Zabezpečení hostitelským státem (HNS) v rámci mezinárodních cvičení vzdušných sil na území ČR

Úvod

Zabezpečení hostitelským státem (Host Nation Support, HNS) je důležitým prv­kem plánovacího procesu potenciálních či reálných operací a mezinárodních cvičení. Koncepce HNS cíleně směřuje k zavedení efektivní logistické podpory nasazených sil při zachování co nejnižších nákladů. Koordinované plánování je klíčovým faktorem zabezpečení hostitelským státem, jež je definováno jako civilní a vojenská pomoc v míru, v době krize nebo války, která je poskytována hostitelskou zemí (Host Nation, HN) spojeneckým silám dalších států participujících na operaci.

Současné bezpečnostní prostředí již není charakteristické hrozbou neočekávaného a masivního nasazení ozbrojených sil v symetrickém otevřeném konfliktu mezi několika autonomními státy nebo aliancemi. Analýzy současné situace a obranné predikce indikují, že nejvíce pravděpodobná vojenská intervence je realizována pomocí vysoce mobilních uskupení, která jsou schopna reagovat na velké vzdálenosti v operacích širokého spektra. Moderní bojiště zakládá požadavky na vytvoření postupů pro výcvik a nasazení jedno­tek, kde je úloha flexibilní logistické podpory neoddiskutovatelná. Vytváření vhodných podmínek pro mezinárodní vojenská cvičení lze považovat za adekvátní způsob raciona­lizace příprav operací, jelikož příslušníci ozbrojených sil různých států provádějí aktivity vedoucí ke splnění společných cílů definovaných v operačních postupech Organizace Severoatlantické smlouvy (North Atlantic Treaty Organization, NATO).
Podpora operačních aktivit je definována jako jeden z hlavních úkolů Armády České republiky (AČR) a je uváděna jako jedna z priorit obsažených v Bílé knize o obraně. Na tyto tendence v oblasti obrany Česká republika reaguje účastí na zahraničních misích, dále participací a v některých případech i vytvářením organizačního zázemí pro konání mezinárodních vojenských cvičení. Mezinárodní cvičení vzdušných sil, jež probíhala na českých leteckých základnách a ve vojenských výcvikových prostorech (Military Training Area, MTA), lze považovat za adekvátní příklad těchto aktivit. Plánovací i realizační fáze cvičení jsou optimální příležitost pro vytvoření analýzy zaměřené na logistickou podporu, potažmo HNS. Jelikož se Česká republika ujímá role HN, je nezbytné koordinovat rozsáhlý plánovací proces sestávající z organizace plánovacích konferencí a tvorby jejich výstupů, stejně jako společných dohod dle aliančního modelu.

Principy HNS jsou v současné době aplikovány zejména pro nasazení či cvičení ozbrojených sil, kdy je možné věnovat potřebnou pozornost a časový prostor tvorbě dohod zabezpečujících pobyt či tranzit operujících jednotek.

Vojenské operace, jež v současnosti probíhají či probíhaly na územích charakteris­tických nestabilním bezpečnostním prostředím, nebyly v počátečních fázích podloženy dohodami, nebylo tudíž možné mluvit o zabezpečení hostitelským státem, jež by mělo být administrativně a diplomaticky ošetřeno již před vlastním nasazením. Taková situace vzniká nedostatkem času, nerozvinutou infrastrukturou či vysokou úrovní bezpečnostních hrozeb. V případě včasné aplikace zásad HNS je možné díky centra­lizované koordinaci požadavků a využití moderních technologií pro jejich zpracování docílit značných úspor ve výdajích vynakládaných na nasazení, udržení a stažení operujících sil.

1. Proces plánování HNS

1.1 Koordinace plánovacího procesu

Plánování HNS, ať už pro krizové události nebo budoucí operace a cvičení, je inter­aktivní proces, který musí vycházet ze společného chápání situace a dostupnosti zdrojů. Také požadavek na strategický přístup k plánování HNS vyžaduje silnou koordinaci v rozvoji preventivních (obecných) opatření, která mohou být použita pro následné operace a cvičení. Běžnou praxí je, že značný počet vysílajících států (Sending Nation, SN) bude vyžadovat podporu. Proto musí být proces plánování zřetelně koordinován, aby se zabránilo zbytečnému zdvojování úsilí [1].
Má-li být plánování HNS efektivní, musí se zapojit všechny úrovně velení a všichni zainteresovaní představitelé státních institucí. V případě správné aplikace přináší koordinace harmonizaci vynakládaného úsilí a transparentnost v rámci procesu plánování. Zkušenosti ukazují, že důležitá je snaha o minimalizaci počtu kontaktních bodů (Point of Contact, POC), a to zejména při plánování a v prvotních fázích implementace HNS. V zásadě by měl každý hostitelský i vysílající stát mít zprvu jeden POC pro všechny oblasti a mít dostatečná oprávnění pro zprostředkování všech potřebných dohod s ostatními národy [2].

1.2 Fáze plánování HNS

Zkušenosti z krizového plánování a plánování operací a cvičení vedly k identifikaci koncepce o pěti plánovacích fázích. Pro nejkomplexnější využití v mírovém stavu je vhodné zaměřit pozornost na první tři fáze procesu plánování. Zpracování podrobné dokumentace ve fázích 4 a 5 je provedeno až v okamžiku, kdy je aktivován krizový systém. Dále může být vhodné zjednodušit proces plánování prováděním některých fází současně, popřípadě revizí potřeby vykonávání všech fází. Přehled klíčových aspektů každé fáze je popsán níže. Velitelé NATO a potenciální HN by se měli co nejdříve účastnit plánovacích fází 1 až 3, a to s cílem vytvořit funkční zázemí pro budoucí cvičení či operaci. Plánovací proces je schematicky znázorněn na obrázku č. 1.

Fáze 1: Požadavek na zabezpečení hostitelským státem, memorandum o porozumění

V první fázi je nejdříve nutné určit, zda existuje platné stálé Memorandum o porozumění (Memorandum of Understanding, MoU). Pokud ne, bude nutné přijmout opatření k uza­vření MoU, což je výchozí dokument v procesu plánování HNS. MoU představuje formální zřízení zastřešující zásady poskytování HNS mezi strategickými velitelstvími (Strategic Commanders or Command, SCs) [3], vysílajícími zeměmi a hostitelskou zemí, čímž vytváří základ pro další dokumenty. NATO považuje tato MoU za politicky závazná [1].
MoU je obvykle vyjednáváno z úrovně Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě (Supreme Headquarters Allied Powers Europe, SHAPE) a uzavřeno jménem strategic­kých velitelství. Tato pravomoc může být přenesena na podřízeného velitele NATO písemnou delegací pravomoci. S cílem úspory času a zdrojů SHAPE (jménem SCs) rozvíjí stálá MoU s potenciálními HN, čímž je odstraněn požadavek na vytváření MoU na jednotlivé aktivity v rámci HNS [1].

Zmocněný velitel NATO vytvoří a podepíše v okamžiku vzniku potřeby vojenských aktivit koncept Požadavku na zabezpečení hostitelským státem (HNS Request, HNS REQ) a tento postupuje HN. Aktivita se děje bez závislosti na tom, zda je podepsáno stálé MoU. HNS REQ shrnuje potřebu HNS a navrhuje podobu požadovaného ujednání. V případě nedostatku času a hrozby ekonomických ztrát může být použito i méně formální ozná­mení, které je vhodné zejména u dílčích aktivit a krizových operací [1].

V dalším kroku zmocněný velitel NATO a zástupci HN vyjednají potřebu HNS a zásady jeho poskytnutí. Pokud je to možné, dochází v tomto okamžiku k potvrzení schopnosti a vůle hostitelského stát podporu zabezpečit. S výjimkou menších cvičení dochází k tvorbě MoU (jako výchozí může být využito již existující MoU). Tvorba MoU a jeho ratifikace z úrovně velitele NATO a HN probíhá paralelně s vypraco­váním operačního plánu / plánu cvičení (Operation Plan / Exercise Plan, OPLAN/ EXPLAN). Je prvním dokumentem z cyklu dohod o zabezpečení HNS (Host Nation Support Arrangements, HNSA). Vysílající země dále stvrzují svoji vůli plně přijmout HNS a být vázání MoU v Oznámení o přijetí (Note of Accession, NOA). Pokud vzniká z úrovně vysílajícího státu nějaká připomínka k podmínkám poskytování HNS, je tato skutečnost zaznamenána ve Stanovení záměru (Statement of Intent, SOI). Tento doku­ment může být zástupci HN potvrzen s úmyslem přijetí výhrad nebo nepotvrzen [1][4].

Fáze 2: Koncept požadavků

Druhá fáze je specifická tvorbou Konceptu požadavků (Concept of Requirements, COR), který je vytvořen na základě předešlého strategického průzkumu. COR pokrývá široké spektrum funkčního zabezpečení zahrnující pozemní, vzdušené, námořní aspekty, bezpečnost, dopravu, telekomunikace, technologická zařízení atd. Dokument posky­tuje seznam požadovaných druhů zabezpečení, ale neuvádí podrobnosti v oblasti času a rozsahu daného zabezpečení [1].

Na zahajovací plánovací konferenci (Initial Logistic Planning Conference, ILPC) vede zmocněný velitel NATO vysílající země a jejich uskupení k vytvoření osnovy COR. Pokud jsou již v tomto okamžiku známy konkrétní zásadní požadavky, je možné je zahrnout do COR a nečekat tedy až na vytvoření Stanovení požadavků (Statement of Requirements, SOR), což je výstup třetí plánovací fáze. Dalším krokem je série tematických rekognoskací na území HN za účasti příslušníků štábu spojeneckých sil, velitelů a zástupců vysílajících států. HN poté identifikuje nedostatky v navrhovaných postupech a prodiskutuje je s daným velitelem NATO a zástupci SN [1].

Fáze 3: Stanovení požadavků

Ve třetí fázi je zásadní blízká spolupráce velitele NATO s vysílajícími státy, hostitel­skou zemí a Společným řídícím výborem HNS (Joint HNS Steering Committee, JHNSSC) k vytvoření SOR [5]. Tyto dokumenty posouvají plánovací proces z obecné roviny do konkrétní podoby, jelikož dochází ke konkrétní identifikaci požadavků na zabezpe­čení jednotlivých sil.

Při alokaci vyčleněných zdrojů musí být zplánovány všechny požadavky vysílajících států v souvislosti s místy nasazení, aby mohlo být dosaženo ekonomického využití omezených kapacit v rámci dané lokace. Ve fázi konečné formulace operačního plánu, kdy jsou určovány úkoly jednotlivých sil, jsou z úrovně JHNSSC, nebo v případě menších cvičení regionálního velitele NATO, koordinována jednání s HN a vytvořen program komplexních rekognoskací infrastruktury (Site Survey, SS) [6] na místech potenciálního poskytování logistické podpory, které jsou součástí závěrečné logistické plánovací konference (Final Logistic Planning Conference, FLPC) [6]. Teprve na základě přesných počtů a míst nasazení jednotek vysílajících států je možné po dohodě s hos­titelským státem vytvořit SOR [1].

Následovným posouzením SOR potvrzuje HN schopnost provést HNS a identifikuje případné nedostatky. Uzavřené dohody představují plány vykonání, kde je zakomponováno uspokojení požadavků SN. Tvorba detailních SOR musí vycházet z nejnižších organizačních stupňů jednotek, aby bylo docíleno uvedení všech předpokládaných logistických potřeb [1].
Výsledkem třetí plánovací fáze je série stanovení požadavků na zabezpečení kaž­dého vysílajícího státu a uskupení sil NATO s hostitelskou zemí, která bude tranzitní zemí nebo cílem nasazení. Oblasti potenciálního logistického zabezpečení, které jsou zapracovány dle potřeby do SOR, jsou uvedeny v příloze.

Fáze 4: Technické úpravy poskytnutí HNS

Technická úprava (Technical Arrangement, TA) je vytvářena za účelem zdůraznění společného konceptu a postupů pro poskytování HNS všem účastníkům. Pro některé státy může být TA právně závazným dokumentem a měla by obsahovat seznam všech stran účastnících se vojenské aktivity, aby bylo zajištěno, že se jedná o síly pod spo­lečným vedením NATO [1].

Přílohy TA definují, jakým způsobem navrhuje HN naplnit požadavky NATO a SN. Dále jsou zde uvedeny zásady pro poskytování požadovaného zabezpečení. TA by neměla obsahovat duplicitní informace uvedené již v ostatních dokumentech, jako je MoU nebo operační rozkazy či operační rozkazy pro vojenské cviční (Operation Order/Exercise Order, OPORD/EXOPORD). Bez ohledu na to, zda byla TA vypracována kolektivně v rámci JHNSSC, k ratifikaci dochází bilaterálně, a to mezi HN a velitelem NATO. Podpis ze strany NATO musí být stvrzen z operační úrovně. Odpovědnost za ratifikaci ze strany HN je upravena protokolárními zásadami dané země. Dále jsou přizvány vysílající země a ty potvrdí svůj souhlas cestou NOA nebo vytvoří při vzniku dílčích připomínek Oznámení o záměru (Notice of Intention, NOI). V případě výraznějších připomínek může být sepsána další oddělená TA s hostitelskou zemí [1].

Fáze 5: Společné implementační dohody

Závěrečná fáze plánování je specifická vznikem Společných implementačních dohod (Joint Implementation Arrangements, JIA). Tyto dokumenty jsou běžně publikovány samostatně, avšak není nutné je vytvářet v případě méně rozsáhlých cvičení. V tomto případě je vytvořen pouze SOR, který může být zahrnut mezi přílohy k TA [6].

V TA jsou detailně uvedeny finanční závazky mezi HN a SN/velitelem NATO vyplý­vající z poskytování HNS. JIA identifikuje a vysvětluje postupy realizované v HN a faktory, které je ovlivňují. Pro každou lokaci je nutné vytvořit seznam všech detailních požadavků ze stran SN včetně časového rozplánování a schopnost HN tyto požadavky plnit (včetně způsobu jejich úhrady). Způsob plnění musí být taktéž konkretizován pro každý případ. JIA je vždy podepisována jako bilaterální smlouva, i když mohla být vytvořena na kolektivní bázi [1]. Podpis všech zúčastněných stran by měl být proveden veliteli úrovně s adekvátními pravomocemi pro uzavírání těchto dohod. K podpisu musí dojít před započetím vlastního poskytování logistické podpory.

Úroveň zpracování jednotlivých výstupů plánovacího procesu je zobrazeno na obrázku č. 1. Schéma se může v některých případech lišit, a to především při pláno­vání cvičení menšího rozsahu. U těchto aktivit dochází k delegaci pravomocí v některých úkonech na nižší úrovně velení, aby bylo dosaženo flexibility a časových úspor. Z pohledu HN je pak důležité zabezpečit včasné podpisy jednotlivých dokumentů ze stran SN. Problé­mem může být kontrola pravomoci podepisujícího velitele sjednávat dohodu dané úrovně.

Obrázek č. 1: Plánovací fáze
Zdroj: [13], upraveno autorem

1.3 Požadavky na zabezpečení hostitelským státem

Výrazným faktorem přímo spojeným s plánovacím procesem HNS je typ požadavku na zabezpečení. Členění (viz tabulka č. 1) zásadně ovlivňuje přístup ke kapacitám HN a rozsah možného zabezpečení v závislosti na předem dojednaných podmínkách a mož­nosti sumarizace požadavků všech SN. S plánováním souvisí i zásady financování. Poskytování podpory nemusí být prováděno v případě volných kapacit plynule a flexi­bilně, jelikož musí být nejdříve zpracován systém pokrývání výdajů.
 
Tabulka č. 1: Typy požadavků na zabezpečení HNS.

Zdroj: [8]

2. Aplikace plánovacích postupů v podmínkách cvičení vzdušných sil na území České republiky

Vzhledem k současné bezpečnostní situaci je nejpravděpodobnější rozsah zabezpe­čení hostitelským státem ve formě zabezpečení pobytu vojsk NATO na území České republiky při cvičeních nebo při výpomoci ve stavu nouze. Pro rozmístění vojsk jsou používány především vojenské výcvikové prostory, kde je potřebná vojenská infra­struktura a doplňkové služby k organické logistice vojsk jsou poskytovány především na komerční bázi. Vojenských cvičení již byla úspěšně zabezpečována celá řada a Česká republika a AČR k tomu získaly potřebné zkušenosti [9].

Zapojení do konání mezinárodních cvičení je vhodnou součástí přípravy úspěšného nasazení na reálném bojišti. Kladen je důraz na procvičování a zavádění stálých operač­ních postupů (Standard/Standing Operating Procedures, SOP), které jsou procvičovány zpravidla podle modelu aplikovaného v některé z aktuálních zahraničních misí.

Mezinárodní cvičení konaná v minulých letech na 22. základně vrtulníkového letectva (22. zVrL) [10] se stávají příležitostí k prověření znalostí a schopností realizovat standar­dizované procedury v oblasti HNS. I přes specifika cvičení pořádaných v podmínkách vzdušných sil je úloha pozemních logistických jednotek významná. Nejedná se pouze o zabezpečení běžného života vojsk v prostoru cvičení, ale především o podporu letec­kého úsilí a nasazení týmů předsunutých leteckých návodčích (Forward Air Controller, FAC), na jejichž činnost byla soustředěna pozornost.

Všichni účastníci cvičení, tedy i logistické jednotky, mají příležitost ke zvýšení úrovně profesionality, standardizace a odbornosti v mezinárodním prostředí i bez nutnosti vlastního nasazení v aliančních misích. Význam logistické podpory je identifikován ve všech fázích činnosti nasazovaných jednotek.

3. Specifika plánovacího procesu HNS vojenských cvičení vzdušných sil

Proces plánování HNS pro zabezpečení mezinárodního cvičení vzdušných sil lze považovat za zkrácenou formu, především z pohledu zapojených institucí a počtu zabezpečovaných jednotek. Tím je ovlivněn i způsob organizace plánovacích konferencí.

Mezinárodní cvičení realizovaná na 22. zVrL, která jsou modelovým případem rozboru, je vhodné rozdělit do dvou základních skupin:

1. Mezinárodní cvičení vzdušných sil řízená NATO, která jsou realizována na území ČR.
2. Mezinárodní cvičení vzdušných sil pořádaná a řízená ČR (Velitelstvím Vzdušných sil AČR) konané na území ČR.

V obou případech vystupuje ČR jako HN, ale výrazně jinou úlohu sehrává v procesu plánování HNS. Zatím co cvičení Ramstein Rover 2012 a Ramstein Rover 2013 jsou cvičení prvního typu. Ample Strike 2014 a letos probíhající Ample Strike 2015 jsou plá­novány a řízeny českou stranou. Pro účely tohoto článku bude analýze podroben pláno­vací proces druhé z těchto dvou skupin cvičení.

Proces plánování lze pro názornost rozdělit do tří fází dle jednotlivých plánovacích a koordinačních konferencí. Na rozdíl od systému plánovacích konferencí popsaného v první kapitole, nejsou v podmínkách cvičení zpravidla organizovány čistě logis­tické plánovací konference. Logistická podpora je nedílnou součástí každé konference, ale po jednotlivých výstupech v rámci HN briefingu se další bilaterální i společná jednání provádí v rámci tzv. logistického syndikátu.
Logistického syndikátu se účastní následující zástupci HN: velitel odpovídající za kompletní logistickou podporu cvičení (ředitel logistického syndikátu),

• důstojník řízení logistické podpory na pořádající základně;
• řídící skupiny RLS a dopravního koordinačního centra (Movement Coordination Center, MCC);
• POC určené pořádající základnou pro jednotlivé výcvikové prostory.

V rámci plánovacích konferencí se pak jednání v logistickém syndikátu účastní zástupci SN [11] a jednotky podílející se na zabezpečení v rámci výcvikových prostorů (zástupci Střediska obsluh výcvikových zařízení vojenských újezdů, jednotky HN z jiných útvarů AČR imitující nepřátelskou činnost atd.). Současně s jednáními prová­děnými v logistickém syndikátu jsou organizována jednání v oblasti FAC, vzdušných operací (Air Operations, AIR OPS) a spojovacích a informačních systémů (Communi­cation and Information Systems, CIS). Obsah jednání těchto skupin se může doplňovat, překrývat či na sebe navazovat, proto je nutné při závěrečné sumarizaci distribuovat zásadní informace všem účastníkům (syndikátům).

Fáze 1: Zahajovací plánovací konference

První v řadě plánovacích aktivit je zahajovací plánovací konference (Initial Planning Conference, IPC). Na tuto konferenci jsou pozváni všichni potenciální účastníci ze zahra­ničních ozbrojených sil, kteří odpověděli na výzvu k připojení se ke cvičení. Hlavním cílem IPC je v rámci otevřeného bloku jednání definovat typ cvičení, jeho cíle a navrh­nout průběh výcvikových aktivit.

Obrázek č. 2: Příklady požadavků SN na logistické zabezpečení.

Pozn.: Požadavky jsou rozděleny mezi jednotky FAC, jednotky technické obsluhy letadel (AIR) a podpůrné jednotky (SUP).

Zahájení plánování HNS předchází vždy kontrola platnosti MoU. ČR podepsala MoU v roce 2006, podmínka zahájení plánovacího procesu je tedy splněna [14].COR není v praxi letecké základny vytvářen. Úlohu tohoto dokumentu, který specifi­kuje obecné požadavky na zabezpečení, přebírá na IPC již první (pracovní) verze SOR. COR by byl vypracován v případě plánování rozsáhlejší operace, aby již v prvotních fázích byly veliteli vysílaných jednotek naznačeny potřeby účastnících se národů.

IPC je zpravidla pořádána v rozsahu dvou dní. Závěrem IPC je nutné sumarizovat, jaké letecké prostředky jsou ze strany SN nabízeny, jakým způsobem je možné je v rámci daného výcvikového úsilí využít a jaké navazující zabezpečení je nutné realizovat. Ředitel cvičení musí již ve svém záměru definovat návrhy na spolupráci např. mezi vzdušnými a pozemními jednotkami AČR, aby bylo možné vyžádat přítomnost zástupců z jejich řad.

Z pozice HN je již v tomto okamžiku důležité specifikovat koncept logistického zabezpečení. K tomuto se musí v rámci logistického syndikátu zdůraznit potřeba včas­ného obdržení SOR. Na obr. č. 2 jsou uvedeny názorné příklady požadavků definova­ných v SOR. Pouze na základě těchto dokumentů je možné navrhnout způsob řešení konkrétních požadavků na logistické zabezpečení v prostoru pořádající základny nebo např. na vytvořených předsunutých místech pro doplnění munice a paliva (Forward Arming and Refueling Point, FARP). Zástupci logistického syndikátu musí reagovat nejen na vyžádané zabezpečení ze strany SN, ale musí predikovat i ostatní potřeby, které nejsou zpravidla na konferencích řešeny (zabezpečení hygieny, zdravotní péče, ostrahy atd.). Výsledky jednání na IPC jsou zapracovány do závěrů v jednotlivých oblastech a distribuovány kontaktním osobám jednotlivých SN. Ne všechny účastnické státy mají na IPC fyzické zastoupení.

V rámci hlavního informačního bloku IPC jsou prezentovány v rámci logistické podpory informace z těchto oblastí:

Struktura pořádající základny s vyznačením všech logisticky relevantních bodů,

• vyčlenění jednotlivých budov a zařízení pro činnosti v rámci cvičení včetně mož­ností jejich vnitřního zařízení a vybavení komunikačními technologiemi,
• schopnosti základny v oblasti dlouhodobého i krátkodobého skladování munice a její manipulace i přepravy,
• možnosti a ceny doplnění pohonných hmot (pozemních i leteckých),
• základní rozsah logistického zabezpečení v rámci letecké základny i výcvikových prostor (FARP),
• bezpečnost na základně (střežení, požární ochrana) [12],
• ubytovací kapacity na základně a průzkum nabídek ubytování v blízkém okolí,
• způsoby proviantního zabezpečení v průběhu cvičení,
• zdravotní zabezpečení, zabezpečení reálného života na základně (RLS),
• termíny plánovacích konferencí a zpracování základní plánovací dokumentace spojená s logistickou podporou (SOR, TA).

Fáze 2: Hlavní plánovací konference

Na hlavní plánovací konferenci (Main Planning Conference, MPC) je nejzazší termín pro předání vypracovaných SOR od vysílajících států státu hostitelskému. Hostitelský stát po obdržení těchto požadavků navrhuje způsob jejich naplnění, řeší rozvržení svých omezených zdrojů, rozpracovává možné využití externích dodavatelů. MPC je zpravidla realizována ve dvou až třech dnech a zahrnuje také Site Survey, během kterého jsou zástupci SN rekognoskovány konkrétní prostory, v nichž budou jednotky působit. Pří­tomnost POC s logistickou odborností je vyžadována zejména při nasazení zahraničních leteckých prostředků (nejen jednotek FAC, které jsou logisticky zpravidla soběstačné).

Prezentované informace o logistické podpoře musí být v rámci MPC již přesné, a to především v ohledu deklarování výcvikových prostor včetně rozmístění jednotlivých jednotek a jejich zabezpečení. Na základě rozdělení odpovědnosti za řízení a výkon logistických služeb (proviant, pohonné hmoty, ubytování, opravy) v jednotlivých prosto­rech nasazení je možné vyžádat technické prostředky a personál k posílení organických jednotek pořádající základny a tyto požadavky zakotvit do nařízení nadřízených stupňů (např. Nařízení náčelníka Generálního štábu AČR k provedení cvičení).

Na MPC je zahájena tvorba TA. K tomuto úkolu je sestaven tým ze zástupců letecké základny a specialistů právního a ekonomického zaměření z nadřízených organizačních stupňů. Technická úprava je ratifikována mezi ministerstvy obrany HN a SN na kon­krétní cvičení.

Fáze 3: Závěrečná koordinační konference

Poslední fází plánování tvoří závěrečná koordinační konference (Final Coordination Conference, FCC). Hlavní náplní této konference není výhradně plánování, ale koor­dinace v minulých krocích dohodnutých specifik cvičení směřující k zahájení cvičení. Vyjednávají a upřesňují se jen technické detaily. Tvorba TA, SOR a případně JIA je již ukončena. Změny jsou prováděny pouze v případě nepředvídatelných událostí, např. v bezpečnostním prostředí (nemožnost vyčlenění leteckých prostředků z důvodu zahá­jení operace dané jednotky v jiné oblasti, zvýšené riziko výskytu bezpečnostní hrozby na území SN, finanční důvody). Plánovací tým v tomto případě musí flexibilně reagovat na nově vzniklou situaci a upravit nasazení, umístění a zabezpečení jednotek.

S ukončením FCC je ukončena plánovací fáze (Preparatory Phase). Cvičení může tedy přejít do fáze výkonné (Execution Phase). Grafické znázornění přípravné fáze je uvedeno na obrázku č. 3.

Obrázek č. 3: Plánovací proces cvičení vzdušných sil Zdroj: [13], upraveno autorem

Pozn.: Kontrolní termín 1 -termín vzájemného potvrzení obsahu SOR ze strany HN a SN, Kontrolní termín 2 -uzavření obsahu a ratifikace TA.

Závěr

Na základě analýzy využívání konceptu zabezpečení hostitelským státem lze kon­statovat, že HNS je v celé své šíři novým elementem pro všechny členské státy NATO. Vyplývá to především ze změny charakteru plněných úkolů po rozpadu bipolárního světa a stále narůstajícího počtu misí mimo rámec článku 5 Organizace Severoatlan­tické smlouvy. Vytváří se tak podmínky pro rozvoj mnohonárodní logistiky i konceptu HNS. Vzhledem k nepredikovatelným hrozbám plynoucím z asymetričnosti moderních konfliktů je stále důležitější budovat mobilní síly, jejichž udržitelnost ve velkých vzdá­lenostech od domácích zdrojů je podmíněna využívání místních zdrojů.

K zajištění komplexní logistické podpory je nutné na základě společných dohod budo­vat základny v potenciálních lokalitách nasazení již před vypuknutím krizového stavu.

Náročnost přípravy zabezpečení hostitelským státem se odráží v doposud nízkém stupni využívání konceptu podpory v mezinárodních misích. Situace na poli meziná­rodních cvičení je mnohem progresivnější, a to především z důvodu časových možností a příznivé bezpečnostní situace. Vhodné je proto zaměřit se na probíhající meziná­rodní cvičení typu Ample Strike 2015, jelikož scénář vychází ze současných podmínek v zahraničních misích.

Rozbor plánovacích aktivit 22. zVrL vedl k identifikaci posunu odpovědnosti za zpra­cování plánovací dokumentace v určitých případech z operační úrovně na taktickou. Postup je uzpůsoben především zjednodušením a přímým vyjednáním konkrétních požadavků na logistické zabezpečení v prostorech konání cvičení. K setkání všech participujících stran je organizován cyklus plánovacích konferencí.

Při zaměření na činnosti hostitelského státu na taktické úrovni je možné zlepšit připravenost personálu i v oblasti logistické podpory. Pro úspěšné využití koncepce HNS je důležité věnovat pozornost především plánovací fázi vzhledem ke střetu poža­davků vysílajících států a schopností státu hostujícího. I přes systém plánování, detailně popsaný v publikacích NATO, je zřejmé, že plánování operace a cvičení může být v různých úrovních zaměření prováděno jiným způsobem či v jiném rozsahu. Práce proto může být využita jako metodická pomůcka pro plánování HNS na dalších mezi­národních cvičeních.