The Use of Military Police in Combat Operations

plukovník gšt. PhDr. Roman Bis, MBA Ing. Jan Spišák, Ph.D.
Použití vojenské policie ve vojenských operacích
The use of military police in combat operations

Bis, Roman, Spišák Ján,  Použití vojenské policie ve vojenských operacích, Vojenské rozhledy, 2015, roč. 24 (56), č. 2, s. 93–110, ISSN 1210-3292 (tištěná verze), ISSN 2336-2995 (on-line), dostupné z www.vojenskerozhledy.cz.

Motto:

„Být připraven na válku je nejúčinnější způsob, jak uchovat mír.“

George Washington 1732–1799

Úvod

Armáda České republiky (AČR) vede vojenské operace na základě rozhodnutí pří­slušných orgánů politicko-strategické úrovně řízení státu. Síly AČR mohou působit zejména jako součást mnohonárodních uskupení ve společných operacích pod vedením NATO, EU, OSN nebo ad hoc vytvořených koalic. Plné spektrum operací, na kterých se mohou jednotky AČR podílet, vyžaduje současnou kombinaci čtyř hlavních druhů činností: útočných, obranných, stabilizačních a podpůrných. [1]

Podle Doktríny AČR [4] pokrývají vojenské operace celé spektrum činností ozbroje­ných sil, jež jsou charakterizované cílem, množstvím sil a prostředků, formou činnosti vojsk, prostorem a časem. Zahrnují kombinaci aktivit vojenských sil s jinými, nevo­jenskými vládními a nevládními aktéry. Operace nejsou striktně vojenským úsilím; v celkovém kontextu řešení konfliktu mohou zahrnovat minimum vojenských akcí. Do operací budou zapojována i uskupení AČR, jejichž prvkem bude i jednotka vojenské policie (VP), která bude vystavena všem složitostem, které může v daném prostoru ope­race očekávat. Každá z uvedených operací je specifická vzhledem k cílům, jež v ní mají být dosaženy. Pro jednotky VP to znamená disponovat takovými schopnostmi, které jsou pro dosažení těchto cílů potřebné. Zejména to bude významné ve fázi dominance, jejíž charakter je vysoce konvenční, nestabilní a mnohdy nepředvídatelný.

1. Fázový model operace

Každá operace zpravidla probíhá v jednotlivých fázích. Jejich počet může být různý, a to v závislosti na charakteru operace. Fáze je časově a prostorově vymezenou částí ope­race, v níž se plánuje nebo plní část celkového operačního úkolu. Fáze jsou navrženy tak, aby probíhaly postupně, ovšem některé aktivity dané fáze mohou začít již v předchozí fázi a pokračovat do fází dalších. Na strategické úrovni, při zapojení všech nástrojů státní moci, mohou jednotlivé fáze probíhat i několik let. Ne všechny fáze operace zahrnují boj mezi ozbrojenými (pravidelnými, nepravidelnými) silami. Intenzita vynaloženého vojenského úsilí bude přizpůsobena charakteru fáze a předpokládaným cílům, které mají být na jejím ukončení dosaženy. Jednotlivé fáze by měly ve svém počátku splňovat určitý soubor opatření, které definují její počátek. V závěrečné části každé fáze by měl být splněn soubor daných podmínek a tím definovat její ukončení. Konečné podmínky jedné fáze by měly být výchozími podmínkami fáze následující.

Doktrinální publikace rozlišují zpravidla tyto fáze operace: fáze 0 – formování; fáze I – odstrašení; fáze II – převzetí iniciativy; fáze III – dominance; fáze IV – stabilizace; fáze V – umožnění aktivit civilních aktérů. [2] S ohledem na cíl článku je pozornost dále věnovaná pouze fázi dominance.

Dominance, která představuje její třetí fázi, je zaměřena na zlomení vůle a odhodlání nepřítele vést organizovaný odpor nebo v nebojové situaci (operaci nižší intenzity)kontrolovat operační prostředí. Úspěch v této fázi závisí na převaze vlastních schopností a přemožení (zdolání) schopností protivníka v rozhodujícím čase a místě. Tato fáze zahrnuje plné využití schopností sil a jejich vhodné sekvenční zasazování v operačním prostoru tak rychle, jak je to možné. Když je tažení nebo operace zaměřena na konvenční síly protivníka, fáze dominance je obvykle ukončena rozhodujícími operacemi, které nutí nepřítele kulminovat a vedou k dosažení operačních cílů. Rozhodující operace proti nepravidelným hrozbám jsou charakterizovány kombinací tradičního „pravidelného“ i „nepravidelného“ válčení (protipovstalecké, stabilizační a protiteroristické operace jako podmnožiny) a vedením informačních operací. Operace v této fázi se mohou pohybovat od rozsáhlých bojů až po různé stabilizační činnosti, v závislosti na povaze nepřítele.

V každém případě lze předpokládat širokou škálu aktivit a různorodých činností nasazených sil a prostředků. Fázi dominance budou intenzivně charakterizovat časté přesuny sil a prostředků. Bojové jednotky a uskupení se budou přesunovat z prostorů soustředění (základen, předsunutých základen apod.) do prostorů nasazení. V rámci přenášení hlavního úsilí budou prováděna přeskupení sil a prostředků a bude probíhat střídání jednotek, které případně ztratí bojeschopnost. Musí se tedy kalkulovat s přesuny z týlu k frontě, od fronty do týlu i přesuny podél fronty. V některých typech operací se musí počítat s nekompaktní linií dotyku s nepřítelem, což bude intenzitu přesunů bojových jednotek násobit.

Velmi intenzivně se velitelé i vojska musí zabývat otázkami častých kontaktů s oso­bami, jejichž cíle na bojišti i v zázemí mohou být různorodé. I přesto, že mezinárodní humanitární právo předpokládá na bojišti jen kombatanty (před zahájením konfliktu se uvažuje o odsunu civilního obyvatelstva), lze s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že tomu tak nebude. Proto jednou ze skupin osob, se kterými je na boji­šti potřeba kalkulovat, jsou místní civilní obyvatelé. V určitých etapách dominance se mohou cítit natolik ohrožení, že se budou pokoušet o přesuny do stabilnějších oblastí v malých i větších skupinách. Další skupinou osob na bojišti nebo následně v týlu mohou být jednotlivci až skupiny dezertérů, kteří vyhodnotí svoji situaci jako bez­nadějnou a pokusí se přejít na naši stranu. Je nutné věřit v morální kvality přísluš­níků vlastních jednotek, nelze však vyloučit v této skupině osob ani vlastní vojáky. Další skupinou osob mohou být zajatí příslušníci nepřítele. O všechny výše uvedené osoby je nezbytné zajímat se ve všech fázích jejich působení na naše vojska – pohyb a zajištění v prostoru činnosti bojových jednotek, jejich shromažďování v místech a pro­storech, doprovody do stanovených prostorů, případně jejich zajištění a střežení.

Vše výše uvedené bude klást velmi vysoké nároky na rozhodování velitelů a úkolo­vání vojsk k plnění celého spektra mnohdy se překrývajících činností. Lze předpokládat, že mohou nastat situace, kdy vyčleňované síly a prostředky nebudou kapacitně schopny plnit všechny momentální úkoly standardními operačními postupy a kompetentní velitel bude muset delegovat některé úkoly na jiné jednotky (například ochrana a obrana místa velení apod.).

2. Co naznačují zkušenosti z působení VP v operacích

Vojenská policie USA má z minulých operací bohaté zkušenosti [3], které lze apli­kovat i na naše podmínky. V operaci Irácká svoboda došlo ve srovnání s úkoly, které VP do té doby plnila k výrazné změně. Těžiště plněných úkolů spočívalo zejména ve stabilizačních policejních operacích, na kterých se podílely tzv. policejní styčné týmy, a v operacích se zadrženými osobami. Byl to důsledek změny v podpoře zabezpečení bojových jednotek na moderním válčišti. VP se podílela na zabezpečení bojových jed­notek zejména prostřednictvím bezpečnostních operací, operací na podporu pohybu jednoteka operací se zadrženými osobami (primárně zaměřenými na válečné zajatce). Tyto úkoly byly plněny hlavně v týlovém prostoru divizí a armádních sborů v průběhu vedení bojových operací. Výsledkem toho bylo, že VP byla občas nucena plnit úkoly „lehké pěchoty“ v tomto týlovém prostoru.

V důsledku této změny musely jednotky bojových brigád ve svém prostoru odpo­vědnosti plnit do té doby tradiční úkoly VP (ostraha hlavních míst velení, zabezpečení mobility a manévru jednotek, check point – CP a jiné). VP byla na základě rozhodnutí nadřízených a vzhledem ke stále větší aktivitě povstalců využívána primárně k plnění úkolů v policejních operacích k prosazení práva a pořádku v prostoru odpovědnosti, v policejních stabilizačních operacích a v operacích se zadrženými osobami. To všechno kladlo následně velké nároky na důslednou spolupráci s nově utvářenou iráckou policií.

Následkem nedostatku počtu vojenských policistů požadovali velitelé brigád, aby se na zabezpečení těchto dvou primárních oblastí podíleli i příslušníci kriminální služby, jejichž specializace byla naprosto odlišná. Požadavky velitelů na zabezpečení stabilizačních policejních a zadržovacích operací jasně ukázaly na nové požadavky, které musí tito příslušníci plnit. Při operacích v zacházení s válečnými zajatci se jednalo zejména o výslech těchto osob ve spolupráci s zpravodajskými orgány a jejich následnou evidenci a porovnání s doposud zřízenou databází (otisky prstů, DNA).

V průběhu války v Iráku vyvstala potřeba nových požadavků na osobu Provost Marshala (PM) [4] na úrovni sboru a divize; na základě toho došlo k přidělení dalších sil a prostředků přímo do jeho podřízenosti. I když některé zkušenosti byly získány při činnostech plněných hlavně ve fázi stabilizace či rekonstrukce, je předpoklad, že obdobné činnosti budou jednotky VP plnit i při dominanci, a to zpravidla v týlovém prostoru.

3. Zkušenosti Vojenské policie ČR v zahraničních operacích

VP ČR se účastnila operací v Jugoslávii, Chorvatsku, Bosně, Kosovu, Kuvajtu, Iráku, Turecku, Makedonii, Afghánistánu, Pákistánu, Litvě a Mali. Během nasazování v zahra­ničních operacích se postupně stala nezbytnou součástí kontingentů nebo úkolových uskupení AČR. V počátku VP působila spíše jako podpůrná část kontingentu, postupně však přecházela od zajištění vlastních vojsk ke specifickým policejním činnostem. Úkoly k zajištění nebo podpoře smíšených kontingentů (úkolových uskupení) směřovaly pře­devším do aktivit dopravně pořádkové služby (DPSl), trestněprávní oblasti, preventivní činnosti a do oblasti ochranné služby.

Analýzou zkušenostíavyhodnocenímčinnostijednotlivých kontingentů lzedojítkzávěru, že mezi nedostatky jednotek VP patřilo hlavně vytváření ad hoc organizačních struktur do operací a rozdílná vycvičenost osob při jejich výběru do kontingentu z jednotlivých velitelství VP. Výcvik a sladění jednotek VP tak musely být provedeny až v rámci pří­pravy do operace. Dalším nedostatkem byla nízká jazyková připravenost příslušníků VP. [5] Uvedené nedostatky bude potřeba eliminovat, aby nasazeným jednotkám AČR byla zajištěna kvalitnější policejní podpora.

4. Předpokládaná činnost Vojenské policie ve fázi dominance

Z předchozího popisu prostředí operace vyplývají obecné, ale i specifické úkoly i pro VP. Některé činnosti mohou jednotky vykonávat po celou dobu operace; mezi takové patří např. ochrana hlavního místa velení, shromažďování a předávání zpravodajských informací, podpora protidiverzních operací, kontrazpravodajská podpora, ochrana infor­mací, speciální kynologické činnosti a další. Fáze dominance však bude vyžadovat ve vysoké míře plnění některých dalších specifických činností, kterými budou zejména: činnosti na podporu pohybu a manévru jednotek; činnosti se zadrženými osobami; biometrie.

4.1 Činnosti na podporu pohybu a manévru jednotek

Cílem činností na podporu pohybu a manévru je zabezpečení efektivního a plynulého provozu vojenské dopravy. VP při nich řídí dopravu na hlavních komunikacích tak, aby byl zajištěn bezproblémový přesun aliančních nebo koaličních jednotek v prostoru nasazení, provádí průzkum tras přesunu, kontroluje podezřelá vozidla a osoby, řídí dopravu ve výchozích místech a v rozchodištích nebo získává informace od představitelů místní samosprávy. Naplnění těchto aktivit ze strany VP bude vyžadovat:
    
Zabezpečit řízení dopravy dle standardů NATO. Je vysoce pravděpodobné, že ve fázi dominance bude docházet k přesunu velkého množství techniky. Může rovněž nastat křížení vlastních tras s trasami pohybu uprchlíků nebo bude nutné určit priority mezi vlastními vojsky.

Podílet se na zajištění bezpečnosti přesouvajících se vlastních vojsk. Ochrana konvoje je v odpovědnosti velitele konvoje. Podíl VP na tomto úkolu lze spatřit v ovládnutí problematických úseků či klíčových bodů na trase přesunu. Bude nutné zabezpečit klíčové body na trasách přesunů jako jsou např. mosty, tunely, mimoúrovňové křižovatky, horské průsmyky nebo průjezdy zastavěnou oblastí.

Značení hlavních zásobovacích tras (MSR – Main Supply Route) jako jednu z nejdůležitějších činností VP, aby nedošlo k dezorientaci jednotek při zásobování nebo přísunu posil. [6]

Podílet se na zamezení narušování zásobovacích tras nepřítelem nebo pomocí civilního neozbrojeného obyvatelstva formou demonstrací a blokád. Ve fázi dominance lze předpokládat, že vlastní jednotky budou postupovat vpřed, budou spotřebovávat velké množství munice a pohonných hmot, budou mít zraněné nebo nemocné příslušníky, kvůli čemuž bude nutné provádět manévr vlastních vojsk nebo zasazení zálohy apod.

Podílet se na činnostech spojených s udržením pořádku ve zničených oblastech a zabránit případnému rabování nejen ze strany vlastních vojsk, ale, jak v dnešní době ukazují zkušenosti, hlavně ze strany místního obyvatelstva.
    
Ve spolupráci s jednotkou CIMIC a úřady místní samosprávy zabezpečit navedení proudů uprchlíků nebo dočasně vysídlených osob do uprchlických táborů, tak, aby nebránily zásobování vlastních sil. [7]

Volbou vhodných tras, času a způsobu transportů zadržených osob zabránit narušení pohybu vlastních vojsk. K dalším vykonávaným činnostem bude patřit identifikace dezertérů z vlastních řad a nepřátelských vojáků, jako i pomoc vlast­ním ztracencům, aby se dostali co nejdříve k organické jednotce.

4.2 Činnosti se zadrženými osobami

V tomto případě se jedná o jeden z hlavních úkolů, které velitel úkolového uskupení bude v průběhu vedení operace po VP požadovat. Péče o zadržené osoby v souladu s mezi­národním právem může být kritickým bodem úspěchu operace, v kontaktu s informačnímioperacemi či veřejným míněním. Tyto činnosti se týkají všech zadržených osob. Účelem zajetí je zabránit příslušníkům nepřátelských ozbrojených sil, aby se znovu zúčastnili vojenských akcí. Vzhledem k současným typům konfliktů, kdy často není možno identi­fikovat protivníka, je nutné co nejdříve určit status této zadržené osoby. Je vyžadováno, aby v souladu s mezinárodním humanitárním právem bylo zacházeno i se zajatými členy různých povstaleckých skupin, teroristy i kriminálními živly (rabování, trestná činnost). Do této oblasti rovněž patří zacházení se zadrženými osobami, které jsou příslušníky našich ozbrojených sil, a to v případě, že se dopustily protiprávního jednání, nebo osoby, u nichž dosud není jasný jejich statut a nebylo o nich možno rozhodnout.

Je však nutné si uvědomit, že ne všechny činnosti se zadrženými osobami jsou v kom­petenci VP. Jestliže někde při bojové činnosti protivníkův voják dá najevo, že se vzdává, je nutné, aby prvotní úkony (odzbrojení, prvotní prohlídka, odebrání věcí) provedli ti vojáci, kteří ho mají v moci jako první. Je nutné mít vždy na paměti zpravodajskou hodnotu tohoto „materiálu“. Tito vojáci zároveň musí tyto zadržené osoby soustředit a co nejrychleji odsunout do shromaždiště. Za jejich bezpečnost je zodpovědný velitel jednotky, další činnosti by pak měly být ale v kompetenci VP, nebo by se na nich měla podílet. Po VP bude požadováno:

• Podílet se na činnosti ve shromaždišti zadržovaných osob na úrovni brigády nebo zadržovacích táborech na úrovni divize nebo sboru.
• Zabezpečit transport zadržených osob do zadržovacího tábora nebo dlouhodo­bých zadržovacích táborů.
• Podílet se na technickém vyhodnocení odebraných věcí a stanovování toho, co bude zadržovaným osobám v souladu s Ženevskými konvencemi vráceno.
• Podílet se na chodu, nebo dohlížet na činnost v zadržovacích zařízeních.
• Zabezpečit zadržování vlastních vojáků z důvodu protiprávního jednání (dezerce, rabování, znásilnění, vražda apod.).
• Provádět evidenční úkony se zadrženými osobami, k tomu využívat biometrii.

4.3 Biometrie

Na základě vyhodnocených hrozeb v současném světě a nutné potřebě identifikovat protivníky, jakými jsou zahraniční bojovníci, teroristé, novodobí piráti operující na moři a další, a v případech, kdy jsou vedeny cílené útoky na jednotky NATO, operace nepřá­telských zpravodajských služeb uvnitř NATO, napadání elektronických systémů hackery, zavedla Aliance pro potřebu vyhodnocování oblast vojenské biometrie.
 
Program vojenské biometrie v prostředí NATO byl zaveden před 4 lety, kdy se pře­devším zpravodajské služby států Aliance dohodly na cílech za pomocí nových tech­nologií, které je možné použít v průběhu zahraničních operací na ochranu vlastních jednotek, za přispění vzájemné výměny informací. Součástí biometrie je provádění sběru biometrických dat, jako jsou otisky prstů, obraz sítnice, fotografie obličeje, DNA a záznam hlasu. VP se stala gestorem schopnosti biometrie pro celé ozbrojené sily České republiky a deklarovala záměr dosáhnout tuto schopnost pro potřebu Aliance a v závislosti na plnění jednotlivých úkolů v rámci operací spolupracovat na odběru či výměně odebraných biometrických dat.

VP v zahraničních operacích (v rámci své působnosti) bude, společně s ostatními složkami OS, zajišťovat sběr biometrických dat, pro potřebu ochrany vlastních i koalič­ních sil. Z hlediska biometrie bude po VP požadován sběr biometrických dat, jejich předání kompetentním orgánům, sdílení, vyhodnocování a identifikace protivníka.

5. Determinanty požadavků na schopnosti VP v operacích

Pro stanovení pravděpodobných činností VP v operacích ve fázi dominance je nutné vycházet ze souboru všech požadovaných činností, které plní jednotky VP a následně identifikovat takové, které budou nejpravděpodobněji vykonávané ve fázi dominance. Požadavky na schopnosti všeobecně vychází ze tří základních zdrojů, kterými jsou dok­trinální požadavky, požadavky z Konference náčelníků vojenských policií NATO a poža­davky z cílů výstavby schopností – Capability Targets 2013. Mimo tyto tzv. oficiální požadavky lze uvažovat o potřebě rozvoje schopností i z hlediska názorů a doporučení odborníků na použití jednotek VP v operacích. Jejich stanovisko lze rovněž považovat za rozumnou alternativu, vhodnou k úvaze o rozvoji schopností VP.

5.1 Doktrinální požadavky

Jednotlivé typy činností determinují požadavky na schopnosti, kterými VP musí dis­ponovat. ČR se zavázala, že jednotky VP budou naplňovat schopnosti pro tyto činnosti do 25. června 2016. Podle doktríny STANAG 2226 Ed 2, NATO Military Police Guidance and Procedures jsou rozlišovány tři úrovně požadovaných schopností:

Úplná schopnost je definována souborem schopností pro danou činnost, kterou je jednotka VP schopna vykonávat od plánování, organizování, výcviku, materi­álního vybavení, personální obsazení až po sladění jednotky, nasazení do operace a splnění úkolu.

• Částečná schopnost je definována především tím, že požadovanými schopnostmi provádět danou činnost VP nedisponuje, ale předpokládá jejich rozvoj.
• Žádná schopnost je definována tím, že požadovaná činnost buď nemá legislativní podporu z národní strany, nebo je konstruována na jinou požadovanou činnost.

K naplnění požadovaných schopností podle závazku je třeba provést porovnání požadovaného stavu se skutečným a podle výsledku pak zahájit tvorbu, rozvoj nebo zachování schopností, které budou pro činnost VP vyžadovány.

5.2 Požadavky z konference náčelníků vojenských policií NATO

V září 2014 se v Berlíně setkali čelní představitelé vojenskopolicejních sil člen­ských a partnerských států na Konferenci náčelníků VP NATO. Na programu jednání byly body týkající se změn bezpečnostního prostředí a reakce vojenských policejních sil na vývoj v budoucnosti. Značnou pozornost účastníci věnovali rovněž otáz­kám využití biometrických metod. Účastníci konference mimo jiné prodiskutovali studii NATO Future MP Capability Study, která se věnuje potřebě nových budou­cích schopností vojenských policií Aliance. Konferencí bylo přijato stanovisko ohledně takových činností VP, u kterých se v následujících letech předpokládá rozvoj. [8] K takovým patří:

• Zabezpečení přesunu uprchlíků a vysídlených osob. Počet osob snažících se dostat z míst bojů do bezpečných oblastí bude v konfliktech značný.
• Zacházení se zadrženými osobami. I když se jedná primárně o zodpovědnost hostitelského státu, může být pro zabezpečení tohoto úkolu, vyžádána asistence příslušníků VP.
• Biometrie. Tato schopnost bude mít stále větší vliv na plnění i dalších úkolů, na kterých se podílí jednotky VP. I zde je kladen důraz na sdílení dat, jež bude velmi ovlivněn rozvojem moderních technologií v této oblasti.
• Získávání informací. V následujících letech bude pro vzájemnou spolupráci velmi důležité vzájemné sdílení informací. Z tohoto důvodu bude kladen důraz na vytvoření společného systému sdílení policejních informací.
• Potlačování nepokojů, kontrola davu (CRC – Crowd and Riot Control). V této oblasti bude nutné sjednotit standardní operační postupy a technické vybavení.
• Prosazení práva a pořádku. S příchodem stabilizačních a rekonstrukčních ope­rací nabírá tato schopnost stále víc na významu. Pro VP to bude znamenat nákup nového vybavení, zejména zbraní s nesmrtícím účinkem.

5.3 Požadavky z cílů výstavby schopností – Capability Targets 2013

VP v současné době plní také úkoly k dosažení cílů výstavby požadovaných schop­ností VP, podle Capability Targets 2013. [9] Jednou z požadovaných schopností je při­pravit a nasadit dva týmy instruktorů VP k zabezpečení výcviku 800 frekventantů.

Další dosahovanou schopností VP je rozvíjení a praktické použití biometrie s cílem shromažďovat, vyhodnocovat a poskytovat biometrická data pro podporu operací NATO, v souladu se standardy NATO v boji proti povstalcům, při podpoře Counter Improvised Explosive Devises (C-IEDs) a v dalších aktivitách, spojených s ochranou sil a s možností sdílení biometrických dat.

Poslední dosahovanou schopností podle Capability Targets 2013 je budování nele­tálních schopností. Tím bude zajištěno:

• identifikace osob a sledování trasy pohybu osob v určených prostorech nebo budo­vách, při zajištění možnosti výzvy, omezení pohybu, zamezení vstupu do určených prostorů a budov, vyklizení určených prostorů a budov za použití síly, neutralizace a odzbrojení osob, včetně kontroly davu;
• u vozidel omezení pohybu, násilné zastavení vozidla nebo neutralizace vozidla.

5.4 Názory odborníků na požadavky na činnosti VP ve fázi dominance

K identifikaci požadovaných činností VP ve fázi dominance bylo (mimo zobecněné zkušenosti z operačního nasazení jednotek VP) využito rozhovorů s odborníky v dané oblasti, kteří mají dostatek zkušeností z oblasti činnosti VP nebo spolupráce s VP na území ČR i v zahraničí. Jejich názory významně přispěly k vytvoření si uceleného obrazu o souboru činností, které velitel úkolového uskupení může po VP požadovat v operaci ve fázi dominance. Jejich stanoviska a doporučení jsou zahrnuty v celkovém souboru požadavků na schopnosti, uvedeném v tabulce 1.

Tabulka č. 1: Identifikace slabých stránek jednotek VP pro operace ve fázi dominance.

6. Identifikace slabých stránek jednotek Vojenské policie – impulz k nápravě

Závěry z analýz poznatků a zkušeností jednotek VP získaných z operací, charakteru možné činnosti ve fázi dominance, neformálních doporučení a zhodnocení stávajících schopností VP, naznačují některé slabé stránky, jež mohou omezovat působení jednotek VP v budoucích operacích ve fázi dominance. V souhrnné tabulce (tabulka 1) je uve­deno, jak kterou oblast nedostatků nebo doporučení řešily jednotlivé analytické kapitoly. Jsou zde specifikovány pouze ty slabé stránky, které byly identifikovány (potvrzeny) alespoň ve dvou analýzách. Jednotlivé oblasti označením „Ano“ naznačují potřebu rozvoje schopností v dané oblasti. Uvedené číslo ve sloupci „Preference odborníků“ znamená počet preferencí v poměru k celkovému počtu (14) dotazovaného vzorku odborníků, jež byly přisouzeny dané oblasti.

Identifikace nejpravděpodobnějších činností VP ve fázi dominance a jejich porovnání s požadovanými a v současné době dokládanými schopnostmi VP prokázaly, že stávající schopnosti jednotek VP nepostačují pro jejich plnohodnotnou činnost ve fázi dominance. Z toho vyplývá, že je potřeba přijmout některá legislativní, výcviková, materiální, organizační a strukturální opatření, aby tyto nedostatky byly eliminovány.

7. Návrh rozvoje schopností VP pro budoucí operace

Potřeba přijetí opatření k rozvoji schopností VP se týká zejména tří základních oblastí činnosti. Těmi jsou značení tras přesunů a MSR, činnosti se zadrženými osobami a biometrie. Pro rozvoj schopností bude rovněž nutné zohlednit jednotlivé funkční oblasti DOTLMPFI (doktríny, organizační struktury, výcvik, velení a řízení, věcné prostředky, personál, infrastruktura, interoperabilita), zajišťující komplexní vnímání všech aspektů schopností. Navrhovaná opatření pro jednotlivé oblasti jsou uvedena v tabulkách č. 2-4. Opatření současně vyjadřují žádoucí účinek, kterého lze dosáhnout přijetím daného opatření.

7.1 Činnosti na podporu pohybu a manévru jednotek

Opatření pro získání schopností v oblasti značení a zabezpečení tras přesunů a MSR jsou uvedeny v tabulce č. 2.

Tabulka č. 2:  Návrh získání schopností pro značení a zabezpečení tras přesunů a MSR.

Při pořizování prostředků pro značení tras dle AMovP-1 [10] je nutné zohlednit nutnost reflexního značení nebo osvětlení značení. S největší pravděpodobností v budoucnu dojde ke změně technologie ve značení tras vzhledem k náročnosti vytyčování, k potřebě skrytého značení před nepřítelem a zamezení proti sběru či ovlivňování takového značení. Ve výcviku v taktické přípravě je nutné získat schopnosti pro činnosti k ovládnutí klíčových bodů na trasách přesunů, jako např. mostů, tunelů, mimoúrovňových křižovatek, horských průsmyků nebo průjezdy zastavěnou oblastí.

7.2 Činnosti se zadrženými osobami

Návrh opatření k rozvoji schopností pro činnosti se zadržovanými osobami uvádí tabulka č. 3.

Tabulka č. 3: Návrh opatření k získání a rozvoji schopností pro činnosti se zadržovanými osobami

Všechna uvedena opatření mají významný přínos ke zlepšení činností VP a v koneč­ném důsledku i požadovaný efekt.

7.3 Biometrie

Návrh opatření pro získání schopností pro činnosti spojené s evidencí a identifikací osob pomocí biometrie je uveden v tabulce č. 4.

Tabulka č. 4: Návrh získání a rozvoje schopností pro biometrii.

I v tomto případě navrhovaná opatření zvyšují schopnosti jednotek VP a tím také pravděpodobnost jejich úspěšného působení v operacích. Pro přípravu personálu je nutné, aby ve spolupráci s velitelstvím sil v Evropě (EUCOM) byl připraven spo­lečný program výcviku, který se v zahraniční operaci zaměří především na otázky praktického provádění a následně technického řešení odeslání biometrických dat do společné databáze. Z důvodu kapacitního omezení počtu osob v kurzu je nutné stanovit priority v pořadí pro výcvik příslušníků VP, kteří budou tyto úkoly plnit především mimo území ČR.

Možnosti biometrie je možné využít nejen v operacích, ale také v mírovém životě. Tuto technologii je možné využít např. pro objektovou bezpečnost při ochraně objektů MO, kdy se nahradí současné bezpečnostní prvky identifikace osob (magnetické karty) systémy snímání biometrických dat, jakými jsou např. skenování prstů, dlaně či oční rohovky.  

8. Návrh změn v organizační struktuře jednotek Vojenské policie

Analýza stávajících organizačních struktur poukazuje na nutnost eliminace některých nedostatků a úpravu struktury jednotek VP. Ta se týká zejména změn u vyčleňovaných jednotek do mezinárodních operací a také změn v mírové struktuře Vojenské policie. Navrhovaná opatření, pokud by byla přijata, umožní jednotkám VP efektivnější plnění úkolů v operacích i s ohledem na fázi dominance (tabulka 5).

Tabulka č. 5: Návrh změn v organizačních strukturách jednotek VP

Jedná se především o funkci PM u brigádního úkolového uskupení (v současné době nevytvořena) a o malý počet výkonných policejních prvků u čety VP v rámci praporního úkolového uskupení. Pro eliminaci slabých stránek, při vyčleňování jednotky VP v síle roty, je vytvoření pozice PM nezbytné (obrázek 2). U jednotky v síle čety se vhodným řešením jeví rozšíření struktury této jednotky o jeden tým DPSl. Navýšení počtu týmů DPSl ze 4 na 5 a počtu příslušníků čety VP z 34 na 37 je u praporního úkolového uskupení přijatelné (obrázek č. 1).

Obrázek č. 1: Navrhovaná struktura jednotky (čety) VP ve struktuře PrÚU

9. Návrh změn v mírové struktuře Vojenské policie

Je nutné mít na paměti, že v případě nasazení jednotek VP do operací bude VP plnit i nadále úkoly spojené s policejní ochranou OS na území ČR. Pro eliminaci slabých stránek při vyčleňování jednotky VP v síle roty, se vhodným řešením jeví přetvoření struktury PohOd, v souladu se strukturou vyčleňovaných rot VP. Tím je možno dosáh­nout stavu, kdy v případě aktivace jednotky VP lze nasadit kompaktní vycvičenou a sladěnou jednotku, kterou by tvořili příslušníci vždy jen jednoho z Velitelství VP. Možným návrhem řešení tohoto nedostatku je vhodné navýšení tabulek mírových počtů VP o 50 (2×25) systemizovaných míst. Celkové počty příslušníků PohOd by vzrostly ze současných 40 na 65 (obrázek č. 2).

Obrázek č. 2: Navrhovaná struktura PohOd

Závěr

Dosavadní působení VP ČR v zahraničních operacích mělo zpravidla charakter stabili­začních, rekonstrukčních, popřípadě jiných aktivit umožňujících činnost civilních autorit. Současný vývoj bezpečnostního prostředí ovšem naznačuje, že operace vysoké intenzity nemusí být v blízké budoucnosti výjimkou. Česká republika, aby dostála svým závazkům, bude nucena podílet se i na těchto operacích. S využitím všech dostupných sil a pro­středků, včetně jednotek VP, bude muset disponovat souborem schopností, které budou veliteli příslušného úkolového uskupení napomáhat při plnění jeho úkolů v operacích.

Orgány odpovědné za rozvoj schopností dostávají těmito návrhy do rukou možný nástroj, jakým směrem rozvíjet schopnosti VP pro její činnost v operacích vysoké inten­zity. Návrhy vychází z aktuálních poznatků a informací o rozvoji požadovaných schop­ností, jako i potřeb, kam směřovat rozvoj sil pro jejich použití v budoucích operacích.