Inflace ve výdajích na obranu: otevření diskuze

Výstavba obranného systému České republiky vychází z dlouhodobých predikcí možných bezpečnostních rizik a plánů zdrojů dostupných pro obranu, zahrnujících i plánování obranných výdajů. Tento článek se zaměřuje na problém časové hodnoty peněz v prostředí obrany. Snaží se odpovědět na otázku, zda obrana pro vyjadřování inflace vyžaduje koncipování vlastního cenového indexu nebo zda lze k tomuto účelu využít civilní ukazatele v podobě deflátoru HDP či indexu spotřebitelských cen.

Další informace

  • ročník: 2006
  • číslo: 3
  • typ článku: Vědecký / Research

 

Úvod

Rezort Ministerstva obrany ČR představuje nosný prvek systému zajištění vnější bezpečnosti státu. Tento rezort v průběhu posledních dvou dekád prošel a stále prochází zásadními změnami postihujícími jeho velikost, strukturu, systém řízení i ekonomiku. Z pohledu rezortní ekonomiky je obzvláště významná situace, která vznikla ve druhé polovině roku 2004, kdy Parlament ČR schválil novelu zákona o rozpočtových pravidlech vycházející z koncepce reformy veřejných financí. [1] Hlavní novinkou této novely bylo zavedení závazných střednědobých výdajových rámců, neboli výdajových stropů za účelem podpory snižování schodku státního rozpočtu. Ministerstvo financí a vláda musí nadále při sestavování návrhu zákona o státním rozpočtu dodržovat celkové výdaje státního rozpočtu ve výši střednědobého výdajového rámce, který je schvalován parlamentem. Již v roce 2004 na podzim parlament schvaloval nejen zákon o státním rozpočtu na rok 2005, ale i střednědobý výdajový rámec na léta 2006 a 2007. Účelem zahrnutí mandatorních výdajů do závazných rozpočtových rámcích bylo přimět jednotlivé rezorty k tomu, aby nenavrhovaly zákony, které by vedly k výdajům překračujícím stanovené výdajové rámce. Výdajové stropy mají také zaručit to, že případné vyšší daňové příjmy například z titulu vyššího tempa růstu HDP budou použity na další snižování deficitu a nerozpustí se ve výdajích. To by mělo umožnit, aby výdaje ze státního rozpočtu začaly v ekonomice plnit svoji stabilizační funkci.

Schválený státní rozpočet na rok 2005 počítal s hrubým meziročním nárůstem výdajů v obraně ve výši 4,39 %. [2] Po očištění tohoto nárůstu meziroční mírou růstu spotřebitelských cen ve výši 1,9 % je možno výsledný čistý nárůst o 2,49 %. [3] Jistým problémem výše uvedených údajů je skutečnost, že ne všechny výdaje kapitoly 307 státního rozpočtu – ministerstvo obrany plánované pro rok 2005 byly v tomto roce opravdu vyčerpány. Další problém spočívá v otázce aplikovatelnosti indexu spotřebitelských cen v oblasti obrany.
Záměrem tohoto článku je tak odpovědět na to, jaká jsou specifika inflačního procesu v prostředí obrany, posoudit, zda-li jsou civilně zjišťované indexy optimálním ukazatelem míry růstu cenové hladiny v obranných výdajích, a uvést příklady řešení tohoto problému z prostředí vybraných zahraničních armád.

Inflace v obranných výdajích

Inflaci je možno v obecné rovině označit jako „trvalejší růst cen, vyjadřovaný procentním nárůstem všeobecné cenové úrovně za jednotku času“. [4] Jedná se tedy o růst cenové hladiny jako celku, pro kterou nárůst ceny jedné z dílčích komodit ještě nemusí nezbytně znamenat růst inflace. Pokud se mění cena jedné komodity, pak hovoříme o změně relativních cen. Ta je ve většině případů způsobena jen změnami agregátní nabídky nebo poptávky a jejím důsledkem zpravidla není růst nebo pokles cenové hladiny, ale změna v alokaci zdrojů. [5]
Oblast obranných výdajů je ovšem mimořádně specifická, z čehož vyplývá i specifičnost inflace, kterou obranné výdaje nutně vykazují. Za zásadní odlišnosti od běžné inflace, která probíhá v „civilním“ sektoru je možné označit následující:

1. Odlišnosti ve skladbě inflačního koše.

2. Specifický charakter trhu, v rámci kterého inflace vzniká. [6]

3. Velký vliv změn směnných kurzů na velikost obranných výdajů.

4. Administrativní omezení sledující ochranu národních zájmů a národní bezpečnost.

5. Snaha o „vyhledávání renty“ na straně subjektů obchodujících s rezortem obrany aj. [7]

Za pravděpodobně nejvýznamnější problém v měření inflace v obraných výdajích je možné považovat složení a strukturu koše určeného pro výpočet změny úrovně cenové hladiny, resp. výše inflace. V této souvislosti je poměrně častým jevem přesvědčení, že pro potřeby měření inflace obranných výdajů je možné použít některý z indexů „civilního určení“, např. index spotřebitelských cen (CPI - Consumer Price Index) nebo index cen průmyslových výrobců (IPPI - Industrial Product Price Index). Měření inflace je ale vždy založeno na existenci relevantního spotřebního koše, který zahrnuje reprezentanty (položky) nakupované (resp. produkované [8]) zkoumaným subjektem nebo souborem subjektů v takové míře, kdy změna ceny každého z reprezentantů působí na celkový pohyb cenové hladiny koše. Český statistický úřad (ČSÚ) považuje v případě stanovení míry inflace prostřednictvím CPI za nutnou míru podílu reprezentanta na spotřebě subjektu nebo souboru subjektů 0,05 %. [9]
Tab. 1 a 2 zachycují skladbu košů užívaných k měření CPI a IPPI. Index IPPI je vzhledem k faktu, že se jedná o zachycování cen generované produkce na straně producentů zjevně nevhodný. V případě CPI je důvodem pro takové tvrzení zejména charakter reprezentantů a velikost jejich podílu na celkové spotřebě.

Tab. 1: Váhy kategorií pro výpočet CPI

Název kategorie CPI

Váha pro index bez vývozu

r. 2001 (‰)

Potraviny a nealkoholické nápoje 197,569564
Alkoholické nápoje a tabák 79,243183
Odívání a obuv 56,926059
Bydlení, voda, energie, paliva 236,401711
Bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy 67,922158
Doprava 101,407268
Pošty a telekomunikace 22,543210
Rekreace a kultura 95,531747
Vzdělávání 4,495471
Stravování a ubytování 74,153115
Ostatní zboží a služby 49,457837
Celkem 985,651323

Tab. 2: Váhy kategorií pro výpočet IPPI

Název kategorie IPPI

Váha pro index bez vývozu

r. 1999 (‰)

Dobývání energetických surovin 26,999916
Dobývání ostatních nerostných surovin 8,241404
Průmysl potravinářský a tabákový 210,218476
Textilní a oděvní průmysl 27,026772
Kožedělný průmysl 4,620514
Dřevozpracující průmysl 20,697698
Papírenský a polygrafický průmysl 48,056496
Koksování a rafinérské zpracování ropy 38,836404
Chemický a farmaceutický průmysl 46,983566
Gumárenský a plastikářský průmysl 35,304643
Průmysl skla, keramiky, porcelánu a stav. Hmot 59,237844
Výroba kovů a kovodělných výrobků 128,568671
Výroba strojů a zařízení 67,869035
Výroba elektrických a optických přístrojů 73,753841
Výroba dopravních prostředků 60,017374
Zpracovatelský průmysl jinde neuvedený 26,708598
Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody 116,858749
Celkem 1000,00000

Zejména v důsledku rozdílného složení košů je obecně přijímán náhled na vztah mezi civilní a obrannou inflací. Míra inflace v obranných výdajích je tak považována kvůli vysokému podílu zbraní, munice a speciálních technických zařízení na celkových obranných výdajích za přirozeně vyšší než inflace v oblasti civilních výdajů. Na základě minulých zkušeností bylo vysledováno, že meziroční nárůst cen zbrojního materiálu představoval přibližně 10 %. Rovněž existuje obecné přesvědčení, že cena zbraní a zbraňových systémů se zdvojnásobuje každých cca 18 let. [10] Vzhledem k akceleraci technologického pokroku v oblasti zbrojní produkce je opodstatněné domnívat se, že srovnatelná relace bude existovat i budoucnosti. Vyloučit nelze ani zesilování tohoto trendu.

Vzhledem ke skutečnosti, že zbraně, munice a zbraňové systémy jsou komodity obchodovatelné na světovém trhu a světový trh je místem, kde dochází ke konstituci jejich tržních cen, jsou tyto poznatky o chování cen zbrojní produkce uplatnitelné celosvětově. Uvedené komodity lze ve smyslu zákona jedné ceny [11] rovněž označit za zdroje mezinárodní transmise inflace. V neposlední řadě je rovněž nutné připomenout významný vliv pohybu měnových kurzů na cenu importované zbrojní produkce. Právě změny směnných kurzů jsou potenciálním zdrojem dodatečné inflace/deflace a způsobují zvýšenou volatilitu cen v korunovém vyjádření.
Dalším faktorem, který má potenciálně silný vliv na inflaci v obraně je personální politika ozbrojených sil. Přechod na konskripční systém může pro ozbrojené síly znamenat „snížení“ ceny pracovní síly. Profesionalizace naopak bude pravděpodobně znamenat zvýšení ceny tohoto výrobního faktoru.

Přístup k měření inflace v obranných výdajích ve Spojených státech

Vláda USA za účelem vyjadřování inflace v obraně využívá index cen nákupů Ministerstva obrany, který je sestavován Úřadem finančního náměstka ministra obrany USA (Office of the Under Secretary of Defense, Comptroller, US DOD). Skládá se z meziročních plánů vycházejících z fiskální směrnice Úřadu pro řízení a rozpočet (Office of Management & Budget) v návaznosti na zkušenosti s cenami obranných nákupů kalkulované Úřadem ekonomických analýz Ministerstva obchodu (Bureau of Economic Analysis, Commerce Department).

Při konstruování indexu cen obranných nákupů se stejně jako u jiných cenových indexů vychází z tzv. bazického (výchozího) roku, který je vztažným bodem představujícím fixní cenovou hladinu (vyjadřován jako 1,00). Další významnou veličinou při konstruování cenového indexu je agregátní cena, která představuje vážený průměr cen jednotlivých komodit, kdy je každá cena vážena podílem dané komodity na celkových výdajích. Agregátní cena je tedy pomyslnou cenovou hladinou konstruovanou za účelem měření inflačních pohybů. Do značné míry je ovlivňována kombinací zahrnutých komodita změn v jejich poměrném zastoupení v daném koši za určité časové období.

Posledním stěžejním ukazatelem využívaným v procesu plánování obranných výdajů USA při zohledňování cenových změn je index TOA (Table of Allocation) nebo-li alokační index, který vyjadřuje dopad změn inflace na rozvržení alokovaných finančních zdrojů pro daný rozpočtový rok. Je významný zejména pro časové rozložení činností (a výdajů) v rámci rozpočtového roku a obvykle je koncipován na bázi běžného tempa výdajů pro jednotlivé výdajové položky. Index TOA měří rozpočtované změny inflace vůči fixnímu objemu výdajů.

Níže uvedené tabulky uvádí některé vybrané údaje o hodnotách cenových změn ve Spojených státech. Již z tab. 1, která shrnuje vývoj deflátoru HDP, indexu spotřebitelských cen a inflace v rezortu obrany USA bez zahrnutí výdajů na platy vlastního personálu [12] a souhrnných výdajů rezortu, je možno vyvodit některé zajímavé skutečnosti. Z tabulky uvádějící jako bazický rok 2006 je patrné, že s výhledem do roku 2006 Spojené státy předpokládají nárůst cen v ekonomice obecně (deflátor GDP) o 8,62 %. Spotřebitelé mohou za stejné období počítat s nárůstem cen o 9,95 %, což je údaj téměř shodný s inflací očekávanou v rezortu obrany bez zahrnutí výdajů na platy (9,71 %). Situace se však výrazně změní při zahrnutí výdajů na platy. V této situaci je v obraně očekáván do roku 2010 nárůst cen o 10,42, což převyšuje všeobecný růst cen v ekonomice o nikoliv nevýznamná 1,8 %.

Ač je na první pohled zřejmé, že se ve Spojených státech změny v inflaci obranných výdajů výrazným způsobem neodlišovaly od trendů růstu cen v celé ekonomice, naměřená i odhadovaná data poukazují na odlišnou dynamiku cenových změn v obraně vůči „civilní“ části ekonomiky. Výrazný je zejména rozdíl mezi změnami spotřebitelských cen a cen komodit nakupovaných v obraně. Z toho lze vyvodit, že využívání indexu růstu spotřebitelských cen pro potřeby obrany může vést k poměrně výrazným nepřesnostem. [13]

Obzvláště po zohlednění výdajů na platy do souhrnných obranných výdajů se jeví užitečným konstruovat ukazatel cenových změn v obraně, soustavně sledovat a vyhodnocovat shromážděné údaje a na jejich základě koncipovat odhad budoucího vývoje těchto cen. Je to zřejmě jediná cesta, jak může management rezortu obrany snižovat míru nejistoty ve vztahu k reálné hodnotě v budoucnu alokovaných finančních zdrojů.

Tab. 3: Indexy růstu cenové hladiny v rezortu obrany a ekonomice USA za období 2000-2001 s bazickým rokem v roce 2001

Rozpočtový rok IdGDP2006 ICPI2006 IDSPbP2006 IDSPC2006
2000 88,80 87,85 89,33 85,37
2001 90,90 89,96 91,72 87,98
2001 92,59 91,05 92,30 90,31
2003 94,25 93,14 93,18 92,32
2004 96,13 95,19 95,45 95,02
2005 98,08 97,85 98,00 97,81
2006* 100,00 100,00 100,00 100,00
2007* 102,06 - 102,28 102,47
2008* 104,21 - 104,60 104,99
2009* 106,36 - 107,11 107,66
2010* 108,62 - 109,71 110,42

Tab. 4: Míry inflace v rezortu obrany a v ekonomice USA za období 2000-2010

Rozpočtový rok míra dGDP Míra CPI Celková míra DSP Míra DSP bez platů
2001 2,36 2,40 3,06 2,68
2002 1,86 1,21 2,65 0,63
2003 1,79 2,30 2,23 0,95
2004 1,99 2,20 2,92 2,44
2005 2,03 2,79 2,94 2,67
2006* 1,96 2,20 2,24 2,04
2007* 2,06 - 2,47 2,28
2008* 2,11 - 2,46 2,27
2009* 2,06 - 2,54 2,40
2010* 2,12 - 2,56 2,43

Kanadský přístup k měření inflace v obranných výdajích

Kanadské ministerstvo obrany (DND - Department of National Defence) se otázkou měření inflace v obranných výdajích zabývá již od roku 1973. Pro potřeby zjišťování tohoto typu inflace používá cenový index obranných statků a tzv. ekonomický model (EM) k predikci trendů v oblasti pohybu cen. Vzhledem k přesvědčení, že statky a služby pořizované za účelem zajištění národní obrany jsou značně specifické, a tak podléhají jiným inflačním tlakům než statky a služby běžné, nejsou kanadským ministerstvem národní obrany užívány civilně zjišťované indexy, jako jsou index spotřebitelských cen CPI nebo deflátor HDP.

EM byl až do poloviny 80. let aktivně užíván pro potřeby plánování, kdy kanadské ministerstvo financí poskytovalo prostředky ministerstvu národní obrany ve výši odpovídající výstupům EM, popřípadě ve výši, která se pohybovala někde mezi hodnotou zjištěnou EM a hodnotou deflátoru HDP. Tento přístup byl ovšem koncem 80. let porušen z důvodu nutnosti zastavení rychlého nárůstu rozpočtového deficitu Kanady. Jak uvádí Salomon, vojenské výdaje byly v důsledku těchto kroků sníženy až o 30 % [14], a tak nebylo možné EM aplikovat bez výrazných omezení. I přesto byly v obou obdobích publikovány studie potvrzující značný rozdíl mezi inflací, kterou zaznamenala ekonomika jako celek, a inflací dosaženou ministerstvem národní obrany. [15]

EM je publikován každý rok, zpravidla v květnu po ukončení předchozího rozpočtového roku. Obsahuje předpověď změny cen pro daný rozpočtový rok a pro dalších pět let. [16] Dalšími dokumenty, které se inflací zabývají jsou Defence Management System [17] a Defence Planning Guidance z roku 1999. V té se konkrétně uvádí, že „Jakkoli tento index (deflátor HDP) odráží velikost inflace v národní ekonomice, nezachycuje odpovídajícím způsobem inflační tlaky v oblasti Programu obranných služeb. Ministerstvo se v této souvislosti snaží přesvědčit ministerstvo financí a Úřad pro správu rozpočtu,aby v této oblasti došlo k zásadní korekci, která by zabezpečila odpovídající úroveň financování při zohlednění skutečnosti, že inflace v obranných výdajích je vyšší než její běžný průměr zachycený deflátorem HDP.“ [18]

Inflací je v EM označována jakákoliv změna v ceně vyvolaná některým z následujících faktorů:

1. Změna úrovně domácích cen.

2. Změna úrovně zahraničních cen.

3. Změna měnových kurzů.

4. Změna v daňové oblasti.

5. Změny v oblasti akviziční politiky.

Hlavními zdroji inflace jsou zpravidla změna úrovně domácích cen, změna úrovně zahraničních cen a změna měnových kurzů. Domácí inflace je ohodnocována pomocí jednorozměrných nebo vícerozměrných inflačních modelů, které jsou založeny jak na historickém vývoji cen komodity, tak na řadě proměnných odrážejících specifika obranných výdajů. Míra zahraniční inflace je získávána od soukromých analytických firem a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD - Organization for Economic Cooperation and Development). Pohyby směnných kurzů jsou vyhodnocovány a predikovány ve spolupráci s Bank of Canada, prostřednictvím jejích standardních modelů. [19]

Tab. 7 a 8 zachycují vývoj civilně zjišťované inflace i inflace v obranných výdajích. Z tab. 7 jsou patrné rozdíly ve vývoji míry inflace v jednotlivých letech. Ačkoli míra inflace v obranných výdajích se v některých letech vyvíjela velmi podobně jako míry inflace v civilním sektoru, lze tuto skutečnost považovat spíše za náhodu než za pravidlo. To je ještě více zřejmé z tab. 8, která zachycuje vývoj kumulované inflace pomocí indexu s bází v rozpočtovém roce 1982/83. I přesto, že se hodnoty indexu v rozpočtovém roce 2000/01 v případě CPI a DSP mimořádně podobají, je nutné se rovněž zaměřit na jejich vzájemný vývoj v 90. letech, kde se jejich hodnoty značně liší. Tato skutečnost dokazuje, že ačkoliv se výše civilně zjišťované inflace a inflace v obranných výdajích mohou v některých obdobích shodovat, v jiných mohou naopak vykazovat značné rozdíly. Tyto rozdíly jsou patrné zejména pokud je sledováno delší období, ve kterém je nutné hodnotit dopad vývoje inflace naplánované zdroje.

Užití civilně zjišťované inflace pro potřeby plánování obranných výdajů tedy může vést k nedostatku nebo nadbytku přidělovaných zdrojů, z čehož obojí není ani pro rezort, ani pro národní ekonomiku optimální.

Tab. 5: Míry inflace v rezortu obrany a v ekonomice Kanady za období 1982/83-2000/01

Rozpočtový rok Míra dGDP Míra CPI Míra DSP
1982/83 7,872 11,538 10,308
1983/84 4,769 7,464 5,905
1984/85 2,890 5,471 5,699
1985/86 3,483 3,654 5,391
1986/87 3,122 4,192 4,799
1987/88 4,738 4,023 4,107
1988/89 4,486 4,002 3,101
1989/90 4,390 4,555 4,401
1990/91 3,203 5,514 5,398
1991/92 2,367 6,194 -2,000
1992/93 1,363 1,648 3,696
1993/94 1,452 2,313 1,301
1994/95 1,304 0,201 2,299
1995/96 2,198 1,866 1,002
1996/97 1,792 1,252 2,005
1997/98 0,654 2,197 2,396
1998/99 -0,650 1,030 3,200
1999/00 2,516 0,732 4,302
2000/01 3,602 2,663 2,768

Tab. 6: Indexy růstu cenové hladiny v rezortu obrany a ekonomice Kanady za období 1982/83-2000/01

Rozpočtový rok IdGDP1982/83 ICPI1982/83 IDSP1982/83
1982/83 100,000 100,000 100,000
1983/84 104,769 107,464 105,905
1984/85 107,797 113,344 111,940
1985/86 111,552 117,485 117,975
1986/87 115,034 122,410 123,637
1987/88 120,484 127,335 128,715
1988/89 125,889 132,430 132,706
1989/90 131,416 138,463 138,546
1990/91 135,625 146,097 146,025
1991/92 138,834 155,147 143,105
1992/93 140,727 157,703 148,394
1993/94 142,771 161,350 150,324
1994/95 144,633 161,673 153,780
1995/96 147,812 164,690 155,321
1996/97 150,462 166,752 158,436
1997/98 151,446 170,416 162,232
1998/99 150,462 172,171 167,424
1999/00 154,247 173,432 174,627
2000/01 159,803 178,050 179,461


dGDP - deflátor HDP, CPI - index spotřebitelských cen, DSP - inflace v obranných výdajích.
Zdroj: přepočteno z SOLOMON, B. Defence Specific Inflation: A Canadian Perspective. Defence and Peace Economics. London: Carfax Publishing 2003 a URL: , [cit. 2006-03-15].

Shrnutí – specifický index cen v obraně nebo CPI/deflátor HDP?

Výše uvedené zahraniční příklady představují cestu aplikace specifických indexů růstu cen v obraně namísto „civilních“ indikátorů. Je však nutno podotknout, že ani v těchto státech nejde o zcela vyřešený a uzavřený problém. Řešení předpokládá dlouhodobější analýzu vzájemných vztahů jednotlivých typů inflace a odchylek, které tyto vztahy vykazují. K tomu zatím ani v případě USA ani v případě Kanady skutečně nedošlo.
V USA je specifický deflátor obranných výdajů kalkulován na základě směrnice vydávané ústředním vládním orgánem (OMB) pro celý vládní sektor. Tato instituce navíc koncipuje i „civilní“ ukazatele inflace. To zaručuje potřebnou míru kompatibility jednotlivých indexů na základě stejné nebo obdobné metodiky výpočtu. Ministerstvo obrany navíc nemůže být nařčeno, že se prostřednictvím nadhodnocování inflace v obraně snaží získat dodatečnou rentu v podobě větších objemů veřejných prostředků alokovaných do obranného rozpočtu.

Situace je poněkud odlišná v případě Kanady, kde iniciativa koncipovat specifický index inflace obranných výdajů zůstala v rovině rezortu obrany, který navíc aplikoval odlišnou metodiku výpočtu inflace v obraně od metodiky využívané k výpočtu CPI nebo deflátoru HDP. Tento nedostatek byl však v průběhu času překonán. Výraznější problém ovšem v případě Kanady znamenalo drastické snižování výdajů na obranu v 90. letech a nedůsledné uplatňování EM.

V předcházející části popsané odlišné vývoje cenových hladin různých košů komodit v případě USA a Kanady mohou kumulací za delší časové období způsobit značné rozdíly mezi dnes plánovanými a skutečnými cenami těchto komodit v budoucnosti. Tento fakt je pro obranný sektor o to významnější, čím více utváření obranného systému země vychází z dlouhodobých plánů výstavby sil a prostředků obrany.
Vzhledem ke skutečnosti, že obranné plánování v zásadě vychází z dlouhodobého horizontu předpokládaných bezpečnostních hrozeb, autoři tohoto článku pokládají za významné a užitečné věnovat pozornost vývoji cen komodit charakterizujících obrannou spotřebu. Přesnější a spolehlivější predikce finančních zdrojů nezbytných ke krytí budoucích obranných potřeb země znamenají transparentnější, stabilnější a spolehlivější systém výstavby ozbrojených sil jako klíčového pilíře zajišťování národní bezpečnosti.

Plk. doc. Ing. Vladan Holcner, Ph.D., nar. 1975, je absolventem bakalářského a inženýrského studia v oboru ekonomika obrany státu na Fakultě ekonomiky obrany státu VVŠ PV ve Vyškově. Ve stejném oboru již na Fakultě ekonomiky a managementu Univerzity obrany absolvoval v roce 2005 doktorské studium a v roce 2013 se úspěšně habilitoval a získal titul docent. Dále je absolventem kurzu Leaders for the 21st Century na George C. Marshall Center for Security Studies, Garmisch-Partenkirchen, SRN (2002) a International Defense Resources Management Course na Defense Resources Management Institute, Naval Postgraduate School, Monterey, CA, USA (2006). Od roku 2004 působí na katedře ekonomie FEM UO, nejprve na pozici odborného asistenta, od roku 2008 na pozici vedoucího skupiny ekonomiky obrany státu. V současné době zastává funkci děkana Fakulty ekonomiky a managementu. Jeho odborná činnost se zaměřuje na problematiku měření vojenských výdajů, vyzbrojování a mezinárodní spolupráce v této oblasti.

29/08/2014

Zanechat komentář