Tento článek je věnován novému druhu polských ozbrojených sil, konkrétně Silám územní obrany (polsky: Wojska Obrony Terytorialnej, WOT), jejíž podstatou je mj. teritorialita. Mezi mnoho úkolů, jimž tato vojenská jednotka čelí, patří i ty, které zahrnují nevojenské hrozby. Na základě spojení dvou základních prvků uvedených výše předkládají autoři v následujícím článku možnosti využití Sil územní obrany a alternativní proces správy této složky ozbrojených sil na úrovni vojvodství.

Tento článek je věnován novému druhu polských ozbrojených sil, konkrétně Silám územní obrany (polsky: Wojska Obrony Terytorialnej, WOT), jejíž podstatou je mj. teritorialita. Mezi mnoho úkolů, jimž tato vojenská jednotka čelí, patří i ty, které zahrnují nevojenské hrozby. Na základě spojení dvou základních prvků uvedených výše předkládají autoři v následujícím článku možnosti využití Sil územní obrany a alternativní proces správy této složky ozbrojených sil na úrovni vojvodství.

Tento článek je věnován novému druhu polských ozbrojených sil, konkrétně Silám územní obrany (polsky: Wojska Obrony Terytorialnej, WOT), jejíž podstatou je mj. teritorialita. Mezi mnoho úkolů, jimž tato vojenská jednotka čelí, patří i ty, které zahrnují nevojenské hrozby. Na základě spojení dvou základních prvků uvedených výše předkládají autoři v následujícím článku možnosti využití Sil územní obrany a alternativní proces správy této složky ozbrojených sil na úrovni vojvodství.

Po roce 1989 se mnozí domnívali, že nastal „konec dějin", a že po skončení studené války již nehrozí žádná vážná mezinárodní bezpečnostní rizika. Dnes víme, že vše je jinak. Rizika i hrozby jsou stálou součástí existence lidské společnosti. Funkční stát se musí na tato rizika připravovat, včetně vzdělávání lidí v této oblasti. I uvedená kniha může přispět k lepšímu pochopení složitosti dnešní doby v oblasti bezpečnosti. Kniha má dvě samostatné části, první je politologická (Petr Rožňák) a druhá odborně zbraňová (Ludvík Juříček). JUŘÍČEK, Ludvík, Petr ROŽŇÁK. Bezpečnost, hrozby a rizika v 21. století. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2014, 323 s. Monografie (Key Publishing). ISBN 978-80-7418-201-3.

Článek se zabývá implementací controllingu do podmínek řízení ústředních orgánů státní správy (dále jen státní správy) v ČR. Jeho cílem je představit controlling ve státní správě jako efektivní nástroj řízení, ukázat zkušenosti nejlepší praxe v SRN. Autoři objasňují zejména teoretická východiska a vymezují nutné předpoklady a podmínky k zavedení controllingu. Tuto část autoři zpracovali z toho důvodu, že doposud neproběhla žádná objasňovací kampaň pro podporu zavedení controllingu určená pro odbornou či laickou veřejnost. Vyjadřují se také k efektivnosti implementace controllingu ve státní správě v ČR, resp. Ministerstva obrany ČR.

Autor zkrácenou formou přibližuje rozporuplnost vztahu management a ekonomika ve veřejném sektoru a zamýšlí se nad jeho příčinami. Na příkladu britské armády vysvětluje příčiny a důsledky změn v oblasti řízení zdrojů a vytváří prostor pro jejich komparaci s realitou u nás.

Z pohledu projektového managementu lze jakoukoliv reformu ve státní správě, např. profesionalizaci ozbrojených sil ČR, považovat za projekt. Proto lze na ně nahlížet i optikou této metody řízení změn, inovací, uvnitř dané organizační soustavy. Při důsledné aplikaci takového prismatu lze dokonce vysvětlit skryté jevy doprovázející tyto veřejné projekty. Jedním z takových jevů v případě profesionalizace ozbrojených sil ČR je neadekvátní vědecká podpora tohoto projektu v oblasti společenských a humanitních věd, které hrají klíčovou roli při řízení rozsáhlých sociálních systémů, jakými jsou např. armáda, policie nebo státní správa.

Pokud se na organizaci díváme jako na systém vzájemně provázaných a vzájemně souvisejících procesů, [1] pak každý proces má v tomto systému svoji úlohu (účel, cíl). Z hlediska účelu můžeme procesy dělit na hlavní, to jsou ty, které zabezpečují, že organizace poskytuje služby, které jsou smyslem její existence, zabezpečují nám tedy plnění poslání. [2] Jedním z těchto procesů je také proces řízení rizika.

Hodnocení nabídek uchazečů o veřejnou zakázku patří k uzlovým a kritickým momentům veřejného zadávání i celého akvizičního procesu. Mnohotvárnost a komplikovanost početních metod a hodnotících přístupů by neměla zatemňovat jejich otevřenost a srozumitelnost každému uchazeči. Princip transparentnosti hodnocení se ovšem do právní úpravy prosazuje pozvolně a ztuha, od ryze subjektivistického, nepřezkoumatelného dojmu hodnotitele-zadavatele veřejné zakázky o nejlepší nabídce až k nároku na výsostnou průhlednost metody, jakou k hodnocení použije.