Různé

Různé (0)

Odešel Luboš Dobrovský

Autoři: ročník: 2020/1
  Luboš Dobrovský, dlouholetý člen redakční rady Vojenských rozhledů od nás odešel ve věku 87 let. Je poctou pro Vojenské rozhledy, že tak významná osobnost, jakým Luboš Dobrovský byl, pracoval na rozvoji našeho časopisu. Luboš Dobrovský byl mimořádnou osobností v mnoha ohledech. Někdejší disident, náměstek ministra zahraničí, ministr obrany, kancléř prezidenta Václava Havla, velvyslanec České republiky v Rusku, to jsou jen některé nejznámější milníky v životě Luboše Dobrovského. Do podvědomí veřejnosti, ale zejména příslušníků české obranné komunity a ozbrojených sil se zapsal jako člověk, který ctí hodnoty liberální demokracie a jemuž je svoboda, státní suverenita a obrana České republiky nade vše. Nevynechal žádnou příležitost vyjádřit svůj názor na obrannou politiku, ať ji zastřešovala politická reprezentace z levé nebo z pravé strany politického spektra. Vždy se pohyboval v blízkosti hlavních přestavitelů Ministerstva obrany a Generálního štábu AČR, kde z oficiální pozice poradce ministra nebo většinou neformálně, jako občan, kterému leží na srdci obrana země, srozumitelně vyjadřoval svůj názor na klíčové problémy obranné politiky a na řešení zásadních strategických otázek rozvoje ozbrojených sil. Tento přístup uplatňoval i v redakční radě Vojenských rozhledů. Časopis vnímal jako významný nástroj pro rozvoj vojenské vědy, která jak často zdůrazňoval, skomírá na pozadí nekoncepčnosti současné obranné politiky. Velmi bolestně vnímal klesající zájem hlavních představitelů resortu obrany a armády nejen o Vojenské rozhledy, ale obecně o využívání poznatků vědy a vojenské teorie při tvorbě strategických rozhodnutí. Ke každému příspěvku, který redakce obdržela, si uměl vytvořit jednoznačné stanovisko, které zřetelně a někdy i tvrdošíjně prosazoval. A i když ve svých názorech byl někdy osamělý, často se později jeho názory potvrdily. Jeho zřetelnost a jednoznačnost mu získala mnoho přátel, ale i odpůrců. Neměl rád kompromisy a vždy říkal to, o čem byl přesvědčen. V tom byl na dnešní dobu unikátní a ve svém zájmu o věc nenahraditelný. Před několika lety se nechal slyšet, že považuje otázky obrany České republiky a problémy s tím spojené za tak závažné, že považuje za svou povinnost se věnovat jejich řešení až do konce svého života. Je zřejmé, že svůj závazek vrchovatě naplnil.

Otiskli jsme před 100 lety

Autoři: ročník: 2020/1
  Vážení čtenáři, předkládáme vám článek publikovaný v našem časopise č.3/1920. Jedná se o článek nadporučíka Rudolfa Lounského „President o armádě“. Zde v tomto článku  autor přibližuje ideje Tomáše Garrigua Masaryka o demokratické armádě. Tento  i další historické články si můžete prohlédnout, přečíst nebo stáhnout na webových stránkách našeho časopisu www.vojenskerozhledy.cz  v nabídce archivu.    
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je jednou z důležitých okolností, na niž musí dbát nejenom zaměstnavatel, ale i zaměstnanec. Zaměstnavatel je ze zákona (zák. 65/1965 Sb.) povinen v případě, že charakter práce vyžaduje ochranu zaměstnance při práci, poskytnout mu vhodné prostředky, aby se zamezilo případnému úrazu či jinému vážnému poškození zdraví. Zaměstnanec je pak povinen tyto prostředky používat při své práci.
  Zánik podunajské monarchie a vznik československého státu po první světové válce měl logicky celou řadu dopadů v mnoha oblastech. Jedním z nich byla i nutnost zabývat se organizací a zajištěním obrany a prosazením zájmů nové samostatné státní entity, což je většinou oprávněně spojováno s vytvářením ozbrojených sil a konflikty, které byly v prvních měsících existence státu vedeny k obhájení nárokovaného teritoria. Patří sem ale i snaha vytvořit instituce, které by pracovali ve prospěch armády ve vědecké činnosti, byť tomu dobové okolnosti nebyly příliš nakloněny. Po prvotním nadšení z konce dlouhé války a plné nacionální emancipace se vzápětí dostavila značná společenská demoralizace, hospodářské a sociální problémy a otázky vojenské byly vnímány jako téměř okrajová a nepodstatná záležitost pro budoucí existenci mladého československého státu. Diletantství politických elit, resp. jejich nekompetence ve vojenských otázkách, silný poválečný pacifismus a antimilitarismus, to vše nevytvářelo příznivé podmínky pro formování struktur, které se otázkami obrany a vojenství hodlaly vědecky zabývat a za jejich vznik tak lze vděčit zejména aktivitám několika iniciativních jedinců. Již v prvních měsících roku 1919 důstojníci vznikající československé armády převzali část hmotného dědictví bývalého rakousko-uherského vojenského vědeckého spolku Militarwissenschaftlichen Kasino Verain a založili Vědecký svaz československého důstojnictva sídlící v Ostrovní ulici v Praze. Cílem instituce byla od počátku zejména vědecká práce pro armádu a propagace jejich činnosti ve společnosti. Později byla část kompetencí předána nově vzniklému Svazu československého důstojnictva. Vědecký svaz československého důstojnictva se záhy transformoval a od 16. května 1920 nesl název Vojenský ústav vědecký. Tento ústav se záhy stal střediskem a organizátorem odborné intelektuální a vědecké práce v armádě, zejména v jejím důstojnickém sboru. Idea, že armáda je taková, jaký je její velitelský sbor byla základním principem jímž se řídila činnost této významné ústřední vědecké vojenské instituce. Na jisté obtíže v její prvotní činnosti odkazuje i skutečnost, že její název nebyl konstantní a lze se setkat i s pojmenováním Vědecký ústav vojenský, a to i v oficiálních dokumentech a paralelně i s přidaným adjektivem Československý u obou variant. Je celkem běžným jevem, že počátky každé nové, a zvláště vědecké instituce, budované od základů jsou velmi obtížné, nicméně vědecký ústav zaznamenal již v prvních letech své existence dynamický rozvoj a řadu úspěchů. Již během prvního roku ústav získal na dva tisíce členů (řádných a korespondenčních) a působil a rozvíjel se ve velmi aktivním a progresivním tempu. Stěžejním úkolem v počáteční fázi působení ústavu bylo vytvoření vhodných organizačních základů instituce. Výrazná aktivita v prvním období existence ústavu, jejímž odrazem bylo vydání velkého množství spisů analyzujících zejména nedávno ukončenou Velkou válku, následně v roce 1920 publikace prvního československého odborného vojenského periodika Vojenských rozhledů, zřízení knihovny a muzea, pořádání přednášek apod. byla sice časem poněkud utlumena, přesto však lze z časovým odstupem ocenit velké úsilí vojenské vědecké komunity, která položila základy pro další rozvoj vojenské vědy v následujících dekádách.
Článek se zabývá ministerskými úředníky České republiky. Na základě dotazníkového  výzkumu a hloubkových rozhovorů zkoumá roli sociálně vědních poznatků, které využívají ministerští úředníci. Na základě výsledků empirického výzkumu jsou vyvozovány komparativní závěry týkající se ministerstva obrany a dalších ministerstev.
Článek se zabývá ministerskými úředníky České republiky. Na základě dotazníkového  výzkumu a hloubkových rozhovorů zkoumá roli sociálně vědních poznatků, které využívají ministerští úředníci. Na základě výsledků empirického výzkumu jsou vyvozovány komparativní závěry týkající se ministerstva obrany a dalších ministerstev.
Článek se zabývá ministerskými úředníky České republiky. Na základě dotazníkového  výzkumu a hloubkových rozhovorů zkoumá roli sociálně vědních poznatků, které využívají ministerští úředníci. Na základě výsledků empirického výzkumu jsou vyvozovány komparativní závěry týkající se ministerstva obrany a dalších ministerstev.
Článek se zabývá ministerskými úředníky České republiky. Na základě dotazníkového  výzkumu a hloubkových rozhovorů zkoumá roli sociálně vědních poznatků, které využívají ministerští úředníci. Na základě výsledků empirického výzkumu jsou vyvozovány komparativní závěry týkající se ministerstva obrany a dalších ministerstev.
V říjnu 1938 byl ve Vojenských rozhledech zveřejněn článek, ve kterém se jeho autor podplukovník Karel Veit zamýšlí nad doktrinálními principy a organizační strukturou Československé armády. Je zřejmé, že text byl napsán před všeobecnou mobilizací (23. 9. 1938) a před podepsáním Mnichovské dohody (29. 9. 1938). Redakci se přesto příspěvek jevil aktuální, proto se rozhodla jej zveřejnit. Nikdo tehdy nemohl tušit, že se za necelých 5 měsíců geopolitická situace změní tak radikálně, že se veškeré plány i odhodlání k obraně republiky stanou součástí smutné historie. Z následujícího textu, který vám v tomto čísle přinášíme, můžeme čerpat inspiraci i dnes. Je nejen dokladem o odhodlanosti armády splnit svá poslání za jakýchkoliv podmínek, zároveň je také záznamem omylů, jež se naplno projevily až ve světle toho, co přinesl pozdější vývoj.