Fulltextové hledání

Studie se zabývá dlouhodobým monitorováním tělesné zdatnosti vojáků, příslušníků 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany za účelem zjištění, zda má každoroční přezkoušení tělesné zdatnosti vzestupnou tendenci, respektive, zda je armádní služební tělovýchovný proces dostatečně efektivní. Studie byla provedena porovnáním výkonů dosažených při přezkoušení tělesné zdatnosti v letech 2012-2019. Sledovaný soubor tvořilo 316 vojáků, kteří se tohoto přezkoušení účastnili pravidelně, bez přerušení. Plněné disciplíny byly stále stejné. Za dobu monitorování došlo k celkovému zlepšení podaných výkonů silových i vytrvalostních disciplín, což lze přičíst pravidelné pohybové aktivitě, respektive i systematickému dlouhodobě řízenému armádnímu tělovýchovnému procesu. Na základě zjištěných údajů lze říci, že tendence výročního přezkoušení byla vzestupná a efektivnost služebního tělovýchovného procesu se ukázala jako dobrá a dostačující.

Článek se zabývá využitím zpravodajství ze sociálních médií (SOCMINT) jako nástroje pro výběr a rekrutaci zdrojů ze strany cizích zpravodajských služeb s důrazem na rizika pro studenty vojenského studia státní vojenské vysoké školy. Analyzuje specifika využívání SOCMINT umožňující cizím rozvědkám efektivně získávat osobní údaje a profilovat potenciální spolupracovníky z veřejných i soukromých informací sdílených online. Výzkum provedený mezi studenty Univerzity obrany a dalších škol ukázal, že studenti vojenských oborů sdílejí na sociálních sítích srovnatelný typ informací jako jejich civilní vrstevníci, což je činí stejně zranitelnými vůči aktivitám cizích rozvědek, ovšem s tím rozdílem, že vojenští studenti se připravují na povolání v oblasti obrany a bezpečnosti, čímž se stávají mnohem atraktivnějším cílem cizích zpravodajských agentur než v případě jiných kategorií zaměstnanců.

Hodnocení poměru sil a odhad bojových ztrát je důležitou součástí práce velitelů a štábů bojových brigád a praporů při přípravě a plánování operace. K tomu se využívají nástroje založené na různých principech a metodice.  Cílem článku je vyhodnotit tři různé nástroje využívané pro výpočet poměru sil a odhad bojových ztrát na taktické úrovni Armády České republiky. Zkoumané nástroje zahrnují kalkulátor založený na Lanchesterových zákonech, modul pro výpočet poměru sil v informačním systému velení a řízení pozemních sil a systém konstruktivní simulace. Z výsledků testování a srovnáním výstupných dat obsahovou analýzou a empirickou deduktivní metodou vyplývá, že všechny uvedené nástroje přinášejí obdobné výstupy. Hlavním zjištěním je oproti ostatním hodnoceným systémům, že využití systému konstruktivní simulace představuje praktické a flexibilní řešení pro podporu plánovacího a rozhodovacího procesu pro velitele a štáby bojových brigád a praporů.

Výroční přezkoušení je nedílnou součástí systému tělesné přípravy vojáka Armády České republiky, pomocí něhož se hodnotí jeho fyzická zdatnost. Toto hodnocení poskytuje dvojí zpětnou vazbu - informuje přezkoušené o tom, jak si vedou v porovnání s normativními tabulkami a mezi sebou, a současně dává velitelům představu o aktuální fyzické zdatnosti jejich podřízených. Práce se věnuje vytrvalostní disciplíně běhu na 12 minut (známý též jako Cooperův test). Na základě dat z let 2011 až 2021 a téměř 50 000 vyhodnocených přezkoušení byly zkoumány potenciální vlivy věku na fyzickou výkonost vojáků, a vhodné úpravy jednotlivých limitů ve věkových kategoriích. Výsledky analýzy ukázaly, že nastavení obtížnosti pro dosažení shodného hodnocení není pro obě pohlaví stejné a že s přibývajícím věkem dochází k rozdílnému poklesu fyzické výkonnosti, než reflektují současné normy. Na základě těchto analýz byl vypracován návrh úprav výročního přezkoušení v tělesné přípravě, které jsou přílohou této práce.

Článek se zabývá problematikou nástupu nových technologií a jejich vlivem na současné a budoucí schopnosti Armády české republiky (AČR). Předkládá souhrn doporučení, přičemž se jedná především o potřeby koncepčního přístupu začleňování nových systémů tak, aby nedošlo k živelnému nákupu vzájemně nekompatibilních, logistiku zatěžujících systémů. Velmi rychlý vývoj v oblasti bezosádkových autonomních systémů využívajících prvky umělé inteligence nabízí příležitosti jejich využití při plnění bojových úkolů AČR. Vzhledem k rozsáhlosti této problematiky je šíře záběru zúžena na oblast speciálních sil, které tyto nové sofistikované prostředky také do užívání v celém resortu Ministerstva obrany zavádějí.

Článek se zabývá hodnocením současných možností zdravotnického zabezpečení v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení. Z hodnocení národních strategických dokumentů vyplývá, že důraz na rozvoj schopností v oblasti poskytování péče při chemickém a biologickém nebezpečí je podstatně rozvinutější než v oblasti radiační, přitom bezpečnostní rizika spojená s radiací trvale rostou. Na základě analýzy standardizačních dokumentů NATO v oblasti poskytování zdravotnického zabezpečení a relevantních českých doktrinálních dokumentů byla identifikována oblast potenciálního rozvoje schopností, a to oblast diagnostiky a třídění ozářených, kterou představuje schopnost biologické dozimetrie. S využitím metodiky plánování schopností a na základě hodnocení funkčních oblastí byl definován koncepční přístup k rozvoji schopnosti biologické dozimetrie. Součástí prezentovaných doporučení je i návrh organizační struktury biodozimetrické sítě AČR.

Příspěvek se zabývá výukou předmětu operační výzkum na Univerzitě obrany a její podporou prostřednictvím zapojení vybraných software pro řešení úloh lineárního programování. Hlavním cílem příspěvku je s pomocí ukázkového řešení úlohy lineárního programování demonstrovat možnosti využití doplňku Řešitel v programu Microsoft Excel a programu Linear Program Solver ve výuce operačního výzkumu. Příspěvek dále stručně seznamuje čtenáře s operačním výzkumem jakožto vědeckou disciplínou a předmětem vyučovaným na Univerzitě obrany. V neposlední řadě jsou zde diskutovány výhody a nevýhody zapojení software do výuky operačního výzkumu.

Článek předkládá přehled vývoje přístupu Armády České republiky (AČR) k ochraně životního prostředí v kontextu environmentální legislativy od roku 1989 do současnosti. S využitím metod analýzy, syntézy a komparace české, evropské a alianční environmentální legislativy vytváří dosud nepublikovaný přehled v oblasti ochrany životního prostředí a jejího zapracování do vnitřních předpisů a právních aktů Československé lidové armády, Československé armády a AČR. Článek přináší soubor výstupů graficky zobrazujících aktivitu v environmentální oblasti s vnitřními souvislostmi mezi civilní legislativou, požadavky EU a NATO v chronologickém sledu. Práce přichází k závěru, že rok 2000 představuje milník, od něhož je přístup k ochraně životního prostředí pozorován jako stagnační. Za důvody stagnace shledáváme obavy velitelů nad negativním vlivem "ekologického přístupu" k výcviku vojsk a nedostatek osvěty v oblasti environmentálního vzdělávání resortu obrany.

Článek hodnotí informační válku v rámci vojenské strategie se zaměřením na konflikt na Ukrajině. Klíčový je vliv informačních operací (šíření desinformací a klamání) jako strategického nástroje. Autor pragmaticky analyzuje informační válku z hlediska vojenského umění a jako část aplikované strategie využité k podpoře bojových operací. Rovněž identifikuje fázi informační války vůči fázi konfliktu. Dále předpokládá a potvrzuje tezi, že informační operace jsou vedeny oběma vnějšími aktéry (USA i Ruskou federací) s cílem podpořit bojové operace tamních spojenců. Oba tito vnější aktéři, včetně jejich hlavních představitelů však vedou informační válku především s cílem podpory vlastních zájmů. Jde o případovou studii podle neorealistického pojetí mezinárodních vztahů. Tomu odpovídá význam rovnováhy moci, snahy aktérů o vyvažování a zásadní vliv vnějších aktérů na vývoj konfliktu.

Obsahem tohoto článku je tvůrčí rozpracování a návrh optimalizace vybraných činností procesu řízení lidských zdrojů v resortu MO, majících zásadní vliv na dosažení stanovených cílů personální politiky resortu MO. Článek staví na analýze současného stavu v oblasti řízení lidských zdrojů v resortu obrany provedené s pomocí dimenzionální analýzy, analýzy zainteresovaných stran, sektorové analýzy PESTLE-M a dotazníkového šetření se vzorkem důstojnického sboru (studentů karierních kurzů KVD a KGŠ). Využívá také výsledky scénářů, na jejichž základě byla provedena predikce budoucí potřeby personálu a finančních zdrojů v návaznosti na úkoly a ambice rezortu MO (demonstrované na příkladu AČR). U vybraných aktivit procesu řízení lidských zdrojů je diskutován nejen jejich možný obsah, ale současně i vlivy vnitřních a vnějších regulátorů procesu (pokud jsou tyto již definovány), případně i nutnost tyto odpovídajícím způsobem nastavit.

Odborný časopis Vojenské rozhledy byl založen v roce 1920. Jeho vydávání bylo dvakrát přerušeno, ale po obnovení pokračuje doposud. Cílem článku je zhodnocení významu časopisu na rozvoj vojenské a bezpečnostní teorie a praxe a zamyšlení nad jeho možnou budoucností. Zvýšená pozornost je věnována zaměření časopisu v době první republiky. Článek se věnuje i pokusu o vydávání Vojenských rozhledů v době druhé světové války a neúspěšným snahám na jeho obnovení po roce 1945. Text článku se rovněž věnuje okolnostem vydávání a zaměření časopisu Vojenská mysl, který nahradil Vojenské rozhledy v období 1950-1991. Časopis pod původním názvem Vojenské rozhledy je od roku 1992 nepřetržitě vydáván doposud. Autor ve své analýze dospěl ze závěru, že i přes změněné podmínky, které obecně ztěžují vydávání odborných časopisů, je místo Vojenských rozhledů v českých podmínkách nezastupitelné.

Článek se zabývá problematikou stanovování a hodnocení kompetencí vyšších důstojníků ozbrojených sil České republiky. Příspěvek zkoumá roli služebních orgánů odpovědných za správu vojenských oborů a odborností v systému definování kompetencí důstojníků a možnosti uplatnění kompetenčního modelu vojáka z povolání definovaného v Národní soustavě povolání v rámci řízení kariér vojáků. Jako komplexní a optimální řešení je navržena plná aplikace tohoto modelu využívající všechny složky kompetencí. Částečná, tedy parciální aplikace modelu kompetencí je založena pouze na využití složky měkkých kompetencí. Oba tyto návrhy jsou formulovány především pro potřeby popisu služebního místa a služebního hodnocení vojáka. Příspěvek přináší rovněž řadu návrhů v koncepční a normotvorné oblasti vymezující a posilující roli služebních orgánů v procesu definování kompetencí důstojníka.

Hlavním cílem tohoto článku je pojednat v kontextu vybraných bezpečnostních intencí o světovém míru jakožto idealistickém fenoménu, který je v současném dynamicky se měnícím prostředí determinován mnoha faktory. Záměrem není komparovat jednotlivé filozofické teorie, ale poskytnout vybrané syntetické bezpečnostní ukazatele, které mohou pomoci měřit stav bezpečnostního prostředí. Na základě uvedených argumentů lze vypozorovat trend poklesu reprezentovaného míru související také s nárůstem aktivit teroristických skupin a obecně nadnárodních hrozeb. V článku je také zdůrazněna aktuální poměrně rigidní role organizace OSN ve vztahu ke globálnímu míru. Na mezinárodní společenství a světový mír mají významný vliv především vzájemné vztahy a soupeření velmocí. U budoucích konfliktů bude nadále více patrný přechod od fyzické podoby válčiště k platformě imaginární, reprezentované zejména kybernetickým prostorem.

Autor v článku představuje výsledky výzkumu v oblasti stanovování kompetencí vojenských profesionálů pro velení a řízení ve vojenských operacích. Hlavním cílem článku je seznámit čtenáře s návrhem doporučení k zavedení jednotného přístupu ke stanovování kompetencí vojenského personálu v rezortu Ministerstva obrany České republiky. Na základě provedených analýz českých strategických dokumentů, systému řízení vzdělávacích a výcvikových aktivit a stávajícího modelu kompetencí příslušníka ozbrojených sil České republiky, byla zpracována doporučení k zavedení koncepčního přístupu ke stanovování kompetencí vojenského personálu. Tento soubor navržených opatření poskytuje základní východisko pro uplatňování kompetenčního modelu jako nástroje řízení lidských zdrojů.

Mezi příslušníky tzv. Východní skupiny československé armády v zahraničí, kteří přijeli v únoru 1942 do přiuralského městečka Buzuluku, aby se stali personálním základem vznikajících československých vojenských jednotek v Sovětském svazu, bylo celkem 88 osob. Mezi nimi bylo i 25 důstojníků, z nichž většina po druhé světové válce dosáhla významných funkcí v československé armádě. Někteří z nich ale bohužel zůstali ve stínu slavnějších "kolegů", kteří prošli již nasazením u Sokolova, a dnes jejich jména téměř vymizela z československých dějin. Jednalo se i o důstojníka Bohumila Bičiště, rodáka z Chrudimi.

Obecný trend nárůstu hmotnosti, klesající fyzické kondice a zdravotních komplikací u běžné populace se projevuje i v oblasti náboru nových zájemců. Předpokládá se, že jejich tělesná připravenost bude na vysoké úrovni. Cílem této studie bylo ověřit, zda fyzická kondice vojáků při vstupu do armády během let 2000-2017, kdy testování tělesné zdatnosti probíhalo, se skutečně zhoršuje či nikoliv. Výsledky za hodnocené období ve sledovaných parametrech tělesné zdatnosti naznačují, že některé složky tělesné zdatnosti kopírují obecný trend a vykazují mírné zhoršení. Přesto obecně nelze konstatovat, že tělesná zdatnost nových vojáků ve sledovaném období poklesla, neboť některé její složky naopak vykazují mírný vzestup.

Článek se zabývá problematikou kybernetické bezpečnosti, kybernetické obrany a operací v kybernetickém prostoru s důrazem na rezort obrany. V článku je provedena analýza úkolů kybernetické obrany vyplývající ze strategických dokumentů České republiky, NATO a Evropské unie a role jednotlivých subjektů, které se na zajištění kybernetické obraně či bezpečností podílejí. Jako další zdroj úkolů jsou vytvořeny čtyři scénáře, které popisují možné situace, které budou vyžadovat schopnosti kybernetické obrany. Tato analýza je předpokladem pro stanovení požadovaných schopností a návrh řešení, jak rozdělit role, odpovědnosti a požadované schopnosti.

Článek pojednává o použití experimentu ve vojenství v kontextu zkvalitnění procesu obranného plánování. Chápání pojmu experiment v aliančním prostředí spočívá v jeho orientaci na oblast rozvoje schopností. Článek je uveden terminologií spojenou s návrhem, provedením a vyhodnocením experimentu s využitím principu 5W. Stěžejní část článku pojednává o experimentech provedených v prostředí NATO a na národních úrovních ve Francii, Německu, Itálii a USA. V závěru je doložen hlavní důvod použití experimentu a to snížení nejistoty rozhodování v komplexním prostředí.

Cílem článku je připomenout myšlenky válečných (vojenských) stratégů o způsobu vedení vojenských operací v době studené války a představit problematiku operačně manévrujících skupin. Jejich použití představovalo nové koncepční pojetí útočných operací, vedených vysoce mobilními uskupeními vojsk Varšavské smlouvy v období sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Na základě analýzy a komparace historických pramenů je zde předložen soubor informací a poznatků ze sféry vojenského umění a rovněž poskytnut komplexnější pohled na taktické, operační a strategické souvislosti vedení útočných operací na evropském bojišti. Jejich dopady měly zásadní význam i pro způsob přípravy vojsk a vzdělávání vojenských důstojníků v bývalém režimu.

Článek se zaměřuje na konfrontaci libanonského šíitského hnutí Hizballáh s Izraelem v oblasti energetiky. Záměrem článku je analyzovat význam, jaký Hizballáh přisuzuje energetice, zejména plynu a ropě, ve své strategii obecně a konkrétně v konfrontaci s Izraelem. Vedle toho se článek zaměřuje na hlavní cíle, motivy a metody energetické strategie militantního hnutí Hizballáh. V tomto ohledu je primárním zájmem hnutí Hizballáh zajistit energetickou bezpečnost Libanonu a zahájit vlastní těžbu ropy a plynu na úkor Izraele. Primární metodu činnosti Hizballáhu představuje užití nebo hrozba násilí, které spočívá ve vyhrožování vojenským útokem na energetický sektor Izraele s cílem bránit libanonské energetické bohatství a odradit svého nepřítele od produkce plynu a ropy ve sporných vodách východního Středomoří. Hlavním motivem těchto aktivit Hizballáhu je pak zejména posílení stabilních energetických dodávek a obvinění Izraele z agresivní energetické politiky vůči Libanonu.

Článek informuje o státní službě profesionálních vojáků v ozbrojených silách (OS) České republiky a Slovenské republiky (SR). Srovnává státní službu profesionálních vojáků v obou uvedených zemích a analyzuje změny, ke kterým došlo v OS SR dnem 1. 1. 2016. V návaznosti na státní službu pojednává o služební kariéře profesionálních vojáků OS SR. Nabízí přehled existujících kariérových kurzů v OS SR. Analyzuje a srovnává kariérové kurzy určené důstojníkům obou zemí.

Článek se zabývá způsoby pomoci vojákům z povolání při začleňování na trh práce po skončení služebního poměru. Jeho cílem je popsat současný stav poznání v podmínkách rezortu obrany České republiky a metody tzv. outplacementu ve vybraných evropských zemích. V rámci popisu současného stavu v České republice se článek zaměřuje zejména na profesní přípravu vojáka z povolání, rekvalifikační kurzy a další realizovaná opatření. Při zpracování textu byla využita zejména rešerše odborné literatury, analýza legislativních a statistických dokumentů a řízené rozhovory s odborníky Ministerstva obrany ČR a dalšími odborníky ze zahraničních ministerstev a institucí rezortu obrany. Článek poskytuje souhrn kladů a záporů systému přípravy vojáka na kariéru v civilním sektoru v České republice a předkládá návrhy na zlepšení současného stavu.

V první části článku byla popsána terminologie, hlavní rysy a fáze zapojení Ruska do konfliktu. Bylo konstatováno, že pro postup Ruské federace byla v hodnoceném období konfliktu charakteristická především fázovaná, stupňovaná, systematická činnost, která umožňuje charakterizovat toto zapojení jako vojenskou operaci. Druhá část se věnuje dalším vybraným aspektům konfliktu se zaměřením na jednotky ruské armády v operaci, jejich demaskující příznaky a dostupné operační zkušenosti. Stručně je zde také zmíněna problematika dodávek zbraní a materiálu do oblasti konfliktu, počtů nasazených sil a ztrát jednotlivých stran, a postupu ukrajinských sil v průběhu antiteroristické operace (ATO). Závěr je věnován zhodnocení možností použití podobného postupu Ruské federace v dalších státech bývalého sovětského svazu sousedících s Ruskem a politicko-vojenským aspektů ruské zahraniční politiky v širších souvislostech.

Článek se v úvodu věnuje objasnění místa a úlohy protipovstaleckého boje v současných vojenských operacích. Dále se zabývá principy protipovstaleckého boje a jejich porovnáním v některých vyspělých armádách NATO a AČR. Cílem je tedy poukázat na některé poznatky a principy, které by se měly změnit v doktrínách a které by měly být zapracovány do přípravy vojsk AČR. Výsledkem komparativní analýzy a porovnáním jednotlivých principů s vlastními zkušenostmi autora z mise v Afghánistánu jsou uvedená doporučení pro výcvik a přípravu jednotek před vlastním nasazením do místa operace. Zavedení navrhovaných opatření v přípravě jednotek AČR může vést ke zlepšení účinnosti protipovstaleckého boje ve vojenských operacích.

Článek identifikuje konkrétní atributy, které měly a mají zásadní vliv na kvalitu přípravy pro operace v zastavěných oblastech. Jsou zmíněny jen ty zásadní, jejichž precizním splněním dojde jistě ke zkvalitnění přípravy. Autor vychází z vlastní praxe velitele jednotky na stupni četa až rota, a to jak z nasazení v rámci tuzemských i zahraničních cvičení, tak zejména z nasazení v zahraničních operacích. Článek slouží jako námět k odborné diskusi ve sféře jak akademické, tak odborné.

Článek se zaměřuje na identifikaci nástrojů použitých mezinárodními bezpečnostními organizacemi (NATO, Evropská unie, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě) při deeskalaci a řešení násilného konfliktu na Ukrajině. Vychází z pozic liberálního institucionalismu. Charakterizuje a systematizuje nástroje a rozděluje je na "soft power" a "hard power". Je analyzována možnost použití ozbrojených sil v rámci donucení nebo v rámci peacekeepingu a monitoringu. NATO a EU se zapojily do nátlakové diplomacie, OBSE jako "soft power", se zapojila do zprostředkovaní konfliktu na východě Ukrajiny a vyslala dlouhodobé mise. Všechny tři analyzované organizace používaly nástroje bez použití vojenské síly.

Článek vychází z pozic neorealismu, zejména pak S. Walta a J. Mearsheimera. Charakterizuje hlavní aktéry války na Ukrajině, kterou hodnotí jako konkrétní projev dlouhodobého geopolitického soupeření USA a RF v oblasti Černého moře. Připomíná dosavadní rozšiřování pozic a vlivu USA v této oblasti, které hodnotí jako nevynucenou expanzi na pozvání elit zemí, jež v době studené války spadaly pod SSSR nebo pod Varšavskou smlouvu. Ruské reakce byly stále podrážděnější a nakonec vyústily v hybridní válku se závažnými mezinárodními dopady. Závěrečným námětem jsou vojenské incidenty v této oblasti a bezpečnostní hrozby a výzvy, jež z nich vyplývají.

Článek se zaměřuje na zodpovězení otázky, do jaké míry se změnila německá zahraniční a bezpečnostní politika na základě mise ISAF v Afghánistánu, zejména pokud jde o nasazení vojenských sil v zahraničí. Autor článku identifikuje a analyzuje důsledky dané německými zkušenostmi z Afghánistánu a jejich vliv na současné a budoucí nasazování německých ozbrojených sil v zahraničí. Jaký dopad měl například letecký útok nařízený německým velitelem NATO v Kundúzu 4. září 2009, který byl spojen s velkým počtem afghánských civilních obětí? Pozornost je věnována německé strategické kultuře "civilní mocnosti" a otázce, zda Německo stále naplňuje charakteristické rysy spojené s tímto teoretickým konceptem. Autor ověřuje tuto domněnku pomocí konceptu teorie rolí, který pomáhá porozumění chování Německa na mezinárodní úrovni.

Vývoj bezpečnostního prostředí v posledních dvou letech znamenal pro Evropu otevření zásadních bezpečnostních otázek, jako je reforma architektury NATO v reakci na novou ruskou vanturistickou politiku nebo složité hledání evropského řešení zesílené migrace, která je zatěžkávací zkouškou jak pro národní schopnosti, tak pro vzájemnou solidaritu. Přestože země Visegrádu nemají vždy identické zájmy, ukazuje V4, že může skrze spolupráci v oblasti obrany a bezpečnosti hrát nezanedbatelnou roli při reakci na tento vývoj. Ta je důležitá především pro udržení zájmu Polska jako jejího neformálního lídra. Změna vlády v Polsku znamená další zatěžkávací zkoušku pro koordinaci pozic V4 před plánovaným varšavským summitem NATOv roce 2016. Neúspěch této snahy by mohl vyústit v orientaci Polska na alternativní formáty spolupráce, ve kterých existuje podobnější hodnocení hrozby z východu, a upozadění alianční agendy v rámci Visegrádu. Úlohou českého předsednictví je proto praktický pokrok v již probíhajících projektech