priprava personalu

Článek identifikuje konkrétní atributy, které měly a mají zásadní vliv na kvalitu přípravy pro operace v zastavěných oblastech. Jsou zmíněny jen ty zásadní, jejichž precizním splněním dojde jistě ke zkvalitnění přípravy. Autor vychází z vlastní praxe velitele jednotky na stupni četa až rota, a to jak z nasazení v rámci tuzemských i zahraničních cvičení, tak zejména z nasazení v zahraničních operacích. Článek slouží jako námět k odborné diskusi ve sféře jak akademické, tak odborné.

Cílem příspěvku je na základě analýzy polostrukturovaných rozhovorů s důstojníky na různých stupních velení z let 2004–2008 představit jejich pohled na proces velení a způsob jeho osvojování. Na základě realizovaného kvalitativního výzkumu můžeme způsob velení českých důstojníků v nedávné době označit v podstatě za intuitivní a individuální, což charakterizuje nejčastější cestu k velení, založenou téměř výhradně na vlastní zkušenosti. Mimo to lze konstatovat diferenciaci ve způsobu velení a motivace podřízených mezi jednotlivými typy sil a vojenskými specializacemi. Reflexe profesionalizace armády, systému odborné přípravy, vnímání naučených a přirozených velitelských schopností a vlastního kariérního postupu je nabídnuta k diskusi v kontextu současných změn v přípravě důstojníků a velitelů AČR.

Motivace lidského chování a učení je stále aktuální problematikou, i když se v oblasti výzkumu motivace již velmi mnoho vykonalo. Proto se i v současnosti rozsáhle zkoumá a existuje řada publikací, které se touto tematikou zabývají. Otázka jak řídit navozování cílené motivace studentů a vojenských studentů zvláště je jedním z nejzávažnějších problémů všech vzdělávacích systémů.

V listopadu 2006 proběhla na Univerzitě obrany mezinárodní konference „Taktika 2006", v rámci které jednala i sekce vojenského managementu. V níže uvedeném článku jsou popsány změny v platnosti některých premis managementu a s tím spojené i trendy přípravy řídích pracovníků tak, jak byly diskutovány v sekci, včetně současného stavu výuky managementu na vojenských školách a možné směry a perspektivy jeho výuky.

Hlavním posláním velitelů a štábů je dovedná realizace všech opatře­ ní, týkajících se přípravy, plánování, vedení a řízení vojenských opera­ cí. Schopnost implementovat tato opatření vychází, mimo jiné, z jejich profesionální znalosti teorie operačního umění a schopnosti ji realizovat v praxi. Na základě zpětné vazby od účastníků kariérních kurzů předkládají autoři článku soubor opatření, kterými lze přispět nejen ke zlepšení úrovně znalostí, dovedností a kompetencí vojenského personálu, ale taky ke zvýšení zájmu o celkový rozvoj operačního umění v AČR.

Hlavním posláním velitelů a štábů je dovedná realizace všech opatře­ ní, týkajících se přípravy, plánování, vedení a řízení vojenských opera­ cí. Schopnost implementovat tato opatření vychází, mimo jiné, z jejich profesionální znalosti teorie operačního umění a schopnosti ji realizovat v praxi. Na základě zpětné vazby od účastníků kariérních kurzů předkládají autoři článku soubor opatření, kterými lze přispět nejen ke zlepšení úrovně znalostí, dovedností a kompetencí vojenského personálu, ale taky ke zvýšení zájmu o celkový rozvoj operačního umění v AČR.

Smyslem organizačních struktur je definovat a efektivně plánovat lidskou činnost (jednotlivců i skupin), aby byly splněny zadané cíle. V Armádě České republiky musí organizační struktury zajišťovat splnění úkolů nejen na taktické úrovni, ale musí mít přímou návaznost na vyšší organizační celky. Musí být jasně definované jak horizontálně, tak vertikálně. Tento příspěvek se věnuje rozdílům struktur logistického a bezpečení praporů a brigády. Jde o srovnání kompetencí, zodpovědnosti v oblasti materiálového managementu, zabezpečení operací ap. Cílem článku je na základě tohoto porovnání navrhnout případné alternativní řešení, možný další vývoj organizačních struktur logistiky, včetně profesionální přípravy a dalšího vzdělávání pracovníků logistiky.

Článek se zabývá způsoby pomoci vojákům z povolání při začleňování na trh práce po skončení služebního poměru. Jeho cílem je popsat současný stav poznání v podmínkách rezortu obrany České republiky a metody tzv. outplacementu ve vybraných evropských zemích. V rámci popisu současného stavu v České republice se článek zaměřuje zejména na profesní přípravu vojáka z povolání, rekvalifikační kurzy a další realizovaná opatření. Při zpracování textu byla využita zejména rešerše odborné literatury, analýza legislativních a statistických dokumentů a řízené rozhovory s odborníky Ministerstva obrany ČR a dalšími odborníky ze zahraničních ministerstev a institucí rezortu obrany. Článek poskytuje souhrn kladů a záporů systému přípravy vojáka na kariéru v civilním sektoru v České republice a předkládá návrhy na zlepšení současného stavu.

Cílem tohoto článku je shrnout vývoj transformace vzdělanostní struktury důstojnického sboru v Armádě České republiky (AČR) a nastínit možnosti pro případnou transformaci systému získávání důstojníků ve vztahu k výše zmíněným změnám. Článek reaguje na diskuzi k problému vojenského vysokého školství otevřenou rektorem Univerzity obrany na konferenci 20 let transformace vojenského školství, která se konala ve Vyškově ve dnech 30. – 31. 3. 2010. Přes závažnost faktů prezentovaných v článku si oba autoři uvědomují, že případné řešení problému přípravy nižších důstojníků ve vlastních zařízeních si vyžaduje podrobnější sociologický výzkum problému a věří, že na základě tohoto článku by takový výzkum mohl být proveden některým z renomovaných výzkumných pracovišť v České republice.

Směr rozvoje oblasti vzdělávání k naplňování kvalifikačních požadavků vojáků z povolání stanovuje Koncepce přípravy personálu rezortu MO na období 2012-2018. Při přípravě kariérových kurzů se ukázalo, že je třeba vzhledem k uskutečněným nebo plánovaným změnám legislativního a zdrojového rámce v rezortu obrany provést některé systémové změny. V tomto článku je popsán návrh nového konceptu přípravy personálu rezortu obrany v kariérových kurzech, který byl zpracován projektovým týmem pod vedením pracovníků Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany. V článku je zachycen i vývoj dané oblasti od roku 2004, kdy došlo k profesionalizaci Armády České republiky.

Vojenská publikace s názvem „Příprava příslušníků Armády České republiky" vychází z intelektuálního bohatství, zkušeností a všeho pozitivního, čeho Armáda České republiky v oblasti přípravy velitelů, příslušníků štábů a jednotek historicky dosáhla. Současně reaguje na nové vnitřní podmínky a změněný charakter bezpečnostního prostředí, ve kterém se Česká republika a její armáda dnes nacházejí. Základním smyslem vojenské publikace, které vydala Správa doktrín VeV-VA, je ujednotit přístupy, které charakterizují význam a cíle, formy a metody přípravy příslušníků AČR v podmínkách profesionální armády. Publikace svým obsahem reaguje na změny a nové trendy v přípravě příslušníků AČR a s tím souvisejících činností velitelů, náčelníků, ředitelů, vědecko-pedagogických pracovníků apod.

Článek se zabývá využitím simulačních technologií pro přípravu velitelů a štábů v nových typech operací. Souhrnně ukazuje vývoj v dané oblasti od vzniku Centra simulačních a trenažérových technologií. Zlomovými body ve výcviku na simulátorech jsou požadavky na boj v zastavěném prostoru, speciální operace malých jednotek, požadavky na úzkou součinnost pozemních jednotek s podpůrnými prostředky, využívání systémů velení a řízení a problematika součinnosti jednotek AČR se složkami IZS. Dále poukazuje na nové požadavky v oblasti výcviku a ukazuje možné způsoby jejich řešení. Ve své druhé části se podrobněji věnuje problematice NEC a její implementaci do simulačních systémů. Představuje výsledky projektu obranného výzkumu SIMNEC v dané oblasti a jejich přínos pro budoucí rozšíření schopností taktického simulátoru.

Vlastnosti a chování bezpečnostního systému České republiky je závislé na kvalitě lidského potenciálu, který je součástí institucí zajišťujících bezpečnost v nejširším slova smyslu. Na přípravě personálu jednotlivých součástí bezpečnostního systému, jak jej definuje Bezpečnostní strategie ČR (2011), se podílí vysoké a střední školy, výcviková zařízení, vědeckovýzkumné instituce, a rovněž i samotní zaměstnavatelé. Kapacita vzdělávacích institucí překračuje poptávku praxe. Koordinace jejich činnosti a obsahu výuky se řídí dvanáct let starým koncepčním dokumentem, který již vyžaduje novelizaci. Článek rozebírá tyto i další aspekty a poukazuje na směry a možnosti řešení některých problémů, které přináší současná praxe, ale i některé výzvy budoucnosti.