Bývalý ministr obrany USA v Kennedyho, Johnsonově i Nixonově administrativě, pozdější prezident Světové banky Robert S. McNamara je v historii veřejných financí neodmyslitelně spojen s metodu řízené alokace veřejných výdajů určených na zajištění veřejných statků a služeb, známou jakou jako Planning, Programming and Budgeting System (PPBS). „Kolik je skutečně třeba peněz pro potřeby národní obrany USA?“ Problémy, s nimiž se McNamara a jeho tým setkávali při hledání ekonomicky racionálních odpovědích na tuto otázku shrnuje kniha How Much is Enough? Shaping the Defense Program, 1961-1969 pocházející z per jeho dvou tehdejších spolupracovníků Alaina C. Enthovena a Wayna K. Smithe.

Poslední dekáda minulého století s sebou přinesla zásadní politické, ekonomické, sociální a další změny především v zemích střední a východní Evropy. Do 21. století vstoupily státy rozšiřující se Severoatlantické aliance nikoli s jedním, jasně definovaným nepřítelem, ale proti celé nepřátelské koalici, která není omezena žádnými konkrétními hranicemi ani konvencemi - hovoříme o tzv. asymetrickém válčišti. Proběhlé zásadní změny vyvolaly potřebu uvažovat o dalším rozvoji ozbrojených sil ve 21. století.

Transformační změny v jakékoliv instituci se vždy dotýkají jejího lidského kapitálu. Úspěšnost transformace je tak podmíněna přijetím prováděných změn zaměstnanci. Jejich chování je často založeno na principech ekonomické racionality, a proto důležitou roli hrají i benefity poskytované zaměstnancům. Podcenění tohoto vnitřního rozměru transformace českých zpravodajských služeb vytváří riziko jejich snížené efektivnosti.

Z historického hlediska ve výstavbě a rozvinování naší armády probíhá přelom. Ten spočívá ve změně filozofie zajištění bezpečnosti a obrany naší republiky, ze které vycházejí i principy výstavby naší armády. 1. 1. 2005 se zahájila výstavba armády na profesionální bázi. Tzn., že s vojenským řemeslem, tedy schopnostem ovládat zbraně a bojovou techniku a vést bojovou činnost na taktické a operační úrovni, se seznamují, učí se mu a zdokonalují se v něm jen dobrovolníci.

Archivnictví lze charakterizovat „jako obor lidské činnosti zaměřený na péči o archiválie jako součásti národního kulturního dědictví a plnící funkce správní, informační, vědecké a kulturní". Přičemž archiválie je takový záznam, který byl ve veřejném zájmu vybrán k trvalému uchování a vzat do evidence archiválií. Vojenské archivnictví jako obor lidské činnosti prošlo v minulosti složitým vývojem a vzhledem ke stanoveným prioritám v rámci AČR nebude tomu jinak ani v budoucnu.

27. října 2004 schválila vláda ČR, se stal výchozím předpokladem a základem pro budování rámcového zdroje podílu AČR na výstavbě CZE/SVK Battle Group EU. Battle Group není novým výtvorem, speciálně vybudovaným a přizpůsobeným k vedení krizových operací EU. Právě naopak, Battle Group je obecně po celá desetiletí ve vojenství užívaný pojem pro označení uskupení sil a prostředků určených k vedení manévrového způsobu ozbrojeného boje.

Článek pojednává o tzv. evropských bojových uskupeních (EU BG), jejich cílech, požadovaných schopnostech a možném použití. Poukazuje na zapojení ČR do těchto struktur a na právní stránku použití EU BG. V neposlední řadě se také zmiňuje o vztahu EU BG a NATO.

Pojem Battle Group (BG) vstoupil do širšího politicko-vojenského slovníku v roce 2004. Battle Groups EU jsou bojové síly rychlé reakce, které jsou zárodkem společných ozbrojených sil Evropské unie. Battle Groups se budou podílet nejenom na plnění úkolů udržení míru, ale také na provádění útočných operací zaměřených na stabilizaci mezinárodních krizí dříve, než tyto přerostou do válečných konfliktů. Operace EU ARTEMIS se stala vzorem pro vytváření schopností rychlé reakce reprezentované Battle Group.

Název Polská armáda (polsky Wojsko Polskie, zkratka WP) se užívá již od 19. století. Je to armáda s dlouholetou tradicí, od r. 1999 je součástí spojeneckých sil NATO. Polské ozbrojené síly se mj. podílely na invazi do Iráku v r. 2003, účastní se mezinárodních mírových misí UNDOF, UNIFIL, SFOR, AFOR and KFOR. Polská armáda se skládá asi ze 140 tisíc aktivně sloužících vojáků, k nimž je ovšem třeba připočíst 450 tisíc příslušníků záloh. Je tvořena jak vojáky základní služby, jež slouží devět měsíců, tak vojáky z povolání. V roce 2006 představovali profesionální vojáci 60 % celkového počtu příslušníků armády, plně profesionální armáda má vzniknout nejpozději do roku 2012.

17. září 2004 byla v Noordwijku v Holandsku podepsána dohoda o vytvoření evropských četnických sil (EGF - European Gendarmerie Force). Dohoda byla výsledkem předchozí evropské vrcholné schůzky v Nice. Iniciátorem dohody byla Francie. Celkem pět zemí (Francie, Itálie, Nizozemsko, Portugalsko a Španělsko) se rozhodlo vybudovat mezinárodní jednotku vojenské policie. Všechny uvedené země mají vojenskou policii ve svém vojenském statusu a jsou schopny plnit povinnosti policie v oblastech konfliktů. Mohou posílit místní policii nebo v případě potřeby převzít policejní úkoly samy.