Fulltextové hledání

Článek pojednává o aktuálním přístupu České republiky k fenoménu hybridních hrozeb a analyzuje zásadní nedostatky determinující efektivní čelení těmto hrozbám. V rámci komplexního přístupu je text doplněn o současný pohled Evropské unie a NATO k řešení problematiky hybridního působení nepřátelských aktérů. Shrnující komparace přístupů České republiky, Evropské unie a NATO poukazuje na nutnost vzájemné institucionální synergie mezi těmito subjekty. Jakkoliv jsou současné přístupy zmíněných subjektů poměrně dostatečně doktrinálně ukotveny, nadále přetrvává absence komplexního a zejména prakticky fungujícího aparátu a konkrétních operativních nástrojů, které by dokázaly čelit širokému spektru hybridních hrozeb.

Článek se věnuje konceptu crowdsourcingu v prostředí sociálních sítí jako novému fenoménu zapojujícího civilní obyvatelstvo do zpravodajského procesu a umožňující využití jeho zpravodajského potenciálu během ozbrojeného konfliktu. Crowdsourcing civilního obyvatelstva je představen na příkladu intervence NATO během první občanské války v Libyi. Článek prezentuje jeho využití během zpravodajského procesu na strategicko-operační úrovni velení a řízení ozbrojených sil. Stanovuje jeho možnou definici jako zdrojového prvku zpravodajského procesu, přičemž je jako zdrojový prvek distinktivně oddělitelný od podobných zdrojových prvků.

Těžiště ve vojenství představuje dominantní prvek vojenského umění, využívaný při plánování a vedení vojenských operací. Doktrína jej definuje jako hlavní zdroj moci, který aktérovi poskytuje jeho sílu, svobodu jednání a/nebo vůli bojovat. Tento článek zkoumá Clausewitzův koncept těžiště prostřednictvím vybraných filozofických perspektiv a objasňuje jeho význam ve vojenské teorii a praxi. Prezentuje doktrinální vývoj konceptu, diskutuje jeho souvislosti a konstatuje, že koncept těžiště zůstává klíčovým doktrinálním i aplikačním prvkem operačního umění.

Hlavním cílem tohoto článku je pojednat v kontextu vybraných bezpečnostních intencí o světovém míru jakožto idealistickém fenoménu, který je v současném dynamicky se měnícím prostředí determinován mnoha faktory. Záměrem není komparovat jednotlivé filozofické teorie, ale poskytnout vybrané syntetické bezpečnostní ukazatele, které mohou pomoci měřit stav bezpečnostního prostředí. Na základě uvedených argumentů lze vypozorovat trend poklesu reprezentovaného míru související také s nárůstem aktivit teroristických skupin a obecně nadnárodních hrozeb. V článku je také zdůrazněna aktuální poměrně rigidní role organizace OSN ve vztahu ke globálnímu míru. Na mezinárodní společenství a světový mír mají významný vliv především vzájemné vztahy a soupeření velmocí. U budoucích konfliktů bude nadále více patrný přechod od fyzické podoby válčiště k platformě imaginární, reprezentované zejména kybernetickým prostorem.

Tato studie podává souhrnný přehled o tvorbě mezinárodní bezpečnostní architektury a její činnosti v podobě jejich dvou hlavních pilířů, tj. Organizace spojených národů a Severoatlantické aliance v regionu Blízkého a Středního východu. V rámci mezinárodních bezpečnostních vztahů se jedná o region velmi nestabilní a konfliktní, kdy tato nestabilita trvá prakticky od založení státu Izrael v roce 1948. Globální OSN, její celková činnost a význam, zejména humanitární a mírotvorná činnost nejen pro oblast Blízkého a Středního východu, je velice přínosná, a to po celé období studené války až do současnosti. NATO jako bezpečnostní organizace patří mezi významné světové aktéry ovlivňující současné mezinárodní bezpečnostní vztahy. Obě tyto organizace svoji činností představují zásadní prostředek k zajištění světového míru a bezpečnosti.

V doktrínách hybridních aktérů Středního východu zaujímá raketová technika elitní postavení. Teze proliferace taktických balistických raket analyzuje čtyři modely - politický, technický, substituční a propagandisticky psychologický. Účinná redukce raketových technologií a techniky byla zjištěna v modelu politickém, kdy sankce a embargo omezují proliferaci raketové techniky. V technickém modelu, který hraje klíčovou roli, jsou limitujícími faktory raket vývoj a šíření vysoce energetických laserových zbraní. Model substituční dokládá použití taktických balistických raket jako nosičů improvizovaných zařízení. Významově je marginální, přestože zahrnuje cíle přinášející sekundární škody. Zkoumání v modelu propagandy a psychologie potvrzuje psychologický efekt na obyvatelstvo související se ztrátami, ale neovlivňující redukci raket.

Článek hodnotí informační válku v rámci vojenské strategie se zaměřením na konflikt na Ukrajině. Klíčový je vliv informačních operací (šíření desinformací a klamání) jako strategického nástroje. Autor pragmaticky analyzuje informační válku z hlediska vojenského umění a jako část aplikované strategie využité k podpoře bojových operací. Rovněž identifikuje fázi informační války vůči fázi konfliktu. Dále předpokládá a potvrzuje tezi, že informační operace jsou vedeny oběma vnějšími aktéry (USA i Ruskou federací) s cílem podpořit bojové operace tamních spojenců. Oba tito vnější aktéři, včetně jejich hlavních představitelů však vedou informační válku především s cílem podpory vlastních zájmů. Jde o případovou studii podle neorealistického pojetí mezinárodních vztahů. Tomu odpovídá význam rovnováhy moci, snahy aktérů o vyvažování a zásadní vliv vnějších aktérů na vývoj konfliktu.

Na základě metody obsahové analýzy, tato studie analyzuje vůbec první publikovanou bezpečnostní strategii Izraelských obranných sil, která byla zveřejněna v roce 2015. Hlavním cílem textu je nejen představit okolnosti vzniku a diskutovat hlavní cíle tohoto strategického bezpečnostního dokumentu, ale také nastínit širší geopolitický kontext, z něhož vzešel. Autoři argumentují, že dokument akcentoval především dvě oblasti - použití síly a budování kapacit izraelské armády. Mimo jiné publikování strategie mělo plnit také odstrašující efekt. V závěru autoři srovnávají plán Gideon a na něj navazující plán Tnufa a poukazují na značný význam, který má při implementaci takového dokumentu konsenzus politických a vojenských elit, a také se zamýšlejí nad tím, jaké poučení a inspiraci lze z tohoto případu čerpat v našem geografickém prostoru v průběhu procesu formulování či reformulování strategických bezpečnostních dokumentů.

Hlasy o potrebe vybudovania spoločnej armády Európskej únie sa objavujú na európskej scéne už niekoľko rokov, v poslednej dobe však tieto hlasy najmä po ruskej invázii na Ukrajinu zosilneli. Autori sa preto v článku zaoberajú problematikou možnosti vytvorenia spoločnej európskej armády. Vychádzajú zo sociálno-vedných politologických prístupov k súčasným bezpečnostným rámcom, skúmajú aktuálny stav a zároveň poukazujú na to, že napriek hrozbám, ktorým Európa čelí, dosiaľ neexistuje žiadny jasný plán na to, ako by mala byť takáto armáda vytvorená. Vzhľadom na skutočnosti uvedené v článku, konštatujú, že vytvorenie spoločnej európskej armády sa aspoň zatiaľ javí ako nepravdepodobné, nakoľko supranacionálny model európskej armády by si vyžadoval potrebu prenosu citlivých národných kompetencii z členských štátov na únijnú úroveň.

Probíhající válka na Ukrajině je Ruskem prezentovaná pojmem speciální vojenská operace, jejíž cíle byly prezentovány ruským prezidentem Putinem ve smyslu demilitarizace a denacifikace Ukrajiny. V širším kontextu se za tímto pojmem skrývá imperiální snaha Ruska útočnou a agresivní válkou prosadit a udržet si své mocenské postavení a vliv v regionu. Autoři vymezují zásadní rozdíl mezi speciální operací a tzv. speciální vojenskou operací v kontextu soudobé interpretace Kremlu. Dále argumentují způsob, kterým se Rusko snaží obhájit válku a diskutují její realitu z pohledu mezinárodního práva.

Koncept strategické komunikace získal na pozornosti zejména s událostmi spojenými s anexí Krymu a intervencí Ruské federace na východní Ukrajině, a je proto dominantně dáván do souvislosti s reaktivním potíráním dezinformací a propagandy či jiných elementů tzv. hybridní kampaně. Cílem textu je poukázat na širší potenciál nástroje strategické komunikace na podporu cílů v oblasti národní bezpečnosti a obrany státu, a to jako proaktivního úsilí a svébytného způsobu myšlení využívajícího informační účinek k prosazování národních zájmů. Na základě rešerše odborné literatury a koncepčních dokumentů identifikuje přínos strategické komunikace mimo oblast hybridního působení také v oblasti zahraničních vojenských operací, protipovstaleckého boje, protiteroristické politiky, odstrašení a krizového řízení. Osvětluje přitom informační, a zvláště kognitivní dimenzi těchto bezpečnostních hrozeb i způsobů jejich zvládání.

Islamističtí teritoriálně ukotvení násilní nestátní aktéři (ITUNNA) usilující o změnu statu quo současného mezinárodního systému přestavují jednu z největších výzev mezinárodního řádu založeného na vzájemném respektu svrchovaně rovných států. Tito aktéři v oblastech bez přítomnosti moci států používají explicitní přeshraniční násilí za účelem dosažení svého cíle v souladu s univerzální islamistickou ideologií - zbudování chalífátu. Stať představuje v teoretické a moderně historické perspektivě způsoby redukce anarchie v mezinárodním systému - mocenský, ekonomický, legalistický a normativní - a poukazuje na příčiny, proč tváří tvář těmto aktérům tyto doposavad funkční způsoby, ať na regionální či systémové analytické hladině, selhávají.

Zvyšující se tlak na kvalitu vzdělávacích obsahů s sebou přináší i potřebu řešit otázku působení jiných, tedy skrytých, mechanismů ve vzdělávacím procesu, které mají dopady na kvalitu dosažených znalostí a dovedností. Tento článek rozebírá existenci skrytého kurikula v celoživotním učení člověka a dále jej uvádí do kontextu profesního vzdělávání vojenského personálu tak, jak probíhá u Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií na Univerzitě obrany. Odkrývání skrytých obsahů ve vzdělávání nemusí být vždy procesem vítaným, v extrému se může stát i nepřijatelným. Skryté obsahy však mohou mít vliv na dosažené výstupy z učení, stejně tak jako jejich záměrné zjevení a vhodné zpracování. Cílem článku je popsat zda a s jakým přínosem je možné koncept skrytého kurikula aplikovat na karierové vzdělávání v prostředí Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií.

Článek se věnuje problematice válčení. Jeho cílem je popsat a objasnit charakter válčení v jeho soudobém doktrinálním kontextu. Autoři článku se zaměřili na specifika jednotlivých forem válčení i jeho komplexnost v rámci anexe Krymu ozbrojenými silami Ruské federace v roce 2014. Ke zkoumání prezentovaného problému byly použity deskripce, obsahová a komparační analýza použitých zdrojů a doktrinálních publikací. Autoři došli k závěru, že komplexnost soudobého válčení vytváří pro stát a jeho ozbrojené síly vhodné podmínky k prosazení svých zájmů a dosažení strategických cílů. Hlavní přínos článku spočívá v poskytnutí informací, jež nenabízí odborná literatura, případně tyto nejsou součástí doktrinálních či jiných národních vojenských publikací.

Cílem článku je demonstrovat možnosti využití databáze "Armed Conflict Location & Event Data Project" pro analýzu vnitrostátních konfliktů na příkladu současného Mali. Na makro-úrovni článek zejména analyzuje geografické šíření konfliktu a jeho základní kvantitativní charakteristiky (počty obětí různých typů incidentů). Na mikro-úrovni se pak zaměřuje na region Mopti a kromě základní geografické distribuce analyzuje interakce jednotlivých ozbrojených skupin působících v oblasti.

Partyzánské a paramilitární skupiny operující na území Kolumbie představují posledních padesát let zásadní bezpečnostní hrozbu pro celý region. Zatím nejúspěšnějším pokusem o uzavření mírové smlouvy mezi vládou a povstalci je mírový proces v letech 2012-2016, který vyvrcholil dohodou mezi kolumbijskou vládou a skupinou Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia - Ejército del Pueblo. Tato práce se zabývá dynamikou mírového procesu s kolumbijskými partyzánskými skupinami a sleduje faktory, jež přispěly k eskalaci či deeskalaci konfliktu a vedly tak buď k úspěchu či selhání demobilizace povstalců. Analýza procesu demobilizace ukázala na řadu faktorů, které indikují protichůdné jednání na obou stranách, kdy obě strany v průběhu vyjednávání mobilizovaly své síly a porušovaly dané úmluvy. Jako jeden z hlavních důvodů tohoto jednání lze určit absenci silného garanta.

Predložený článok približuje priority slovenskej a nemeckej bezpečnostnej a zahraničnej politiky s dôrazom na ich úlohu v NATO a pri formovaní spoločnej európskej bezpečnostnej a obrannej politiky. Cieľom článku je zhodnotiť potenciál a možnosti intenzívnejšej kooperácie medzi Slovenskom a Nemeckom v obrannej a bezpečnostnej oblasti tak v transatlantických, ako aj európskych štruktúrach. Článok skúma, do akej miery nové projekty a iniciatívy NATO a EÚ, medzi ktoré možno zaradiť spoločné nasadenie v out of area misiách, formovanie bojových skupín, koncept Framework Nations alebo novo zahájený projekt Stálej štruktúrovanej spolupráce (PESCO), rozširujú priestor pre spoluprácu Nemecka a Slovenska a možnosti pre oba štáty aktívnejšie sa angažovať v procese prehlbovania európskej obrannej politiky a zabezpečovania európskej a medzinárodnej bezpečnosti i stability.

Tento přehledový článek se pokouší formou analýzy podrobně charakterizovat specifické role a zájmy klíčových aktérů reprezentovaných Pákistánem a Indií v Afghánistánu. Důraz u jednotlivých aktérů v regionu Jižní Asie byl orientován na identifikaci klíčových cílů, vymezení konkrétních národních zájmů a strategií v Afghánistánu. Záměrem článku je zjistit, analyzovat, interpretovat a pochopit informace o mocenských vztazích Pákistánu a Indie ve vztahu k bezpečnostní situaci v Afghánistánu. Obsah se orientuje na rozbor vztahů Pákistánu a Indie a jejich prolínání v afghánské společnosti. Cílem není vztažení obsahu k určité generalizované teorii či známému teoretickému paradigmatu mezinárodních vztahů, ale rozebrání přehledu o významu Afghánistánu ve vztahu k Pákistánu a Indii.

V roce 2018 uplynulo 10 let od jedné z významných válek postkonfrontačního období, kterou byla válka mezi Gruzií a Ruskou federací. Tato válka trvala pouhých pět dní, ale i tak se stala důležitým mezníkem ve vývoji mezinárodních bezpečnostních vztahů a také vojenství na počátku 21. století. Článek hodnotí její geopolitický rámec na základě neorealistické teorie rovnováhy bezpečnostních hrozeb a dále se zabývá jejími dopady na vývoj ruského vojenství.

Cílem textu je představit přístup k hodnocení vojenského potenciálu státu i vůle či možností k jeho využití v zájmu dosažení národních strategických zájmů či mocenských cílů. Tento přístup metodologicky vychází ze sektorové analýzy mocenského potenciálu státu a jeho možné projekce ve výstavbě i použití ozbrojených sil. Popsaný a použitý přístup využívaný v rezortu Ministerstva obrany České republiky je v textu ilustrativně aplikován na případ současné Ruské federace a její aktivity vojenského či mocenského charakteru.

Schopnost poskytnout zásadní informace o události ještě předtím, než nastane, staví zpravodajské analytiky do první řady boje s hrozbami terorismu, extremismu, šíření zbraní hromadného ničení či aktivitami cizích zpravodajských služeb. Příspěvek ukazuje aspekty zpravodajské analýzy, které mají velmi často vliv na kvalitu výsledné zpravodajské informace zpracovávané pro uživatele. Rozebírá problematiku zpravodajské analýzy ve spojení s uživatelem informací a současně se zabývá i úvahami v souvislosti s problematikou indikace příznaků a metodami varování před překvapivými útoky protivníka. Cílem příspěvku je zvýšit pozornost čtenářů a podnítit diskuzi k problematice predikcí budoucích hrozeb v souvislosti s činností analytických týmů, protože jejich výsledky nejsou vždy dostatečně uživateli uznávány.

{slider Abstrakt:}
Článek zkoumá energetické bezpečnostní vztahy mezi Ruskem a EU. Důraz je kladen nikoliv na technické a institucionální aspekty vztahů, ale spíše na diskurzivní přístup, který určuje převažující výklad vztahu obou stran. Cíle článku jsou dva. Prvním je analyzovat obsah a základní témata ruského bezpečnostního diskurzu o energetických vztazích s EU v letech 2012-2017. Druhým je interpretovat vliv norem a hodnot v energetickém bezpečnostním diskurzu na identitu a zájmy Ruska ve zkoumaném období. Bezpečnostní diskurz Ruské federace se zaměřuje na obhajobu ruských diverzifikačních projektů k posílení energetické bezpečnosti EU. V bezpečnostním diskurzu pak Rusko ve vztazích s EU desekuritizuje energetikou otázku, když prezentuje samo sebe jako hlavního a spolehlivého partnera a dodavatele ropy a plynu do EU. Na teoretické rovině vychází článek z poznatků kritického konstruktivismu, v metodické úrovni je článek založen na tematické analýze, jejíž pomocí bude zkoumán obsah ruského bezpečnostního diskurzu o energetických vztazích s EU.
{/sliders}

Redakce Vojenských rozhledů vám představuje článek RNDr. Pavla Štalmacha, MBA, bývalého prvního náměstka ministra obrany a předsedy Krizového štábu Ministerstva obrany, který v současné době působí jako pracovník Ministerstva obrany. Článek byl pod názvem "Hybridní hrozby - včera, dnes a zítra - pohled z Prahy" zveřejněn v časopise Czech Industry č. 3/2018.

Článek se zabývá problematikou rekrutování džihádistů z Balkánského poloostrova a zkoumá opatření, které vlády v daném regionu učinily k potlačení problému. Dosavadní výzkum naznačuje, že za bezprecedentním poklesem v počtu nově rekrutovaných džihádistů byly první ztráty ISIS, vyčerpání první vlny entusiastických rekrutů a návraty prvních zklamaných bojovníků domů, stejně jako změny ve veřejných politikách a veřejném diskursu (politickém narativu, narativu islámských komunit i v masmédiích).

Cílem článku je analýza a deskripce změn v konceptu hybridní války, který prošel během více než dvou dekád od svého vzniku řadou modifikací. Ruský zásah na Ukrajině v roce 2014 vedl u řady autorů k jeho zásadní redefinici, která se odráží i v současných pohledech na problematiku hybridních válek a hybridních hrozeb. Koncept hybridní války byl již v minulosti vystaven kritickým pohledům, neboť jeho problematická validita i snaha aplikovat jej na konflikty probíhající v minulosti, poněkud deformovala jeho původně inovativní obsah. V tomto kontextu lze argumentovat, že přiřazení dalších dimenzí a témat, jako jsou ekonomické faktory, ideologická subverzivní činnost apod., přináší riziko přílišné expanze záběru tohoto konceptu, které jde výrazně nad rámec fenoménu války a použití vojenské síly v ozbrojených konfliktech. Autor dochází k závěrům, v nichž upozorňuje na skutečnost, že definice hybridní války nemalou měrou podléhají dobovým potřebám, což jen ve výsledku otupuje explanační potenciál.

Text se věnuje problematice současného konfliktu v Sýrii a Iráku, který vedl až k vytvoření tzv. Islámského státu, jedné z největších bezpečnostních hrozeb sou­časného světa. Vznik tohoto kvazistátního útvaru na pozadí občanské války v Sýrii a stále ještě nevyřešeného konfliktu v Iráku je důsledkem participace velkého počtu vnitřních i vnějších aktérů. Způsob jejich participace a zejména jejich cíle se přitom často diametrálně odlišují a navzdory sporadické shodě v některých dílčích bodech je nejednotný postup lokálních a externích sil proti hrozbě Islámského státu tím hlav­ním důvodem, proč toto radikální uskupení nebylo zlikvidováno či alespoň výrazně potlačeno. Cílem textu je především vysvětlit a analyzovat hlavní motivy a cíle všech významných aktérů podílejících se na tomto konfliktu a popsat způsob, jakým se odrážejí na jeho dynamice. Díky tomu lze výrazně zvýšit přehled čtenářů v této velice chaotické, nepřehledné a často dezinterpretované situaci na Blízkém východě.

Během arabského jara v roce 2011, když začaly protesty proti syrské vládě, bylo Rusko jedním z nejsilnějších podporovatelů režimu prezidenta Bašára Asada, který obhajoval právo užití vojenské síly ve snaze předejít povstání a zlomit jakýkoliv odpor. V současné době představuje Ruská federace jedinou mocnost, která posky­tuje syrskému režimu prominentní diplomatickou ochranu a posílá mu dodávky zbraní, ačkoliv Moskva stále mluví o potřebě rovnováhy mezi soupeřícími stranami v Sýrii. Hlavním cílem článku je analyzovat motivy zahraniční a bezpečnostní politiky Ruské federace v podpoře syrského prezidenta Bašára Asada na pozadí ruských zájmů a vlivu norem. V teoretické rovině je článek založen na kombinaci přístupů konvenčního konstruktivismu a racionalismu, které ve vztahu k moti­vům ochrany a obhajoby vládnoucího režimu v Sýrii ze strany Ruska odráží řadu zásadních poznatků.

Jedním z cílů projektu rozvoje organizace s názvem "Trendy výstavby ozbrojených sil České republiky ve vazbě na vývoj bezpečnostního prostředí" je mimo jiné identifikovat směry vývoje v oblasti řízení kariér a celoživotního vzdělávání v rezortu MO. V článku jsou prezentovány závěry dílčí studie, jejímž cílem bylo s použitím manažerských metod provést sběr primárních dat a vytvořit úplnou formulaci problému přípravy a zavedení karierního řádu jako podsystému řízení lidských zdrojů v podmínkách rezortu obrany ČR. V první části jsou charakterizovány možné metody a nástroje pro formulování problémů přípravy a zavedení kariérního řádu. Ve druhé části jsou tyto metody prakticky použity a s pomocí výsledků a jejich závěru je pak formulován klíčový problém přípravy a zavedení kariérního řádu. Na základě identifikovaných nedostatků jsou v závěru článku definována pravidla a doporučení pro řešení.

Cílem textu je představit vývoj konfliktu na Ukrajině v kontextu aktuální diskuze o rozsahu a charakteru ruského zásahu v krizových regionech. Zkoumána je teze o aplikaci hybridní války v tomto prostoru ruskou stranou, uplatnění nových vojenských metod a strategických postupů. Představeny a zhodnoceny jsou argumenty, které oponují názoru o výrazných změnách v charakteru ozbrojených konfliktů, které měly být v případě obsazení Krymu a bojových střetech ve východních oblastech Ukrajiny demonstrovány a to s přihlédnutím ke stavu a možnostem jednotlivých aktérů.

Tento článek se zabývá současnou formou terorismu, představuje vybraná témata a diskutuje psychologii terorismu. Představeny jsou také různé formy a typologie současného terorismu, objevující se v rozličných geografických a kulturních prostředích, jež používají pestrou paletu metod a takticko-strategických přístupů. Hlavním cílem tohoto článku je popsat psychologické aspekty terorismu, a to s důrazem na motivaci a skupinovou dynamiku teroristických organizací. Představena je samozřejmě také zmiňovaná metafora schodiště, jež umožnuje koncepční pohled na proces rekrutace teroristů. Článek vychází především z teoretických sociálněpsychologických a politologických poznatků.