleka jednotní. Jsou mezi nimi jak lidé loajální režimu strany Baas a Bašára al-Asada, tak členové opozice. Ta se navíc v polovině roku 2012 rozštěpila na dvě skupiny. Představena je i reakce na konflikt řady subjektů z České republiky.
Cílem článku je analýza některých klíčových závěrů studie Národní zpravodajské rady Spojených států „Global Trends 2030: Alternative worlds" publikované v prosinci 2012. Primárně se týká rozptylu globální moci a vlivu, jež ovlivňuje politický, ekonomický a bezpečnostní vývoj na globální i regionální úrovni, růstu role Asie a Pacifiku v globální ekonomice a bezpečnosti, čínsko-amerických bezpečnostních vztahů, problematiky konfliktů a definování role Spojených států a Evropy v měnící se geopolitické realitě. Závěry studie jsou rozšířeny o vlastní pohled autora na některé vývojové trajektorie, vycházející, jak z dříve publikovaných monografií, studií a článků.
V gesci Střediska bezpečnostní politiky CESES FSV UK proběhla v pražské Národní technické knihovně v pátek 16. listopadu 2012 v pořadí již osmá pražská bezpečnostní konference. Letošní téma „Energie – voda – potraviny: Klíčové komodity bezpečnosti a prosperity Evropy a ČR ve 21. století" se soustředilo na triádu, jejíž dostupnost a udržitelné využití je zcela zásadní pro budoucnost lidstva a planety. Konference byla součástí projektu bezpečnostního výzkumu „Trendy, rizika a scénáře bezpečnostního vývoje ve světě, Evropě a ČR – dopady na bezpečnostní politiku a bezpečnostní systém ČR".
Strana 8 z 9