Vede integrace Gruzie do bezpečnostních struktur Severoatlantické smlouvy (NATO) k zajištění plného členství? Gruzie se od zisku nezávislosti v roce 1990 pokouší vymanit z vlivu Ruské federace a stát se členskou zemí NATO. Gruzínská cesta  do Severoatlantické aliance je však komplikována vnitropolitickými problémy a zahraničněpolitickými vztahy s Ruskem. Spory mezi vládou a separatistickými regiony podporovanými Ruskou federací vedly v roce 2008 k ruské invazi do Gruzie. Rusko považuje oblast jižního Kavkazu za strategickou oblast svých zájmů, a proto potlačuje gruzínské snahy o vstup do NATO a snaží se v zemi uplatňovat svůj vliv. Současná gruzínská vláda přesto pokračuje ve své politice zaměřené na budoucí členství v NATO. Klíčovými faktory pro přijetí jakékoli nové země  do NATO je však posuzováno s ohledem na posílení Aliance a zvýšení bezpečnosti a stability v Evropě jako základním cílem politiky rozšiřování NATO.

Evropská unie se již více než 10 let zapojuje do řešení konfliktu v Gruzii. Jedná se o jedinou mezinárodní monitorovací přítomnost (Monitorovací mise EU), která v oblasti operuje se souhlasem Ruské federace. Téměř 11 let v oblasti však nepřineslo kýžený výsledek. Konflikt se sice stabilizoval, ale zamrzl na mrtvém bodě. Ruská federace upevnila svou pozici v Abcházii a Jižní Osetii s více než 20.000 vojáky, dosáhla hraničního vymezení a dokonce zamezila výuce dětí v gruzínštině. Na základě hodnocení mise EUMM, které se zaměřuje na oblast stabilizace, normalizace a budování důvěry, je zřejmé, že mise dosáhla určité stabilizace, nastavení důvěry mezi aktéry, ale stala se také součástí problému. EUMM také v podstatě umožnila Ruské federaci oficializovat její přítomnost a jednotky v regionech Abcházie a Jižní Osetie.