lidsky kapital

Článek se zaměřuje na identifikaci klíčových faktorů lidských zdrojů v rámci českého státu potřebných k provedení mobilizace ozbrojených sil v případě vojenského konfliktu. Primárně odpovídá na otázky, zda je těchto faktorů dostatek a mohou být efektivně využity v procesu mobilizace. Řeší problematiku armádní evidence, udržitelnosti vojenských záloh a jejich rentability. Dále se zabývá vlivem sekundárních faktorů na možnosti vytvoření a výcviku záloh, zejména motivací občanů k obraně státu a tělesnou zdatností mobilizovatelné populace.

Jestliže hovoříme o lidských zdrojích použitelných pro zabezpečení požadavků souvisejících s řešením krizových stavů a obranou státu, musíme tyto stavy především definovat. Mezi krizové stavy zahrnujeme stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav.

Motivace a profesní hodnotová orientace vojáků v tzv. other people's wars je jednou z nejdůležitějších informací nutných pro efektivní velení a řízení. Jedním z témat rozsáhlého výzkumu mezi vojáky AČR nasazenými v ISAF PRT v afghánské provincii Lógar v letech 2010-2011 byla proto motivace k odjezdu do mise, jejich profesní očekávání a hodnocení vnitřního i vnějšího prostředí mise. Cílem textu je na základě dat z empirického výzkumu uskutečněného mezi členy PRT (provinčního rekonstrukčního týmu) představit čtenáři alespoň základní kontury obrazu hodnotového světa dnešního příslušníka AČR, jeho profesních očekávání a motivů. Výsledky jsou interpretovány v kontextu Moskosovy teorie o rozporu mezi institucionálním a zaměstnaneckým charakterem ozbrojených sil v současnosti a adaptovány na reálnou společensko-politickou situaci.

Motivace a profesní hodnotová orientace vojáků v tzv. other people's wars je jednou z nejdůležitějších informací nutných pro efektivní velení a řízení. Jedním z témat rozsáhlého výzkumu mezi vojáky AČR nasazenými v ISAF PRT v afghánské provincii Lógar v letech 2010-2011 byla proto motivace k odjezdu do mise, jejich profesní očekávání a hodnocení vnitřního i vnějšího prostředí mise. Cílem textu je na základě dat z empirického výzkumu uskutečněného mezi členy PRT (provinčního rekonstrukčního týmu) představit čtenáři alespoň základní kontury obrazu hodnotového světa dnešního příslušníka AČR, jeho profesních očekávání a motivů. Výsledky jsou interpretovány v kontextu Moskosovy teorie o rozporu mezi institucionálním a zaměstnaneckým charakterem ozbrojených sil v současnosti a adaptovány na reálnou společensko-politickou situaci.

Transformační změny v jakékoliv instituci se vždy dotýkají jejího lidského kapitálu. Úspěšnost transformace je tak podmíněna přijetím prováděných změn zaměstnanci. Jejich chování je často založeno na principech ekonomické racionality, a proto důležitou roli hrají i benefity poskytované zaměstnancům. Podcenění tohoto vnitřního rozměru transformace českých zpravodajských služeb vytváří riziko jejich snížené efektivnosti.

Příspěvek je zaměřen na téma sociální práce v Armádě České republiky, možnosti jejího etablování a konkrétní realizace. Na základě široké definice cílů sociální práce v mezinárodním kontextu reflektuje současný stav sociální práce s vojáky z povolání v prostředí AČR v posledních 25 letech. Na základě dvou různých výzkumů mezi vojáky z povolání, realizovaných odlišnými metodami a v odlišných fázích vývoje profesionální armády dokládají, že vojáci/vojákyně sociální práci dlouhodobě postrádají, a to v konkrétních oblastech svého života, který je nevyhnutelně profesně determinován.

Vlastnosti a chování bezpečnostního systému České republiky je závislé na kvalitě lidského potenciálu, který je součástí institucí zajišťujících bezpečnost v nejširším slova smyslu. Na přípravě personálu jednotlivých součástí bezpečnostního systému, jak jej definuje Bezpečnostní strategie ČR (2011), se podílí vysoké a střední školy, výcviková zařízení, vědeckovýzkumné instituce, a rovněž i samotní zaměstnavatelé. Kapacita vzdělávacích institucí překračuje poptávku praxe. Koordinace jejich činnosti a obsahu výuky se řídí dvanáct let starým koncepčním dokumentem, který již vyžaduje novelizaci. Článek rozebírá tyto i další aspekty a poukazuje na směry a možnosti řešení některých problémů, které přináší současná praxe, ale i některé výzvy budoucnosti.