bezpecnostni prostredi

Příspěvek se zabývá výzvami pro obrannou politiku a strategii ČR a předkládá doporučení pro udržení relevantnosti a dlouhodobé zdrojové udržitelnosti jejích ozbrojených sil. Předkládané návrhy vychází mimo jiné i z průběhu diskuze a výstupů z mezinárodní konference s názvem Obrana a strategie , pořádané Centrem bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany v Brně ve dnech 15.–16. června 2015.

Příspěvek se zabývá výzvami pro obrannou politiku a strategii ČR a předkládá doporučení pro udržení relevantnosti a dlouhodobé zdrojové udržitelnosti jejích ozbrojených sil. Předkládané návrhy vychází mimo jiné i z průběhu diskuze a výstupů z mezinárodní konference s názvem Obrana a strategie , pořádané Centrem bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany v Brně ve dnech 15.–16. června 2015.

Teorií středního dosahu se rozumí koncepce částečného zobecnění empirických poznatků nebo teorie vysvětlující některé dílčí společenské jevy a procesy (např. dynamiku sociální změny, funkci referenčních skupin, socializaci, sociální deviaci, konflikt rolí, formování sociálních norem ap.). Vznikla na základě poznání, že při interpretaci výsledků empirického výzkumu není možné vystačit s obecnými teoretickými konstrukcemi ani s jejich pojmovým a kategoriálním aparátem, že vztah mezi obecnými teoriemi a empirickým stupněm poznání musí být zprostředkován transformačními mechanismy a dílčími teoriemi. Stejně jako existují teorie středního dosahu v jiných sociologických disciplínách, je tomu tak i v oblasti války, míru, vojenství, bezpečnosti apod.

Soudobá industriální civilizace, jež možná dosahuje jednoho ze svých vrcholů právě na rozhraní 20. a 21. století, přinesla nejen materiální blahobyt části světa a zásadní kvalitativní rozšíření schopností a možností lidstva, ale i celou řadu globálních problémů negativně ovlivňujících životní prostředí člověka. Jedná se nejen o problémy související se zabezpečením zdrojů. Pokud k tomu ještě připočteme důsledky stále více se prohlubujícího procesu globalizace, jakými mohou být především přemístění těžiště světové ekonomiky, prohlubující se propast mezi „bohatým Severem a stále chudším Jihem", celosvětové šíření buď nově objevených chorob, nebo tradičních chorob pokládaných již za vymýcené, je jasné, že bezpečnost současného světa je ohrožena více než kdykoliv předtím. Vstupem České republiky do NATO a EU se nám nejenom otevřel prostor pro možnost žít budoucnost v míru, ale současně nás to zavazuje se aktivně na procesu výstavby takto chápané bezpečnosti podílet.

V přísném slova smyslu skoro všechny války v dějinách lidstva byly asymetrické. Válka je vlastně permanentní asymetrie. Nicméně asymetrické války se často chápou a vysvětlují jako něco nové, jako jev patřící „jen" k dnešní realitě světa. Pravděpodobně pojem „asymetrická válka" postupně získal jiný obsah, funkční smysl a význam, jinou konkrétně-historickou determinovanost. Při běžném používání se totiž velmi často podstata a účel tohoto pojmu zaměňuje.

Bezpečnostní fórum ’08 uspořádaly 13. února 2008 v Banské Bystrici Fakulta politických věd a mezinárodních vztahů UMB Banská Bystrica a katedra bezpečnostních studií. Vydaný sborník z jednání obsahuje 32 příspěvků v šesti tematických okruzích: metodologické problémy výzkumu bezpečnosti, bezpečnostní hrozby a z nich vyplývající rizika, islámský radikalismus, ohniska napětí, migrace a environmentální, ekonomická a energetická bezpečnost...

Bezpečnostné fórum ’08. Zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. FPVMV UMB, Banská Bystrica 2008, 240 stran.

V březnu 2007 vydalo alianční Strategické velitelství pro transformaci (ACT - Allied Command Transformation) studii „Future Security Environment (FSE)", která popisuje, jak by mohlo nejpravděpodobněji vypadat bezpečnostní prostředí ve světě do roku 2025. Na základě tohoto dokumentu pak mezinárodní vojenský štáb NATO vyvodí důsledky pro budoucí plánování sil Aliance. Následující příspěvek přináší hlavní teze studie FSE a tematicky navazuje na stať „Strategická vize transformace NATO", uveřejněnou ve VR 1/2005, kterou svým způsobem aktualizuje. Cílem článku je seznámit odbornou vojenskou veřejnost s tím, jaké budou podle NATO hlavní rysy světové bezpečnosti ve střednědobé perspektivě.

Budoucí bezpečnostní prostředí do roku 2035 a poté bude pravděpodobně stále složitější a bude pro vojenské síly NATO přinášet výzvy i příležitosti. Z analýzy budoucího bezpečnostního prostředí vyplývá, že ozbrojené síly budou pravděpodobně čelit výzvám, které se mohou rozvíjet s exponenciálním zrychlením a stále složitějším způsobem. Na základě budoucího směřování trendů lze identifikovat dvanáct pravděpodobných případů nestability, které by mohly dosáhnout mezí vyžadujících použití vojenských sil aliance, a to: zbraně hromadného ničení či s hromadným účinkem, konvenční válku, eskalaci použití síly, hybridní válku, nekonvenční válku / terorismus, narušení globální sféry, kritický útok na infrastrukturu, kybernetický útok, narušení státní správy, ohrožení civilního obyvatelstva, pandemické choroby a přírodní či člověkem způsobené katastrofy. Existuje však také mnoho příležitostí, které mohou ozbrojené síly NATO v budoucnosti využít, například budování a posilování vztahů, řešení nově vznikajících problémů, využití inovativních technologií a myšlenek k zachování vojenské výhody a porozumění lidských aspektů konfliktu s možností je ovlivnit. K zachování operační výhody dnes i v budoucnosti se společné síly NATO a jejich partneři budou muset neustále vyvíjet, přizpůsobovat a inovovat, aby vylepšili svoji schopnost společně komplexně působit ve všech doménách a komunikovat a zajistit politicko-vojenské cíle Aliance.

Výzkum popsaný v tomto dokumentu se uskutečnil v rámci výzkumného projektu Strategické alternativy (STRATAL) v rámci Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany v Brně, v České republice. Hlavním cílem tohoto příspěvku je zhodnotit vývoj české obranné politiky od léta 2016. Hlavními impulsy pro českou obrannou politiku byly summit NATO ve Varšavě, nová evropská Globální strategie, včetně záměru posílit spolupráci v oblasti obrany mezi členskými státy EU, a struktura dynamiky našeho bezpečnostního prostředí. Autoři analyzovali klíčové hnací síly změn a opatření prováděná v politické, vojenské, správní, ekonomické a společenské oblasti s cílem vyhodnotit celkovou účinnost obranné politiky. Na závěr autoři nabízejí několik doporučení s cílem zvýšit reakceschopnost a připravenost českého obranného systému a ozbrojených sil v krátkodobém i dlouhodobém časovém horizontu.

Vývoj ozbrojených sil ČR prošel od roku 1993 mnohými zvraty i řadou nových počátků. Vždy to měly být počátky lepší cesty, na jejímž konci měla být vyšší kvalita, odpovídající vnějším i vnitřním požadavkům a podmínkám. Nepopíratelnou skutečností je fakt, že za posledních třináct let vývoje bezpečnostní a obranné politiky ČR došlo k tolika dramatickým změnám, že jen stěží najdeme historické srovnání. Vznik samostatné AČR po rozdělení Československa, vypořádání se s dědictvím Varšavské smlouvy, řešení obrany ČR bez účasti spojenců, zapojení do mnohonárodních operací, vstup do NATO a postupné vypořádání se s deklarovanými závazky, reforma ozbrojených sil, později upravená na nový zdrojový rámec, zrušení vojenské základní služby a přechod na profesionální armádu – to jsou jen ty hlavní mezníky. Cílem příspěvku není hodnocení nedávné historie, byť je to potřebné, ale především úvahy o budoucnosti.

Katastrofické či varovné scénáře a tzv. divoké karty patří k základní prognostické výbavě, k jejímu instrumentáři, zvláště v bezpečnostní oblasti. Největší chybou je k nim přistupovat z ideologických hledisek, že představují názor autorů na budoucnost, který preferují nebo by si takový dokonce přáli. Je tomu a vždy bylo právě naopak, měly varovat, vzbudit aktivity, aby se děj směřující k nim přibrzdil a zastavil, aby k nim nedošlo, vyhnuli jsme se jim. Tak je tomu i s prezentovanými divokými kartami.

Cílem této stati je zmapovat historii využití soukromých vojenských sil. Soukromé vojenské společnosti typu Blackwater (pro svou špatnou pověst přejmenována na Xe Services LLC) jsou sice relativně novým fenoménem mezinárodní bezpečnosti, účast soukromých osob a/nebo skupin soukromých osob v „cizích" ozbrojených konfliktech je však fenoménem stejně starým jako válčení samotné. Bez pochopení dlouhodobějších historických souvislostí proto nelze fundovaně vést debatu nad klíčovými otázkami o samotném rozsahu a možných dopadech soudobého využití služeb soukromých vojenských společností.

Výzkum popsaný v tomto příspěvku se uskutečnil v rámci institucionálního výzkumného záměru Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany, Česká republika, jehož název je strategické alternativy (STRATAL). Příspěvek analyzuje vývoj české obranné politiky od roku 2017 do poloviny roku 2018. Autoři hodnotí klíčové hnací síly změn ve vnějším prostředí (bezpečnostní hrozby, strategickou autonomii EU, transatlantickou vazbu). Ve druhém kroku posuzují opatření prováděná v politické, vojenské, správní, ekonomické a společenské oblasti v reakci na tyto hybné síly a vyzdvihují některá rizika související s účinnou tvorbou a realizací obranné politiky.    

Článek představuje teorii informačních operací na pozadí ozbrojených konfliktů na Ukrajině, v Iráku a Sýrii. V úvodu jsou informace představeny jako fenomén a akcelerátor vývoje společnosti. Jsou zde nastíněny základní informační kanály, jež přináší informace bezpečnostního rázu jejich příjemci. Dále se článek věnuje bezpečnostnímu a operačnímu prostředí a také zranitelnosti, kterou s sebou vzrůstající závislost na informacích přináší. Jádrem článku jsou informační operace, které jsou prezentovány ve své teorii s autorovým komentářem k reálnému uplatnění ve vojenské praxi a v podmínkách Armády České republiky. Jako součást informačních operací jsou následně představeny psychologické operace, operace v počítačových sítích a elektronický boj. Článek je zakončen reálnými příklady informačních a psychologických operací v současných konfliktech a podmínkami jejich vedení v AČR. Závěr shrnuje obecné myšlenky o bezpečnostním prostředí a informačních operacích a zdůrazňuje význam informačních operací v současných i budoucích konfliktech.

Bezpečnostní systém České republiky se od roku 1998 postupně profiluje do podoby, jak je v obecné rovině definován a popsán v závěrečné části Bezpečnostní strategie ČR (2015). Text článku je zamyšlením nad některými možnostmi jeho dalšího zdokonalení z hlediska současného stavu i výzev, které vyplývají z vývoje bezpečnostního prostředí a z hlediska možností, jak na ně adekvátně reagovat.

Od přijetí visegrádské deklarace o spolupráci České a Slovenské federativní republiky, Polské republiky a Maďarské republiky na cestě k evropské integraci se stala ústředním bodem jejich spolupráce při vytváření podmínek pro vstup středoevropských států do NATO a rozšiřování této organizace. Vstup Slovenské republiky do NATO nebyl samozřejmostí a otázka členství v NATO stále do značné míry slovenskou společnost polarizuje. Analýza výzkumů uskutečněných v rámci projektu Transatlantické trendy (Transatlantic Trends) ukazuje klesající podporu NATO ve zkoumaných evropských zemích. Autor příspěvku analyzuje získaná data ve vztahu ke Slovensku a z analyzovaných trendů vyvozuje potřebu zintenzivnit veřejnou diskuzi o smyslu členství v NATO, o problémech jeho transformace, rozšiřování a působení NATO jako významného globálního aktéra mezinárodních vztahů.

Cílem příspěvku je obohatit odbornou diskuzi o budoucí podobě AČR a navazuje na předcházející výzkumné a publikační aktivity příslušníků Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany (CBVSS). Ve své první části provádí historickou exkurzi do roku 2012 a osvětluje důvody, které tehdejší velení AČR vedly k zahájení prací na Koncepci výstavby AČR (KVAČR). Krátce popisuje provázanost a hierarchii jednotlivých koncepčních a strategických dokumentů, postup prací na nich a sumarizuje argumenty podporující potřebnost KVAČRu jako takového. V další části přináší možné metodologické přístupy ke zpracování tohoto dokumentu výstavby AČR s využitím metody 9S včetně praktický příkladů, přečísluje základní strategická východiska a priority v jednotlivých etapách ohraničených léty 2020 a 2025 jako nezbytnou podmínku pro formulování strategie vedoucí k dosažení cílového stavu. Součástí dokumentu je i krátká exkurze do oblasti dlouhodobého plánování po hlavních oblastech schopností s využitím jejich popisu po funkčních oblastech DOTMLPFI, včetně příkladu použití této metodologie při přípravě projektů programového financování. Článkem formulovaná doporučení jsou postavena na nejlepších zkušenostech autorů s přípravou dokumentů obdobného typu v letech 2003–2013, doporučeních expertů ze širší bezpečnostní komunity ČR i doporučeních Aliance. Jako taková byla kompletně předána k využití zpracovatelům KVAČR na úrovni GŠ AČR v průběhu let 2013–2014.

Cílem článku je na příkladu vojenských pozorovatelů poukázat na problematiku dlouhodobějšího pobytu v kulturně odlišném prostředí zemí procházejících válečným nebo postválečným obdobím. Hlavním motivem je nalezení vztahu mezi prostředím a osobností jedince, jinými slovy řečeno, mezi osobností a kulturou. Konkrétně se budu snažit o nalezení prvků kultury, které způsobují změny v žebříčku hodnot a v konečném důsledku změny osobnosti jedince. Dlužno zdůraznit, že navzdory skutečnosti, že se v článku zaobírám problematikou změny hodnot, u konceptu kultury vycházím z jejího antropologického, nikoli axiologického pojetí.

V souvislosti s odezvou na rozpadající se bývalý Sovětský svaz a zakrátko po prvních indiciích rozkladu komunistického bloku iniciovali spojenci v NATO proces adaptace na vývoj geopolitického a geostrategického prostředí. V přechodném období se Aliance zaměřila na přizpůsobení novému vývoji jak s ohledem na předefinování hlavních cílů, tak i prostředků jejich dosažení. Tyto změny se projevily v revizích Strategické koncepce Aliance z roku 1991 a 1999. Mezi jinými systémy jde i letectvo DCA, které je schopno plnit současně úkoly jak s konvenční, tak i jadernou municí, což přispívá věrohodnějšímu odstrašování.

Mojmír Šlachta, Ohniska napětí ve světě. Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o. – Kartografie, Praha 2007, stran 187. Srovnáváno se studií Bezpečnostní politika České republiky. Závěrečná zpráva z výzkumného projektu – vedoucí výzkumného týmu Jaroslav Janda. Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996)

Článek se zabývá korelací mezi metodikami analýzy konfliktů a dynamikou mezinárodního bezpečnostního prostředí a zdůrazňuje potřebu přizpůsobit tyto metodiky rychlému sledu událostí ve světě. Analytický přístup začíná přehledem obecné teorie konfliktu; autor se následně zaměřuje na nejčastěji používané modely analýzy současných konfliktů a shrnuje způsob přístupu k témuž konfliktu, konkrétně nedávným událostem na Ukrajině, aby znázornil výhody a nevýhody jednotlivých modelů. Závěrečná část článku namísto závěru rozvíjí korelaci mezi dvěma analyzovanými body a způsob, jakým lze konkrétní prvky metodik přizpůsobit vývoji hlavních charakteristik mezinárodního bezpečnostního prostředí.

Změna bezpečnostní situace po 11. září 2001 je doprovázena i zvyšujícím se počtem bezpečnostních studií, zvláště o terorismu. Tak je tomu i v naší republice. Monografie tří autorů brněnské Univerzity obrany se po vymezení kategorie terorismu a jeho historickém vývoji věnuje teroristickým skupinám, typologii terorismu, způsobům jeho realizace, formám a důsledkům. Samostatná část se zabývá bojem proti terorismu.

David Řehák, Pavel Foltin, Richard Stojar: Vybrané aspekty soudobého terorismu Ministerstvo obrany České republiky – AVIS

Nová strategická koncepce NATO je pouze odrazovým můstkem pro otevřenou diskusi o širokém spektru bezpečnostních problémů. Východiskem v podmínkách ČR by mělo být stanovisko představitelů politických stran na otázky dalšího rozvoje Aliance. Autor se ve svém příspěvku zabývá historickými souvislostmi některých problémů, kterými se Aliance v současné době zabývá. Zároveň představuje některé nové hrozby a problémy, které vyvstávají v současné době a které budou v budoucnu stále akutnější: kybernetické hrozby, energetická bezpečnost, proliferace ZHN, stabilizační a rekonstrukční mise, operace mimo severoatlantický prostor, teritoriální obrana, další rozšiřování Aliance nebo rozvoj partnerské spolupráce. Zároveň upozorňuje na implikace teto diskuse na bezpečnostní a obrannou politiku ČR.

V článku je dokumentována složitost problematiky operačního prostředí ve vojenství v současnosti a budoucnosti. Je poukázáno na skutečnost, že ozbrojené síly jsou při přípravě a plnění úkolů pod širokou škálou vlivů, které musí být neustále brány do úvahy a nelze je ignorovat.

Příspěvek nabízí pesimistickou vizi sociálně ekonomické situace na území České republiky v polovině 21. století ve smyslu „worst case scenario". Jde o kvazi-expertní heuristickou úvahu vycházející z intuice autora a kontroverzních hypotéz; předpokládá nulovou pasivní variantu pokračování současného trendu při absenci řízeného vlivu okolí. Aktuálně to je diskuze k deklarovanému pokračování výzkumného prognostického projektu, nastíněného v „Bezpečnost v roce 2020 s výhledem do roku 2050" [1], jehož dosavadní obsah je úsměvně optimistický, kde predikovaná budoucnost sleduje nereálnou reprodukci současného světa.

Práce byla uskutečněna za finanční pomoci Grantové agentury Akademie věd ČR – reg. č. grantu IAA711680701 „Bezpečnostní rizika v procesu posuzování vlivu na životní prostředí".

Vláda České republiky schválila usnesením ze dne 10. prosince 2003 č. 1254 novelizovanou Bezpečnostní strategii České republiky. Ta se stala základním východiskem pro vypracování nové Vojenské strategie České republiky. Aktuální Vojenskou strategii České republiky schválila vláda usnesením ze dne 9. června 2004 č. 578. V závěru Vojenské strategie České republiky se předpokládá, že její případná novelizace bude zahájena v závislosti na zásadních politických, koncepčních a strategických změnách v oblasti bezpečnosti a obrany České republiky.

 Článek hodnotí koncepční rámec pro formulování české obranné politiky z hlediska rychlé změny bezpečnostního prostředí po anexi Krymu ze strany Ruska v březnu 2014 a v souvislosti s rostoucí nestabilitou na středním východě a v severní Africe. Příspěvek posuzuje rozhodující opatření přijatá na politické, vojenské, administrativní, ekonomické a společenské úrovně, za účelem hodnocení efektivnosti české obranné politiky. Autoři nabízejí několik zásadních doporučení pro zvýšení akceschopnosti a připravenosti českého obranného systému a ozbrojených sil jako jedné z jeho nejvýznamnějších složek, a to jak v krátkodobé, tak i dlouhodobé perspektivě.

Hlavním cílem toho článku je pojednat o roli postkoloniální teorie neokolonialismu ve vývoji bezpečnostní situace v Afghánistánu. Úvodní část je věnována vymezení postkoloniálního přístupu. Na tuto část navazuje definiční přehled neokolonialismu, jakožto moderní formy pokračování kolonialismu. V další části je pozornost zaměřena na roli samotného neokolonialismu v Afghánistánu, a to ve vztahu k působení a zájmům USA. Dále jsou v článku vymezeny hlavní dopady na bezpečnostní situaci a také výsledky deformace sil regionálních aktérů (Pákistánu a Indie) v Afghánistánu v důsledku angažovanosti USA v oblasti.  Závěrečná část shrnuje podstatné informace v kontextu teoretických požadavků a znaků teorie neokolonialismu ve vztahu k aktivitám USA a dalších státních aktérů v Afghánistánu i celém regionu.

V létě 2008 vypukla válka mezi Gruzií a Ruskou federací. Vyvolala celosvětovou pozornost a mnoho úvah na téma dalšího vývoje mezinárodních bezpečnostních vztahů. Dnes ještě není znám přesný konečný stav lidí, kteří byli zabiti přímo v bojové činnosti. Nakolik ale obě strany tvrdí, že jejich ztráty přesáhly počet jednoho tisíce, pak se podle zavedených mezinárodních kritérií jednalo skutečně o válku, nikoli pouze o ozbrojený konflikt (do tisíce mrtvých během jednoho roku bojů). Proto se v celém následujícím textu používá výraz „válka", i když byla ve srovnání s jinými velice krátká a rychlá.

Dne 17. dubna 2007 Rada bezpečnosti OSN jednala o politických a bezpečnostních důsledcích změny klimatu, tj. o geofyzikálním fenoménu velmi vzdáleném od tradičních témat mezinárodní bezpečnosti. Skeptikové označili jednání za neodůvodněné odchýlení od naléhavějších problémů a tvrdili, že změna klimatu má být přenechána klimatologům. Jejich názor však nesdílí stále větší počet vlivných politiků a odborníků, kteří jsou přesvědčeni, že nezmírnění změny klimatu bude mít vážné důsledky pro globální bezpečnost.

Před dvaceti lety jsme se nejen „navrátili do Evropy", ale také začali usilovat o své místo v transatlantickém společenství, které pro nás symbolizovalo především členství v Severoatlantické alianci. Z časového hlediska se nám to podařilo za poměrně krátkou dobu deseti let. S odstupem dalších deseti let se ale zdá, že jsme v březnu 1999 vlastně vstupovali do ještě svým způsobem „starého NATO" omlazeného o tři středoevropské členy. Jeho skutečný přerod začal až záhy po našem vstupu vojenskou operací v Jugoslávii, která fakticky odstartovala kaskádu změn v postavení, cílech a úkolech této nejsilnější vojenskopolitické organizace ve světě.

Ozbrojené síly musejí s předstihem uvažovat o úloze, před kterou budou postaveny při ohrožení bezpečnosti vyvolané změnou klimatu.

Pramen: Frank Morring, Threat Multiplier, Jr, Aviation Week č.16/2007/

Stejnojmenný článek, z něhož čerpá tento příspěvek, byl uveřejněn v květnovém/červnovém čísle 2007 časopisu Military Review. Popisuje v širokých souvislostech vývoj války v poslední době, vysvětluje, jakých forem může válka čtvrté generace nabýt, a konečně uvádí i model války páté generace. Jeho autorem je známý americký vojenský komentátor a analytik, bývalý plk. námořní pěchoty T. X. Hammes. Zkráceno a redakčně upraveno.

Úspěšný čínský protidružicový pokus v lednu 2007 vyvolal mnohé úvahy o vojenském a civilním využití kosmického prostoru. Všeobecným názorem je, že kosmický prostor musí být jednotným prostředím a že patří celému lidstvu. To je však daleko od skutečnosti.

Tomáš Szunyog, Adéla Vondrovicová

Vojenská diplomacie – pohled zvnějšku

Military diplomacy – A View from the Outside

Číst článek →

Filozofové, kteří popisují vývoj lidské společnosti, vyslovují různé hypotézy a teorie, které vycházejí z analýz historie a současnosti vývoje společnosti. Každý výklad vychází z kritérií podle kterých jsou prováděny analýzy. Proto se i liší hypotézy možných trendů dalšího vývoje. Mezi nejcitovanější v posledních letech jsou teorie Samuela P. Huntingtona, Francise Fukuyami a manželů Tofflerových.

Na konci první dekády 21. století Rusko opět začalo – i s ohledem na své tradice a historii – důrazněji prosazovat svoje vlastní zájmy ve světě i ve svém bezprostředním okolí. Avšak na rozdíl od let studené války, kdy základem velmocenské politiky byla vojenská síla, se v současné době ruskou prioritou stalo posilování moci ekonomické, která má v globalizovaném a vzájemně propojeném světě primární význam. Přičemž výrazným rysem ruské zahraniční a bezpečnostní politiky je i v jejím „energetickém kontextu" orientace na takovou zahraniční a bezpečnostní politiku, ve které jasně převažují zájmy nad principy,a která je – na rozdíl od období existence SSSR a studené války – v maximální možné míře pragmatická. Rusko klade důraz na „rovno-váhu moci", „zóny zájmů" a tzv. geopolitiku, čímž se v mnoha ohledech příliš neodlišuje od praktické politiky ostatních světových aktérů.

Článek se zabývá problematikou kybernetické bezpečnosti, kybernetické obrany a operací v kybernetickém prostoru s důrazem na rezort obrany. Článek navazuje na dříve provedenou analýzu úkolů, které stojí v oblasti kybernetické obrany a navrhuje rozdělení působností aktérů. Požadované schopnosti jsou odvozeny z úkolů stanovených právním řádem, vyplývajících z členství v NATO a EU a především staví na vytvořených strategických a operačních scénářích. Komparací požadovaných schopností a aktuálního stavu navrhuje řešení, umožňující uvedení do souladu obranu v kybernetickém prostoru s obranou České republiky, zajistit obranu kybernetického prostoru a integrovat kybernetické schopnosti do společného vedení operací.

Zpravodajské služby se pro odpovědi na své požadavky ke shromažďování informací po dlouhá léta spoléhaly na praxí prověřené druhy zpravodajství (zpravodajské obory), především na SIGINT (rádiové/signálové zpravodajství) a HUMINT (zpravodajství z lidských zdrojů), které byly považovány za rozhodující. V poslední době otevřené zdroje počaly hrát zcela novou úlohu, a to díky rozsahu informací, které jsou schopny poskytnout. V současné době jsou s plnou vážností považovány za hodnotný zdroj zpravodajství. Byl přijat i nový termín OSINT (open sources intelligence), který se oficiálně stal novým druhem zpravodajství – zpravodajství z otevřených zdrojů.