Článek prezentuje vybrané poznatky a zjištění sociologického výzkumu, který byl zaměřen na identifikaci potřeb a problémů novodobých válečných veteránů, jimž končil služební poměr v roce 2018. Zjištěné výsledky výzkumu poukazují na opakované problémy v oblasti komunikace a předávání informací vojákům končícím ve služebním poměru, stejně tak nedostatečnou informovanost ve vztahu k nabídkám rezortu z hlediska poskytované péče a pomoci válečným veteránům. Subjekty zainteresované do systému péče o válečné veterány nedisponují vždy úplnými aktuálními informacemi, což může vést k negativním reakcím a postojům určité části vojenského personálu, že nastavený systém nedostatečně reaguje na problémy a potřeby vojáků, zejména před ukončením služebního poměru.

Článek se věnuje vyhodnocení jednotlivých schopností modelové kompetence k vedení lidí pro absolventy Fakulty vojenského leadershipu Univerzity obrany. Tato kompetence představuje výchozí požadavky na velitelské schopnosti pro zvládnutí nároků prvního služebního zařazení po absolvování studia na Univerzitě obrany. Cílem výzkumného šetření bylo modelovou kompetenci vymezit, strukturovat a vyhodnotit na základě zkušeností velitelů z praxe Armády České republiky. Pro získání požadovaných dat bylo využito kvantitativního výzkumu, konkrétně dotazníkového šetření vlastní konstrukce pro dvě skupiny respondentů (velitelé-absolventi a jejich nejbližší nadřízení). Získaná data byla vyhodnocena pomocí parametrické a neparametrické statistické analýzy. Výsledky provedené analýzy prokázaly, že schopnosti definované v modelové kompetenci jsou oslovenými veliteli-absolventy Armády České republiky při každodenním velení využívány.

Článek se věnuje vyhodnocení jednotlivých schopností modelové kompetence k vedení lidí pro absolventy Fakulty vojenského leadershipu Univerzity obrany. Tato kompetence představuje výchozí požadavky na velitelské schopnosti pro zvládnutí nároků prvního služebního zařazení po absolvování studia na Univerzitě obrany. Cílem výzkumného šetření bylo modelovou kompetenci vymezit, strukturovat a vyhodnotit na základě zkušeností velitelů z praxe Armády České republiky. Pro získání požadovaných dat bylo využito kvantitativního výzkumu, konkrétně dotazníkového šetření vlastní konstrukce pro dvě skupiny respondentů (velitelé-absolventi a jejich nejbližší nadřízení). Získaná data byla vyhodnocena pomocí parametrické a neparametrické statistické analýzy. Výsledky provedené analýzy prokázaly, že schopnosti definované v modelové kompetenci jsou oslovenými veliteli-absolventy Armády České republiky při každodenním velení využívány.

Článek se věnuje vyhodnocení jednotlivých schopností modelové kompetence k vedení lidí pro absolventy Fakulty vojenského leadershipu Univerzity obrany. Tato kompetence představuje výchozí požadavky na velitelské schopnosti pro zvládnutí nároků prvního služebního zařazení po absolvování studia na Univerzitě obrany. Cílem výzkumného šetření bylo modelovou kompetenci vymezit, strukturovat a vyhodnotit na základě zkušeností velitelů z praxe Armády České republiky. Pro získání požadovaných dat bylo využito kvantitativního výzkumu, konkrétně dotazníkového šetření vlastní konstrukce pro dvě skupiny respondentů (velitelé-absolventi a jejich nejbližší nadřízení). Získaná data byla vyhodnocena pomocí parametrické a neparametrické statistické analýzy. Výsledky provedené analýzy prokázaly, že schopnosti definované v modelové kompetenci jsou oslovenými veliteli-absolventy Armády České republiky při každodenním velení využívány.

Koncept modulárních sil se zdá být ideálním řešením pro aktuální dilema: jak vytvořit jeden soubor sil pro širokou škálu vojenských operací. Avšak koncept modulárních jednotek má i svá omezení. Článek vysvětluje, jak modulární struktura sil podporuje flexibilitu a proč následně přináší zvýšený požadavek na počet podpůrných jednotek. Z tohoto důvodu nelze modulární armádu vybudovat bez masivních investic do schopností podpory. Koncepce modularity zahrnuje riziko, že nedostatek podpůrných jednotek výrazně omezí připravenost sil pro rozsáhlou konvenční válku. Autor předkládá čtyři doporučení pro aplikaci konceptu modularity na národní úrovni pro usnadnění formování aliančních sil.

Tento text se zaměřuje na český obranný průmysl a jeho roli v obranné politice České republiky. Základním cílem článku je krátké představení možností českého obraného průmyslu, přičemž hlavní zaměření vede ke zjištění, zda a jakým způsobem je schopen pokrýt poptávku po základní výzbroji a výstroji. Zkoumány jsou základní položky, které jsou potřeba pro bojeschopnost vojáků v poli a zároveň schopnost je vyvinout, vyrobit a distribuovat na českém území.

Tento text se zaměřuje na český obranný průmysl a jeho roli v obranné politice České republiky. Základním cílem článku je krátké představení možností českého obraného průmyslu, přičemž hlavní zaměření vede ke zjištění, zda a jakým způsobem je schopen pokrýt poptávku po základní výzbroji a výstroji. Zkoumány jsou základní položky, které jsou potřeba pro bojeschopnost vojáků v poli a zároveň schopnost je vyvinout, vyrobit a distribuovat na českém území.

Tento text se zaměřuje na český obranný průmysl a jeho roli v obranné politice České republiky. Základním cílem článku je krátké představení možností českého obraného průmyslu, přičemž hlavní zaměření vede ke zjištění, zda a jakým způsobem je schopen pokrýt poptávku po základní výzbroji a výstroji. Zkoumány jsou základní položky, které jsou potřeba pro bojeschopnost vojáků v poli a zároveň schopnost je vyvinout, vyrobit a distribuovat na českém území.

Rekvalifikační kurzy Ministerstva obrany mají za cíl připra­vit vojáka na civilní prostředí a umožnit mu získání takových znalostí a dovedností, které jsou uplatnitelné na trhu práce. V letech 2008–2017 v prostředí AČR zanikl služební poměr 11 605 vojákům. Žádost o rekvalifikaci podalo 3 644 osob, z nichž 2 769 se rekvalifikovalo. Převaha rekvalifikace je v technických a dělnických povoláních (1 342 osob) a v manažerských oborech a přípravě k podnikání (832 osob). Výzkumnou otázkou a statistickým vyhodnocením získaných dat je ověřena hypotéza, že většina vojáků nebyla rekvalifikována.  Výsledky sociologického výzkumu konaného mezi 313 bývalými příslušníky AČR dokládají, že více než tři pětiny vojáků žádost o rekvalifikaci nepodali (64 %), zejména ve vyšších funkcích a vysokoškoláci, dále z důvodů neoznámení data ukončení služebního poměru (25 %), nepotřeby rekvalifikace (20 %) a nenastoupení na rekvalifikaci (30 %) a to především z důvodu zamítnutí nadřízeným. Jsou shrnuty nedostatky systému rekvalifikací vojáků z povolání.

Příspěvek se zabývá psychickou zátěží tak, jak ji subjektivně vnímají čeští vojáci a jejich rodiny v průběhu zahraničních misí a po návratu z nich a dále seznamuje s nutnou přípravou vojáka a jeho rodiny na tuto zátěž. Výzkumná část byla zpracována na základě devíti hloubkových rozhovorů s vojáky s různou zkušeností se zahraničními operacemi. Data byla analyzována metodou zakotvené teorie. Výsledky ukázaly, že účast na operacích je hodnocena převážně pozitivně, především díky profesnímu rozvoji. Operace přináší specifické stresory, kde kromě kritických situací působí především stres spojený s odloučením od rodiny a ponorková nemoc. Tyto stresory zvládají vojáci díky kontaktu s rodinou, dobrému kolektivu, volnočasovým aktivitám a podpoře v podobě kaplana či psychologa. Po operaci se velmi různí doba adaptační fáze. V ní se objevuje problém znovunavázat kontakt s dětmi, adaptace na rutinní život a také závist okolí, kterou považují vojáci za "české specifikum" spojované s malou pozitivní propagací AČR.