Tento článek se věnuje aktuální problematice poslední doby, tj. zvládání nepokojů s etnickým podtextem. Současná situace je srovnána s historickými příklady i soudobými případy ze zahraničí. Jedná spíše o úvahy či hypotetické scénáře. Naznačené situace, jejich řešení a role ozbrojených sil v nich, předpokládají naprosté selhání státu v jeho základních funkcích, včetně selhání příslušných odpovědných složek, mezi které ale ozbrojené síly rozhodně nepatří. Jsou identifikována rizika, která s nimi mohou být spojena, včetně tzv. romské otázky. Naznačená řešení ovšem nemají oporu v současném právním řádu České republiky. Autor dochází k závěru, že zasazení armády by mělo být až tím posledním prostředkem, „ultima ratio".

Příspěvek pojednává o angažovanosti České republiky v oblasti působení vojáků Armády České republiky v zahraničních operacích jako vojenští pozorovatelé. Rozebírá základy systému velení a řízení mírových operací pod hlavičkou Organizace spojených národů. Blíže se zabývá místem a úlohou vojenského pozorovatele v mírové operaci. Uvádí specifika vojenských pozorovatelů a jejich úkoly, které se historicky vyvíjely. Samostatnou pozornost věnuje článek kritériím výběru vojenských pozorovatelů a požadavkům, které jsou na potenciální vojenské pozorovatele kladeny. Musí se jednat o komplexní, všestranně připravenou osobnost. V závěru autor otevírá možnosti k pokračování řešení problematiky vojenských pozorovatelů v mírových operacích – formou následného příspěvku využívajícího osobní zkušenosti autora.