Vladimír VRÁB
Ladislav HAVELKA
Klíčová slova
Konstruktivní simulace, virtuální simulace, živá simulace, simulátor, simulační technologie
Úvod
Simulační a trenažérové technologie (STT) se staly vcelku běžným prostředkem pro přípravu vojenských profesionálů ve vyspělých armádách. Příprava vojenských profesionálů s využitím těchto technologií je relativně laciná, účinná a širokospektrální. Využití těchto technologií se ustálilo v prostředí, které se dělí na tři relativně samostatné skupiny. Je to konstruktivní, virtuální a živá simulace, které společně utvářejí výcvikové prostředí pro současný moderní výcvik vojenských profesionálů. Jejich zavádění a následné využívání prošlo několika etapami, jejichž charakteristiky se postupně zásadně měnily se změnami charakteru nasazení, dostupností vyspělých technologií a nasazením nových zbraňových systémů jak proporcionálně, tak i technologicky a metodicky. Armáda České republiky (AČR) prošla všemi níže popsanými etapami, avšak se stabilizovaným technologickým zázemím a přepracovanou metodologií využití zavedených simulačních a trenažérových technologií.
1 Vývojové trendy využívání simulačních a trenažérových technologií
V následujícím textu bude popsáno období počátků využití STT k přípravě vojáků a období rozvoje výcvikových simulací.
1.1 Počátky využití STT k přípravě vojáků
Simulační a trenažérové technologie si našly svoje uplatnění ve vojenství již v počátcích vývoje výpočetní techniky. Kromě virtuální simulace, která byla již dlouhodobě využívána k výcviku vojenských pilotů, se začaly uskutečňovat praktické kroky k využití simulátorů bojové činnosti k přípravě velitelů a jejich štábů za využití tzv. konstruktivní simulace. Začala být zaváděna tzv. živá simulace s využitím generátorů laserového záření jako simulátoru účinku palby zbraní na cíl.
Je však nutno zdůraznit, že v počátcích počítačové simulace boje dominovalo prioritně využití výpočetní techniky k analýzám dosažitelného poměru sil mezi antagonistickými bojujícími stranami, případně k řešení úkolů bojových operací s využitím válečných her. Zde byly položeny základy pomalu vznikající konstruktivní simulace jako prostředku pro přípravu velitelů a štábů na strategickém nebo operačním stupni. Výkonnost výpočetní techniky nebyla příliš vysoká. Provoz počítačů, využívaných pro tento účel, byl náročný jak energeticky, tak finančně. Navíc, počítače byly instalovány s ohledem na uvedené aspekty na vyšších velitelstvích nebo výzkumných ústavech. Konstruktivní simulace se začala rozvíjet zaváděním a hromadným využíváním osobních počítačů, které byly vzájemně propojeny počítačovou sítí.
Nízká výkonnost počítačů (zejména grafiky) neumožňovala široké využití již pomalu se prosazující virtuální simulace, která začala být akceptovatelnou pro výcvik pilotů jak vojenských, tak i civilních letadel. Proto se pro výcvik uvedených specializací využívaly účelově zkonstruované počítačové systémy, které byly (za cenu vysokých finančních nákladů) vybaveny prvky rychlé počítačové grafiky. Kvalita virtuální simulace byla ovlivněna nejen rychlostí grafických systémů počítačů, ale také kvalitou zobrazovacích systémů. U simulátoru letadel byl tento prostředek obzvláště důležitý. Vjemové aspekty (zrakové, sluchové, kinematické), zejména jejich hloubka, významně ovlivňovaly a ovlivňují kvalitu výcviku nejen z hlediska eliminace získávaní tzv. ,,nesprávných návyků". Virtuální simulátory pracovaly v této etapě v lokálním režimu jako autonomní zařízení, kterým se generovala činnost ostatních prvků ,,válčiště" (letadel vlastních, cizích, neznámých, nepřátelských a dalších jeho prvků) samostatným programovým vybavením.
Živá simulace jako prostředek pro výcvik jednotek k vedení boje sice existovala, ale technologie, kterými byly počítače konstruovány, neumožňovaly jejich využití v polních podmínkách. Je však zajímavé, že aniž by si to odborná veřejnost uvědomovala, živá simulace je nejstarší výcviková metoda pro výcvik jednotek v polních podmínkách. Využití komunikačních a informačních technologií k přípravě, vedení a vyhodnocení cvičení v polních podmínkách s ohledem na technickou zastaralost nebylo pro tento typ výcvikové simulace možné.
V tomto období je pro STT charakteristická nízká technologická vyspělost a vysoká finanční náročnost pro jejich vývoj, zavádění a provozování. Výcvikové simulace se uplatňují jako samostatné a oddělené metody pro potenciální přípravu vojenských profesionálů. Pojmy konstruktivní, virtuální a živé simulace ale ještě v definiční podobě neexistovaly.
1.2 Praktické projevy využívání STT v AČR v počáteční etapě
Pro Českou republiku, resp. AČR bylo toto období charakterizováno vývojem simulátoru boje (v akademickém prostředí tehdejší Vojenské akademie v Brně) vycházejícího z analytických kombinovaných modelů boje, které byly základem pro algoritmizované programové řešení diferenciálních (spíše však diferenčních) rovnic. Tehdejší ,,zbytky" programových řešení sálových počítačů (CARMONETTE a další) byly využívány pouze pro výpočet poměru sil na operačním a strategickém stupni nebo byly součástí programového vybavení v počítačích POTAS(1). Konstruktivní simulace, jako prostředek pro přípravu velitelů a štábů, založená na statistických modelech boje nebyla zavedena. Z kategorie virtuálních simulátorů existoval simulátor letecký pro letoun SU-22 (v Náměšti nad Oslavou), simulátor tanku T-55 a několik simulátorů vozidel pro výcvik řidičů. Živá simulace s podporou laserových generátorů a počítačů jako taková neexistovala vůbec, pokud ji budeme posuzovat ve smyslu své definice.
1.3 Období rozvoje výcvikových simulací
Prudký vývoj a zavádění osobních počítačů do ,,běžného" života přinesly logicky i etapu jejich využití k přípravě vojenských profesionálů. Počítačová simulace boje se postupně stávala vědním oborem, který dynamicky rozšiřuje svůj ,,záběr" od využívání analytických modelů boje, využívaných prioritně k výpočtu poměru sil dvou antagonistických stran, k sestavování a využívání stochastických modelů boje, které umožňovaly přesněji popsat, simulovat a hodnotit průběh tak společensky složitého procesu, jakým je vedení boje nebo operace. Výpočetní výkon osobních počítačů umožňoval provádět simulaci boje nejen v reálném čase, ale i ve zrychleném módu a nejen na individuálních počítačích, ale i v distribuovaném prostředí jediného počítače (serveru) a diverzifikovat jeho výpočetní výkon do celé skupiny počítačů zapojených a provozovaných v počítačové síti. Tato výhoda vytvořila podmínky pro využití výpočetní techniky k provádění přípravy velitelů a štábů jednotlivých armád s využitím konstruktivní simulace. Následně nastoupilo období, kdy se konstruktivní simulace jako prostředek k přípravě velitelů a štábů začínala realizovat v tzv. distribuovaných cvičeních (cvičící nemuseli být při cvičení dislokováni v jediném výcvikovém zařízení). Zde je nutno podotknout, že distribuovaná cvičení v konstruktivní simulaci tedy mohla vzniknout za podmínek existence tzv. rozlehlých počítačových sítí a přenosových protokolů, vyvinutých speciálně pro přenos dat mezi simulátory (ALSP, DIS). Takové prostředí dovolovalo uživatelům slevit z doposud potřebného výpočetního výkonu. Počítačová simulace boje pro konstruktivní simulaci se ,,rozdělila" na simulaci s vysokým a nízkým rozlišením a na tzv. serverová nebo distribuovaná řešení.
Vývoj prostředků pro konstruktivní simulaci byl řešen podle individuálních požadavků národních armád a výrazně rozdílnými přístupy k algoritmizaci dějů na bojišti a jejich programátorským řešením. Cvičení s konstruktivní simulací mezi armádami ještě nebylo možno provádět. Konstruktivní simulace začala využívat jak modely s vysokým rozlišením, tak také agregované systémy. Souběžně s prosazováním výpočetní techniky k přípravě velitelů a štábů se začaly využívat také prostředky pro podporu rozhodování, které však nebyly součástí STT, tj. neumožňovaly transformaci dějů syntetického prostředí konstruktivní simulace do těchto prostředků.
Vývoj a zavedení protokolů pro distribuovanou simulaci (Aggregate Level Simulation Protocol - ALSP, Distributed Interactive Simulation - DIS) společně s prudkým vzrůstem rychlosti vizualizace dynamických jevů v osobních počítačích vytvořil podmínky pro rozsáhlé využití již existující virtuální simulace k výcviku nejen pilotů bojových a jiných letadel, ale také k výcviku osádek bojových a jiných vozidel. Začala vznikat výcviková centra a střediska, ve kterých se cvičily k vedení boje nejen osádky vozidel a letadel, ale také jednotek a útvarů (až do brigády včetně). Virtuální simulace byla rozšířena o prvky počítačem generovaných sil (Computer Generated Forces - CGF) jako prostředku pro vytváření syntetických virtuálních objektů bojiště, které nebyly vytvářeny virtuálními simulátory. Velmi aktivně začínala být využívána virtuální distribuovaná simulace pro výcvik pilotů i velitelů a štábů vzdušných sil k vedení společných aliančních vzdušných operací.
Zavedení výpočetní techniky do živé simulace se rozšířilo až po hromadném nasazení prostředků pro určování polohy objektu na povrchu Země (Global Positioning System - GPS). Jejich napojení na geografické informační systémy, schopnost nejen určovat polohu objektu (vozidla, letadla, osoby), ale i okamžitou rychlost a zobrazení trajektorie pohybu v reálném čase umožnilo společně s vývojem a zavedením miniaturních generátorů laserového záření precizně, detailně a v reálném čase řídit a vyhodnocovat průběh výcviku jednotek v polních podmínkách. Přenos informace o poloze a stavu objektu posunul kvalitu polních cvičení na zcela novou kvalitnější úroveň.
Pro toto období je charakteristický vznik a existence národních výcvikových a simulačních center s výraznými rozdíly v technickém a technologickém řešení, v rozsahu a účelu použití. Prostředky pro podporu rozhodování jako systémy pro plánování a řízení boje byly využívány pouze v rozsahu a možnostech jednotlivých armád. V širokém rozsahu se začaly zavádět a využívat virtuální simulátory bojových prostředků a vozidel jak pro vzdušné, tak i pro pozemní síly armád. Jednotlivé virtuální simulátory byly propojovány do poměrně rozsáhlých výcvikových systémů tvořících bojové jednotky až do stupně prapor s tendencí rozšířit je až pro výcvik bojových jednotek brigády (např. v USA) nebo výcvikových systémů ve výcvikovém zařízení 7. as (USA) dislokovaného v Německu v Hohenfels (případně Grafenwöhr). Pro živou simulaci bylo charakteristické její technické zdokonalování (laserové generátory), rozšiřování a vývoj řešení pro její instrumentaci.
1.4 Praktické projevy využívání STT v AČR v období rozvoje výcvikových simulací
V ČR (resp. AČR) byly dosaženy organizační, technické a finanční podmínky pro zavedení všech typů výcvikových simulací v rozsahu, který umožňoval provádět výcvik jak v polních podmínkách, tak také ve výcvikových a simulačních zařízeních. Kromě přijaté a schválené koncepce zavádění simulační a trenažérové techniky do AČR, která řešila komplexně všechny aspekty zavádění a využívání STT v AČR, se začal silně projevovat vliv těsné spolupráce a kontaktů s vojenskými výcvikovými a simulačními zařízeními v Evropě i v USA. Nesporným přínosem v rozvoji STT v AČR byla i možnost aktivní účasti vybraných specialistů a funkcionářů AČR na mezinárodních konferencích a výstavách, kde prezentovali dosažené výsledky v procesu jak zavádění, tak i využívání a zdokonalování STT v AČR.
Základ výcvikových a simulačních zařízení AČR tvořilo Národní centrum simulačních a trenažérových technologií v Brně (NCSTT) jako součást Vojenské akademie, Výcvikové středisko pozemních sil ve Vyškově (jako součást Vojenské akademie ve Vyškově), simulátory letadel L-159 (systém KTL-159) a letadla Jas-39 GRIPPEN, umístěné v Čáslavi. NCSTT bylo vybavené moderním systémem pro distribuovanou simulaci z USA (systém ModSAF), který vytvořil podmínky k provádění přípravy velitelů a štábů konstruktivní simulací až do stupně prapor. Výcvikové centrum pozemních sil ve Vyškově mělo k dispozici simulátor tanku T-72 a dokončovalo se tzv. univerzální cvičiště jízdy tanků pod vodou (Jeho specifikou však je, že jej nelze považovat za prostředek STT. Je uvedeno pouze pro úplnost.). Uvedená pracoviště byla zřízena tak, že je bylo možno vzájemně propojit a využívat je v distribuovaných cvičeních. V tomto období byly položeny základy pro budoucí Centrum leteckého výcviku (CLV) v Pardubicích. Pro vznikající živou simulaci byl z USA dodán kombinovaný sdružený laserový soubojový cvičný systém (Multiple Integrated Laser Engagement System - MILES). Toto období bylo v AČR ukončeno spojením Národního centra simulačních a trenažérových technologií v Brně s Výcvikovým centrem ve Vyškově, vzniklo Centrum simulačních a trenažérových technologií, které bylo přepodřízeno vzniklému Velitelství výcviku a tvorbě doktrín ve Vyškově. Jeho funkcí bylo provádět přípravu velitelů a jejich štábu až do stupně brigáda pomocí konstruktivní simulace (Středisko simulačních a trenažérových technologií v Brně), výcvik jednotek do stupně rota, družstvo a osádka bojových vozidel s využitím virtuální simulace a výcvik jednotek do stupně prapor živou simulací (Středisko simulačních a trenažérových technologií ve Vyškově). Všechny simulační systémy a simulátory byly propojeny vzájemně do počítačové sítě a umožňovaly provádět distribuovaná cvičení (až do stupně prapor).
1.5 Období integrace systémů
Toto období využívá permanentně se zdokonalující a zrychlující systémy komunikačních i informačních technologií. Je to období, kdy se stírají vyhraněné hranice mezi částí komunikační a částí informační (počítačovou). V tomto období se navíc z politicko-vojenského hlediska mění charakter bojové činnosti armád, mění se nasazení jednotek a techniky k plnění strategických úkolů. Zásadní změnou pro toto období je také změna proporcionality využívání jednotlivých typů výcvikových simulací, kdy preferovaná konstruktivní simulace ,,ztrácí" své preferované postavení, její rozvoj se mění ve prospěch implementace prvků souvisejících se simulací činností v záchranných operacích nebo operacích jiných než válka. Z hlediska STT se začíná prudce objevovat požadavek na simulaci s vysokým rozlišením nejen pro přípravu vojenských profesionálů k plnění úkolů v typických bojových činnostech (útok, obrana, ...), ale také k plnění úkolů v operacích jiných než válka. Prostředky konstruktivní simulace jsou předmětem pouze kvantitativních změn v implementovaných entitách, její kvalitativní rozvoj se však blíží k jisté stagnaci. V konstruktivní simulaci se začínají s ohledem na její technologickou dokonalost prosazovat požadavky na využití jejího syntetického prostředí jako prostředku pro přípravu velitelů a jejich štábů v podmínkách informační nadvlády k přípravě pro práci v prostředí NEC(2). Byly vyvinuty prostředky pro přenos stavových a polohových informací entit syntetického prostředí simulátorů do prostředků pro podporu rozhodování, využívaných zejména k řízení boje a operace. Tento kvalitativní skok ve využití konstruktivní simulace posouvá výrazně dopředu schopnost jednotlivých armád připravit technicky, metodicky i takticky schopnost velitelů a štábů využívat informační nadvládu nad nepřítelem i v podmínkách, kdy tato výhoda není ještě běžným aspektem v práci velitelů a štábů. Simulace s vysokým rozlišením je požadavkem doby. Zejména při přípravě velitelů, jejich štábů, ale i velitelů malých jednotek v podobě účelových uskupení se nutně požaduje simulace činnosti jednotlivce (např. teroristů, ...), živočichů (psů, dobytka), ale i robotů či mini- a mikrorobotů. Další změnou v konstruktivní simulaci v tomto období, která se stává trendem, je redukce doby přímé počítačové simulace boje nebo simulace vybraných scénářů. Část doby cvičení při konstruktivní simulaci je ,,nahrazována" rozehrou v režii odborníků na procvičovanou oblast. Zjednodušeně řečeno to znamená, že část cvičení je řízena událostmi simulace a část empiricky řízeným plánem rozehry. Zde je nutno podotknout, že plán rozehry je povinná součást každého cvičení v konstruktivní simulaci. ,,Nový" plán rozehry je však počítačem řízená sada předpokládaných událostí, které jsou rozpracovány na základě empirie tvůrců do nejmenších detailů. Toto řešení neklade tak vysoké personální a technické nároky na obsluhy simulačních systémů konstruktivní simulace, která je vždy záležitostí vysoce specializovaných činností. Na druhé straně se na přípravě a vytváření takového cvičení podílí daleko více specialistů z praxe, kteří mají dlouhodobé zkušenosti z plnění daného typu úkolů i možných reálných řešení. Využití konstruktivní simulace se posouvá i k přípravě velitelů jednotek.
Nejstabilnějším typem výcvikové simulace je virtuální simulace. Permanentně se zvyšuje kvalita zobrazení virtuálního prostředí, ale i prostředky, na kterých lze virtuální simulaci provozovat. Její nasazení k výcviku velitelů malých jednotek a osádek vozidel i výcviku družstev a jednotlivců k rutinní činnosti a drilům je kvalitativním posunem přechodu od účelově vyvinutých virtuálních simulátorů do tzv. desk-topových řešení a Serious Gamming. Přesněji řečeno Serious Gamming se stává novou vývojovou větví využití virtuální simulace k přípravě vojenských profesionálů. Tato větev virtuální výcvikové simulace vznikla nejen jako důsledek zvyšování kvality technických prostředků a jejich miniaturizace, ale i jako důsledek redukce poměrně vysokých investičních nákladů na účelové virtuální simulátory. Serious Gamming lze provozovat i na technologiích, které mají některé vyspělé armády ve výbavě jednotlivců. Integrace systémů virtuální simulace vzdušných a pozemních sil je objektivním procesem, který souvisí se změnami charakteru činnosti jednotek i jednotlivců na válčišti, jako je výcvik předsunutých leteckých návodčích (Forward Air Control - FAC), předsunutých pozorovatelů (Forward Observer - FO), pyrotechnického průzkumu (Explosive Ordnance Disposal - EOD) a blízké vzdušné podpory (Close Air Support - CAS), které byly doposud doménou specialistů. Propojení na prostředky konstruktivní simulace a jejich vzájemná integrace jsou běžným standardem ve všech vyspělých armádách světa.
Dalším kvalitativně novým vývojových skokem v oblasti virtuální simulace je její využití v sociální oblasti. Simulátory AVATARŮ, které tento trend prezentují, jsou využívány k přípravě vojáků na úspěšnou interaktivní komunikaci a chování v jiném kulturním, jazykovém a sociálním prostředí.
V živé simulaci se vývojové aktivity přesouvají do vývoje a zavádění systémů, které umožňují výcvik jiné než bojové činnosti. Dominuje vývoj prostředků pro EOD specialisty, pro výcvik v rozpoznávání a následné eliminaci či likvidaci výbušných nástražných systémů. Významným kvalitativním skokem v tendrech rozvoje živé simulace je její integrace s prostředky konstruktivní a virtuální simulace. Jistou, doposud ne moc prakticky vyřešenou komplikací v propojení živé simulace s virtuální a konstruktivní simulací je přenos entit konstruktivní a virtuální simulace do reálného prostředí živé simulace. Vývojové kroky tohoto problému lze však řešit nasazením prostředků tzv. rozšířené reality. Jejímu možnému využití k přípravě vojáků na plnění úkolů v integrovaném výcvikovém prostředí prozatím brání technologická nedokonalost komunikačního systému jako takového a systémů vizualizace (promítání situace na bojišti do brýlí vojáka). Tento problém se však řeší jako součást zdokonalování výzbroje vojáka ,,budoucnosti", který bude připraven plnit úkoly v podmínkách NEC.
Cesty, jak ušetřit přidělené finanční prostředky pro provoz zařízení využívaných k výcviku, se projevují i tím, že jsou budována účelově výcviková zařízení, která poskytují služby pro výcvik vojáků jako outsourcing (společný výcvik armád Norska, Finska a Švédska ve výcvikovém prostoru Rena - Norsko). Toto řešení se ale zatím jako trend neprojevuje, i když se i v AČR využívá.
1.6 Praktické projevy trendů vývoje a využívání STT k přípravě vojenských profesionálů AČR v této etapě
V AČR se vybudovala a rozvíjela výcviková zařízení, která připravují vojenské profesionály všemi výcvikovými simulacemi. Již běžně jsou k přípravě vojenského profesionála využívány prostředky konstruktivní simulace (OneSAF Objektive System - OOS, OneSAF), virtuální simulátory (Full Mission Simulator - FMS), a také ve verzích desktopových řešení a prostředky živé simulace na bázi systému MILES. V AČR jsou vyřešeny problémy propojení prostředků konstruktivní simulace a virtuální simulace mezi sebou navzájem i k systémům pro podporu rozhodování. Systém konstruktivní simulace pracuje s vysokým rozlišením simulace, obsahuje entity, které umožňují provádět cvičení jak bojových operací, tak i operací jiných než válka a záchranné operace. Dokladem uspokojivého (ne však ideálního) stavu je schopnost Centra simulačních a trenažérových technologií provádět výcvik vybraných specializací PČR a IZS. Všechny relevantní simulátory (konstruktivní a virtuální simulace), které se využívají pro přípravu vojenských profesionálů, jsou vzájemně propojitelné a mohou za jistých technických i provozních podmínek zabezpečovat integrovaný výcvik různých specializací nejen ve prospěch AČR. Lze konstatovat, že AČR prozatím s dostatečným předstihem analyzovala vývojové tendence v oblasti využití STT k přípravě vojenských profesionálů a včas přizpůsobila své prostředí STT tak, aby nebylo možné vynaložené prostředky (zejména finanční) považovat za umrtvené, případně neefektivně vynaložené. Stávající úsilí všech zainteresovaných na rozvoji a využití STT v následujícím období je zaměřeno na pokud možno bezeztrátové překonání současné, byť dočasné redukce dostupných finančních prostředků do STT. Potíž je v tom, že informační a komunikační technologie nejen technicky, ale zejména morálně zastarají v periodě dvou až tří let. Zajištění bezporuchového provozu těchto technologií objektivně vyžaduje jejich pravidelnou obměnu ve všech typech výcvikových simulací.
2 Další cesty využívání simulačních a trenažérových technologií v AČR
Vybavení AČR simulační a trenažérovou technologií je stabilizováno. Pro udržení schopnosti připravovat vojenské profesionály v syntetickém prostředí výcvikových simulací je však nutno poměrně v krátké době vyřešit otázky obnovy prostředků živé simulace, vyřešit otázky tvorby kombinovaných scénářů plánu rozehry konstruktivní simulace a dosáhnout efektivity využívání STT jejich centralizovanou správou. Tyto minimální kroky pak vytvářejí podmínky pro naplňování zaváděné a zpravidla důsledně prosazované teze, že ,,počítačová simulace a tedy STT jsou v podmínkách všeobecné redukce výdajů na armády ve světě jediným řešením pro přípravu vojenských profesionálů" a dosahování požadovaných schopností armád. Je třeba konstatovat, že např. výcvik pilotů se v AČR uskutečňuje jak ve výcvikových zařízeních VzS AČR, tak i na privátních pracovištích (např. CLV Pardubice a v Mošnově).
Závěr
Zkušenosti ze všech armád, které využívají STT k přípravě svých vojáků, ale také zkušenosti v NATO, jednoznačně prokazují jejich nesporný přínos nejen v kvalitě výcviku, resp. jeho efektivitě, ale také ve snížení jeho finanční náročnosti. Snaha o sjednocení prostředí a postupů k přípravě vojenských profesionálů armád ve státech NATO je dalším krokem k dosažení výrazně menší finanční náročnosti při využívání STT v tak složitém a rozsáhlém prostředí, jako je příprava vojenských profesionálů. Programové vybavení konstruktivní a virtuální simulace pro přípravu vojáků k vedení operací v současných geopolitických podmínkách se stabilizovalo do tří prostředků - (Joint Treaty Level Simulation - JTLS, Joint Conflict and Tactical Simulation - JCATS a Virtual Battle Simulation - VBS), které jsou vzájemně propojitelné, do jednotného syntetického prostředí. Proces rozvoje nejen programového vybavení uvedených systémů, ale také metodologie jejich využívání a vedení výcviku s těmito prostředky ,,garantuje" specializované pracoviště vybudované v Římě (Itálie). Je to Centrum pro modelování a simulaci, které se kromě vlastních zkušeností, opírá také o zkušenosti získané ve Výcvikovém středisku společných sil (Joint Force Training Centre - JFTC) v Bydgoszczy a ve Středisku řízení společných operací (Joint Warfare Centre - JWC) v Stavangeru (Norsko). Prudce se rozvíjí jejich spolupráce při organizování a provádění distribuovaných cvičení a snaha zapojit do tohoto procesu všechna výcviková a simulační zařízení (centra) v rámci NATO. Jistým dočasným omezením pro AČR je ve stávajícím období požadavek na vytvoření (byť dočasné) utajených přenosových kanálů, které by případné připojení zařízení AČR do tohoto systému umožnilo. Stávající stav v AČR prozatím neumožňuje tento proces rozvíjet. Lze však využít nabídku zejména JFTC, které by tento požadavek vyřešilo vlastní technickou podporou. Přijatá doporučení ze zasedání skupiny pro modelování a simulaci NATO (Modelling and Simulation Group - NMSG NATO) a také závěry z konferencí organizovaných M&S COE stanovují využívat pro přípravu vojáků v armádách států NATO STT v co nejširším rozsahu. AČR se toto doporučení snaží naplňovat ,,jak se dá". Není však zcela naplňováno. Všichni zástupci armád států NATO na konferencích v Římě konstatovali, že rozpočty armád se snižují, nesnižuje se však rozsah finančních prostředků na rozvoj STT a na výcvik s těmito prostředky. Tak tento trend se prozatím v AČR nedaří prosadit, i když je přínos (i finanční) STT širokou odbornou veřejností chápan nejen jako proklamace. Neustálá snaha odborníků AČR udržet si znalostní kontakt a úroveň se projevuje aktivní účastí v panelech NMSG. Tyto generují řadu doporučení jako výsledek sdílení výzkumných aktivit v jednotlivých státech NATO. I o tuto schopnost by se AČR neměla připravit.