ÚVOD

Jako jedna z mnoha oblastí, která skýtá prostor pro zásadní inovace a zvyšování efektivity v procesech velení a řízení, je oblast racionalizace a následná automatizace (případně robotizace) rozhodovacích procesů (zejména na taktickém stupni velení), specificky jde o oblast počítačové podpory rozhodování orgánů velení (velitelů a štábů) v procesu plánování, řízení a realizaci taktických činností, která byla do současnosti opomíjena. V rozhodovacích procesech se totiž dlouhodobě etablovaly zejména empiricko-intuitivní přístupy, které jsou úzce spjaty s psychologickou stránkou osobnosti člověka a není možné jejich aspekty jednoduchým způsobem eliminovat.

Automatizované systémy velení a řízení prozatím neimplementují pokročilou podporu rozhodování jako například modelování optimálních taktických scénářů (chování) vlastních vojsk a nepřítele v rámci probíhající bojové činnosti, výpočet optimálních pozorovacích nebo střeleckých stanovišť, výpočet optimálního taktického manévru nebo soustavy manévrů, výpočet a extrapolaci pravděpodobného záměru nepřítele a podobně.

Základní přístup k řešení spočívá ve výpočtu všech nejpravděpodobnějších variant činnosti nepřítele a zároveň optimálních variant činnosti vlastních jednotek. Tento přístup je možné přirovnat k vysoce podrobnému adaptivnímu plánování v reálném čase, zahrnujícímu automatické generování širokého spektra variant činnosti vlastních jednotek v předstihu možného vývoje stavu taktické situace na bojišti. Koncept pracuje jako systémová platforma pro podporu rozhodování velitelů a štábů, usnadňující přijímání klíčových rozhodnutí a posouvající soustředěnost na řešení taktických variant, které nabývají nejvyšší pravděpodobnosti.

Přínos realizace nebo řešení projektu s názvem Pokročilý automatizovaný systém velení a řízení II (PASVŘ II) spočívá v intuitivně pravděpodobném předpokladu dosažení významného navýšení efektivity vedení bojové činnosti v budoucích operačních podmínkách bojiště 21. století. Předpokládá se, že klíčový efekt v navýšení efektivity v oblasti velení a řízení přinesou procesy spočívající zejména: v matematickém modelování bojiště; v řešení operačně-taktických úloh (OTÚ) a jejich optimalizace podle zvolených priorit a kritérií; v automatizované distribuci výsledků jednotkám/velitelům pro podporu rozhodovacího procesu; v implementaci vysoce automatizovaných systémů, které zásadním způsobem rozšiřují možnosti automatizovaných systémů velení a řízení; ve vytvoření profilu velitele-manažera úspěšně řešícího úkoly v prostředí PASVŘ, s důrazem na identifikaci jeho klíčových kompetencí pro eliminaci kritických chyb v rozhodování; ve vytvoření souboru případových studií pro testování rozhodování velitelů – manažerů v problémových a krizových situací v návaznosti na PASVŘ II[1].

Jeden z dílčích cílů řešení problematiky v rámci PASVŘ je zaměřen do oblasti taktiky malých jednotek. V souladu s informacemi získanými o problematice PASVŘ, s plánovanou novelizací předpisu Žen-51-4, požadavky z praxe ženijního vojska a v souladu se záměrem vědecké práce na katedře ženijní podpory bylo zvoleno téma Taktika malých jednotek ženijního vojska, a to jako součást ženijní podpory činnosti vojsk v operacích a PASVŘ. Cílem řešení je přispět k optimalizaci (výběru nejvhodnější varianty z množství možných jevů) taktické činnosti jednotek ženijního vojska.

1. Vymezení základních pojmů

Při řešení jakékoliv problematiky, včetně ženijní, je nutno ctít příslušné základní pojmy, vycházet z jejich charakteristiky, pochopit jejich vzájemné souvislosti a vazby.

Taktika: Dle velkého slovníku naučného je to způsob vedení a promýšlení určité činnosti v dané situaci; volba dílčích, prostorově a časově omezených postupů; je teorie i praxe přípravy a vedení boje jednotkami ozbrojených sil všech druhů na bojišti; tvoří základ operačního umění (vojenských operací) vedeného vyššími organizačními celky; detailně rozpracovává způsoby boje jednotky v různých situacích (fázích a podmínkách) s cílem splnění stanoveného úkolu.

Ženijní taktika: Odvozením je to způsob vedení a promýšlení realizace konkrétní činnosti v oblasti ženijních prací (ženijní podpory) v dané situaci; je volba dílčích, prostorově a časově omezených postupů při realizaci konkrétní činnosti v oblasti ženijních prací (úkolů ženijní podpory); teorie i praxe přípravy a plnění úkolů v oblasti ženijních prací jednotkami ozbrojených sil všech druhů v prostoru operace; je součást taktiky specifická především pro ženijní jednotky; tvoří součást základu operačního umění (vojenských operací) vedeného vyššími organizačními celky (uskupeními); detailně rozpracovává způsoby plnění úkolů v oblasti ženijních prací (úkolů ženijní podpory boje) jednotky v různých situacích (fázích a podmínkách) s cílem splnění stanoveného úkolu.

Taktika jednotek ženijního vojska: Vyplývá z předurčení a schopností jednotek ženijního vojska, které jsou součástí sil podpory, z jejich místa a úlohy v operacích úkolových uskupení; je ovlivněna požadavky na ženijní podporu vyplývající z konkrétní taktické činnosti vojsk v operaci úkolového uskupení (ÚU); navazuje na taktiku vytvořených úkolových uskupení (složení a manévr podporovaných jednotek) druhů vojsk pozemních (vzdušných) sil při plnění úkolů; je ovlivněna charakterem plněných úkolů ženijní podpory operace (činnosti vojsk) úkolových uskupení, jejich prostorovým rozmachem, činností nepřítele, schopnostmi jednotek ženijního vojska, terénními a časovými a dalšími podmínkami; rozhoduje o ní nadřízený stupeň velení a velitel jednotky ženijního vojska na základě svého záměru (rozhodnutí), jak splnit úkoly vyplývající z rozkazu nadřízeného (z požadavků podporovaného) stupně velení.

2. Charakteristika přístupů ke zpracování podkladů v rámci projektu

Vojsková praxe potvrzuje, že smysl mají jen takové výstupy řešení projektů, které mohou být uplatnitelné v činnosti orgánů velení a řízení (velitelů a příslušníků štábů úkolových uskupení, včetně ženistů), jsou jimi přijaty a považovány za přínosné v průběhu jejich činnosti, např. při zpracování informací, návrhů a příspěvků do dokumentace ve štábu ÚU, při tvorbě rozhodnutí velitele ÚU a zpracování plánu operace, při formulaci úkolů do rozkazů pro podřízené, dále pak v průběhu vedení operace při velení podřízeným a řízení manévru prvků sestavy ÚU.

Cílem řešení dílčího cíle projektu (PASVŘ) je připravit podklady (vstupní údaje) pro další fázi řešení projektu – tvorbu operačně taktických úloh, jejichž výsledkem (výstupem) budou informace pro orgány velení a řízení úkolových uskupení (ÚU), usnadňující jejich rozhodovací (plánovací) proces při přípravě operace a řízení ženijní podpory činnosti vojsk v průběhu operace.

Uplatnitelnost výstupů této fáze řešení projektu spočívá ve zpracování podkladů ve formě vstupů pro další etapu zpracování projektu a bude dána požadavky na informace při tvorbě operačně-taktických úloh v rámci řešení projektu PASVŘ. Výzkum, prováděný formou pohovoru s vybranými respondenty, ukázal na spektrum názorů na řešenou problematiku a potvrdil řešitelům zájem o její řešení a nespornou uplatnitelnost výstupů v praxi vojsk.

3. Taktika jednotek ženijního vojska

Charakterizovat taktiku jednotek ženijního vojska znamená popsat jejich předurčení, složení, vybavení a použití, jejich místo, úlohu jako prvků sestavy úkolových uskupení v jednotlivých taktických činnostech a také jejich manévr v průběhu plnění úkolů v rámci ženijní podpory činnosti vojsk (operace). Velmi důležitou součástí je vymezení a popis všech skutečností, které s činností subjektu (v našem případě jednotek ženijního vojska) souvisí a jeho činnost ovlivňují nebo mohou ovlivnit.

Obrázek č. 1: Skutečnosti související s taktikou (použitím) jednotek ženijního vojska

Ke skutečnostem souvisejícím s taktikou (činností) jednotek ženijního vojska, které lze posuzovat a následně řešit možnosti jejich optimalizace, patří například:

• místo a úloha jednotek v sestavě úkolového uskupení;
• složení a vybavení jednotek, jejich pozici v operaci úkolového uskupení;
• manévr jednotek vzhledem k plněným úkolům, časovým relacím, charakteru terénu, činnosti protivníka apod.;
• schopnosti jednotek při plnění úkolů (výkonové normy);
• systém velení jednotkám v rámci úkolového uskupení;
• získávání potřebných informací a provádění součinnosti při plánování nasazení jednotek a v průběhu plnění úkolů jednotkami;
• požadavky z hlediska podpory, ochrany a zabezpečení ženijních jednotek silami a prostředky ostatních druhů vojsk[2].

4. Modelový příklad postupu při řešení úkolu

Máme-li řešit problematiku něčeho (nějaké činnosti velitele, štábu, jednotky, úkolového uskupení), musíme vědět, o co (o jakou činnost) se bude jednat, jak zhruba probíhá, jaké úkoly, v jakém pořadí, v jakém prostředí a jakým způsobem budou konkrétním subjektem (prvkem sestavy uskupení) v průběhu operace plněny. To ale znamená mít k dispozici nezbytné informace o předpokládané činnosti velitele (štábu, jednotek uskupení) formulované (popsané) obdobně, jako je tomu např. ve vojenských předpisech a publikacích.

Jako objekt pro modelový příklad řešení optimalizace činností jednotek ženijního vojska bylo zvoleno uskupení ženijních sil a prostředků, vyčleňované k manévru zátarasy v prostoru operace brigádního úkolového uskupení, což je zatarasovací odřad (prvek bojové sestavy).

Cílem řešení úkolu je připravit podklady (vstupní údaje) pro další fázi řešení úkolu – tvorbu OTÚ, jejichž výstupem budou požadované informace pro příslušníky štábu brigádního ÚU (velitele zatarasovacího odřadu), které mohou usnadnit (podpořit) jejich rozhodovací (plánovací) proces při plánování použití zatarasovacího odřadu a jeho řízení v průběhu operace. Uplatnitelnost výstupů řešení úkolu spočívá ve zpracování podkladů ve formě vstupů pro další etapu řešení úkolu – tvorbu OTÚ využitelných především v činnosti uvedených orgánů velení a řízení.

K úkolům plněným v rámci ženijní podpory opatření proti pohybu nepřítele na taktickém stupni velení patří také manévr zátarasy, jehož významnou součástí je činnost ženijních jednotek ve vytvářených zatarasovacích odřadech. Zatarasovací odřad je organické nebo účelově vytvořené uskupení (ženijní jednotka) určené ke zřizování výbušných zátarasů. Je prvkem bojové sestavy úkolového uskupení na bázi mechanizované brigády[3].

V souvislosti se zatarasovacím odřadem brigádního ÚU je nutné charakterizovat: samotný pojem; místo a úlohu v sestavě úkolového uskupení; úkoly za přesunu, v útoku a v obraně; složení a vybavení; varianty činnosti, zvláštnosti a omezení v jeho činnosti; zabezpečení činnosti, nutnou součinnost – s kým a k čemu; logistickou podporu při plnění úkolu; systém velení (nadřízený, podřízení, spojení, signály); rozsah a obsah dokumentace zpracovávané velitelem; vlastní činnost velitele v časové posloupnosti; činnost podřízených při plnění úkolů.

Rozsah a podrobnost provedené charakteristiky uvedených skutečností (viz obrázek č. 1) budou vždy ovlivněny především znalostmi (stupněm poznání) dané problematiky zpracovatelem a také jeho praktickými zkušenostmi, charakterem a významem řešeného problému, ale také požadavky na podklady z hlediska tvorby plánu operace úkolového uskupení. Následně uvedené informace proto nejsou vyčerpávající, ale pouze orientační a slouží jako návod přístupu k řešení uvedené problematiky.

Místo a úloha zatarasovacího odřadu v bojové sestavě úkolového uskupení je zpravidla mezi prvním a druhým sledem na ohroženém boku bojové sestavy úkolového uskupení, nebo na předpokládaných směrech útoku nepřítele.

Za pochodu s předvídáním střetnutí s nepřítelem se zatarasovací odřad zařazuje buď do sestavy předvoje, nebo do mezery mezi předvoj a hlavní síly úkolového uskupení s úkolem zřizovat zátarasy na ohrožených směrech.

Ve střetném boji je úkolem zatarasovacího odřadu provádět manévr zátarasy k přehrazení předpokládaných směrů útoku nepřítele a k upevnění dobytých čar.

Za útoku při podpoře rozvinutí a zasazení hlavních sil úkolového uskupení je zatarasovací odřad připraven manévrem zátarasy přehradit možné směry útoku nepřítele. Zatarasovací odřad se zpravidla předsunuje do prostoru rozmístění v blízkosti čáry zasazení. Do doby zasazení hlavních sil organizuje průzkum plánovaných čar zaminování (vyčkávacích a palebných postavení). V průběhu útoku zřizuje zatarasovací odřad zátarasy na směrech útoků a protiztečí nepřítele. Kromě toho zřizuje výbušné zátarasy k zajištění čar zasazení druhých sledů, boků, styků, mezer a čar obsazených vojsky. Přesunuje se mezi prvním a druhým sledem bojové sestavy úkolového uskupení a zaujímá plánované prostory rozmístění, odkud je připraven na signál (viz Plánovací tabulka činnosti odřadu) k zásahu na plánované (neplánované) čáře zaminování, nebo k manévru do plánovaného (neplánovaného) palebného postavení.

V obraně provádí jednotka určená k vytvoření zatarasovacího odřadu do doby pohotovosti průzkum a vytyčení plánovaných čar zaminování (palebných postavení) a os přesunu do těchto prostorů. Ve prospěch útvarů (jednotek) prvního sledu může tento odřad zřizovat minová pole pomocí minových ukladačů. Do doby pohotovosti k obraně musí být minové ukladače doplněny protitankovými minami v hodnotě minimálně dvou pokládek (u minových vrhačů čtyř salv), aby byl zatarasovací odřad schopen dosáhnout pohotovosti k provedení manévru zátarasy. Zatarasovací odřad v obraně zaujímá prostor rozmístění na předpokládaném směru útoku nepřítele mezi prvním a druhým sledem bojové sestavy úkolového uskupení.[4]

Zatarasovací odřad se vytváří z jednotek ženijního vojska vybavených zatarasovacími prostředky s cílem způsobit nepříteli ztráty na bojové technice a živé síle, ztížit manévr jeho vojsk, zabezpečit boky, styky, mezery a dobyté čáry zátarasy.

Organizaci, vybavení a úkoly zatarasovacího odřadu stanoví ve svém rozkaze velitel úkolového uskupení na návrh štábu (důstojníka ženijní specializace). Rozdíly v organizaci jsou zejména v počtu vyčleněných sil, počtu a druhu zatarasovacích prostředků. Ženijní síly a prostředky vyčleněné do zatarasovacího odřadu mohou být členěny do několika skupin: průzkumná a vytyčovací; kladečů (při použití minových ukladačů); dopravní a pro ničení.

Jednotky vyčleněné do zatarasovacího odřadu se zpravidla vybavují: prostředky pro průzkum a vytyčení (čar zaminování, palebných postavení, příjezdových cest, objektů určených k ničení atd.); materiálem k označení minových polí a průchodů v nich; prostředky pro zpracování dokumentace; spojovacími prostředky pro spojení (s nadřízenými, v rámci odřadu); nákladními automobily pro přepravu minových vrhačů s minovými ukladači; nákladními automobily pro přepravu záložních pokládek protitankových min, střel pro minové vrhače, trhavin, rozněcovadel a prostředků pro ničení.

Použití zatarasovacímu odřadu v průběhu operace vyplývá z plánu ženijní podpory operace brigádního ÚU, je v souladu s rozhodnutím velitele BÚU a respektuje také úkoly v oblasti ženijní podpory operace vyplývající z rozkazu nadřízeného stupně velení. Použití zatarasovacího odřadu plánuje ve štábu BÚU důstojník ženijní specializace v součinnosti s příslušníky oddělení (skupin) štábu brigádního ÚU. Použití odřadu je zpravidla součástí systému zátarasů v prostoru operace, který se vytváří v souladu se záměrem bojové činnosti a se systémem paleb v prostoru operace, dále pak v návaznosti na terén, předpokládané směry postupu nepřítele a manévr jednotek úkolového uskupení v průběhu operace.

Ve štábu brigádního ÚU se zpracovává „Plánovací tabulku činnosti zatarasovacího odřadu“, dokument, který obsahuje rozhodující informace pro plnění úkolů odřadem. Zatarasovacímu odřadu se určuje prostor rozmístění, osa přesunu (předpokládané směry činnosti), čáry zaminování (palebná postavení), prostory soustředění, popř. prostory doplnění municí po provedeném zásahu.

Při použití minových vrhačů se pro zatarasovací odřad podle konkrétní situace volí jedno vyčkávací a dvě až tři palebná postavení, která musí zabezpečovat možnost zřízení minového pole v požadovaném prostoru. Velitel odřadu je podřízen veliteli ÚU, který rozhoduje o jeho použití v průběhu operace. Předávání úkolů a řízení zatarasovacího odřadu se uskutečňuje prostřednictvím štábu ÚU nebo velitele uskupení ženijního vojska, který zatarasovací odřad vytvořil.[5], [6], [7]

Zatarasovací odřad plní úkoly zpravidla v součinnosti s jednotkami a vytvořenými zálohami ÚU nebo samostatně. Při manévru zátarasy mohou být využity i minové vrhače. Základní otázky součinnosti spojené s manévrem zátarasy a tedy i s činností zatarasovacího odřadu řeší v rámci štábu ÚU především důstojník ženijní specializace a výsledky této součinnosti se uvádějí v bojovém rozkaze velitele BÚU. Podstata součinnosti velitele zatarasovacího odřadu s velitelem jednotky, která tvoří zálohu úkolového uskupení, spočívá především v prostorovém sladění systému překážek se systémem paleb, v časovém sladění činnosti (manévru) těchto prvků bojové sestavy ÚU, palby minových vrhačů do prostorů dle vývoje situace a případného poskytnutí ochrany při plnění úkolů zatarasovacího odřadu.

Rozhodující součástí logistické podpory činnosti zatarasovacího odřadu v průběhu manévru zátarasy je doprava ženijní munice do výdejních míst (prostorů soustředění odřadu) a její přeložení na vozidla zatarasovacího odřadu. Teprve po doplnění ženijní munice může velitel zatarasovacího odřadu hlásit pohotovost odřadu k dalšímu zásahu.

Velitel odřadu vede pracovní mapu, záznamník vydaných (přijatých) rozkazů a signálů, využívá plánovací tabulku činnosti odřadu a zpracovává dokumentaci o všech zřízených zátarasech. V pracovní mapě zaznamenává formou zákresů a tabulek zejména: prostory soustředění; osy přesunu (směry přemístění); předpokládané směry činnosti nepřítele; plánované čáry (prostory) zaminování (vyčkávací a palebná postavení); místa setkání k organizaci součinnosti v průběhu boje; plánované prostory soustředění a doplnění po zásahu; tabulku použití, jeho organizaci, podporu a zabezpečení; způsob spojení a signály.[8]

5. Možnosti optimalizace skutečností souvisejících s činností odřadu

Plánování použití zatarasovacího odřadu ve štábu ÚU vychází z plánu operace, ze záměru boje s nepřítelem v prostoru operace. Výstupem plánování je především „plánovací tabulka činnosti zatarasovacího odřadu“, obsahující údaje nezbytné pro plnění úkolů tímto odřadem.

Ženisté ve štábu brigádního ÚU plánují pro zatarasovací odřad, dle jeho vybavení zatarasovacími prostředky, čáry zaminování nebo palebná postavení k minování na dálku k přehrazení směrů předpokládaného postupu nepřítele, jejich umístění v terénu. Navrhují složení zatarasovacího odřadu, jeho prostory rozmístění (vyčkávací prostory), signály k manévru v průběhu operace a dobu dosažení pohotovosti odřadu.

Skutečnosti související s plánováním použití a řízením činností zatarasovacího odřadu, které by bylo vhodné optimalizovat s využitím výstupů OTÚ:

• prostory rozmístění odřadu v bojové sestavě ÚU vzhledem k jeho plánovanému použití a vzdálenosti čar zaminování nebo palebných postavení k minování na dálku;
• složení a vybavení odřadu vzhledem k charakteru operace brigádního ÚU a požadovanému účelu a efektivnosti zřízených minových polí;
• možností odřadu při plnění úkolů (výkonové normy);
• manévr odřadu vzhledem k předpokládanému záměru (charakteru) činnosti nepřítele, plánovaných úkolů a terénu, časovým relacím (rychlost, vzdálenost, kvalita cest apod.;
• systém velení (toku informací) odřadu jako prvku sestavy brigádního ÚU;
• získávání potřebných informací (nepřítel, terén) a nezbytné součinnosti při plánování bojového použití a při plnění úkolů odřadu (manévru zátarasy);
• požadavky na zabezpečení odřadu ženijní municí, na jeho podporu a ochranu.

6. Výstupy řešení projektu uplatnitelné v činnosti orgánů velení a řízení

Výstupy řešení projektu, uplatnitelné v činnosti orgánů velení a řízení, budou určeny především pro velitele a štáb brigádního ÚU, zejména pro důstojníky štábu, kteří navrhují vytvoření, plánují úkoly, podporu, zabezpečení a manévr zatarasovacího odřadu jako prvku sestavy ÚU v průběhu operace, zpracovávají stanovenou dokumentaci (především Plánovací tabulku činnosti odřadu), dále pro velitele zatarasovacího odřadu při tvorbě jeho rozhodnutí ke splnění stanovených úkolů a k velení odřadu v průběhu jeho činnosti (operace).

Výčet skutečností vhodných k optimalizaci (výstupy OTÚ) v rámci problematiky spojené s použitím zatarasovacího odřadu v prostoru operace brigádního ÚU a uplatnitelné v činnosti orgánů velení a řízení:

• optimální prostory zřízení minových polí vzhledem k terénu, předpokládanému postupu nepřítele, záměru vedení boje, palebnému systému a manévru vlastních vojsk v prostoru obrany;
• optimální čáry zaminování vzhledem k terénu a požadavkům podporovaných prvků bojové sestavy brigádního ÚU;
• optimální složení odřadu vzhledem k předpokládaným úkolům v operaci;
• optimální palebná postavení odřadu vzhledem k terénu, možnostem použití minových vrhačů, obranným postavením a požadavkům podporovaných prvků bojové sestavy brigádního ÚU;
• optimální prostory rozmístění odřadu (hlavní a záložní) zhledem k jeho úkolům v prostoru obrany a vazby na ostatní prvky bojové sestavy brigádního ÚU;
• optimální vyčkávací prostory odřadu zhledem k jeho úkolům s použitím minových vrhačů v prostoru obrany a vazby na podporované prvky bojové sestavy ÚU;
• optimální osy přesunu odřadu z prostorů rozmístění (vyčkávacích prostorů) na plánované (neplánované) čáry zaminování, do plánovaných (neplánovaných) palebných postavení, do prostorů doplnění ženijní municí po provedeném zásahu (vzdálenost, rychlost přesunu, doba na přesun a k obnovení pohotovosti odřadu;
• optimální prostory doplnění odřadu ženijní municí a dalším materiálem.

Závěr

Pokročilé automatizované systémy velení a řízení prozatím nemají ambice vyřadit lidský element z rozhodovacího procesu, zejména v kritických situacích, kde role velitele zůstává stále nezastupitelná. Nicméně tyto systémy velení a řízení v pokročilých variantách budou v blízké budoucnosti pravděpodobně zásadním způsobem přispívat do rozhodovacího procesu člověka a ovlivňovat tak jeho chování (analýzou aktuálního stavu a návrhem možných variant činností, popřípadě komplexním řešením operačně-taktických úloh a další).

Cílový stav výzkumu spočívá v konstrukci a ověření základního (výchozího) jádra pokročilého systému podpory operačně-taktických rozhodnutí, který by v případě experimentálního potvrzení jeho účelnosti, mohl iniciovat další aktivity na jeho rozvoji[9].

Výstupy této počáteční části řešení projektu bude nutno upravit do podoby (formy) využitelné jako podklad pro jejich další zpracování v rámci řešení projektu PASVŘ. Formy výstupů řešení této části projektu (text, grafika) budou dány požadavky dalších řešitelů projektu z hlediska využití stávajících nebo na tvorbu nových OTÚ a jejich možnostmi v rámci následné části řešení projektu PASVŘ.

Po prověření postupu (získání zkušeností) při řešení modelového příkladu a uplatnitelnosti výstupů v činnosti orgánů velení a řízení budou vybrány a řešeny další úkoly, plněné malými jednotkami ženijního vojska. Jejich řešení naznačeným způsobem může být příspěvkem pro orgány velení a řízení nejen ženijního vojska při řešení úkolů v oblasti ženijních prací plněných v rámci ženijní podpory činnosti vojsk.

Použitá literatura

PUB-31-10-01. Pozemní síly v operacích. 1. vyd. Vyškov: Odbor doktrín VeV-VA, 2011.

PUB-31-10-02. Taktika pozemních sil. 1. vyd. Vyškov: Odbor doktrín VeV-VA, 2011.

UNIVERZITA OBRANY. Projekt institucionální podpory Univerzity obrany v letech 2016-2020: Podkladové materiály projektu PASVŘ. Brno, 2015.

ZELENÝ, Jaroslav a Jan ŠTIPČÁK. Operační postupy v oblasti ženijního zabezpečení. 1. vyd. Brno: Univerzita obrany, 2009.

ZELENÝ, Jaroslav. Všeobecná ženijní podpora: studijní text. Vyd. 1. Brno: Univerzita obrany, 2011, 78 s. ISBN 978-80-7231-824-7.