Článek se věnuje problematice tureckého vývoje a použití ozbrojených bezpilotních prostředků v kontextu zvýšené mediální pozornosti vyvolané jejich nasazením v několika konfliktech. Autoři v úvodu představují klasifikaci bezpilotních prostředků, a dále pak sledují vývoj a operační nasazení průzkumných a bojových dronů v minulosti. Následná stěžejní část práce se věnuje tureckému vývoji a použití ozbrojených dronů. Text analyzuje produkci hlavních tureckých společností, export a nasazení jejich produktů v nedávných konfliktech. Autoři v závěru textu diskutují úroveň turecké produkce, kterou srovnávají s lídrem na poli ozbrojených dronů, Spojenými státy. Srovnání odhaluje nedostatečnou vyspělost současné generace dronů i přetrvávající závislost na dodávkách komponentů ze zahraničí.

Vede integrace Gruzie do bezpečnostních struktur Severoatlantické smlouvy (NATO) k zajištění plného členství? Gruzie se od zisku nezávislosti v roce 1990 pokouší vymanit z vlivu Ruské federace a stát se členskou zemí NATO. Gruzínská cesta  do Severoatlantické aliance je však komplikována vnitropolitickými problémy a zahraničněpolitickými vztahy s Ruskem. Spory mezi vládou a separatistickými regiony podporovanými Ruskou federací vedly v roce 2008 k ruské invazi do Gruzie. Rusko považuje oblast jižního Kavkazu za strategickou oblast svých zájmů, a proto potlačuje gruzínské snahy o vstup do NATO a snaží se v zemi uplatňovat svůj vliv. Současná gruzínská vláda přesto pokračuje ve své politice zaměřené na budoucí členství v NATO. Klíčovými faktory pro přijetí jakékoli nové země  do NATO je však posuzováno s ohledem na posílení Aliance a zvýšení bezpečnosti a stability v Evropě jako základním cílem politiky rozšiřování NATO.