In his movements the general should act like a good wrestler; he should feint in one direction to try to deceive his adversary and then make good use of the opportunities he finds, and in this way he will overpower the enemy.

Emperor Maurice, The Strategikon, c. 600 AD

V oblasti tvorby a rozvoje doktrinální soustavy se lze přesvědčit, že v Doktríně Armády České republiky (2010) se pojem „klamání" vyskytuje jednou, a to v čl. 0440, který se týká informačních operací. V Doktríně AČR v mnohonárodních operacích (2008) se vyskytuje šestkrát, ale vždy jako pojem v rámci textu o jiných oblastech, např. v čl. 0125, který charakterizuje informační válku, nebo v čl. 0412, kde je popisován obecný princip mnohonárodních operací „překvapení" atd. Prostě fenoménu „klamání" není věnován v této doktríně ani jeden odstavec, resp. kapitola. V Doktríně AČR v operacích na území ČR pod národním velením (2007) není pojem „klamání" uveden vůbec. Konečně ve vojenské publikaci Pub-53-01-1 Velení a řízení v operacích se nachází pojem „klamání" třikrát, ale zase jen v rámci charakteristiky jiné oblasti. Bylo by možné takto probírat i další dokumenty a přitom zjistit, že oblasti „klamání" je z hlediska tvorby a rozvoje doktrinální soustavy věnovaná minimální pozornost, ne-li vůbec žádná.

V oblasti přípravy velitelů, štábů a jednotek téměř není tematika klamání zařazována do programů velitelské přípravy a velitelsko-metodických shromáždění u operačních velitelství, velitelství brigád, u útvarů a jednotek, velitelsko-štábní cvičení a štábní nácviky neobsahují otázky klamání, tato oblast není centrálně řízena, procvičují se pouze dílčí otázky v rámci druhů vojsk.

V rámci cvičení jednotek se především maskuje, což je jen základní „stupeň" utajování skutečnosti.

V oblasti vzdělávání a rozvoje vojenské vědy sebekriticky přiznávám, že ani na Univerzitě obrany se tato oblast systematicky neučí, pokud ano, tak opět jen v rámci vojenského umění druhů vojsk (např. ženijního zabezpečení, použití vzdušných sil v operacích apod.). V kariérových kurzech se provádějí pouze základní přednášky, čímž není dostatečně naplněn požadavek, aby budoucí velitelé získali schopnost realizovat i otázky klamání při moderním plánování a vedení operací. Při pohledu do vojenského odborného tisku, lze zjistit, že k problematice vojenského klamání vychází v průměru jeden článek za pět let, což je zcela nedostačující. V rámci našeho armádního systému Lessons Learned nejsou k této problematice zkušenosti zevšeobecňovány.

Proč je potřebné obhajovat výhodnost vojenského klamání?

Bylo by možné na tomto místě uvést nesčetné množství historických příkladů uplatňování klamání v ozbrojených konfliktech. Těžko by se našla historická bitva nebo poválečný regionální ozbrojený konflikt (obě světové války nevyjímaje), kdy se klamání v nějaké formě a rozsahu nerealizovalo.

Klamáním se může zvýšit síla nejen útočníka, ale i obránce. Nedostatek lidského potenciálu, absence sofistikovaných zbraňových systému a mnohdy i větší úbytek morální síly se v mnohých případech nahrazoval klamáním nepřítele. Klamáním na strategické, operační nebo i taktické úrovni se dláždí cesta k dosažení překvapení nepřítele, což vede k jednostranné výhodě té strany, která aktivně klamání plánuje a realizuje. Klamání a následný efekt překvapení zvyšuje samo o sobě naději na rychlý a úplný úspěch, přičemž snižuje ztráty na osobách a materiálu.

Klamáním nepřítele se zvyšuje úroveň ochrany vlastních vojsk. Maskováním před působením zbraňových systémů nepřítele se snižuje pravděpodobnost ničení a umlčování vlastních vojsk a objektů a dosahuje se také toho, že nepřítel spotřebovává své zásoby munice, materiál a energii neefektivně.

Klamání zatěžuje zpravodajský systém protivníka, a tím vlastně negativně ovlivňuje jeho rozhodovací proces z hlediska kvality informací a času přijímaných opatření. V soudobém informačním věku to může znamenat, že se nepřítel rozhodne k činnosti, která bude ze strany vlastních vojsk snáze překonatelná nebo která bude opožděna tak, že k bojovému střetu vůbec nedojde a cíle operace bude dosaženo „pohodlným" a levným způsobem.

Klamání patří k relativně nejméně finančně nákladným vojenským opatřením v rámci přípravy a vedení operací. Erudice a entuziasmus připravených velitelů a štábních plánovačů může propracovaným systémem zplánovaných a realizovaných opatření klamaní nepřítele ušetřit nemalé lidské, materiální a finanční prostředky, které se mohou použít při jiných potřebných např. humanitárních, záchranných či rekonstrukčních aktivitách.

Bylo by možné vyjmenovat množství dalších důvodů, proč je klamání nezbytné, a zároveň i moderní v soudobých operacích. Pokud přijmeme tezi, že klamání je staré jako války samé, pak si můžeme položit i otázku, proč tento fenomén nevyužívat i v operacích budoucích? Bylo by přece nerozumné vojenské klamání podceňovat, když je historií válek dokázané, že nám může přinášet jednoznačný užitek. Stručně lze shrnout, že nevyužívání klamání v operacích znamená snižování naděje na úspěch a riskuje neúspěch.

I make the enemy see my strengths as weaknesses and my weaknesses as strengths while I cause his strengths to become weaknesses and discover where he is not strong.

Sun Tzu, The Art of War

Kam nasměrovat inovační aktivity k oživení a rozvoji teorie a praxe vojenského klamání?

Považuji za potřebné připomenout, že se mnohé, nejen asijské země, vracejí ke klasikům. Spis mistra Suna O umění válečném nebo spis 36 čínských válečných lstí je od osmdesátých let minulého století vyučován na čínských základních a středních školách, jelikož se lest týká i civilního života a je třeba se umět před negativní lstí bránit a pozitivní lest využívat, je součástí výuky diplomacie a zahraniční politiky a je v osnovách vojenských škol nejen v asijských, ale postupně i v západních zemích.

I mezi vojenskými funkcionáři existují názory, že není třeba pěstovat a rozvíjet teorii vojenského klamání. Vše prý přijde samo sebou. Voják-velitel, který se octne ve složité bojové situaci, podvědomě, automaticky zvažuje, jak nepřítele „oblafnout", jak ho uvést v omyl s cílem, donutit jej přijmout špatné rozhodnutí, a tím si vytvořit výhodné podmínky pro činnost vlastních vojsk. S těmito názory lze i souhlasit, ale je nutno podotknout, že tato praxe spíše souvisí s vrozenou operační inteligencí, tvůrčí schopností velitele rychle reagovat a ještě rychleji se rozhodnout v podmínkách boje na nižší taktické úrovni – družstva, hlídky, skupiny či čety v boji s teroristy nebo povstalci. Pokud se jedná o bojovou činnost ve větším rozsahu, tyto schopnosti by zřejmě nemusely být dostatečné. Každá složitější činnost, tedy i bojová, by měla být teoreticky zdůvodněna a na základě získaných zkušeností rozpracována do podoby předpisů, doktrín a metodických postupů a na tomto základě veliteli, štáby a vojsky nacvičena. Je klamná činnost složitou činností? Nejde o zcela běžnou věc, proto si myslím, že si zasluhuje pozornost, která by měla být v přímé úměře jejímu významu. Výše uvedené myšlenky mohou být dokladem toho, že vojenské klamání významné bylo, je a bude i při uplatňování v rámci budoucích operací. Být připraven znamená nerealizovat věci na úrovni pokus-omyl. V bojové činnosti by tato zásada měla platit dvojnásobně. Nestačí o klamání jen diskutovat, je třeba se na tuto specifickou činnost systematicky připravovat ještě před použitím vojenské síly.

V oblasti vojenské teorie by nebylo na škodu věci občas vyhlásit a řešit projekty obranného výzkumu v oblasti vojenského klamání, vyhlásit a řešit úkoly klamání v rámci vnitřní grantové agentury nejen u vojenských institucí, nebo i v rámci specifického výzkumu doktorandů na Univerzitě obrany řešit zajímavý projekt z oblasti klamání. Určitě by bylo vhodné, aby se v rámci armádního systému Lessons Learned zavedla složka k zevšeobecňování zkušeností z oblasti vojenského klamání v operacích. Posléze by se zajisté rozrostly řady autorů článků v rámci publikační činnosti v odborném tisku. Více prostoru a pozornosti by bylo vhodné věnovat vojenskému klamání v doktrinální soustavě. Při inovaci jednotlivých doktrín by stálo za zvážení, aby se v jednotlivých doktrínách na nejvyšší úrovni zpracovala kapitola, která by obsahovala základní informace a definice ke klamání. Měla by se celá oblast klamání systematizovat, měly by se objasnit principy klamání a poněkud podrobněji by se měl doporučit postup při prosazování otázek klamání v rámci operačního plánování.

V oblasti vojenské praxe by bylo potřebné do osnov výuky na Univerzitě obrany zařadit problematiku taktického klamání v bakalářském a operačního klamání v magisterském studijním programu Ekonomika a management na úrovni základních přednášek. V kariérových kurzech celoživotního vzdělávání (v kurzu vyšších důstojníků a v kurzu generálního štábu) by měla být výuka v rozsahu přednášek, seminářů a cvičení v rámci operačního plánování. Samozřejmostí by mělo být zařazení této oblasti v rámci odborných předmětů doktorského studijního programu vojenský management. Příslušníci kariérových kurzů, jakož i studenti doktorského studijního programu vojenský management by mohli k problematice vojenského klamání psát závěrečné (disertační) práce. V rámci systému velitelské přípravy na operačních velitelstvích, na velitelstvích brigád a u vojsk, jakož i při cvičeních s vojsky by se měly otázky klamání častěji zařazovat a procvičovat. Celé problematice klamání by prospělo zpracování vojenské publikace nebo učebních textů, které by pro velitele a štáby mohly být základním zdrojem informací.

Závěr

Inspirací k intenzifikaci inovačního úsilí při rozvoji vojenského klamání v rámci rozvoje teorie a praxe vojenského umění, resp. operačního umění, by mohla být, vedle získaných zkušeností z vojenských misí, zvláště zkušeností z reálných zasazení 601. skupiny speciálních sil v operacích Enduring Freedom v Afghánistánu, i vojenská publikace USA Joint Publication 3-13.4 Military Deception z roku 2006. Existuje předpoklad na stránkách Vojenských rozhledů problematiku vojenského klamání prezentovat z hlediska cílů, principů, systematizace, metod a postupů, operačního plánování a způsobů provádění na různých úrovních a v celém spektru operací, a tím podnítit odbornou diskusi k tomuto, v teorii vojenského umění, pozapomenutému fenoménu.

Literatura:

Doktrína Armády České republiky. 2. vydání, Institut doktrín VAV-VA, 2010. 112 s.

Doktrína Armády České republiky v mnohonárodních operacích. 1. vydání, Praha, 2008. 143 s.

Doktrína Armády České republiky v operacích na území ČR. Správa doktrín ŘeVD, Vyškov 2007, 96 s.

[4]Joint Publication 3-13.4, Military Deception. USJFCOM JWFC Doctrine and Education Division, Suffolk, Virginia, 2006. 79 s.

Dostupné z http://www.fas.org/irp/doddir/dod/jp3_13_4.pdf.

[5]KUBEŠA, M. Klamání v obranné operaci armádního sboru. Skripta, VA Brno, 1995, 99 s.

[6]Pub-53-01-1, Velení a řízení v operacích. Správa doktrín ŘeVD, Vyškov 2006, 214 s.