Nejistota je ve válce všudypřítomná. Operačními plány, se většinou dostávají do rozporu s reálnou bojovou situací. Autoři článku navrhují způsob, jak snížit počáteční nejistotu, rychle se zorietovat a na záklladě toho přizpůsobit operační plán, s využitím prvních poznatků, získaných hned na počátku operace. Poznatky získané na začátku operace, které vychází z  prvních střetnutí s protivníkem, mají “vzdělávací” charakter a poskytnou štábům důležité informace pro adapraci operačních konceptů. To umožní maximalizovat své výhody před vojsky protivníkaNejistota je ve válce všudypřítomná. Operačními plány, se většinou dostávají do rozporu s reálnou bojovou situací. Autoři článku navrhují způsob, jak snížit počáteční nejistotu, rychle se zorietovat a na záklladě toho přizpůsobit operační plán, s využitím prvních poznatků, získaných hned na počátku operace. Poznatky získané na začátku operace, které vychází z  prvních střetnutí s protivníkem, mají “vzdělávací” charakter a poskytnou štábům důležité informace pro adapraci operačních konceptů. To umožní maximalizovat své výhody před vojsky protivníka.

Nejistota je ve válce všudypřítomná. Operačními plány, se většinou dostávají do rozporu s reálnou bojovou situací. Autoři článku navrhují způsob, jak snížit počáteční nejistotu, rychle se zorietovat a na záklladě toho přizpůsobit operační plán, s využitím prvních poznatků, získaných hned na počátku operace. Poznatky získané na začátku operace, které vychází z  prvních střetnutí s protivníkem, mají “vzdělávací” charakter a poskytnou štábům důležité informace pro adapraci operačních konceptů. To umožní maximalizovat své výhody před vojsky protivníkaNejistota je ve válce všudypřítomná. Operačními plány, se většinou dostávají do rozporu s reálnou bojovou situací. Autoři článku navrhují způsob, jak snížit počáteční nejistotu, rychle se zorietovat a na záklladě toho přizpůsobit operační plán, s využitím prvních poznatků, získaných hned na počátku operace. Poznatky získané na začátku operace, které vychází z  prvních střetnutí s protivníkem, mají “vzdělávací” charakter a poskytnou štábům důležité informace pro adapraci operačních konceptů. To umožní maximalizovat své výhody před vojsky protivníka.

Příspěvek se zabývá psychickou zátěží tak, jak ji subjektivně vnímají čeští vojáci a jejich rodiny v průběhu zahraničních misí a po návratu z nich a dále seznamuje s nutnou přípravou vojáka a jeho rodiny na tuto zátěž. Výzkumná část byla zpracována na základě devíti hloubkových rozhovorů s vojáky s různou zkušeností se zahraničními operacemi. Data byla analyzována metodou zakotvené teorie. Výsledky ukázaly, že účast na operacích je hodnocena převážně pozitivně, především díky profesnímu rozvoji. Operace přináší specifické stresory, kde kromě kritických situací působí především stres spojený s odloučením od rodiny a ponorková nemoc. Tyto stresory zvládají vojáci díky kontaktu s rodinou, dobrému kolektivu, volnočasovým aktivitám a podpoře v podobě kaplana či psychologa. Po operaci se velmi různí doba adaptační fáze. V ní se objevuje problém znovunavázat kontakt s dětmi, adaptace na rutinní život a také závist okolí, kterou považují vojáci za "české specifikum" spojované s malou pozitivní propagací AČR.

Příspěvek se zabývá psychickou zátěží tak, jak ji subjektivně vnímají čeští vojáci a jejich rodiny v průběhu zahraničních misí a po návratu z nich a dále seznamuje s nutnou přípravou vojáka a jeho rodiny na tuto zátěž. Výzkumná část byla zpracována na základě devíti hloubkových rozhovorů s vojáky s různou zkušeností se zahraničními operacemi. Data byla analyzována metodou zakotvené teorie. Výsledky ukázaly, že účast na operacích je hodnocena převážně pozitivně, především díky profesnímu rozvoji. Operace přináší specifické stresory, kde kromě kritických situací působí především stres spojený s odloučením od rodiny a ponorková nemoc. Tyto stresory zvládají vojáci díky kontaktu s rodinou, dobrému kolektivu, volnočasovým aktivitám a podpoře v podobě kaplana či psychologa. Po operaci se velmi různí doba adaptační fáze. V ní se objevuje problém znovunavázat kontakt s dětmi, adaptace na rutinní život a také závist okolí, kterou považují vojáci za "české specifikum" spojované s malou pozitivní propagací AČR.

Příspěvek se zabývá psychickou zátěží tak, jak ji subjektivně vnímají čeští vojáci a jejich rodiny v průběhu zahraničních misí a po návratu z nich a dále seznamuje s nutnou přípravou vojáka a jeho rodiny na tuto zátěž. Výzkumná část byla zpracována na základě devíti hloubkových rozhovorů s vojáky s různou zkušeností se zahraničními operacemi. Data byla analyzována metodou zakotvené teorie. Výsledky ukázaly, že účast na operacích je hodnocena převážně pozitivně, především díky profesnímu rozvoji. Operace přináší specifické stresory, kde kromě kritických situací působí především stres spojený s odloučením od rodiny a ponorková nemoc. Tyto stresory zvládají vojáci díky kontaktu s rodinou, dobrému kolektivu, volnočasovým aktivitám a podpoře v podobě kaplana či psychologa. Po operaci se velmi různí doba adaptační fáze. V ní se objevuje problém znovunavázat kontakt s dětmi, adaptace na rutinní život a také závist okolí, kterou považují vojáci za "české specifikum" spojované s malou pozitivní propagací AČR.

Nejistota je ve válce všudypřítomná. Operačními plány, se většinou dostávají do rozporu s reálnou bojovou situací. Autoři článku navrhují způsob, jak snížit počáteční nejistotu, rychle se zorietovat a na záklladě toho přizpůsobit operační plán, s využitím prvních poznatků, získaných hned na počátku operace. Poznatky získané na začátku operace, které vychází z  prvních střetnutí s protivníkem, mají “vzdělávací” charakter a poskytnou štábům důležité informace pro adapraci operačních konceptů. To umožní maximalizovat své výhody před vojsky protivníka.