Koncepce k zajištění operačního přístupu společných sil do zájmových oblastí

(selekce a překlad originálu)

Petr MARKVART 

Klíčová slova

Operační přístup, opatření proti přístupu sil, opatření proti využívání zájmových oblastí, doména, koncepce, operační schopnosti, společné funkce

Úvod

JOAC popisuje způsob, jak budoucí společné síly USA dosáhnou operačního přístupu do zájmových oblastí tváří v tvář této strategii. Pod pojmem operační přístup je nutno chápat širší soubor aktivit, činností a opatření, jehož cílem je příprava a realizace přesunu sil a prostředků z domovských základen, mnohdy na velké vzdálenosti a přes území různých států, do operační (zájmové) oblasti a jejich rozvinutí. Nejedná se tedy o pouhý vstup vojenských sil do operační oblasti jako takové, ale o komplexní přístup k této oblasti se všemi aspekty.

Ústřední myšlenkou JOAC je dosažení a znásobení společného úsilí (synergie) ve všech doménách (všech typech prostředí - vzdušný, kosmický, pozemní, námořní, podmořský a kybernetický prostor a elektromagnetické spektrum). To představuje větší množství schopností v různých doménách (prostředích), které se navzájem doplňují tak, aby byla využita efektivita jedněch a zároveň byly kompenzovány slabé stránky těch ostatních. Synergií v doménách lze potom dosáhnout potřebného stupně převahy, která umožní volnost jednání, jež je pro misi zásadní. JOAC však předpokládá vyšší stupeň integrace ve všech prostředích a na mnohem nižších stupních, než tomu bylo kdy dříve. Dosažení synergie bude nutné k dosažení takového operačního tempa, které je k využití vhodných příležitostí v daném místě a čase důležité a které umožní systém nepřítele rozvrátit. JOAC taktéž předpokládá mnohem vyšší stupeň a větší pružnost integrace operací v kosmu a v kyberprostoru s operacemi v tradičním operačním prostředí (vzduch - země - moře).

Každý druh sil má při zajišťování společného operačního přístupu a rozvinutí v zájmových oblastech důležitou roli. JOAC byl vypracován odborníky ze všech druhů sil a ze společného štábu ve spolupráci s polními veliteli, mnohonárodními partnery a dalšími subjekty. Jeho tvorba byla podpořena experimenty a válečnými hrami s mnoha scénáři, mnoha aktivitami druhů sil a dalšími koncepčními podklady.

Strategický záměr je jasný - společné síly si musí ke splnění jakékoli mise udržet dostatečnou volnost jednání. JOAC představuje důležitý první krok k dosažení takového stavu, aby společné síly měly schopnost si s takovou volností počínat.

Rozdíl mezi opatřením proti rozvinování sil do operačních oblastí a opatřením proti využívání těchto oblastí je zřejmý. Opatření proti přístupu sil do operačních oblastí představují aktivity a schopnosti dlouhodobějšího rázu, které mají zabránit silám protivníka do operační oblasti vstoupit nebo jim takový vstup ztížit. Opatření proti využívání oblastí představují aktivity a schopnosti, zpravidla krátkodobějšího trvání, které mají omezit volnost jednání sil protivníka v operačním prostoru.

Pravidla přístupu do operační oblasti

Základní idea koncepce - synergie ve všech prostředích - popisuje, jak mohou budoucí společné síly USA dosáhnout přístupu do zájmových oblastí při existenci ozbrojeného odporu. Tato myšlenka je podporována několika obecnými principy, které však nejsou úplným výčtem, ale spíše návodem, jak uvážlivě postupovat při pochopení jedinečných faktorů jakékoli situace:

• vést operaci k získání přístupu do zájmové oblasti na základě širších požadavků mise a zároveň navrhovat následné operace, které by postupně snižovaly náročnost úkolů k získání tohoto přístupu;
• pro usnadnění přístupu do zájmové oblasti připravovat tuto oblast předem;
• zvažovat různé možnosti při budování základen;
• chápat se příležitosti rozvíjením vícero nezávislých operačních směrů;
• využívat výhody v jednom nebo několika prostředích k rozvrácení nebo ničení schopností protivníka vytvářet opatření proti rozvinování sil v zájmových oblastech a opatření proti využívání těchto oblastí;
• rozvracet průzkumné schopnosti protivníka při současném úsilí zachovat vlastní schopnosti v této oblasti;
• vytvářet ohniska a koridory, kde dosáhnout převahy a využívat je k pronikání nepřátelskou obranou a snažit se o jejich udržení tak, jak je to nutné ke splnění mise;
• manévrovat ze strategické vzdálenosti přímo k operačním cílům;
• k překonání opatření proti přístupu sil a opatření proti využívání operačních oblastí spíše útočit proti těmto opatřením do hloubky, než je pouze vytlačovat z perimetru;
• maximalizovat překvapení prostřednictvím klamání, zastírání a nejednoznačností, které budou nepříteli komplikovat targeting;
• chránit vlastní kosmické prostředky a kybernetické prostředky při současném útočení na prostředky nepřítele.

Koncepce JOAC uvádí 30 základních operačních schopností, které společné síly USA k získání operačního přístupu do prostředí protivníka v budoucnu potřebují. Ekonomické náklady na vytváření a udržování těchto schopností v potřebném rozsahu jsou značné. Přijetí koncepce JOAC přispěje ke stanovení rámce nutných úkolů, stane se informací pro druhy sil a společné síly a vyústí v řešení v oblasti doktríny, organizační struktury, výcviku, materiální oblasti, vedení a vzdělávání, personální oblasti a zařízení (Doctrine, Organization, Training, Materiel, Leadership and Education, Personnel and Facilities - DOTMLPF).

Koncepce JOAC je o válčení. Pojednává o použití síly k získání přístupu do operační oblasti za situace, kdy se protivník svými silami snaží tomuto přístupu zabránit. I mírumilovná mise, jako například humanitární pomoc, se může potýkat s problémem přístupu do postižené oblasti. A přístup do oblasti, kde působí odpor opozice, představuje mnohem obtížnější úkol. Jinak řečeno, mnohé nebojové aspekty koncepce JOAC lze aplikovat na situace bez přítomnosti odporu, například při odstraňování následků živelních katastrof v nepřístupných oblastech. Koncepce navíc zdůrazňuje, že protivník je schopný a disponuje pokročilými technologiemi v rozmanitém prostředí. I když to zde není zvláště zmíněno, použití ZHN zůstává i nadále předmětem vážných úvah.

Koncepce JOAC pojednává o přístupu v obecných souvislostech. Neposkytuje žádnou taktiku, techniky nebo procedury pro překonání opatření proti přístupu do zájmové oblasti. Neuvádí žádné specifické požadavky, ale informuje o obecných požadavcích, které jsou pro plnou implementaci popisovaného přístupu potřebné. Koncepce JOAC zastřešuje všechny ostatní koncepce, které pojednávají o aspektech přístupu a rozvinování sil do operačních (zájmových) oblastí a překonávání opatření proti využívání těchto oblastí s mnohem většími podrobnostmi.

Charakter přístupu do operační oblasti

Požadavek na operační přístup do zájmové oblasti existuje od dob, kdy se první armáda přeplavila přes moře, aby bojovala na cizím území. Pro USA, které jsou odděleny od zbytku světa oceánem, je přístup a rozvinutí do operační (zájmové) oblasti trvalým požadavkem a předmětem úvah po celou historii.

Zasazení vojenských sil USA nutně vyžaduje rozsáhlé využívání mezinárodních vod, mezinárodního vzdušného prostoru, kyberprostoru, vesmíru a elektromagnetického spektra. Skutečností zůstává, že zápas o operační přístup dominuje prakticky všem úvahám o válčení. Získání a udržení operačního přístupu zahrnuje dva neoddělitelné úkoly. Prvním úkolem je bojový úkol k překonání opatření protivníka proti operačnímu přístupu a využívání tohoto prostoru. Druhým úkolem je pohyb a podpora bojových sil na požadované vzdálenosti, kdy zvláště logistická podpora může být složitým úkolem sama o sobě. Jeden úkol závisí na druhém a jakákoli koncepce s nimi musí počítat.

Složitost operačního přístupu je z velké míry určována podmínkami, které v oblasti panují před vlastní operací. Tyto podmínky jsou ovlivněny přátelskými i nepřátelskými aktivitami, které se zde odehrávají před a v průběhu propuknutí krize. Složitost operačního přístupu významně určuje zeměpisná poloha oblasti, zejména pak vzdálenost. Převaha vzdušných prostředků a zbraně dalekého dosahu tento vliv částečně snižují, ale neeliminují jej zcela. Oproti tomu kybernetické schopnosti nejsou vzdáleností ovlivněny vůbec. Tyto aspekty však platí jak pro útočníka, tak i pro obránce.

Historicky vzato, jedním ze způsobů jak snižovat negativní vliv vzdálenosti, je budování předsunutých základen a udržování části potenciálu domácích základen v těchto vzdálených místech. Čím více kapacit může armáda na předsunutých základnách nashromáždit, tím více sníží negativní vliv vzdálenosti. Navíc, základny tohoto typu mohou přispívat k získání partnerů a taktéž mohou protivníky odrazovat. Schopnost budovat základny nebo zdokonalovat ty existující může sloužit jako prostředek odstrašování. Oproti tomu, předsunuté základny se stávají prvkem, který vyžaduje ochranu a údržbu a může se stát politickým problémem, který způsobuje třecí plochy s hostitelskou zemí nebo v daném regionu.

Nemalý problém mohou představovat politické podmínky, protože zahraniční partneři, kteří jsou ochotni poskytnout vojenskou a politickou podporu, jsou velmi důležití. Budování přátelských vztahů, mnohdy s několikaletým předstihem, může být pro úspěch důležité tím, že podněcuje partnery ke spolupráci. Oproti tomu protivník, který úspěšně vybudoval v dané oblasti nebo na trase k regionu silnou síť svých partnerů, může operační přístup do oblasti velmi znesnadnit. Existence předsunutých sil na začátku krize může usnadnit operační rozvinutí sil a někdy může dokonce odstrašit akty agrese hned na počátku. K tomu účelu jsou zvláště vhodné námořní síly, které se mohou zdržovat v mezinárodních vodách po téměř neomezenou dobu.

Čím lepší podmínky může velitel společných sil pro operační přístup zajistit předem, tím úspěšnější pravděpodobně bude. I když tyto přípravy mohou být pro polní velitele prioritní a neocenitelné, je nutné mít na paměti, že mnohá omezení (politická, strategická, zdroje, právní aj.) mohou jejich volnost jednání vážně omezovat. Dokonce i dlouhodobí spojenci mohou, z politických důvodů, odepřít přístup pro určitý typ operace. Společné síly musí však být schopny, bez ohledu na počáteční podmínky, získat operační přístup i s použitím síly, pokud je to ke splnění mise nutné.

Společný operační přístup a společné funkce

Tato koncepce ovlivňuje realizaci různých společných funkcí. Dosažení celkové synergie bude vyžadovat efektivní použití společných funkcí a často také integraci různých rezortů a mnohonárodních partnerů v těchto funkcích:

• velení a řízení. Systém velení a řízení musí podporovat síly operující na velké vzdálenosti, zasazované a manévrující nezávisle, na mnoha směrech, z různých míst atd. Musí podporovat operační tempo, usnadňovat integraci souběžně v několika doménách a na nejnižších stupních velení;
• zpravodajství. S uvážením zvyšující se účinnosti a přesnosti opatření proti přístupu společné síly vyžadují schopnost shromažďovat, zpracovávat a sdílet přesné, včasné a podrobné zpravodajské informace ve všech doménách. To může zahrnovat také integraci mnohonárodních partnerů;
• palby. Překonání odporu při přístupu bude vyžadovat letální i neletální palby, jež budou pružně a vhodně aplikovány v jednotlivých doménách. Ačkoli při ničení vybraných cílů bude narůstat podíl přesně naváděné munice, její zásoby budou omezené. Společné síly budou při útoku na připravenou obranu často postrádat přesné informace pro targeting, jež jsou pro použití přesné munice nutné. I když dokument Joint Combat Concept (JCC) klade důraz na rozlišování cílů, velitelé na každém stupni budou muset přehodnocovat tento požadavek v souvislosti s hrozbou, jakou takový systém obrany (opatření proti přístupu) představuje;
• pohyb a manévr. Tato koncepce předpokládá při postupu do cílové oblasti a při operování v této oblasti plynulý adaptivní manévr prvků společných sil;
• ochrana. Ochrana společných sil bude důležitá, neboť nepřítel bude používat ve své obranné strategii princip postupného vyčerpávání útočníka. I když plány ochrany sil budou zahrnovat aktivní i pasivní opatření, větší důraz bude kladen na minimalizaci účinků působení protivníka během postupu k cílovým oblastem, kdy jsou mnohé prvky společných sil nejzranitelnější;
• udržitelnost. Díky logistickým nárokům na rozmístění sil bude udržitelnost pro úspěch budoucích sil zásadní a tím se stane i pravděpodobným cílem útoků nepřítele. Společné síly budou vyžadovat nové koncepce udržitelnosti, které berou v úvahu schopnosti protivníka. Tyto inovace mohou vyžadovat nové platformy, robustnější informační sítě a schopnost rychleji dosáhnout k jednotkám, které v uvažovaných oblastech operují. Velitelé budou vyžadovat robustní a pružný systém, který umožní rychle přesunovat, podporovat a udržet síly, jež mohou operovat v různých lokalitách s různými cíli. Velitelé logistiky budou požadovat úplný přehled všech požadavků, zdrojů a schopností po celé délce zásobovacích tras, aby mohli zajistit požadovanou koordinaci. Koncepce předpokládá systém udržitelnosti, který je tvořen kombinací zásob na základnách, přerozdělováním zásob a pružným systémem distribuce. Vybudování takového systému bude nedílnou součástí přípravy operační oblasti. To předpokládá zvýšit efektivitu ve třech oblastech. Za prvé, snižovat logistické požadavky společných sil ve všech třídách zásob, zejména fosilních paliv. Za druhé, zlepšit řízení zásobovacích etap zlepšením přehledu o tempu spotřeby a o dostupných zásobách. Za třetí, zlepšit schopnosti a kapacitu vojenské letecké a námořní přepravy.

Požadované schopnosti

Pro implementaci koncepce JAOC se jeví níže uvedené schopnosti jako základní. Logicky jsou odvozeny od koncepce samotné a od výsledků souvisejících experimentů. Tento výčet není úplný ani nemá stanovené priority. Je navržen pouze k tomu, aby ukázal základní směr pro další rozvoj koncepce, anylýzy a experimentování. Ačkoli jsou schopnosti rozděleny do skupin podle funkcí, mnohé z nich lze aplikovat průřezově napříč mnohými společnými funkcemi. I když informace a působení nejsou společnými funkcemi, byly přidány jako kategorie, protože některé z uvedených schopností spadají do těchto skupin. Mnohé z uvedených schopností mají vliv na DOTMLPF a na integraci různých rezortů a mnohonárodních partnerů.

Velení a řízení

• JOA-001. Schopnost udržet spolehlivé spojení a interoperabilitu mezi hlavními bojovými velitelstvími a podpůrnými i podporovanými silami, když jsou na cestě.
• JOA-002. Schopnost realizovat efektivní velení a řízení v podmínkách omezeného (špatného) nebo velmi jednoduchého (prostého) spojení.
• JOA-003. Schopnost vytvářet sdílený, uživatelem definovaný operační obraz ze společné databáze, který poskytne situační operační přehled (včetně nepřítele, vlastních a neutrálních) ve všech doménách.
• JOA-004. Schopnost integrovat operace ve všech doménách, včetně nižších stupňů velení s plnou integrací kosmického a kybernetického prostoru.
• JOA-005. Schopnost používat velení úkolem (mission command), které podřízeným umožní jednat samostatně v souladu se záměrem nadřízeného a zajistí integraci dotčených domén na požadovaném stupni velení.  

Zpravodajství

• JOA-006. Schopnost operačních sil detekovat nepřátelský počítačový útok a reagovat na něj při přístupu do zájmové oblasti s existencí odporu.
• JOA-007. Schopnost realizovat včasnou a přesnou fúzi všech zpravodajských zdrojů ve všech doménách při přístupu do zájmové oblasti s existencí odporu.
• JOA-008. Schopnost rozvíjet zpravodajské aktivity všeho druhu v jakékoli doméně v souvislosti s přístupem do zájmové oblasti s existencí odporu.  

Palby

• JOA-009. Schopnost lokalizovat, zacílit a potlačit nebo neutralizovat nepřátelská opatření proti přístupu do zájmových oblastí a jejich využívání ve složitém terénu s potřebným dosahem, přesností, patřičnou schopností reagovat při současném omezení vedlejších ztrát (collateral damage).
• JOA-010. Schopnost znásobit úsilí v několika doménách s cílem detekovat a působit do hloubky ke zdržení, rozvrácení nebo zničení nepřátelských systémů.
• JOA-011. Schopnost vést elektronický úder a počítačový úder proti nepřátelským schopnostem v oblasti opatření proti přístupu do zájmových oblastí a jejich využívání.
• JOA-012. Schopnost odříznout nepřátelské síly od materiálních zdrojů při zasazování do operační oblasti.

Pohyb a manévr

• JOA-013. Schopnost vést a podporovat operační manévr na strategické vzdálenosti na několika směrech vzduchem i po moři.
• JOA-014. Schopnost ,,manévrovat" v kyberprostoru k získání přístupu do nepřátelských digitálních sítí.
• JOA-015. Schopnost realizovat na cestě velení a řízení, plánování a nácvik mise a soustředit zasazované síly, včetně využití předem rozmístěného vybavení.
• JOA-016. Schopnost vést operace násilného přístupu v rozsahu od překvapivých útoků a obdobných operací menšího rozsahu až po zahájení trvalých pozemních operací.
• JOA-017. Schopnost maskovat přístup společných manévrujících prvků, což těmto silám umožní proniknout sofistikovanými protipřístupovými systémy a přiblížit se s přijatelným rizikem na vzdálenost požadovanou pro úder.

Ochrana

• JOA-018. Schopnost překonat (ničit) nepřátelské systémy pro targeting, včetně jejich schopnosti pro přesné palby.
• JOA-019. Schopnost zajistit expediční protiraketovou obranu s cílem vyvážit zvyšující se přesnost, letalitu a dosah nepřátelských systémů.
• JOA-020. Schopnost chránit, případně znovuobnovit základny a další infrastrukturu nutnou k rozmístění vojenských sil, včetně východišť, přístavů a tranzitních základen.
• JOA-021. Schopnost chránit síly a zásoby zasazované po moři a vzduchem.
• JOA-022. Schopnost bránit vlastní kosmické síly při současném rozvracení kosmických schopností nepřítele.
• JOA-023. Schopnost realizovat kybernetickou obranu v kontextu s přístupem do zájmových oblastí s existencí odporu.

Udržitelnost

• JOA-024. Schopnost zasadit, použít a udržet síly prostřednictvím globální sítě stacionárních a mobilních základen, včetně námořních (na lodi).
• JOA-025. Schopnost rychle a pružně zřizovat nestandardní podpůrné mechanismy, jako je využívání komerčních dodavatelů a zařízení.
• JOA-026. Schopnost plánovat, řídit a integrovat podporu od smluvních dodavatelů k získání operačního přístupu do zájmových oblastí při existenci ozbrojeného odporu.

Informace

• JOA-027. Schopnost informovat a ovlivňovat cílové publikum k usnadnění operačního přístupu před, v průběhu a po ukončení nepřátelství.

Působení

• JOA-028. Schopnost budovat vztahy a přátelství a sdílet schopnosti a kapacity k zajištění přístupu do zájmových oblastí k dosažení dlouhodobé regionální stability.
• JOA-029. Schopnost zabezpečit od regionálních partnerů oprávnění k budování základen, k navigaci v pobřežních vodách a k přeletu vzdušného prostoru a k uzavírání dohod o podpoře.
• JOA-030. Schopnost poskytovat výcvik, zásoby, vybavení a další pomoc regionálním partnerům ke zlepšení jejich schopností v oblasti přístupu do zájmových oblastí.

Rizika spojená s přijetím této koncepce

Přijetí koncepce pro získávání a udržení přístupu do operačního prostoru při existenci ozbrojeného odporu není bez rizika. Nejvážnějším rizikem této koncepce je možnost, že společné síly neuspějí při dosahování synergie. Koncepce samotná je na synergii ve všech doménách založena, avšak pouhá kombinace schopností druhů sil v jednotlivých prostředích tuto synergii nezajistí.  Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že ani dosažení synergie samo o sobě nezajistí vítězství.

Společné síly také nemusí být schopny dosáhnout potřebné koordinace použití bojové síly v doménách, což opět neguje ústřední předpoklad koncepce. Použití síly spoléhá na schopnost koordinace mezi doménami, což může být ve složitých podmínkách velení a řízení obtížné.

Obdobně může být koncepcí předpokládaný důraz na bojovou sílu v doménách negován chybným přidělením zdrojů a to tak, že sníží požadavky na úroveň soběstačnosti organických jednotek. To může být velmi nebezpečné, pokud složité podmínky zabraňují integraci mezi doménami tím, že jsou jednotlivé prvky závislé pouze na svých organických schopnostech. Snížení takového rizika vyžaduje udržování citlivé rovnováhy mezi organickými schopnostmi a schopnostmi, které jsou dostupné z externích zdrojů spolu s robustním a zálohovaným systémem pro vyžadování a koordinaci takové podpory.

Koncepcí preferované rozvrácení nepřítele může velitele a štáby svádět k promrhání času a energie hledáním přesného mechanismu takového rozvrácení, a to dokonce i v situaci, kdy povaha nepřítele nebo podmínek něco takového vylučuje. Velitelé musí zvažovat tyto mechanismy a možnosti na základě správného pochopení dané situace.

Požadavek koncepce integrovat souběžně aktivity v několika doménách na několika směrech může vést k neúměrné složitosti operace. Vojenské aktivity vyžadují jednoduchost, ale operace k překonání odporu při přístupu do zájmové oblasti jsou složité samy o sobě. Velitelé si toho musí být vědomi a musí o rovnováhu v této oblasti neustále usilovat.

Koncepce dále uvádí k neutralizaci nepřátelských zbraní a protipřístupových opatření přesné údery do hloubky s předstihem. Spoléhání na tyto údery může být z časového hlediska nereálné. Lokalizace, zacílení a efektivní ničení takových systémů z dálky je velice těžký úkol. Pokud nepřátelské systémy nemohou být neutralizovány, může být úspěch realizace koncepce ohrožen.

Logistické zabezpečení koncepce může být neproveditelné. Koncepce hovoří o četných soběstačných prvcích, které operují nezávisle, což představuje značnou logistickou zátěž. Koncepce však nenabízí jiné řešení než zvýšení efektivity. Toho si musí být vědomi velitelé i plánovači a hledat všechny způsoby jak požadavky sil na logistické zabezpečení snižovat.

Koncepce by mohla být v době omezování rozpočtu na obranu ekonomicky neproveditelná, protože v plném rozsahu je velice náročná na ekonomické zdroje. Důraz kladený na synergii ve všech doménách předpokládá určitou míru nezávislosti relativně nízko postavených prvků. Tato nezávislost však bude vyžadovat robustní systém velení a řízení a velké investice do častého a realistického výcviku vyčleněných sil. Důraz na oddělené a nezávislé směry operace bude vyžadovat větší počet menších, ale efektivních platforem a to zároveň zvýší požadavky na jejich přepravu a udržitelnost. Vlastní povaha operace bude vyžadovat další posily k úhradě vyšších ztrát.

Současná státní politika USA nemusí operační požadavky podporovat. Koncepce přístupu do zájmových oblastí preferuje spíše útok proti opatřením nepřítele na maximální vzdálenost než jenom na perimetru. Taktéž může provádět údery do hloubky suverénního území jiných států. Politické směrnice mohou takové údery omezit, zejména pokud jsou opatření nepřítele realizována v oblastech s vysokou hustotou obyvatelstva nebo zahrnují jaderné zbraně.

Získání a udržení operačního přístupu s přítomností ozbrojeného odporu je spojeno s rizikem. V takovém případě je přístup s rizikem spojen vždy a nevztahuje se nijak specificky k této koncepci. Budoucí operace tohoto typu však budou vyžadovat přijímání většího rizika. Zvážené riziko však není hazard a aktivity na ochranu sil není nutno trvale zvažovat. Pokud nejsou ohroženy národní zájmy USA, vždy je možné věnovat dostatek času a zdrojů k tomu, aby se počtet obětí snížil. Válka je však nebezpečný podnik a síly, které se ustavičně riziku vyhýbají, se mohou ocitnout v nevýhodě tváří v tvář nepříteli, který je ochoten riziko akceptovat. Proto musí společné síly riziko neustále vyhodnocovat a současně hledat a rozvíjet nebo vytvářet vlastní příležitosti.

Závěr

Společné síly USA musí být na podporu národních zájmů schopny rozmístit vojenské síly do jakékoli operační oblasti s přítomností ozbrojeného odporu. Tento úkol není nijak nový, ale společné síly USA jej v posledních desetiletích nemusely plnit. Tyto podmínky se pravděpodobně změní a schopnost překonávat odpor při přístupu může za pár let značně nabývat na důležitosti. Zatímco podstata rozmisťování sil se nezměnila, jeho provedení bude významně ovlivňeno novými trendy.

Ke splnění těchto úkolů musí budoucí síly dosáhnout synergie ve všech doménách (vzájemné doplňování schopností v různých doménách, které podpoří efektivitu jedněch a kompenzuje slabiny jiných domén). To je základní předpoklad pro dosažení převahy, která umožní volnost jednání, nezbytnou ke splnění mise. Ústřední myšlenka koncepce v širších souvislostech popisuje, jak společné síly USA dosáhnou operačního přístupu při existenci ozbrojeného odporu. Další dokumenty posilují tuto základní koncepci dodatečnými podrobnostmi. Uvedení koncepce do operační praxe vyústí do změn funkcionalit (společných funkcí) a bude vyžadovat vytvoření a implementaci požadovaných schopností. Schopnosti a kapacity, které z tohoto přístupu vyplývají, jsou zásadní.

Pro využití v AČR má znalost tohoto dokumentu minimálně dva aspekty. Jeden aspekt naznačuje, jakou důležitost ozbrojené síly USA v budoucnu přikládají problematice přístupu do zájmové oblasti (příprava, přesun přes cizí území, rozmístění sil a využití prostoru a problémy s tím spojené) a jaké jsou perspektivní způsoby jeho realizace. Pokud v budoucnu budou vyčleněné síly a prostředky AČR spolupracovat se silami USA na operaci podobného typu, je nutno tento proces důkladně znát a rozumět mu. Druhé hledisko informuje o tom, jaké schopnosti v tomto ohledu ozbrojené síly USA preferují a chtějí je rozvíjet. To může být jednak důležitou inspirací pro výcvik vyčleněných sil a prostředků AČR a dále to může být cenným vodítkem pro případné určení, ve které oblasti a v kterých schopnostech se chtějí v koaličních operacích tohoto typu specializovat.

Literatura

[1]   DEMPSEY, E. Martin. Department of Defense (DOD) Strategy for Joint Forces Operations in Response to Emerging Antiaccess and Area-Denial Security Challenges. Joint Operational Access Concept [online]. Amazon.com, Kindle Store. Seattle, USA [vid. 15 July 2012; 08:30 EST]. Dostupné z: http://www.amazon.com/Joint-Operational-Access-Concept-ebook/dp/B007JPNKOW#reader_B007JPNKOW.htm

[2]   DEMPSEY, E. Martin. Joint Operational Access Concept [online].  In: U.S. Department of Defense. News American Forces Press Service, Chairman Explains Joint Operational Access Concept in Blog. March 2012  [vid. 15 July 2012 ]. Dostupné z: http://www.defense.gov/pubs/pdfs/JOAC_Jan%202012_Signed.pdf