Vláda ČR schválila 15. 62 2015 Dlouhodobý výhled pro obranu 2030. Tento dokument představuje základní vodítko pro obranné plánování, zejména pak pro tvorbu pětiletých střednědobých plánů. Výhled současně vytváří rámec pro dokončovanou Koncepci výstavby Armády ČR a další koncepční dokumenty resortu obrany. Materiál analyzuje trendy vývoje bezpečnostního prostředí v příštích 20 letech a současně definuje hlavní bezpečnostní hrozby, kterým bude ČR se spojenci v NATO a EU společně čelit.

Vláda ČR schválila 15. 62 2015 Dlouhodobý výhled pro obranu 2030. Tento dokument představuje základní vodítko pro obranné plánování, zejména pak pro tvorbu pětiletých střednědobých plánů. Výhled současně vytváří rámec pro dokončovanou Koncepci výstavby Armády ČR a další koncepční dokumenty resortu obrany. Materiál analyzuje trendy vývoje bezpečnostního prostředí v příštích 20 letech a současně definuje hlavní bezpečnostní hrozby, kterým bude ČR se spojenci v NATO a EU společně čelit.

Společné financování NATO již 65 let slouží k financování společných potřeb Aliance a významně tak přispívá k posilování její akceschopnosti, soudržnosti a solidarity. Zejména v období posledních několika let byla schválena a ve většině případů i implementována řada reformních opatření s cílem účelnějšího, hospodárnějšího, efektivnějšího a transparentnějšího vynakládání společných zdrojů Aliance a zavedení moderního finančního managementu. Společné financování tak je živým a funkčním systémem. Prostor pro další zlepšení však samozřejmě nadále existuje. Ambicí příspěvku je popsat úlohu společného financování NATO, jeho základní parametry a nástroje, jak se postupně vyvíjelo, a aktuální a budoucí výzvy. 

Vláda ČR schválila 15. 62 2015 Dlouhodobý výhled pro obranu 2030. Tento dokument představuje základní vodítko pro obranné plánování, zejména pak pro tvorbu pětiletých střednědobých plánů. Výhled současně vytváří rámec pro dokončovanou Koncepci výstavby Armády ČR a další koncepční dokumenty resortu obrany. Materiál analyzuje trendy vývoje bezpečnostního prostředí v příštích 20 letech a současně definuje hlavní bezpečnostní hrozby, kterým bude ČR se spojenci v NATO a EU společně čelit.

Předkládaný text se zabývá především problematikou dlouhodobého plánování v rámci rezortu Ministerstva obrany (MO) České republiky. Problematika je diskutována na mnoha úrovních, s přihlédnutím k ekonomickým a dalším provozním faktorům, které jsou pro adekvátní fungování rezortu velmi důležité. Zřetel je kladen jak na teoretické úvahy, tak na praktické dopady správného plánování.

Bývalý ministr obrany USA v Kennedyho, Johnsonově i Nixonově administrativě, pozdější prezident Světové banky Robert S. McNamara je v historii veřejných financí neodmyslitelně spojen s metodu řízené alokace veřejných výdajů určených na zajištění veřejných statků a služeb, známou jakou jako Planning, Programming and Budgeting System (PPBS). „Kolik je skutečně třeba peněz pro potřeby národní obrany USA?“ Problémy, s nimiž se McNamara a jeho tým setkávali při hledání ekonomicky racionálních odpovědích na tuto otázku shrnuje kniha How Much is Enough? Shaping the Defense Program, 1961-1969 pocházející z per jeho dvou tehdejších spolupracovníků Alaina C. Enthovena a Wayna K. Smithe.

Obsahem článku je rámcové vymezení cílů a nástrojů hospodářské politiky v systému ekonomického zabezpečení obrany. Po objasnění logických souvislostí a určujících principů v uvedeném systému se autorka pokusila zodpovědět otázku optimalizace procesů ekonomického zabezpečení obrany v návaznosti na obrannou průmyslovou politiku státu. Poukazuje zde rovněž na možná úskalí související s případným zaváděním těchto přístupů a metod do praxe rezortu obrany.

Rozhodnout o účelnosti, hospodárnosti nebo efektivnosti veřejných prostředků při zabezpečování stanovených úkolů znamená mít možnost rozhodnout se alespoň mezi dvěma variantami zabezpečení této činnosti. Vzhledem k tomu, že na výkon určitých činností má stát mocenský monopol, nebývá splnění tohoto předpokladu při řízení alokace veřejných prostředků jednoduché. Způsob řešení tohoto problému nabízí tento příspěvek ukazující uspořádání vykonávaných činností (funkcí) rezortu Ministerstva obrany ČR do programové struktury a následné formování organizační struktury rezortu s pomocí systematizace organizačních prvků podle toho, zda jimi vykonávanou činnost lze zajistit jiným způsobem či nikoliv.