Ozbrojené síly armád NATO představují významnou součást soudobé společnosti. Jsou plně integrovány do společenského dění, a tím jsou také odpovědny za řešení řady aktuálních společenských problémů. Relevantním z nich je problematika znečišťování životního prostředí, ke kterému dochází výsledkem různorodých činností armád.

Společenský tlak v zemích Aliance na efektivnost výcviku i ve sféře životního prostředí vedl výcvikovou skupinu NATO – podskupinu pozemního vojska (NTG/ASG) k ustanovení pracovní skupiny environmentálního výcviku (ETWG), jež se zabývá problematikou snížení negativního vlivu vojenského výcviku na životní prostředí. Jedním z hlavní cílů pracovní skupiny bylo vypracování vhodné metody, která by umožnila snadno a rychle stanovit signifikantní vlivy z výcviku a klasifikovat jejich dopad na danou lokalitu.

Do praxe řízení vojsk NATO se začal prosazovat trend za pomocí vhodné metody zkoumat vliv vojenského výcviku na životní prostředí. O principy posouzení vlivu výcvikových aktivit na environment se zajímá řada států kooperujících v Partnerství pro mír (PfP). Pracovní skupinou environmentálního výcviku NATO byla zahájena jednání za účelem využití metody v operačním plánování. Nově vytvořená indexová metoda preventivního posouzení nebezpečí při vojenském výcviku byla nazvána Training Impacts Matrix [1].

Jednou ze zemí prezentující návrh metodiky [2] založené na jednoznačných postupech a logických operacích byla Česká republika, která metodiku uvedla na zasedání ETWG (Environmental Training Working Group) v německém Aachenu roku 2000. V následujících letech byla metodika dále rozpracovávána v obecné podobě [3]. Další pozornost byla zaměřena na vytvoření uceleného návrhu semikvantitativní metody hodnocení vlivu vojenských aktivit na životní prostředí, který byl k hodnocení vlivu vybraných výcvikových činností dokončen v roce 2005 [4].

Popis metody Hazard & Impact Index

Semikvantitativní metoda Hazard & Impact Index je založena na principu hodnocení zdrojů nebezpečí např. materiálu, techniky, činností, energie a oblastí jejich možného dopadu na složky životní prostředí a významné lokality. Cílem vojenské aplikace je tedy realisticky ohodnotit potenciální environmentální nebezpečí plynoucí z výcviku vojsk v mírových podmínkách. Posuzování vlivu výcviku by mělo být založeno zejména na legislativních podmínkách ochrany životního prostředí, aby činnost jednotky byla nejen přijatelná z environmentálního hlediska, ale odpovídala i patřičné právní úpravě.

Metoda sestávat ze dvou částí, kterými jsou:

• Rozhodovací algoritmus velitele. Doporučuje optimální postup jednotlivých operací (kroků), jejichž výsledkem bude stanovení indexu vlivu na životní prostředí za pomoci katalogu skupin nebezpečí a dopadů.
• Katalog skupin nebezpečí a dopadů. Uvádí bodové hodnoty vlivu vojenského výcviku a environmentální ochrany životního prostředí, které slouží jako podklad k rozhodnutí velitele.

Při praktickém použití má velitel resp. ekologický poradce velitele k dispozici elektronickou část metody, která se nazývá Tabulka environmentálních vlivů a příručku s návodem k použití, která v druhé části obsahuje Katalog skupin nebezpečí a dopadů.

1. Rozhodovací algoritmus velitele

Primární částí celé metody je rozhodovací algoritmus velitele (obr 1), který je založen na principu krokové analýzy. Jedná se o postup činností vedoucích k rozhodnutí o způsobu provedení výcviku. Při vytváření tohoto algoritmu byla využita metoda stanovení indexu hořlavosti a výbušnosti [5].

Obr. 1: Rozhodovací algoritmus velitele

V první kroku, po obdržení návrhu k provedení výcviku, musí velitel výcviku na základě podkladů a dostupných materiálů zpracovat tzv. plán výcviku, ve kterém musí být jednoznačně formulovány následující údaje:

• druh výcviku,
• organický stupeň a druh jednotky,
• upřesněné počty cvičících osob a techniky,
• výzbroj, která bude v rámci výcviku použita,
• prostředky zabezpečení výcviku,
• prostředky přesunu,
• trasa přesunu,
• lokality, v rámci kterých bude výcvik realizován,
• termín (např. roční období).

Na základě těchto údajů bude provedena analýza nebezpečí plynoucích z realizace výcviku, která spočívá ve vytyčení všech činností s potenciálním negativním vlivem na jednotlivé složky životního prostředí. Dále bude uskutečněna analýza dopadů, která spočívá ve zjištění jednotlivých prvků složek životního prostředí a významných lokalit, v rámci kterých bude výcviková činnost realizována. Při analýze dopadů je třeba využít informací z mapových podkladů a od příslušných orgánů státní správy (např. orgánů ochrany přírody a krajiny či odborů životního prostředí na krajích nebo obcích s rozšířenou působností). Výsledky analýzy budou průběžně zaznamenávány a v jejím závěru bude na základě získaných informací provedeno posouzení a výběr prvků, u kterých bude předmětné pokračovat v dalším hodnocení.

Následujícím krokem je klasifikace skupin nebezpečí a dopadů, která spočívá v utřídění analyzovaných resp. vybraných prvků z předchozí fáze metody do jednotlivých skupin, podskupin a kategorií. Utřídění je nutno provést dle katalogu skupin nebezpečí a dopadů, který sestává z podrobného výčtu jednotlivých činností spojených s vojenským výcvikem a jeho logistickým zabezpečením a přehledu všech složek životního prostředí, u nichž může dojít k potenciálnímu poškození vlivem uvedených činností. Jednotlivé prvky obou oblastí jsou rozčleněny do příslušných skupin, podskupin a kategorií dle katalogu, který byl zakomponován do příručky navrhované metody Hazard & Impact Index.

Následně velitel výcviku provede stanovení úrovně environmentálního poškození, jenž je výsledkem implementace zvolených a utříděných prvků, do tabulky environmentálních vlivů, která je elektronickou částí metody. Samotný proces implementace spočívá ve výběru a označení vybraných prvků v tabulce environmentálních vlivů, u kterých jsou následně za pomocí základních matematických úkonů stanoveny potenciální úrovně environmentálního poškození.

Poslední fází algoritmu je komparace získaných hodnot úrovně environmentálního poškození s referenčními hodnotami a následné vydání doporučení, které může realizaci výcviku povolit bez omezení, povolit s určitými omezeními nebo úplně zakázat. Po dobu celého rozhodovacího procesu je předmětná spolupráce velitele výcviku s ekologem jednotky, a to zejména při analýze a klasifikaci dopadových skupin.

2. Katalog skupin nebezpečí a dopadů

Druhou částí navrhované metody hodnocení vlivů je katalog skupin nebezpečí a dopadů. Jeho struktura je koncipována do čtyř částí:

• klasifikace skupin nebezpečí a dopadů,
• indexové ohodnocení skupin nebezpečí a dopadů,
• tabulka environmentálních vlivů,
• referenční hodnoty.

Postup práce s katalogem bude pro velitele výcviku a ekologa útvaru spočívat v chronologickém plnění kroků, které navazují na důkladné sestavení plánu výcviku, vymezení všech činností spojených s realizací výcviku a jeho zabezpečením a vymezením jednotlivých složek životního prostředí a významných lokalit v dané oblasti, kde bude výcvik uskutečněn. Jedná se o následující kroky:

• za pomoci vytvořené klasifikace provést zařazení výcvikových činností, složek životního prostředí a významných lokalit do příslušných skupin, podskupin a kategorií,
• provést implementaci vybraných skupin, podskupin a kategorií do tabulky environmentálních vlivů,
• stanovit úroveň environmentálního poškození,
• provést komparaci získaných hodnot úrovně environmentálního poškození s referenčními hodnotami a vydat doporučení o realizaci výcviku.

2.1 Klasifikace skupin nebezpečí a dopadů

V první části katalogu byla realizována klasifikace skupin nebezpečí a dopadů. Před samotným procesem klasifikace bylo nutno provést členění skupin nebezpečí a dopadů do dvou samostatných celků a určit jejich vymezení.

První představují skupiny nebezpečí, které zahrnují všechny oblasti vojenského výcviku a jeho zabezpečení, které mohou mít negativní vliv na jednotlivé složky životního prostředí či významné lokality. Tyto skupiny jsou členěny následovně:

Vojenské aktivity:

• pohyby vojsk
• provozní hmoty
• výcvik vojsk
• odpadní vody
• odpady

Druhý celek sestává ze skupin dopadů, jimiž jsou chápány jednotlivé složky životního prostředí a významné lokality, u kterých může výcvik snížit jejich environmentální hodnotu. Může dojít ke snížení či úplné ztrátě jejich ekologické hodnoty nebo může být vojenským výcvikem poškozena či úplně zničena jejich hodnota historická, estetická či ekonomická. Členění těchto skupin má následující charakter:

Složky životního prostředí:

• půda
• vodstvo
• lesy
• chráněná území
• rostliny a živočichové
• ovzduší

Významné lokality:

• kulturní památky
• archeologická naleziště
• geologicky významná místa

Z důvodu rozsáhlosti řešené problematiky a v závislosti na možnostech detailního výzkumu byla klasifikace a následné indexové ohodnocení vypracovány pouze k demonstraci pro vybrané skupiny nebezpečí (pohyb vojsk a výcvik ve střelbě) a všechny skupiny dopadů. Současně je nutno uvést, že návrh metody rozpracovaný k demonstraci pro mechanizovanou rotu pozemních sil či další jednotky AČR realizující obdobný výcvik, tzn. disponující shodným počet cvičících osob (tj. stupeň rota) a zbraňovými systémy mechanizovaných jednotek není použitelný pro ostatní organické stupně a druhy jednotek.

Klasifikace všech uvedených skupin byla uskutečněna na základě poznatků získaných z obecné právní úpravy České republiky za využití členění environmentálních kategorií uvedených v metodách matice vlivů výcviku [1] a indexu nebezpečí a zranitelnosti [6].

2.2 Indexové ohodnocení skupin nebezpečí a dopadů

V druhé části katalogu skupin nebezpečí a dopadů bylo na základě provedené klasifikace vybraných skupin uskutečněno jejich indexové ohodnocení.

Proces indexace jednotlivých podskupin a kategorií byl realizován za pomocí Delphi metody [7] a sestával ze sedmi kroků:

• zpracování indexového rozpětí stupnice hodnocení pro indexaci skupin nebezpečí a dopadů,
• sestavení expertního dotazníku,
• výběr expertních posuzovatelů, kteří provedou indexové ohodnocení,
• realizace 1. kola rozeslání expertních dotazníků,
• zpracování získaných indexových hodnot,
• realizace 2. kola rozeslání expertních dotazníků, obsahujících zpracované indexové hodnoty, za účelem jejich upřesnění,
• konečné stanovení výsledných indexových hodnot pro jednotlivé podskupiny a kategorie a jejich následná aplikace do tabulky environmentálních vlivů.

Stanovení indexového rozpětí stupnice hodnocení, se kterým následně vybraní expertní posuzovatelé pracovali při indexaci skupin nebezpečí a dopadů, vycházelo z klasické školní známkovací stupnice, která využívá hodnot 1–5. Z důvodu dosažení přesnější interpretace při hodnocení vlivů byly do vytvářené stupnice vsazeny půl stupňové hodnoty. Výsledné stupnice hodnocení skupin nebezpečí (IH_N) a skupin dopadů (IH_D) pak byly shodné a obsahovaly následující výčet indexových hodnot:

IH_NΛIH_D {1,0 ; 1,5 ; 2,0 ; 2,5 ; 3,0 ; 3,5 ; 4,0 ; 4,5 ; 5,0}

Uvedené indexové hodnoty byly přiřazovány jednotlivým podskupinám a kategoriím skupin nebezpečí a dopadů dle níže uvedených klíčů.

Klíč indexace skupin nebezpečí

U jednotlivých podskupin a kategorií skupin nebezpečí plynoucích z vojenských aktivit byl proces indexace uskutečněn dle úrovně vlivu vhodným souborem indexových hodnot:

• podskupiny a kategorie s minimálním a nízkým vlivem na složky životního prostředí a významné lokality byly hodnoceny indexovými hodnotami z následujícího soubo
  • Indexové hodnoty nebezpečí – soubor č. 1: IH_N1 {1,0 ; 1,5 ; 2,0}
• podskupiny a kategorie se středním a zvýšeným vlivem na složky životního prostředí a významné lokality byly hodnoceny indexovými hodnotami z následujícího souboru
  • Indexové hodnoty nebezpečí – soubor č. 2: IH_N2 {2,5 ; 3,0 ; 3,5}
• podskupiny a kategorie s vysokým a velmi vysokým vlivem na složky životního prostředí a významné lokality byly hodnoceny indexovými hodnotami z následujícího souboru
  • Indexové hodnoty nebezpečí – soubor č. 3: IH_N3 {4,0 ; 4,5 ; 5,0}

Klíč indexace skupin dopadů

U jednotlivých podskupin a kategorií skupin byl proces indexace dopadů na environment uskutečněn dle úrovně citlivosti vhodným souborem indexových hodnot:

• podskupiny a kategorie s minimální a nízkou citlivostí na vlivy z vojenských aktivit byly hodnoceny indexovými hodnotami z následujícího souboru
  • Indexové hodnoty dopadu – soubor č. 1: IH_D1 {1,0 ; 1,5 ; 2,0}
• podskupiny a kategorie se střední a zvýšenou citlivostí na vlivy z vojenských aktivit byly hodnoceny indexovými hodnotami z následujícího souboru
  • Indexové hodnoty dopadu – soubor č. 2: IH_D2 {2,5 ; 3,0 ; 3,5}
• podskupiny a kategorie s vysokou a velmi vysokou citlivostí na vlivy z vojenských aktivit byly hodnoceny indexovými hodnotami z následujícího souboru
  • Indexové hodnoty dopadu – soubor č. 3: IH_D3 {4,0 ; 4,5 ; 5,0}

V následujícím kroku byl, na podkladě stanoveného indexového rozpětí stupnice hodnocení, sestaven expertní dotazník, který zahrnoval základní údaje o expertním posuzovateli, popis navrhované metody, základní údaje ke způsobu hodnocení a klasifikaci vybraných skupin nebezpečí a dopadů, na jejímž základě budou do dotazníku vpisovány stanovené indexové hodnoty.

Třetí krok byl zaměřen na výběr expertních posuzovatelů. Z důvodu zajištění objektivy byl výběr proveden z různých odborných oblastí týkajících se životního prostředí a vojenských výcvikových aktivit.

V následných krocích byl realizován samotný proces indexace. Zvoleným posuzovatelům byly ve dvou kolech zaslány zpracované expertní dotazníky pro stanovení indexových hodnot. Po uskutečnění prvního kola byly stanovené indexové hodnoty za pomoci komparace a matematického průměru zpracovány a výsledky byly zaslány k expertnímu posouzení za účelem jejich upřesnění do druhého kola. Následně byly upřesněné indexové hodnoty opět zpracovány a na základě výsledků obou kol byly stanoveny konečné indexové hodnoty pro jednotlivé podskupiny a kategorie u všech klasifikovaných skupin nebezpečí a dopadů.

Stanovením indexových hodnot pro jednotlivé podskupiny a kategorie vybraných skupin nebezpečí z vojenských aktivit a jejich dopadů na environment byl proces indexace ukončen a bylo možno přejít k dalšímu kroku metody, který představoval stanovení environmentálního charakteru rizika.

2.3 Tabulka environmentálních vlivů

Základním krokem stanovení environmentálního charakteru rizika bylo sestavení tabulky environmentálních vlivů (tab. 1), do níž bude velitel výcviku za pomocí ekologa implementovat získané indexové hodnoty jednotlivých podskupin a kategorií skupin nebezpečí a dopadů. Tabulka sestává ze dvou os, přičemž na ose vertikální jsou uvedeny skupiny nebezpečí a na ose horizontální skupiny dopadů.

Tab. 1: Tabulka environmentálních vlivů

Výsledkem implementace získaných indexových hodnot do tabulky environmentálních vlivů je stanovení úrovně environmentálního poškození (UEP), která je dána jejich součinem (IH_N × IH_D). Výpočet se provádí vždy samostatně pro každou indexovou hodnotu nebezpečí a indexovou hodnotu dopadu. Výsledkem je úroveň environmentálního poškození dané kategorie skupiny dopadu vlivem dané kategorie skupiny nebezpečí. Jedná se o bezrozměrné číslo (index), prostřednictvím kterého dochází, za pomocí stanovených referenčních hodnot, k vymezení možností výcviku jednotky v dané lokalitě.

U skupin, podskupin a kategorií, které spolu nesouvisí (např. pochody vojsk versus ovzduší) nebo je nelze hodnotit (např. možnost použití mobilní zdrojů v případě, kdy je vyhlášen III. stupeň smogové situace, tj. zákazu používání zdrojů) nebude příslušná buňka vyplněna.

2.4 referenční hodnoty

Čtvrtou částí katalogu skupin nebezpečí a dopadů bylo stanovení referenčních hodnot. Získaným hodnotám z předchozí fáze metody, které samy o sobě necharakterizují plně stav situace při provádění výcviku z hlediska úrovně environmentálního poškození, byla následně přiřazena vhodná stupnice referenčních hodnot, uspořádaná do tří úrovní potenciálních škod. Stanovení intervalového rozpětí této stupnice vychází z indexového rozpětí stupnice hodnocení podskupin a kategorií skupin nebezpečí a dopadů a ze vztahu pro výpočet úrovně environmentálního poškození (UEP).

Vzhledem k tomu, že indexové rozpětí stupnic hodnocení skupin nebezpečí i dopadů je

IH_NΛIH_D {1,0 ; 1,5 ; 2,0 ; 2,5 ; 3,0 ; 3,5 ; 4,0 ; 4,5 ; 5,0}

a zároveň platí vztah, že

UEP = IH_N × IH_D^,

pak vynásobením krajních hodnot dochází ke stanovení intervalového rozpětí stupnice referenčních hodnot

UEP = <IH_{N min} × IH_{D min ; IHN max × IHD max^>}

UEP = <1,0 × 1,0 ; 5,0 × 5,0>

UEP = <1,0 ; 25,0>.

Následně bylo nutno provést rozčlenění stanoveného intervalového rozpětí na jednotlivé úrovně, které budou na základě vypočtené úrovně environmentálního poškození poskytovat následující doporučení o způsobu vhodnosti realizace hodnocené vojenské aktivity v dané lokalitě:

• Úroveň A, žádné nebo mírné poškození životního prostředí, znamená výcvik bez jakýchkoliv omezení. V daném prostoru mohou probíhat i rizikové činnosti za dodržení běžných bezpečnostních opatření.
• Úroveň B, střední poškození životního prostředí, upozorňuje, že jde o jisté varování, které v praxi znamená, že výcvik je v daném prostoru možné realizovat s určitými omezeními a bude nutno dbát zvýšené opatrnosti s ohledem na úroveň možného poškození. Současně bude potřeba kalkulovat s náklady ex-post, které při uskutečnění výcviku v této úrovni mohou vznikat. Činnosti a jejich rozmístění v prostoru bude vhodné předem konzultovat s vojenským ekologem a případně zabezpečit havarijní prostředky k minimalizaci mimořádné události.
• Úroveň C, vysoké, popř. trvalé poškození životního prostředí, znamená, že není vhodné předmětnou činnost v dané lokalitě uskutečnit. Lepším řešením bude hledat jiné prostory nebo výcvikovou činnost modifikovat tak, aby nezpůsobila škody na životním prostředí.

Rozčlenění stupnice referenčních hodnot bylo provedeno v závislosti na stupnici hodnocení skupin nebezpečí a dopadů, která byla dle úrovní vlivů skupin nebezpečí a úrovní citlivostí skupin dopadů rozdělena do tří souborů obsahujících následující indexové hodnoty:

Soubor 1: IH_N1ΛIH_D1 {1,0 ; 1,5 ; 2,0}

Soubor 2: IH_N2ΛIH_D2 {2,5 ; 3,0 ; 3,5}

Soubor 3: IH_N3ΛIH_D3 {4,0 ; 4,5 ; 5,0}

Následné stanovení intervalového rozpětí tzv. okrajových úrovní A a C bylo realizováno vynásobením krajních hodnot:

Úroveň A = <IH_{N1 min} × IH_{D1 min ; IHN1 max × IHD1 max^>}

Úroveň A = <1,0 × 1,0 ; 2,0 × 2,0>

Úroveň A = <1,0 ; 4,0>

Úroveň C = <IH_{N3 min} × IH_{D3 min ; IHN3 max × IHD3 max^>}

Úroveň C = <4,0 × 4,0 ; 5,0 × 5,0>

Úroveň C = <16,0 ; 25,0>

Intervalové rozpětí úrovně B bylo stanoveno jako doplněk úrovní A a C. Výsledky výše uvedeného procesu stanovení referenčních hodnot a jejich intervalového rozpětí jsou zaznačeny v tab. 2.

Tab. 2: Tabulka referenčních hodnot

Stanovení stupnice referenčních hodnot bylo závěrečným krokem sestavení katalogu skupin nebezpečí a dopadů, a tím i dokončení celého návrhu metody hodnocení vlivu vojenských aktivit na životní prostředí.

K ilustrativnímu použití metody v praxi byla pro velitele výcviku vytvořena zkrácená verze katalogu skupin nebezpečí a dopadů, obsahující specifické údaje potřebné k realizaci hodnocení. Tato praktická verze katalogu je součástí příručky metody hodnocení vlivu vojenských aktivit na životní prostředí a zahrnuje utřídění potenciálních nebezpečí a dopadů do jednotlivých skupin, podskupin a kategorií. Ostatní části katalogu (indexové hodnoty skupin nebezpečí a dopadů, referenční hodnoty a tabulka environmentálních vlivů) byly pro potřeby praktického použití zapracovány do elektronické části metody H&I Index nazvané Tabulka environmentálních vlivů.

Závěr

Na základě dosavadních poznatků v oblasti metod a systémů hodnocení vlivů, a to jak v ČR, tak i v zahraničí, je navrhováno řešení ochrany životního prostředí při vojenském výcviku za použití jednoduchého algoritmického postupu, který se jeví velmi vhodný pro armádu z několika důvodů. Dosud neexistuje jednoduchá a univerzální metoda současného posouzení vlivu vojenských aktivit na životní prostředí ve vztahu k posouzení významu životního prostředí (jeho kvality) v místě výcviku. Univerzálnost metody je zvýrazněna tím, že ji lze snadno optimalizovat a využít v různých zemích, i když v nich existuje rozdílná právní úprava životního prostředí a rovněž faktická ekologická hodnota použitého území k výcviku je značně variabilní.

Možnosti všestranného použití metody nejsou závislé na variabilním organickém složení povolaných jednotek různých druhů vojsk a armád států. Flexibilita navržené metody zajištění ochrany životního prostředí je výhodná i v tom, že ji lze úspěšně použít jak na pozemcích, kde vlastnická práva vykonává Ministerstvo obrany (vojenské újezdy, posádková cvičiště), tak i na pozemcích soukromých vlastníků. Mění se konzervativní postupy vojenských příkazů a zákazů formou přechodu na univerzální hodnotící systém, kdy za vlastní rozhodnutí je odpovědný velitel.

Významnou skutečností je, že navrhovaná metoda hodnocení vlivu vojenského výcviku na životní prostředí nebyla vytvořena jako direktivní mechanismus, nýbrž pouze jako informativní nástroj doporučující veliteli výcviku zda je vhodné předmětnou výcvikovou činnost v dané lokalitě realizovat či nikoli.

Metody hodnocení vlivů představují v současné době v civilním sektoru nejlepší způsob prevence vzniku činností s negativním dopadem na životní prostředí či člověka. Z tohoto důvodu je nepochybnou skutečností nutnost vytvoření a zavedení obdobné metody hodnocení vlivu i pro vojenský sektor.

Pozn.: V následujícím čísle časopisu Vojenské rozhledy, bude prezentována případová studie využití metody Hazard & Impact Index.