Redakční rada

Nabídka akcí

Co potřebuje velitel od systému vzdělávání?

Autor, velitel Vojenské zdravotnické základny, reaguje na článek generála Jaromíra Zůny a podplukovníka Bohuslava Pernici (VR 3/2010, 72-83) a doplňuje jej o praktický aspekt činnosti velitele vojenského útvaru.

Další informace

  • ročník: 2010
  • číslo: 4
  • stav: Nerecenzované / Nonreviewed
  • typ článku: Přehledový / Peer-reviewed

{slider Autor, název}

Podplukovník gšt. prof. MUDr. Jan Österreicher, Ph.D.
Co potřebuje velitel od systému vzdělávání? (Reakce na článek brig. gen. Zůny a pplk. Pernici ve VR 3/2010)
What A Commander Needs from System of Education? (Response to an article by Brig.Gen. Zůna and Lt.Col. Pernica in Military Review No. 3, 2010)

{slider Abstrakt:}
Autor, velitel Vojenské zdravotnické základny, reaguje na článek generála Jaromíra Zůny a podplukovníka Bohuslava Pernici (VR 3/2010, 72-83) a doplňuje jej o praktický aspekt činnosti velitele vojenského útvaru.

{slider Abstract:}

The author, director of military hospital base, reacts favourably to the article mentioned above. He would like to add something from the practical point of military commander. In his unit, there is a deficiency of attested graduated surgeons, whereas there are a lot of graduated nurses, rescue workers, because of a wide offer of civil colleges and universities. They study in their leisure time and thus gain higher educational background. In consequence, his unit does not need graduates from Defence University in Brno. He comes to the conclusion that necessary commissioned officers could be recruited from among ranks of non-commissioned officers or sergeants, by means of additional schooling and scholarships, or by recruiting graduates from civilian colleges and universities.

{slider Klíčová slova:}
Vzdělávání, výcvik, doplňování personálu, organizační kultura, důstojnický sbor, praporčícký sbor

{slider Key words:}
Education, training, supplementing process, organizational culture, officers corps, warrant officer corps

{slider Jak citovat tento článek / How to Cite this Article:}

ÖSTEREICHER, Jan, Co potřebuje velitel od systému vzdělávání?, Vojenské rozhledy, 2010, roč. 19 (51), č. 4, s. 80–81, ISSN 1210-3292

{/sliders}

V pozitivní reakci na článek generála Jaromíra Zůny a podplukovníka Bohuslava Pernici (VR 3/2010, 72-83) mohu doplnit i praktický aspekt velitele vojenského útvaru.

V dnešním stavu každý velitel potřebuje, aby každý voják splňoval atributy nezbytné pro výkon jeho funkce. Tyto vlastnosti definuje číselný kód pro každé tabulkové místo, kdy nejdůležitějšími jsou vzdělání, odbornost, jazyková připravenost a stupeň bezpečnostní prověrky. Vyjma poslední zmíněné vlastnosti, u ostatních aspektů je nutné, aby je v ideálním případě voják splňoval již při příchodu na útvar. V případě, že je voják nesplňuje, je na veliteli dlouhodobě a citlivě rozvíjet vzdělání, odbornosti a jazykové připravenosti u každého vojáka tak, aby si mohl plnit maximum svých požadovaných služebních úkolů, a přitom se postupně kvalifikoval do požadovaného stavu.

Vzhledem k dostatečnému portfoliu akreditovaných studijních oborů v civilní vysokoškolské sféře, máme dnes na našem útvaru sice nedostatek atestovaných lékařů, avšak přebytek vysokoškolsky vzdělaných sester, záchranářů a vojáků vševojskových odborností. Tito vojáci si své vzdělání zvýšili vlastním úsilím ve svém volném čase.

To vytváří odlišnou kulturu při obsazování uvolněných důstojnických míst. Novými poručíky se stávají bývalí praporčíci, kteří své odborné dovednosti prokázali a dále rozvíjeli v misijním prostředí, jejich kvality jsou ostatním příslušníkům známy a i oni sami znají detailně chod útvaru. Ale ne všichni vysokoškolsky vzdělaní vojáci dostanou nabídku stát se důstojníkem. Navíc, jde o pozitivní motivaci pro ostatní vojáky sloužící na řadových funkcích, kdy důstojnický status se nezískává preferenčně ve školních škamnech, ale v poli! Na našem útvaru dostanou letos čtyři vojáci splňující kvalifikační požadavky nabídku stát se důstojníkem. Připočteme-li k tomu dvanáct staničních sester, jež budou od ledna 2011 taktéž poručíky a poručicemi, pak jde o šestnáct vojáků z povolání, kteří absolvovali vysokoškolské vzdělání v civilním sektoru v době svého volna.

Výše uvedené znamená, že vyšší nabídka spektra vzdělání civilního vysokoškolského sektoru snižuje potřebu doplňování vševojskových důstojníků z řad absolventů Univerzity obrany. Na našem útvaru je tato potřeba nulová!

Pokud odhlédneme od potřeby akreditovaného vzdělání, drtivou většinu vzdělávacích potřeb pokrývají zkoušky specializované způsobilosti (tj. atestace lékařů i sester), kurzy řidičského oprávnění, kurzy zdravotnické pomoci pro nezdravotníky a kurzy kariérní, rotmistrovským počínaje a kurzem Generálního štábu konče. Dále nesmíme opomenout jazykovou připravenost zejména z anglického jazyka, kdy metou pro samostatně pracujícího poddůstojníka je způsobilost druhého stupně, u důstojníka je pak postupně vyžadován stupeň třetí.

Závěr: Doplňování důstojníků z řad poddůstojníků

Z toho vyplývá, že při personální práci s vojáky potřebujeme dosáhnout cíle profesní dovednosti. Výjimku tvoří vojáci v odbornostech, u kterých není AČR mzdově konkurenceschopná. Jejich doplňování formou stipendia po dobu studia na civilní vysoké škole s následným dovzděláním ve vojenských profesních dovednostech, nejlépe v letních měsících mezi ročníky, se mi jeví jako cesta nejlevnější.

Závěrem lze shrnout, že po celospolečenských změnách v posledních dvaceti letech je možné dnes začít uvažovat o doplňování důstojnického sboru z poddůstojnického sboru, stipendijní cestou u úzkoprofilových odborností či cíleným náborem absolventů civilních vysokých škol.

Podplukovník gšt. prof. MUDr. Jan Österreicher, PhD., nar. 1971, absolvoval Lékařskou fakultu UK a VLA JEP (1996), dizertace (1999), habilitace (2001) a jmenování profesorem (2008) v oboru vojenská radiobiologie na VLA JEP, později na Fakultě Vojenského zdravotnictví Univerzity obrany. Pracoval v misích v Iráku (2003), Kosovu (2007) a Afghánistánu (2008). Je absolventem NATO Defence College (2005) a kurzu Generálního štábu (2009). V současné době velí Nemocniční základně AČR, přednáší radiobiologii na ZSF JU v Českých Budějovicích, bezpečnostní politiku a strategii na FF UJEP v Ústí nad Labem. Je autorem či spoluautorem více než 110 publikací, které byly více než 350x citovány v Science Citation Index.

22/11/2010

Zanechat komentář