Autoři:
Příspěvek popisuje postavení prezidenta jako vrchního velitele ozbrojených sil, mezi jiným také jeho zvláštní vztah k ministru obrany, jemuž přísluší státní správa rezortu obrany, ale nepřísluší nejvyšší velitelská pravomoc. V praxi je někdy těžko rozlišitelné, jaké konkrétní akty jsou akty správními a jaké velitelskými. Chybí dlouhodobá ústavní tradice jednání prezidenta jako vrchního velitele ozbrojených sil v době války. Československé vojsko sice bylo účastno obou světových válek, nikoliv však jako samostatně operující armáda, ale vždy jako součást jiných operujících armádních skupin a operačně podřízena cizímu, byť spojeneckému velení.

Další informace

  • ročník 2012
  • číslo 1
  • stav Recenzované / Reviewed
  • typ článku Přehledový / Peer-reviewed
Zveřejněno v Strategické řízení