Zánik podunajské monarchie a vznik československého státu po první světové válce měl logicky celou řadu dopadů v mnoha oblastech. Jedním z nich byla i nutnost zabývat se organizací a zajištěním obrany a prosazením zájmů nové samostatné státní entity, což je většinou oprávněně spojováno s vytvářením ozbrojených sil a konflikty, které byly v prvních měsících existence státu vedeny k obhájení nárokovaného teritoria. Patří sem ale i snaha vytvořit instituce, které by pracovali ve prospěch armády ve vědecké činnosti, byť tomu dobové okolnosti nebyly příliš nakloněny. Po prvotním nadšení z konce dlouhé války a plné nacionální emancipace se vzápětí dostavila značná společenská demoralizace, hospodářské a sociální problémy a otázky vojenské byly vnímány jako téměř okrajová a nepodstatná záležitost pro budoucí existenci mladého československého státu. Diletantství politických elit, resp. jejich nekompetence ve vojenských otázkách, silný poválečný pacifismus a antimilitarismus, to vše nevytvářelo příznivé podmínky pro formování struktur, které se otázkami obrany a vojenství hodlaly vědecky zabývat a za jejich vznik tak lze vděčit zejména aktivitám několika iniciativních jedinců. Již v prvních měsících roku 1919 důstojníci vznikající československé armády převzali část hmotného dědictví bývalého rakousko-uherského vojenského vědeckého spolku Militarwissenschaftlichen Kasino Verain a založili Vědecký svaz československého důstojnictva sídlící v Ostrovní ulici v Praze. Cílem instituce byla od počátku zejména vědecká práce pro armádu a propagace jejich činnosti ve společnosti. Později byla část kompetencí předána nově vzniklému Svazu československého důstojnictva. Vědecký svaz československého důstojnictva se záhy transformoval a od 16. května 1920 nesl název Vojenský ústav vědecký. Tento ústav se záhy stal střediskem a organizátorem odborné intelektuální a vědecké práce v armádě, zejména v jejím důstojnickém sboru. Idea, že armáda je taková, jaký je její velitelský sbor byla základním principem jímž se řídila činnost této významné ústřední vědecké vojenské instituce. Na jisté obtíže v její prvotní činnosti odkazuje i skutečnost, že její název nebyl konstantní a lze se setkat i s pojmenováním Vědecký ústav vojenský, a to i v oficiálních dokumentech a paralelně i s přidaným adjektivem Československý u obou variant. Je celkem běžným jevem, že počátky každé nové, a zvláště vědecké instituce, budované od základů jsou velmi obtížné, nicméně vědecký ústav zaznamenal již v prvních letech své existence dynamický rozvoj a řadu úspěchů. Již během prvního roku ústav získal na dva tisíce členů (řádných a korespondenčních) a působil a rozvíjel se ve velmi aktivním a progresivním tempu. Stěžejním úkolem v počáteční fázi působení ústavu bylo vytvoření vhodných organizačních základů instituce. Výrazná aktivita v prvním období existence ústavu, jejímž odrazem bylo vydání velkého množství spisů analyzujících zejména nedávno ukončenou Velkou válku, následně v roce 1920 publikace prvního československého odborného vojenského periodika Vojenských rozhledů, zřízení knihovny a muzea, pořádání přednášek apod. byla sice časem poněkud utlumena, přesto však lze z časovým odstupem ocenit velké úsilí vojenské vědecké komunity, která položila základy pro další rozvoj vojenské vědy v následujících dekádách.

Článek se zabývá ministerskými úředníky České republiky. Na základě dotazníkového  výzkumu a hloubkových rozhovorů zkoumá roli sociálně vědních poznatků, které využívají ministerští úředníci. Na základě výsledků empirického výzkumu jsou vyvozovány komparativní závěry týkající se ministerstva obrany a dalších ministerstev.

Článek se zabývá ministerskými úředníky České republiky. Na základě dotazníkového  výzkumu a hloubkových rozhovorů zkoumá roli sociálně vědních poznatků, které využívají ministerští úředníci. Na základě výsledků empirického výzkumu jsou vyvozovány komparativní závěry týkající se ministerstva obrany a dalších ministerstev.

Článek se zabývá ministerskými úředníky České republiky. Na základě dotazníkového  výzkumu a hloubkových rozhovorů zkoumá roli sociálně vědních poznatků, které využívají ministerští úředníci. Na základě výsledků empirického výzkumu jsou vyvozovány komparativní závěry týkající se ministerstva obrany a dalších ministerstev.

Článek se zabývá ministerskými úředníky České republiky. Na základě dotazníkového  výzkumu a hloubkových rozhovorů zkoumá roli sociálně vědních poznatků, které využívají ministerští úředníci. Na základě výsledků empirického výzkumu jsou vyvozovány komparativní závěry týkající se ministerstva obrany a dalších ministerstev.

Cílem této stati je zmapovat historii využití soukromých vojenských sil. Soukromé vojenské společnosti typu Blackwater (pro svou špatnou pověst přejmenována na Xe Services LLC) jsou sice relativně novým fenoménem mezinárodní bezpečnosti, účast soukromých osob a/nebo skupin soukromých osob v „cizích" ozbrojených konfliktech je však fenoménem stejně starým jako válčení samotné. Bez pochopení dlouhodobějších historických souvislostí proto nelze fundovaně vést debatu nad klíčovými otázkami o samotném rozsahu a možných dopadech soudobého využití služeb soukromých vojenských společností.

Článek se věnuje obecnějším úvahám o vztazích veřejného a soukromého práva a o poměru zákona o vojácích z povolání (č. 221/1999 Sb.) k jiným právním předpisům. Dále se zabývá vymezením a výkladem některých pojmů (rodina, domácnost/společná domácnost, osoba blízká, dítě, manžel/partner), na nichž demonstruje propojenost obou právních oblastí. Snaží se ukázat, že tzv. branné zákonodárství a zejména zákon o vojácích z povolání nejsou svět uzavřený sám do sebe, ale naopak oblast, která je součástí jednotného právního řadu s vazbou na komplex právních předpisů, včetně těch soukromoprávních (zejména na občanský zákoník a zákoník práce).