military schools

Článek se zabývá možností využití simulačních technologií při výcviku studentů Univerzity obrany v taktické přípravě a hledá za pomocí experimentu odpověď na otázku, zda využití těchto prostředků přináší prokazatelnou efektivitu. Studenti 1. ročníku byli v rámci předmětu Příprava v poli náhodně rozdělení do 42 sekcí o přibližně stejném počtů členů a následně byli rozřazeni do 3 kategorií podle způsobu využití prvků živé a virtuální simulace. Všem skupinám v průběhu závěrečného cvičení byly přidělovány body za určitou taktickou činnost. Celkový počet dosažených bodů všech skupin byl podroben následnému statistickému šetření za pomocí jednofaktorové analýzy rozptylu dat, s cílem prověřit, zda mezi jednotlivými skupinami dochází k statisticky významným rozdílům. Přestože použití moderních simulačních technologií u studentů mělo pocitově pozitivní vliv na zlepšení kvality výcviku, za pomocí statistických metod se nepodařilo ve větší míře prokázat, že by docházelo ke statisticky významným rozdílům mezi zkoumanými skupinami. Výsledky experimentu ale do jisté míry ukazují, že určité rozdíly mezi jednotlivými skupinami opravdu existují, a proto nechává určitou příležitost k provedení obdobného, nebo rozsáhlejšího výzkumu, ve snaze podpořit atraktivitu vzdělávacího procesu u studentů vojenských škol. 

Motivace lidského chování a učení je stále aktuální problematikou, i když se v oblasti výzkumu motivace již velmi mnoho vykonalo. Proto se i v současnosti rozsáhle zkoumá a existuje řada publikací, které se touto tematikou zabývají. Otázka jak řídit navozování cílené motivace studentů a vojenských studentů zvláště je jedním z nejzávažnějších problémů všech vzdělávacích systémů.

Cílem tohoto článku je shrnout vývoj transformace vzdělanostní struktury důstojnického sboru v Armádě České republiky (AČR) a nastínit možnosti pro případnou transformaci systému získávání důstojníků ve vztahu k výše zmíněným změnám. Článek reaguje na diskuzi k problému vojenského vysokého školství otevřenou rektorem Univerzity obrany na konferenci 20 let transformace vojenského školství, která se konala ve Vyškově ve dnech 30. – 31. 3. 2010. Přes závažnost faktů prezentovaných v článku si oba autoři uvědomují, že případné řešení problému přípravy nižších důstojníků ve vlastních zařízeních si vyžaduje podrobnější sociologický výzkum problému a věří, že na základě tohoto článku by takový výzkum mohl být proveden některým z renomovaných výzkumných pracovišť v České republice.

Opuštění modelu zaměstnaneckých ozbrojených sil vyžaduje provedení změn v obslužných systémech ozbrojených sil, které byly na tomto modelu založené. Jedním z nich je v Česku systém vysokoškolské přípravy zaměstnanců rezortu Ministerstva obrany ČR. Tento článek rozebírá situaci, která nastala v důsledku opuštění modelu zaměstnaneckých ozbrojených sil subsystému vysokoškolské přípravy personálu ozbrojených sil ČR, a naznačuje alternativy pro formulaci politiky vysokoškolské přípravy personálu rezortu.

Pedagogova osobnost má ve vyučovací a výchovné práci rozhodující úlohu. Předpokladem kladného vlivu na studenty je autorita pedagoga a působivost jeho osobnosti. Autorita pedagoga je přitom značné závislá na jeho společenské a odborné pověsti, jeho charakterových a morálních vlastnostech a řídících schopnostech. Pedagog imponuje studentům kladným a spravedlivým postojem, znalostmi, pracovními schopnostmi, klidem a objektivností.