Fulltextové hledání

V nedávné době byla publikována řada nových studií, zkoumajících účastníky zahraničních operací v Afghánistánu a Iráku. Na základě získaných dat lze odvodit, že z psychologického hlediska se jeví jako vhodný časový úsek, po který by měl být voják či jiný účastník mise nasazen v zahraničí, období šesti měsíců. Výzkumy ukazují, že největším rizikem by mohlo být zneužívání alkoholu. To může být nebezpečím zejména pro účastníky těch zahraničních operací, ve kterých nejsou vystaveni bojovým stresorům, ale spíše nudě, izolaci či bezmoci. Příprava před vysláním do zahraniční operace by proto neměla být omezena pouze na problematiku posttraumatické stresové poruchy, [1] jak tomu často bývá, ale měla by být zaměřena na širší okruh psychických ohrožení.

Armádní generál Šimon Drgáč, 8. listopadu 1892 Mutěnice - 28. června 1980 Mutěnice

Cílem článku je ukázat na některé skutečnosti a souvislosti spojené s použitím ženijních sil a prostředků při realizaci ženijních opatření ochrany vojsk a ženijních opatření k zabezpečení přesunů vojsk v mírových operacích, uvést deklarované cíle výstavby a požadované schopnosti ženijního vojska AČR, charakterizovat zvláštnosti zabezpečení pohybu a ochrany vojsk v soudobých nebojových operacích,naznačit možné přístupy k řešení návrhu metodiky činnosti důstojníka štábu ženijní specializace ve vztahu k ženijním opatřením k zabezpečení pohybu a ochrany vojsk.

Generálmajor Josef Buršík
* 11. 9. 1911 Starý Postřekov
† 30. 6. 2002 Northampton, Velká Británie

Vojáci jsou celý profesní život cvičeni k vedení boje. Mírové operace ale bojem nejsou. Působení vojáků v mírových misích připomíná do jisté míry spíše policejní činnost, ať už aktivní, či reaktivní. Liší se sice od výkonu policejní činnosti ve vlasti svou formou, např. tím, že je prováděna s těžkou technikou, jako jsou tanky a obrněné vozy, ale obsah samotné činnosti je policejní; stačí uvést hlídkovou činnost nebo činnost na kontrolních bodech. Hlavním problémem tak vlastně je, že činnost v mírových misích není vojenskou činností, avšak nikdo jiný než vojáci ji v takovém měřítku v zahraničí dělat nemůže. Policie každého státu je plně vytížena v rámci domácí scény a kapacitu na hromadné vyslání policie do zahraničí žádný stát na světě nemá.

"Nepříznivé trendy vývoje v nestabilních regionech na periferii euroatlantického prostoru a v jeho okolí představují natolik významnou bezpečnostní hrozbu, že podíl ČR na její eliminaci se nemůže zužovat pouze na poskytování ekonomické a humanitární pomoci a diplomatické aktivity. V souladu s jedním ze základních principů Bezpečnostní strategie ČR, kterým je cestou aktivního zapojení mimo území ČR preventivně předejít možnosti přímého ohrožení území ČR, se proto budou ozbrojené síly ČR nadále zapojovat do mírových a humanitárních operací v euroatlantickém prostoru a jeho bezprostředním okolí." "Účast AČR v operacích mimo území České republiky se stává jednou z nejvýznamnějších a současně nejnákladnějších činností z hlediska finančních, materiálových a lidských zdrojů a organizačních nároků.

Generálmajor v.v. Ing. Antonín Petrák* 14. dubna 1912+ 7. února 2009
S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu o úmrtí válečného veterána generálmajora ve výslužbě Ing. Antonína Petráka, který dne 7. února 2009 zemřel ve věku 96 let v Ústřední vojenské nemocnici SNP v Ružomberku.

Cílem tohoto článku je poskytnout čitateli základní informace související s objasněním koncepce kulminačního bodu, navést jej správným směrem k jejímu pochopení a správnému výkladu. Koncepce kulminačního bodu je pojednávána ve třech základních částech, kdy je objasněno Clausewitzovo pojetí, dále je popsána teorie kulminačního bodu podle některých doktrinálních publikací a na závěr jsou objasněny všeobecné souvislosti, dokreslující základní pochopení této koncepce.

Projevů extremismu je v české společnosti čím dál víc a rezort obrany nelze v tomto směru považovat za výjimku. Postup složek armády však musí adekvátně a uceleně reagovat na rizika z toho vyplývající. Velitelé by měli být seznámeni jeho strategií, vnějšími znaky a projevy. Chceme-li přijmout odpovídající bezpečnostní politiku a z ní vycházející bezpečnostní strategii našeho státu, zajišťující ochranu našich životních zájmů a realizovat ji v praxi, neobejdeme se bez znalosti bezpečnostních hrozeb a z nich vyplývajících rizik a prognózy jejich dalšího vývoje v reálném čase.

Před téměř šedesáti lety byly v Československu zřízeny na základě "zákona" č. 247 ze dne 25. října 1948 první tzv. tábory nucené práce. V roce 1949 vzniklo dalších 27 táborů (zároveň sedm zrušeno). Do TNP byly přikazovány osoby bez soudního projednání "přikazovacími komisemi" krajských národních výborů, až do 1. srpna l950, tzn. do zrušení zákona č. 247/1948 Sb. Poté mohl být podle § 12 trestního zákona správního č. 88/1950 Sb. trest odnětí svobody od tří do čtyřiadvaceti měsíců vykonán v TNP, a to opět na základě rozhodnutí trestní komise okresního, případně krajského národního výboru. Prošly jimi tisíce nevinných občanů, přibližně 23 000, pro něž to byl hluboký zásah do života i života jejich rodin. Přesto se nenaplnila očekávání funkcionářů o 30 000 přikázaných osob, a tedy "levných" pracovních sil z "třídních nepřátel".Mezi nimi má zvláštní postavení tábor nucených prací Mírov (TNP Mírov), určený k likvidaci armádních důstojníků a rotmistrů nepoddajných komunistickému režimu. Nebyli v něm uvězněni pouze příslušníci armády, kteří bojovali za druhé světové války na západní frontě, ale i ti, co se do vlasti vrátili z východu. Nebyl táborem pracovním, byl to v podstatě tábor likvidační. Zpočátku se nepracovalo vůbec, později jen velmi málo. Osoby sem zařazené měly zostřený dozor z ozbrojených příslušníků StB, kteří se označovali jen krycími jmény.