Fulltextové hledání

Článek se zabývá využitím zpravodajství ze sociálních médií (SOCMINT) jako nástroje pro výběr a rekrutaci zdrojů ze strany cizích zpravodajských služeb s důrazem na rizika pro studenty vojenského studia státní vojenské vysoké školy. Analyzuje specifika využívání SOCMINT umožňující cizím rozvědkám efektivně získávat osobní údaje a profilovat potenciální spolupracovníky z veřejných i soukromých informací sdílených online. Výzkum provedený mezi studenty Univerzity obrany a dalších škol ukázal, že studenti vojenských oborů sdílejí na sociálních sítích srovnatelný typ informací jako jejich civilní vrstevníci, což je činí stejně zranitelnými vůči aktivitám cizích rozvědek, ovšem s tím rozdílem, že vojenští studenti se připravují na povolání v oblasti obrany a bezpečnosti, čímž se stávají mnohem atraktivnějším cílem cizích zpravodajských agentur než v případě jiných kategorií zaměstnanců.

Hlavním cílem tohoto článku je snaha pojednat o problematice sdílení zpravo­dajských informací v rámci takzvaného principu "potřeba sdílet - need to share" a zdůraznit odlišnosti tohoto současného trendu, který měl nahradit princip sdílení informací "potřeba vědět - need to know". Úvodní část je s ohledem na současné globální bezpečnostní hrozby věnována rozměru současného národního a nadná­rodního zájmu ve zpravodajské oblasti, na který navazuje v další části samotná problematika sdílení zpravodajských informací dle principu "potřeba sdílet". Cílem další části je provedení obecného rozboru sdílení zpravodajských informací v rámci organizace NATO a Evropské unie. Do této časti je zakomponován také popis možného sdílení informací charakteru SIGINT získaných národním taktic­kým prvkem začleněným do struktury úkolových uskupení v soudobých operacích. Závěrečná část shrnuje podstatu zhodnocení sdílení zpravodajských informací a nastiňuje určitou predikci dalšího vývoje v této oblasti.

Článek se věnuje konceptu crowdsourcingu v prostředí sociálních sítí jako novému fenoménu zapojujícího civilní obyvatelstvo do zpravodajského procesu a umožňující využití jeho zpravodajského potenciálu během ozbrojeného konfliktu. Crowdsourcing civilního obyvatelstva je představen na příkladu intervence NATO během první občanské války v Libyi. Článek prezentuje jeho využití během zpravodajského procesu na strategicko-operační úrovni velení a řízení ozbrojených sil. Stanovuje jeho možnou definici jako zdrojového prvku zpravodajského procesu, přičemž je jako zdrojový prvek distinktivně oddělitelný od podobných zdrojových prvků.

Pro přesnou dělostřeleckou palbu jsou klíčové meteorologické údaje, jejichž dostupnost však může být v bojových podmínkách omezena. Tato studie zkoumá vliv omezených možností v oblasti meteorologických informací na přesnost dělostřelecké palby a zkoumá možné strategie jejich zmírnění. Analýzou radiosondážních měření ve vyšších vrstvách atmosféry jsme simulovali různé scénáře omezené meteorologické podpory. Naše zjištění zdůrazňují význam meteorologických faktorů pro výkonnost dělostřelectva a potenciální důsledky nedostatečných údajů. Vyvinuli jsme základní rámec pro offline produkty dělostřelecké podpory a zdůraznili potřebu robustních metod pro odhad atmosférických podmínek v prostředí s nedostatkem dat. Budoucí výzkum se zaměří na začlenění pokročilých modelovacích technik a dalších zdrojů dat s cílem zvýšit přesnost a použitelnost těchto produktů.

Studie se zaměřuje na metodiky a strategické dopady obnovy průmyslových komplexů po ozbrojeném konfliktu. Vychází z empirických poznatků z války ve východní Evropě a propojuje doktrínu NATO s přístupy k hodnocení poškození a klasifikaci stability. Navrhuje kategorizaci destrukce a stanovení priorit obnovy dle míry konstrukční degradace a závislosti na vnějších systémech. Klíčové strategie zahrnují mobilní inženýrské týmy, improvizované materiály a redukci technické dokumentace. Studie dále zdůrazňuje potřebu ochrany citlivých informací vzniklých během obnovy. Kombinovaný přístup zajišťuje efektivní rekonstrukci i obrannou bezpečnost státu.

Článek popisuje základní fundamenty a význam manipulativní techniky nazývané Deepfake, která se v prostředí technologické a informační expanze stává také velmi využívaným nástrojem pro šíření propagandy. Tato pokročilá manipulace doplňuje širší spektrum forem dezinformací a bývá stále častěji využívána jako prostředek k vedení informačních operací, nezřídka kdy jako součást širšího hybridního válčení. Efektivně bojovat s tímto druhem manipulace klade vysoké nároky na konzumenty informací, a to jak ze strany použitých detekčních nástrojů, tak ze strany kognitivního lidského přístupu založeného na kritickém myšlení. Expanze a sofistikovanost obdobných manipulativních technik bude nadále pokračovat, a to v souvislosti s rozvojem moderních technologií a provázaností informačního prostředí. Přestože technika Deepfake není spojena pouze s bezpečnostně-vojenskými aspekty, nelze její vliv na informační operace a hybridní válčení opomíjet.

Dosavadní výzkumy o Číně a Tchaj-wanu se zabývají primárně současnými stavy bilaterální vztahů, armádních doktrín a podobně. Malá pozornost se však věnuje následkům potenciální války mezi Čínou a Tchaj-wanem. Článek zkoumá podmínky pro vznik a činnost guerilly s para militantními prvky na Tchaj-wanu v situaci, kdy Čína Tchaj-wan ovládne. Analýza vychází ze současného obecného, kulturně-sociálního, politického, geografického a technologického prostředí. Podstatnou částí analýzy je také rozprava o potenciálu městské guerilly. Článek vychází z akademických textů, analýz a dat, informací a průzkumů relevantních pro hlavní otázky článku. Těmi jsou potenciál vzniku, udržitelnosti a efektivity guerilly. Článek přichází s nálezy, argumentující poměrně vysoký potenciál vzniku guerilly především díky příhodným podmínkám Tchaj-wanu a možnou efektivitu a udržitelnost v závislosti na existujících proměnných, které však potenciál mohou i limitovat.

Článek se zabývá vznikem dělostřelectva u československých legií v Rusku. S využitím informací čerpaných z dobových pramenů a knih ze 30. let minulého století prezentuje základní mezníky, jež byly u zrodu této významné části československých legií.

Tento text se zaměřuje na koncept tzv. zástupných válek v současnosti v oblasti Blízkého a Středního východu a na roli zpravodajských služeb v něm. Pro současné konflikty v Sýrii, Iráku a Jemenu je typické vměšování velkého množství vnějších aktérů, kteří k tomu často (ne výlučně) využívají své zpravodajské služby či speciální síly, aby tak chránily své národní zájmy na postiženém území, případně aby bojovaly proti sobě navzájem na cizím teritoriu. Hlavním cílem tohoto článku je představení konceptu zástupných válek a analýza role zpravodajských služeb v aktuálně probíhajících konfliktech ve vytyčeném regionu.

Článek popisuje inovativní pohled na možný metodický proces přístupu a ochraně proti dezinformacím. Stále narůstající digitalizace a využívání kybernetického prostoru pro šíření veškerého druhu dat a informací poskytuje uživatelům neoddiskutovatelné množství výhod spojených s rychlým přístupem, distribucí nebo sdílením aktuálních sdělení. Tento vývojový trend však recipročně generuje také množství souvisejících hrozeb, kterým je nutné čelit. Klíčovou úlohu zde hraje vlastní odolnost a účinné nástroje vůči informačním kampaním a informačnímu působení všech relevantních aktérů. Vlastní kritické myšlení a nastavené procesní mechanismy související s přístupem k informacím pak představují těžiště celkové odolnosti proti tomuto typu bezpečnostních hrozeb. Předkládaný metodický proces tak může pomoci širokému spektru čtenářů rozšířit pohled na komplexitu problému a částečně minimalizovat související bezpečnostní rizika.

Schopnost poskytnout zásadní informace o události ještě předtím, než nastane, staví zpravodajské analytiky do první řady boje s hrozbami terorismu, extremismu, šíření zbraní hromadného ničení či aktivitami cizích zpravodajských služeb. Příspěvek ukazuje aspekty zpravodajské analýzy, které mají velmi často vliv na kvalitu výsledné zpravodajské informace zpracovávané pro uživatele. Rozebírá problematiku zpravodajské analýzy ve spojení s uživatelem informací a současně se zabývá i úvahami v souvislosti s problematikou indikace příznaků a metodami varování před překvapivými útoky protivníka. Cílem příspěvku je zvýšit pozornost čtenářů a podnítit diskuzi k problematice predikcí budoucích hrozeb v souvislosti s činností analytických týmů, protože jejich výsledky nejsou vždy dostatečně uživateli uznávány.

Článek představuje výsledky výzkumného šetření v oblasti zavádění a provozu multikoptér, bezpilotních vzdušných systémů s vertikálním vzletem a přistáním. Šetření, provedené mezi experty Armády České republiky s využitím Delphi metody, poukazuje na význam projektu MINI VTOL UAS - průzkumný bezpilotní prostředek kategorie VTOL. Výstupem analýzy je identifikace primárního využití a požadavků (koncepce, systém výcviku) na zavedení multikoptér, specifikace vzniklých problémů v oblasti technické, akviziční/programové a legislativní, a stanovení důležitosti jejich řešení. Článek diskutuje náhled expertů na problematiku zavádění a provozu multikoptér v podmínkách Armády České republiky vzhledem k dosažení jejich plných operačních schopností, využitelných v budoucím operačním prostředí. Problém nejednotné architektury předávání informací byl zároveň experty určen jako ten, který má nejvyšší pravděpodobnost být v následujícím období vyřešen.

Článek představuje vybrané funkcionality zpravodajského zabezpečení v Armádě České republiky, které jsou řešeny v kontextu příležitostí a výzev budoucího operačního prostředí. Jeho cílem je v souběžné reflexi současných přístupů Severoatlantické aliance formulovat možnosti realizace zpravodajství, sledování, průzkumu a elektromagnetického boje v národních podmínkách. Vojenské praxi je prezentován směr, jímž lze reagovat na změny v povaze operačního prostředí, včetně změn ve fyzických i nefyzických doménách prostoru bojové činnosti, kterým se musí při zachování nezbytné interoperability přizpůsobit všechny složky moderních vojenských sil. Článek je reakcí na rozdílné a mnohdy ne zcela správné chápání řešené problematiky, se kterým se lze setkat dokonce i mezi specialisty. Shrnuje doposud platné poznatky a navrhuje, kam by se měly diskutované funkcionality ubírat.

Článek předkládá první systematickou analýzu vzdělávání v oblasti kognitivní odolnosti v resortu Ministerstva obrany ČR, jehož význam narůstá v kontextu současných hybridních hrozeb. Prostřednictvím metodologické triangulace (analýza dokumentů, dotazníky, rozhovory) výzkum mapuje pokrytí relevantních témat na všech úrovních formálního vojenského vzdělávání v rámci resortu. SWOT analýza odhaluje existenci základů pro rozvoj kognitivní odolnosti, ale i absenci systematického přístupu k této problematice. Z výsledků vyplývají tři hlavní výzvy pro transformaci vzdělávacího systému: systematizace přístupu, personální zabezpečení a modernizace infrastruktury. Studie vytváří empirickou bázi pro strategická doporučení k posílení resilience vojenského personálu vůči informačním a psychologickým operacím.

Článek se zabývá mezinárodně právními aspekty západní vojenské pomoci Ukrajině. První část stručně analyzuje útok Ruské federace na Ukrajinu z pohledu "just war". Následující část se věnuje jednotlivým pohledům mezinárodního práva na vojenskou pomoc Ukrajině - práva neutrality, ius ad bellum, ius in bello, otázky co-belligerency a odpovědnosti státu za spoluvinu v mezinárodně protiprávních jednáních. Závěr shrnuje zjištěné poznatky a dává odpověď na otázku proč západní pomoc Ukrajině většinově neporušuje normy mezinárodního práva.

Ruské agrese proti Gruzii (2008) a Ukrajině (2014) vedly NATO k bezprecedentním změnám v koncepci odstrašení a rozmístění NATO na východním křídle. Jedním z přijatých opatření v reakci na změněné bezpečnostní prostředí bylo zřízení NATO Force Integration Units s hlavním úkolem usnadnit rozmístění jednotek rychlé reakce na východním křídle. NATO Force Integration Units plní komplexní úkoly na všech úrovních: strategické, operační a taktické, a to v době míru i v průběhu aktivace článku 4 nebo 5 Washingtonské smlouvy. Mimo hlavní úkol dále plní tyto úkoly: odstrašení, plánování, sdílení informací, situační přehled, styk a komunikaci s hostitelskou zemí, včetně účasti na strategické komunikaci. Složitost plněných úkolů včetně dislokace NATO Force Integration Units v hlavních městech činí z těchto jednotek cenný prvek koncepce odstrašení a obrany NATO na východním křídle.

Strukturovaná analýza představuje systematický přístup k řešení analytických problémů ve zpravodajství. Metodologie a analytické techniky ve zpravodajské analýze zahrnují výběr strukturovaných technik z hlediska analytického úkolu a využití analytického spektra. Základní strukturované analytické techniky zajišťují transparentnost a snižují subjektivitu zkreslením. Taxonomie je základem kvalitativní analýzy. Uvádí 55 druhů technik doplňujících odborný úsudek a intuici. Správně strukturovaná analýza obsahuje dvanáct otázek doplněných řadou analytických technik. Metoda analytického spektra ve strategii vede k rozdělení procesu na fáze analýzu, syntézu, výběr informací a argumentaci, přičemž vlastní fázi analýzy tvoří čtyři sub etapy. Mezi základní proměnné, které negativně ovlivňují používání strukturovaných analytických technik zpravodajskými analytiky jsou analytický a kolektivní přístup, vzorce řešení a úroveň vzdělání.

Příspěvek hodnotí úroveń spolupráce rezortu MO ČR a agentury NSPA (NATO Support and Procurement Agency) v oblasti pořizování vojenského materiálu. V praktické části jsou předloženy výsledky výzkumu úrovně zapojení dodavatelů se sídlem v ČR na aktivitách NSPA v letech 2018 až 2022. Využita je Paretova analýza srovnávající účast českých a zahraničních firem na zakázkách realizovaných NSPA z pohledu jejich předmětu, počtu a finanční hodnoty. Kvalitativní případové studie ze tří různých oblastí ilustrují, ve kterých projektech NSPA již ČR figuruje a jaké přínosy a rizika jsou s touto spoluprací pro rezort MO spojeny. Pozitiva a rezervy v procesu pořizování vojenského materiálu tzv. in-house a příležitosti a ohrožení, které mohou plynout z pořízení vojenského materiálu prostřednictvím NSPA, jsou shrnuty formou SWOT analýzy. V závěru jsou předložena doporučení týkající se zefektivnění spolupráce rezortu MO s NSPA ve sféře akvizic.

Článek se zabývá možnostmi ochrany vnějšího perimetru statických vojenských objektů s využitím pozemních bezosádkových systémů, které mohou doplnit již existující ochranné prvky. Teoretická východiska a dosažené závěry byly experimentálně ověřeny v terénu při ochraně menší základny, s využitím UGS Taros Furbo a výpočtů Systému podpory taktických rozhodnutí. Systémem vypočítané trasy přesunu ochrany základny byly následně prakticky realizovány pěší hlídkou i autonomním UGS Taros Furbo, se zaměřením na průchodnost terénu a čas jejich překonání. Hlavním cílem článku je představit vojenské veřejnosti současné možnosti nasazení UGS Taros Furbo při ochraně statických vojenských objektů, jako jsou místa velení nebo základny. Jejich využitím se mohou značně snížit požadavky a nároky na nasazení pěších hlídek k ochraně vnějšího perimetru.

Článek se věnuje problematice poznávací pyramidy a možnému využití zpravodajské analýzy v kontextu získání porozumění a moudrosti uživatelů informace za použití této pyramidy. Poznávací pyramida je používaná k definicím pojmů data, informace, znalost, porozumění a moudrost, které tvoří jednotlivé úrovně pyramidy. Příspěvek se pokouší diskutovat o pojmech v různých modelech pyramidy. Stručně popisuje zpravodajství v kontextu využití zpravodajské informace pomocí poznávací pyramidy. Zpravodajská informace je zvláštní druh znalosti. Tento článek se také snaží prozkoumat, jak lze vysvětlit tvorbu zpravodajské informace pomocí modelu poznávací analytické pyramidy.

Vstup České republiky do NATO se odrazil i ve fungování bezpečnostního systému ČR, a to zejména v oblasti politické, institucionální, organizační a legislativní. Článek popisuje cesty ke splnění požadavků NATO v klíčových oblastech: politické, institucionální, legislativní, obranné, zdrojové, bezpečnosti informací a oblasti veřejné podpory. Aby byl stát plně schopný využít výhody členství v Alianci i plnit své závazky, bylo třeba provést příslušné legislativní změny a integrovat čtyři pilíře Severoatlantické aliance: Washingtonskou smlouvu, obranné plánování, bezpečnost informací a vzájemnou solidaritu.

Biobezpečnost a bioobrana (tj. všechna protiopatření zabraňující šíření biologického agens v životním prostředí a populaci) jsou na běžné agendě států a jejich armád. Poněkud stranou jsou globální katastrofická biologická rizika (GCBR), která mohou zničit lidskou společnost jako biologický druh. Přestože se stále hledá přesná definice toho, co představuje globální katastrofické biologické riziko, lze jej považovat za dopad potenciálních globálních katastrofických rizik (GCR) na sociální, ekonomickou a biologickou strukturu lidské existence. Z toho vyplývá, že GCBR jsou podmnožinou GCR. Je také otevřené diskusi o tom, zda v případě GCBR musí být rizikem nutně biologické agens, od virů až po lidi, nebo zda lze jako rizikové činitele akceptovat i antropogenní hrozby, případně jaký musí být dopad, aby bylo riziko zahrnuto pod označení GCBR.

Jazyková příprava v rezortu Ministerstva obrany [MO] ČR je zaměřena primárně na angličtinu. Ministerstvo obrany ovšem zaručuje v souladu s Koncepcí přípravy personálu pro potřeby rezortu MO jazykové vzdělávání rovněž v jiných cizích jazycích. Výuka jazyků je v kompetenci Centra jazykového vzdělávání Univerzity obrany Brno [CJV UO] a zahrnuje angličtinu, francouzštinu, němčina a ruštinu. Cílem článku je porovnat činnost CJV UO s obdobnými jazykovými pracovišti v rezortech obrany Rakouska, Německa a Francie a na příkladech dobré praxe podrobněji představit jazykové vzdělávání ve francouzském, německém a ruském jazyce, které v kontextu aktuálních geopolitických událostí nabývá na významu. CJV UO flexibilně reaguje na požadavky MO ohledně zajištění výuky těchto jazyků, a to včetně odborného vojenského jazyka a elektronické podpory výuky (e‑learningová platforma Jazyky pro armádu/JAPA).

Článek pojednává o možnostech nasazení bojových bezosádkových pozemních prostředků s bojovými pěšími jednotkami. Shrnuje nasazení těchto prostředků v minulých i současných vojenských operacích, včetně uvedení zkušeností z nasazení dostupných z veřejných zdrojů, a zkoumá společné nasazení pěšího družstva s bojovou platformou pozemního bezosádkového prostředku za útoku. Pomocí konstruktivní simulace předkládá výsledky nasazení pěšího družstva za útoku s podporou a bez podpory bojového bezosádkového pozemního prostředku. V rámci diskuse rozvíjí myšlenky potřebné pro součinnost jednotky s bezosádkovým prostředkem. Cílem článku je mimo jiné také otevřít v odborné komunitě debatu o možnostech efektivního použití bezosádkových pozemních systémů pro podporu činnosti bojových jednotek ve vojenských operacích.

Tato studie podává souhrnný přehled o tvorbě mezinárodní bezpečnostní architektury a její činnosti v podobě jejich dvou hlavních pilířů, tj. Organizace spojených národů a Severoatlantické aliance v regionu Blízkého a Středního východu. V rámci mezinárodních bezpečnostních vztahů se jedná o region velmi nestabilní a konfliktní, kdy tato nestabilita trvá prakticky od založení státu Izrael v roce 1948. Globální OSN, její celková činnost a význam, zejména humanitární a mírotvorná činnost nejen pro oblast Blízkého a Středního východu, je velice přínosná, a to po celé období studené války až do současnosti. NATO jako bezpečnostní organizace patří mezi významné světové aktéry ovlivňující současné mezinárodní bezpečnostní vztahy. Obě tyto organizace svoji činností představují zásadní prostředek k zajištění světového míru a bezpečnosti.

Článek pojednává o aktuálním přístupu České republiky k fenoménu hybridních hrozeb a analyzuje zásadní nedostatky determinující efektivní čelení těmto hrozbám. V rámci komplexního přístupu je text doplněn o současný pohled Evropské unie a NATO k řešení problematiky hybridního působení nepřátelských aktérů. Shrnující komparace přístupů České republiky, Evropské unie a NATO poukazuje na nutnost vzájemné institucionální synergie mezi těmito subjekty. Jakkoliv jsou současné přístupy zmíněných subjektů poměrně dostatečně doktrinálně ukotveny, nadále přetrvává absence komplexního a zejména prakticky fungujícího aparátu a konkrétních operativních nástrojů, které by dokázaly čelit širokému spektru hybridních hrozeb.

Článek analyzuje klíčové aspekty vývoje obranné politiky České republiky od roku 1989, s důrazem na roli strategické kultury. Text se zaměřuje na historické, politické a sociální faktory, které formovaly přístup České republiky k otázkám obrany a bezpečnosti. Zvláštní pozornost je věnována transformaci Armády České republiky, přechodu na profesionální model a reakcím na měnící se geopolitické hrozby. Součástí analýzy je také pohled na veřejné vnímání armády, vliv historických narativů na strategickou kulturu a vztah politických elit k otázkám obrany. Článek zdůrazňuje význam strategické kultury jako analytického rámce pro pochopení dlouhodobých trendů a vývoje obranné politiky, přičemž naznačuje možnosti budoucího výzkumu této problematiky v českém prostředí.

Text se zabývá potřebami a  problémy novodobých válečných veteránů a identifikuje faktory, které mohou přispívat ke vzniku rizikové skupiny. Využívá data ze dvou dotazníkových šetření, jejichž respondenty byli váleční veteráni odcházející z činné služby a váleční veteráni mimo činnou službu méně než 10 let. Z analýzy vyplývá, že účast v zahraniční misi má negativní dopad zejména na rodinu a  vztahy, nejčastější problémy v souvislosti s odchodem z činné služby pak mají veteráni v oblasti financí a s hledáním nové práce. Služby spojené s uplatněním na trhu práce považují respondenti odcházející ze služby za nejpřínosnější formu pomoci. V analýze se podařilo identifikovat několik faktorů, které mohou přispívat ke vzniku rizikové skupiny veteránů: méně než 19 let ve službě, věk mladší 40 let, zdravotní omezení v důsledku služby v ozbrojených silách a odchod ze služebního poměru z rozhodnutí zaměstnavatele

Článek se zabývá možností využití simulačních technologií při výcviku studentů Univerzity obrany v taktické přípravě a hledá za pomocí experimentu odpověď na otázku, zda využití těchto prostředků přináší prokazatelnou efektivitu. Studenti 1. ročníku byli v rámci předmětu Příprava v poli náhodně rozdělení do 42 sekcí o přibližně stejném počtů členů a následně byli rozřazeni do 3 kategorií podle způsobu využití prvků živé a virtuální simulace. Všem skupinám v průběhu závěrečného cvičení byly přidělovány body za určitou taktickou činnost. Celkový počet dosažených bodů všech skupin byl podroben následnému statistickému šetření za pomocí jednofaktorové analýzy rozptylu dat, s cílem prověřit, zda mezi jednotlivými skupinami dochází k statisticky významným rozdílům. Přestože použití moderních simulačních technologií u studentů mělo pocitově pozitivní vliv na zlepšení kvality výcviku, za pomocí statistických metod se nepodařilo ve větší míře prokázat, že by docházelo ke statisticky významným rozdílům mezi zkoumanými skupinami. Výsledky experimentu ale do jisté míry ukazují, že určité rozdíly mezi jednotlivými skupinami opravdu existují, a proto nechává určitou příležitost k provedení obdobného, nebo rozsáhlejšího výzkumu, ve snaze podpořit atraktivitu vzdělávacího procesu u studentů vojenských škol.

Článek se zabývá problematikou ženijních informací, které jsou nezbytné při plánování překonávání vodních překážek, a které mohou usnadnit a případně zrychlit proces plánování operace za přispění příslušníků ženijní specializace štábu úkolového uskupení. V současné době (2019) neexistuje aplikační programové vybavení k plnění úkolů ženijní podpory činnosti vojsk (dále APV ŽEN) v rámci ženijního podsystému velení a řízení AČR, které by zohledňovalo problematiku překonávání vodních překážek v rámci taktické činnosti vojsk. Cílem článku je: analyzovat získávání ženijních informací při překonávání vodních překážek a popsat jejich získávání na konkrétním příkladu řeky Moravy; identifikovat možnosti překonávání vodních překážek silami a prostředky AČR; navrhnout mapový podklad pro APV ŽEN, který bude doplněn ženijními informacemi od jednotlivých Povodí s. p. a Ředitelství silnic a dálnic (dále ŘSD) a vymezit opatření, která podpoří dostupnost ženijních informací při překonávání vodních překážek.