syrie

Během arabského jara v roce 2011, když začaly protesty proti syrské vládě, bylo Rusko jedním z nejsilnějších podporovatelů režimu prezidenta Bašára Asada, který obhajoval právo užití vojenské síly ve snaze předejít povstání a zlomit jakýkoliv odpor. V současné době představuje Ruská federace jedinou mocnost, která posky­tuje syrskému režimu prominentní diplomatickou ochranu a posílá mu dodávky zbraní, ačkoliv Moskva stále mluví o potřebě rovnováhy mezi soupeřícími stranami v Sýrii. Hlavním cílem článku je analyzovat motivy zahraniční a bezpečnostní politiky Ruské federace v podpoře syrského prezidenta Bašára Asada na pozadí ruských zájmů a vlivu norem. V teoretické rovině je článek založen na kombinaci přístupů konvenčního konstruktivismu a racionalismu, které ve vztahu k moti­vům ochrany a obhajoby vládnoucího režimu v Sýrii ze strany Ruska odráží řadu zásadních poznatků.

Článok sa zaoberá politickým a vojenským riešením otázky Islamského štátu od vzniku anti­ISIS koalície v lete 2014 až po marec 2016 na území Iraku a Sýrie. Popisuje jednotlivé kroky, ktoré boli podniknuté v tomto rozmedzí osamote či v rámci koalície, pričom za zlomový bod považuje novembrové teroristické útoky v Paríži, preto sa jedná o komparáciu politiky Francúzska pred a po útokoch. Dôležitou súčasťou článku je taktiež riešenie sýrskej krízy, do ktorej sa Francúzsko aktívne zapája s cieľom upokojiť situáciu v Sýrii a pretvoriť ju na demokratickú krajinu bez prezidenta Asada.

Tento text se zabývá výzkumem internacionalizace konfliktů, přičemž se snaží tento fenomén rozebrat po teoretické a definiční stránce, a následně jej konceptualizovat tak, aby bylo možné tento koncept využít pro výzkum vybraného konfliktu s mezinárodním přesahem. Text rovněž pracuje s různými druhy aktérů, kteří se do internacionalizovaného konfliktu zapojují. Rozlišuje především aktéry externí a interní, stejně jako intervence v konfliktu z jejich strany může být unilaterální či multilaterální. Uvedený koncept internacionalizace konfliktu je pak vymezen i vůči jinému blízkému konceptu tzv. zástupné války. V textu je definováno několik typů internacionalizovaných vnitrostátních ozbrojených konfliktů a rovněž důvody pro vojenský zásah ze strany zahraničních aktérů. Na závěr jsou uvedeny reálie dvou internacionalizovaných konfliktů na Středním východě – syrská a jemenská občanská válka. Text je původním příspěvkem ke konferenci, jako takový nemá ambice přinést nové výzkumné poznatky či tímto směrem rozšiřovat vědění, ale naopak přinést obecný přehled a vhled do problematiky, kterou pak je možno pomocí jednotlivých případových studií dále rozvíjet v sociálně-vědním výzkumu.

Text se věnuje problematice současného konfliktu v Sýrii a Iráku, který vedl až k vytvoření tzv. Islámského státu, jedné z největších bezpečnostních hrozeb sou­časného světa. Vznik tohoto kvazistátního útvaru na pozadí občanské války v Sýrii a stále ještě nevyřešeného konfliktu v Iráku je důsledkem participace velkého počtu vnitřních i vnějších aktérů. Způsob jejich participace a zejména jejich cíle se přitom často diametrálně odlišují a navzdory sporadické shodě v některých dílčích bodech je nejednotný postup lokálních a externích sil proti hrozbě Islámského státu tím hlav­ním důvodem, proč toto radikální uskupení nebylo zlikvidováno či alespoň výrazně potlačeno. Cílem textu je především vysvětlit a analyzovat hlavní motivy a cíle všech významných aktérů podílejících se na tomto konfliktu a popsat způsob, jakým se odrážejí na jeho dynamice. Díky tomu lze výrazně zvýšit přehled čtenářů v této velice chaotické, nepřehledné a často dezinterpretované situaci na Blízkém východě.

Tento článek odpovídá na otázku, zda je Turecko připraveno vstoupit do otevřeného vojenského konfliktu se Sýrií Bašára al-Asada. Text vychází z adaptace Clausewitzova předpokladu, že pro vítězné vedení války musí stát disponovat třemi zdroji: vlastními bojovými silami, podporou obyvatelstva a podporou spojenců. Turecko vykazuje slabiny ve vojenské doméně, zejména v oblasti letectva a protivzdušné obrany a není jisté, že by bylo schopné ovládnout vzdušný prostor v konfliktní oblasti. Turecké obyvatelstvo si vleklý zahraniční konflikt dlouhodobě nepřeje. Země je navzdory mnoha neshodám pevně zakotvena v NATO a její strategické zájmy se neliší od zájmů svých strategických spojenců. Turecko si rovněž nemůže dovolit dostat se do přímého konfliktu s Ruskem. Text uzavírá, že Turecko si vstup do otevřeného ozbrojeného konfliktu nemůže dovolit politicky ani vojensky.

Tento článek se zabývá kurdskou diasporou ve střední Evropě na pozadí probíhajícího konfliktu s tzv. Islámským státem. Kurdové jsou v současnosti jedním z hlavních aktérů tohoto silného regionálního konfliktu, přičemž jejich silné diaspory v Německu a Rakousku na tuto situaci nutně musí reagovat. Přiblížen je zde tak nejen aktuální stav na syrsko-iráckém bojišti, ale především reakce kurdské diaspory v Evropě. Pro českého čtenáře je zde vytvořen krátký exkurz do situace Kurdů v České republice, jakkoli tato komunita není v porovnání s Německem či Rakouskem příliš početná a významná. Výstupem textu je také pokus o predikci možných budoucích scénářů vývoje situace. Nutno ihned dodat, že současný dynamický vývoj ohledně zapojení Turecka do konfliktu nejen proti Islámskému státu, ale především vůči kurdským bojůvkám, jakoukoli predikci výrazně znesnadňuje.

Tento článek se zabývá analýzou časopisu Dabiq. Tento časopis je vydáván Islámským státem v Iráku a v Sýrii a slouží pro džihádistickou propagandu v ang­lickém jazyce. V předkládané práci je využita obsahová analýza. Zkoumány jsou tematické oblasti (kvalitativní analýzou) a důležité pojmy (s frekvenční analýzou pojmů). Autoři identifikovali tři základní témata časopisu Dabiq – náboženství, ustanovení Chalífátu a jeho fungování a vojenské operace ISIS. Objasněno bylo i pojetí nepřátel z hlediska ISIS.

Článek se věnuje srovnání zahraniční politiky G. W. Bushe ml. a Baracka Obamy z hlediska technologického využití vojenské síly. Odklon od nasazování pozemních sil k využití cíleného zabíjení pomocí dronů je demonstrován na třech amerických vojenských operacích – Operace Enduring Freedom, Operace Iraqi Freedom a Operace Inherent Resolve. Posun od bombardérů k dronům měl různé důvody, především pak měnící se charakter hrozby. Autoři si kladou otázku, proč a jakým způsobem se změnil boj USA proti globálnímu terorismu z hlediska vojenských technologií a jakým způsobem je tato změna reflektována v boji proti hrozbě Islámského státu.

Článek se věnuje problematice tureckého vývoje a použití ozbrojených bezpilotních prostředků v kontextu zvýšené mediální pozornosti vyvolané jejich nasazením v několika konfliktech. Autoři v úvodu představují klasifikaci bezpilotních prostředků, a dále pak sledují vývoj a operační nasazení průzkumných a bojových dronů v minulosti. Následná stěžejní část práce se věnuje tureckému vývoji a použití ozbrojených dronů. Text analyzuje produkci hlavních tureckých společností, export a nasazení jejich produktů v nedávných konfliktech. Autoři v závěru textu diskutují úroveň turecké produkce, kterou srovnávají s lídrem na poli ozbrojených dronů, Spojenými státy. Srovnání odhaluje nedostatečnou vyspělost současné generace dronů i přetrvávající závislost na dodávkách komponentů ze zahraničí.

Článek pojednává o tom, jakým způsobem je současný syrský konflikt reflektován v České republice. Představeny jsou zejména aktivity samotné syrské diaspory v České republice, která je zde přítomna od dob komunistického režimu. Obdobně jako je tomu v Sýrii, i v České republice nejsou Syřané zdaleka jednotní. Jsou mezi nimi jak lidé loajální režimu strany Baas a Bašára al-Asada, tak členové opozice. Ta se navíc v polovině roku 2012 rozštěpila na dvě skupiny. Představena je i reakce na konflikt řady subjektů z České republiky.

Tento text se zaměřuje na koncept tzv. zástupných válek v současnosti v oblasti Blízkého a Středního východu a na roli zpravodajských služeb v něm. Pro současné konflikty v Sýrii, Iráku a Jemenu je typické vměšování velkého množství vnějších aktérů, kteří k tomu často (ne výlučně) využívají své zpravodajské služby či speciální síly, aby tak chránily své národní zájmy na postiženém území, případně aby bojovaly proti sobě navzájem na cizím teritoriu. Hlavním cílem tohoto článku je představení konceptu zástupných válek a analýza role zpravodajských služeb v aktuálně probíhajících konfliktech ve vytyčeném regionu.

Tento článek je rychlou aktuální informací o problému, který mohl vyvolat velkou válku na Středním východě. A také o unikátní operaci k jeho odstranění. Syrské chemické zbraně představovaly vážnou hrozbu na celém Středním východě, především v kontextu probíhající občanské války. Toto potvrdilo i opakované použití nervově paralytické látky sarinu v průběhu tohoto konfliktu. Zničení syrských chemických zbraní znamená odstranění hrozby eskalace konfliktu a jeho rozšíření o další státy.