Příslušníci ozbrojených sil, jsou často při plnění úkolů v obtížných podmínkách vystaveni zátěžovým situacím (např. v zahraničních misích odloučení od svých nejbližších). Někdy se stává, že v těchto podmínkách dochází k tzv. sociálně nežádoucímu chování. Z právního hlediska je tento problém definován v rozkaze ministra obrany č. 53/2010. Podle autora, M. Hrbaty, náměstka ministra obrany pro personalistiku, je nutné tento probléme vnímat jako multidisciplinární fenomén a jeho řešení je nutno koncentrovat zejména v působnosti velitelů, a vedoucích pracovníků na všech stupních řízní.

Dne 1. dubna 2011 vešel v platnost nový normativní výnos MO, Služební tělesná výchova v rezortu Ministerstva obrany. Uplynulo tak více jak dvacet let od posledního vydání, které bylo známé jako předpis Těl-1-1, Tělesná příprava v Československé lidové armádě. O novelizaci předpisu pro služební tělesnou výchovu se uvažovalo od počátku 90. let minulého století hned po rozdělení Československé federativní republiky na dva samostatné státy. Jeho realizaci pozastavilo skončení povinné základní služby a přechod na plně profesionální armádu a v roce 2005 tělovýchovný management, který již připomínkovaný a po legislativní, jazykové a redakční úpravě k podpisu MO připravený předpis smetl ze stolu. O tom jaký je nový normativní výnos MO, co obsahuje a co pravděpodobně vojáky zajímá nejvíce, tedy jaké změny v testování tělesné výkonnosti přináší, jsou následující řádky.

V dubnu a květnu letošního roku vyšlo našem tisku několik článků, které obsahovaly nepřesnou informaci o tom, že se do naší armády vrátí vojíni, svobodníci, desátníci a četaři. Tato tvrzení nejsou zcela pravdivá, neboť hodnostní sbory mužstva a poddůstojníků vyhrazené právními předpisy především pro vojáky základní a náhradní služby v souvislosti se zrušením povinnosti vykonat základní, případně náhradní službu na konci roku 2004 nezanikly. Podobných nejasností existuje víc, proto bude v následujícím textu zaměřena pozornost na změny, které v souvislosti s hodnotními sbory a vojenskými hodnostmi přinesla novela zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, z roku 2009. 

Chování lze charakterizovat jako souhrn činností jednotlivce, jež jsou patrné zvnějšku a vyjadřují reakce organismu na vnější nebo vnitřní podněty. Sociální chování je chování, při kterém jedinec bere v úvahu existenci jiných sociálních subjektů a současně toto chování má pro jiné osoby určitý význam. Chování podmiňuje lidská psychika a zároveň je výsledkem působení řady sociálních jevů. V následujícím článku je pozornost věnována hlavním normativním systémům, které ovlivňují chování vojáků jako specifického sociálního útvaru resp. profesní skupiny, jejich vzájemnému vztahu a vazbám.