Fulltextové hledání

Článek předkládá výsledky výzkumu, jehož smyslem je posílit účinnost strategického rozhodování. Předkládán je dvanáctibodový rámec efektivnějšího využití teoretické, technologické a aplikační základny pro řešení problému optimalizace výstavby schopností ozbrojených sil. Implementovány jsou pokročilé přístupy a nástroje z oblasti modelování, simulace a operačního výzkumu.

Článek se zabývá výkladem pojmu "ozbrojené síly" v kontextu platného právního řádu České republiky. Autoři navrhují rozlišovat ozbrojené síly v institucionálním pojetí a ve funkčním pojetí. Podstatou řešení je interpretace § 3 odst. 1 zákona o ozbrojených silách (č. 219/1999 Sb.) ve funkčním pojetí, tj. tak, že ozbrojené síly chápe včetně vojáků zařazených v rámci Ministerstva obrany, ve vojenských školách, ve Vojenské policii a ve Vojenském zpravodajství. Dalším řešením by mohlo být doplnění zákona o ozbrojených silách o odstavec: "Ustanovení o příslušnících ozbrojených sil se přiměřeně použijí i na vojáky v činné službě služebně zařazené v ministerstvu, ve vojenských školách, ve Vojenské policii a ve Vojenském zpravodajství." Cílem článku je iniciace odborné diskuse o předmětné problematice, a také naznačení směrů, jak by bylo vhodné věc řešit.

Článek analyzuje vyčkávací munici jako samostatnou kategorii odlišnou od tradičních UAV a zkoumá její roli v nedávných ozbrojených konfliktech. Na základě kvalitativní a kvantitativní analýzy dochází k závěru, že se tyto systémy staly trvalou součástí soudobých konfliktů, což se odráží i v rychlé expanzi akvizičních snah v rámci států NATO po letech stagnace. S využitím těchto poznatků článek představuje čtyři funkční kritéria vymezující vyčkávací munici a nabízí cílené mapování DOTMLPFI, které shrnuje požadavky a orientační metriky potřebné k dosažení plné operační schopnosti. Studie ukazuje, že pokrok ve všech oblastech DOTMLPFI je nezbytný pro účinnou a udržitelnou integraci, zejména u menších ozbrojených sil.

Článek navazuje na diskuzi vedenou v odborných kruzích k problematice metodologie tvorby scénářů použití ozbrojených sil a jejich praktického využití v daných fázích plánovacího procesu. Autor přináší nový pohled na tvorbu úkolových uskupení, a to jako výslednici propojení procesu identifikace požadavků na schopnosti, jež vychází z analýzy scénářů, s typově odpovídajícími jednotkami stávající organizační struktury ozbrojených sil. Autorem navržený přístup, doložený modelovým příkladem, vychází ze syntézy zkušeností a poznatků odvozených z národních plánovacích procesů a zkušeností z plánování schopností, tak jak jsou realizovány v rámci aliančních a unijních procesů plánování. Navržený přístup k utváření úkolových uskupení by tak mohl představovat účinný nástroj k podpoře rozhodovacího procesu na strategické úrovni.

Článek se zabývá problematikou aplikace Evropského sektorového kvalifikačního rámce důstojníka ozbrojených sil. Příspěvek přináší hlavní výsledky procesu přiřazení českého kurzu vyšších důstojníků k Evropskému kurikulu pro důstojníky ozbrojených sil (MILOF-CORE). Bylo zjištěno, že 18 z 35 porovnávaných výsledků učení vzdělávacího programu pro vyšší důstojníky bylo shledáno do značné míry relevantní s MILOF-CORE, zbytek výstupů z učení zahrnuje různou míru, především národních specifik. Zkušenosti a poznatky získané z procesu přiřazení byly využity při nedávné revizi studijních programů kariérových kurzů organizovaných Centrem bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany.

Článek se věnuje konceptu crowdsourcingu v prostředí sociálních sítí jako novému fenoménu zapojujícího civilní obyvatelstvo do zpravodajského procesu a umožňující využití jeho zpravodajského potenciálu během ozbrojeného konfliktu. Crowdsourcing civilního obyvatelstva je představen na příkladu intervence NATO během první občanské války v Libyi. Článek prezentuje jeho využití během zpravodajského procesu na strategicko-operační úrovni velení a řízení ozbrojených sil. Stanovuje jeho možnou definici jako zdrojového prvku zpravodajského procesu, přičemž je jako zdrojový prvek distinktivně oddělitelný od podobných zdrojových prvků.

Príspevok rozoberá opatrenia na podporu integrácie rodovej perspektívy prijaté na pôde Severoatlantickej Aliancie a spôsob, ktorým boli tieto následne premietnuté v legislatívnych opatreniach rezortu obrany Slovenskej republiky a skúma prístup Ozbrojených síl Slovenskej republiky (ďalej len "OS SR") k integrácií rodovej perspektívy. Príspevok sa ďalej zameriava najmä na to, ako OS SR integrujú a podporujú tieto zásady v reálnom živote profesionálnych vojakov. Analýza dostupných štatistických údajov, ako aj výskumov vykonaných v tejto oblasti slúži ako základ pre formulovanie záverov o tom, či Slovenská republika plní záväzky ohľadom integrácie rodovej perspektívy voči Severoatlantickej Aliancii a zároveň formuluje východiskové oblasti pre možný budúci výskum.

Účast žen v ozbrojených silách klade mnoho výzev pro jejich integraci do mechanismu, jemuž dominují muži. Vojenská služba tradičně ztělesňuje "macho" kulturu, která vyžaduje určitý typ fyzické síly dosažitelný pouze prostřednictvím mužské tělesné stavby. Tradiční model vojska představuje mladé muže, kteří jsou podporováni svými manželkami zůstávajícími doma, avšak moderní způsoby válčení a zapojení technologií otevírají mnoho možností pro začlenění žen do ozbrojených sil. Cílem tohoto příspěvku je proto poukázat na různé oblasti ozbrojených sil, které umožňují či neumožňují vhodné začlenění žen v Pákistánu. Příspěvek přináší jak deskriptivní analýzu účasti žen v ozbrojených silách obecně, tak i konkrétně v pákistánských ozbrojených silách. Doporučení upozorňují na bojové operace, které jsou relevantní pro pákistánské ozbrojené síly a do nichž ženy mohou či nemohou být začleněny.

Článek se věnuje problematice tureckého vývoje a použití ozbrojených bezpilotních prostředků v kontextu zvýšené mediální pozornosti vyvolané jejich nasazením v několika konfliktech. Autoři v úvodu představují klasifikaci bezpilotních prostředků, a dále pak sledují vývoj a operační nasazení průzkumných a bojových dronů v minulosti. Následná stěžejní část práce se věnuje tureckému vývoji a použití ozbrojených dronů. Text analyzuje produkci hlavních tureckých společností, export a nasazení jejich produktů v nedávných konfliktech. Autoři v závěru textu diskutují úroveň turecké produkce, kterou srovnávají s lídrem na poli ozbrojených dronů, Spojenými státy. Srovnání odhaluje nedostatečnou vyspělost současné generace dronů i přetrvávající závislost na dodávkách komponentů ze zahraničí.

Článek se zabývá problematikou stanovování a hodnocení kompetencí vyšších důstojníků ozbrojených sil České republiky. Příspěvek zkoumá roli služebních orgánů odpovědných za správu vojenských oborů a odborností v systému definování kompetencí důstojníků a možnosti uplatnění kompetenčního modelu vojáka z povolání definovaného v Národní soustavě povolání v rámci řízení kariér vojáků. Jako komplexní a optimální řešení je navržena plná aplikace tohoto modelu využívající všechny složky kompetencí. Částečná, tedy parciální aplikace modelu kompetencí je založena pouze na využití složky měkkých kompetencí. Oba tyto návrhy jsou formulovány především pro potřeby popisu služebního místa a služebního hodnocení vojáka. Příspěvek přináší rovněž řadu návrhů v koncepční a normotvorné oblasti vymezující a posilující roli služebních orgánů v procesu definování kompetencí důstojníka.

Článek zkoumá historii a současnost výuky arabského jazyka v ozbrojených silách USA a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v kontextu angažmá na Blízkém východě. Analýza vývoje vzdělávacích institucí od konce 2. světové války poukazuje na problémy spojené s rychl‎ým budováním jazykových znalostí a úskalí spolupráce mezi ozbrojenými silami a akademickým sektorem. Klíčový problém státního vzdělávání v nestandardních jazycích spočívá v diskrepanci dlouhodobého procesu budování lingvistických kapacit a okamžité potřeby států, které musí reagovat na nové regionální výzvy, které vyžadují konkrétní jazykové znalosti příslušníků ozbrojených sil.

V květnu 2017 obsadili islamisté jihofilipínských separatistických skupin Abú Sajjáf a Maute město Marawi na ostrově Mindanao. Pětiměsíčních bojů se zúčastnilo více než 3 000 příslušníků ozbrojených sil proti asi 1 000 džihádistům. Na straně islamistů se bojů zúčastnilo několik desítek zahraničních bojovníků, kteří potvrdili panislámský étos ideologie Islámského státu v této části světa. Filipínské jednotky, nebyly na charakter bojů v urbanizovaném prostředí proti motivovaným a zkušeným militantům připraveny. Nedostatky se projevily ve výcviku k vedení operací v silně zastavěném území, nízké úrovni koordinace a v omezených schopnostech zpravodajské podpory technickými prostředky průzkumu. Bylo rozhodnuto vytvořit velitelství speciálních operací, kterému jsou podřízeny všechny filipínské jednotky zvláštního určení. Zkušenosti z konfliktu iniciovaly změnu doktrinálního přístupu, který se zaměřuje na vzdušnou podporu, která by omezila ztráty vlivem nepřesného bombardování a akvizice technologicky vyspělých prostředků průzkumu a zbraňových systémů.

Ozbrojené síly Bosny a Hercegoviny byly oficiálně sjednoceny v roce 2005 a byly složeny ze dvou zakládajících složek: Armády FBiH a Armády RS. I když sjednocené ozbrojené síly oslavily v prosinci 2018 své třinácté výročí a jsou prezentovány velice pochvalně, politické prostředí v Bosně a Hercegovině, zejména v Republice srbské, nepřispívá k pocitu jednoty ozbrojených sil. Článek se bude zabývat výzvami sjednocených ozbrojených sil ve vztahu k procesu state-buildingu v postkonfliktní Bosně a Hercegovině. K hlavním obavám ozbrojených sil Bosny a Hercegoviny patří staré vybavení, ekonomické problémy země a rozpočtová omezení, politizace a etnicizace; přetrvávající nacionalismus a nejistá budoucnost Bosny a Hercegoviny zůstávají největšími vnějšími problémy.

Text se zabývá potřebami a  problémy novodobých válečných veteránů a identifikuje faktory, které mohou přispívat ke vzniku rizikové skupiny. Využívá data ze dvou dotazníkových šetření, jejichž respondenty byli váleční veteráni odcházející z činné služby a váleční veteráni mimo činnou službu méně než 10 let. Z analýzy vyplývá, že účast v zahraniční misi má negativní dopad zejména na rodinu a  vztahy, nejčastější problémy v souvislosti s odchodem z činné služby pak mají veteráni v oblasti financí a s hledáním nové práce. Služby spojené s uplatněním na trhu práce považují respondenti odcházející ze služby za nejpřínosnější formu pomoci. V analýze se podařilo identifikovat několik faktorů, které mohou přispívat ke vzniku rizikové skupiny veteránů: méně než 19 let ve službě, věk mladší 40 let, zdravotní omezení v důsledku služby v ozbrojených silách a odchod ze služebního poměru z rozhodnutí zaměstnavatele

Masakr v Buče vyvolává otázku, zda ruská armáda předurčuje své vojáky k protiprávnímu násilí na civilistech? Tento článek vychází z předpokladu, že bez ohledu na vyšší rozkazy, pachatelé násilí musí překonat psychologické zábrany, jež si v průběhu socializace vytvořili, tzv. "morální odpoutání". Psychologický mechanismus "morálního odpoutání" na jednu stranu umožňuje vojákům legálně zabíjet v boji, na druhou stranu ale také odbourává zábrany vůči násilnému jednání na civilistech. Povinností ozbrojených sil tak je nejen připravit vojáka k boji a zabíjení, ale také již během výcviku předcházet protiprávnímu násilí. Případ ruské armády ukazuje, jak formální úsilí předcházet morálnímu odpoutání a porušování mezinárodního humanitárního práva (MHP) nedokázalo efektivně překonat překážky v podobě institucionální kultury a nedostatečného lidského kapitálu.

Hlavním cílem tohoto textu je identifikovat nejčastěji využíváné a nejrelevantnější indikátory vzestupu náboženského extremismu ve společnosti jakožto důležité příčiny ozbrojených konfliktů. Nábožensky motitovaný konflikt je důležitým tématem současného bezpečnostního výzkumu. Jeho prevence za použití systému včasného varování opřeného právě o dílčí indikátory je tak pro bezpečnostní komunitu velice zajímavá. Tento článek představuje vybrané metodiky a doporučení pro další navazující výzkum celé problematiky.

Článek předkládá první systematickou analýzu vzdělávání v oblasti kognitivní odolnosti v resortu Ministerstva obrany ČR, jehož význam narůstá v kontextu současných hybridních hrozeb. Prostřednictvím metodologické triangulace (analýza dokumentů, dotazníky, rozhovory) výzkum mapuje pokrytí relevantních témat na všech úrovních formálního vojenského vzdělávání v rámci resortu. SWOT analýza odhaluje existenci základů pro rozvoj kognitivní odolnosti, ale i absenci systematického přístupu k této problematice. Z výsledků vyplývají tři hlavní výzvy pro transformaci vzdělávacího systému: systematizace přístupu, personální zabezpečení a modernizace infrastruktury. Studie vytváří empirickou bázi pro strategická doporučení k posílení resilience vojenského personálu vůči informačním a psychologickým operacím.

Leadership a jeho styly jsou v centru pozornosti již mnoho let. Měnící se vojenské prostředí a požadavky na připravenost armády přináší nové otázky a pohledy i do vedení. Lídři nyní více než kdy jindy čelí neustálým změnám a specifikacím moderní doby. V souvislosti s těmito změnami a proměnami ve společnosti a v armádě vznikají nové požadavky jak na vojáky, tak na velitele na všech úrovních Armády České republiky. Tento článek poskytuje pohled a úvahy o transakčním i transformačním stylu leadershipu a zkoumá přístup českých studentů vojenských oborů k těmto stylům. Příspěvek si klade za cíl zjistit, jaký styl vedení preferují čeští studenti na Univerzitě obrany. Výzkum byl zaměřen na hodnocení osobnostních charakteristik, požadovaných pro vedoucí pozici. Pro ověření relevance získaných výsledků jsme použili párový t-test.

Článek se zabývá možnostmi ochrany vnějšího perimetru statických vojenských objektů s využitím pozemních bezosádkových systémů, které mohou doplnit již existující ochranné prvky. Teoretická východiska a dosažené závěry byly experimentálně ověřeny v terénu při ochraně menší základny, s využitím UGS Taros Furbo a výpočtů Systému podpory taktických rozhodnutí. Systémem vypočítané trasy přesunu ochrany základny byly následně prakticky realizovány pěší hlídkou i autonomním UGS Taros Furbo, se zaměřením na průchodnost terénu a čas jejich překonání. Hlavním cílem článku je představit vojenské veřejnosti současné možnosti nasazení UGS Taros Furbo při ochraně statických vojenských objektů, jako jsou místa velení nebo základny. Jejich využitím se mohou značně snížit požadavky a nároky na nasazení pěších hlídek k ochraně vnějšího perimetru.

Článek je zamyšlením nad problematikou schopností ozbrojených sil. Jde o fenomén, o kterém se toho již mnoho napsalo, především z hlediska potřeby její tvorby, hodnocení a rozvoje. Otázka však zní, zda jsou přijímaná praktická opatření opřena o reálný teoretický základ. Nabízí se možnost aplikovat existující teorii managementu jakosti [1] na tento specifický a frekventovaný vojenský problém. Článek je polemickou úvahou o možnosti zavedení systému managementu schopnosti do systému řízení ozbrojených sil.

Modernizace výzbroje a bojové techniky je jednou z cest navyšování bojového potencionálu ozbrojených sil a má dopady na všechny úrovně řízení ozbrojených sil. Jejím hlavním účelem je nahradit již zastaralou techniku za novou s cílem připravit ozbrojené síly na boj s novými výzvami budoucího bezpečnostního prostředí. V tomto ohledu hrají klíčovou roli nové technologie. Nejen Ozbrojené síly České republiky, ale také další členské sáty NATO a EU plánovaly v posledních letech ve střednědobém a dlouhodobém horizontu významné modernizační projekty s cílem připravit ozbrojené síly nejen na konvenční vojenský konflikt, ale i na nekonvenční, asymetrické a hybridní konflikty. Autoři zkoumají přístupy k modernizaci vybraných zemí a identifikují hlavní oblasti modernizace. V závěru je porovnána strategie vyzbrojování pozemních sil vybraných zemí se strategií vyzbrojování pozemních sil ČR.

Cílem článku je představit koncepci vícedoménových operací v kontextu moderního strategického myšlení a moderního válečnictví. Multidoménový přístup k vedení operací je předmětem implementace v aliančních zemích i v rámci NATO. Měl by se tedy stát i předmětem výrazného zájmu v České republice, a to i za situace, kdy především námořní a vesmírná doména nepředstavují hlavní sféru operační činnosti AČR. Složitost soudobých operací vyžaduje zajištění vzájemné interakce napříč všemi operačními doménami. Integrace fyzické a virtuální sféry operací naznačuje, že pohled na plánování operací již nelze striktně omezovat na jednotlivé operační oblasti. Interakce mezi operačními oblastmi musí být vnímána jako stěžejní podmínka pro efektivní obranné plánování, rozvoj schopností, a nakonec i pro plánování a vedení vojenských operací. I to je základním předpokladem pro úspěšnou činnost ozbrojených sil ve složitém operačním prostředí.

Článek předkládá poznatky z výzkumu zabývajícím se možnostmi posilování účinnosti rozhodování v procesech obranného plánování a plánování operací s využitím konstruktivní simulace. Experiment byl proveden s využitím SW nástroj MASA SWORD. Oba uvedené plánovací procesy mají sice odlišný účel, ale jejich společným prvkem je definování požadavků na schopnosti ozbrojených sil nezbytných pro splnění stanovených cílů. V rámci výzkumu byly na základě výsledků experimentu řešícího taktickou úroveň použití ozbrojených sil dedukovány možnosti nasazení konstruktivní simulace i pro potřeby objektivizace obranného plánování. Z provedených analýz vyplývá, že vytvořený algoritmus hodnocení operační efektivnosti možných variant řešení požadavků na schopnosti ve vztahu k stanoveným cílům použití ozbrojených sil je plně využitelný i pro ověřování alternativních řešení nedostatků ve schopnostech v procesu obranného plánování.

Článek se zabývá procesem radikalizace v ozbrojených silách ve střední Evropě, se specifickým zaměřením na ozbrojené síly ČR a na Bundeswehr. Autor konceptualizuje radikalizaci jakožto soudobou bezpečnostní hrozbu a vysvětluje specifika užití tohoto konceptu v ozbrojených silách. V článku jsou identifikovány nejvýznamnější historické odkazy a jsou v něm analyzovány a srovnány případy a trendy soudobého vývoje včetně specifik různých proudů extremismu. V závěru článku jsou obsažena možná doporučení, jak bojovat proti radikalizaci.

Vzdušné síly hraji v ozbrojených konfliktech významnou roli. Bylo tomu tak i v operacích Odyssey Dawn a Unified Protector v Libyi v roce 2011. Právě při těchto operacích se naplno ukázala závislost evropských států na amerických vzdušných kapacitách. Po roce 2011 dochází k přesunu americké pozornosti do Asie. Článek se zabývá zhodnocením vývoje evropských vzdušných sil od roku 2011 do roku 2021 v kontextu přesunu americké pozornosti Asie. V článku je využit dataset pro porovnání počtů letounů v letech 2011 a 2021. Z výzkumu vyplývá, že evropské státy udržuji flotilu bojových letounů okolo 2000 kusů, zatímco v porovnání s rokem 2011 klesly počty v kategoriích letounů ISR ze 183 na 122 kusů a počet vzdušných tankerů ze 70 na 67 kusů. Naopak počty bezpilotních prostředků kategorie MALE se zdvojnásobily ze 45 na 91 kusů. V kontextu amerického přesunu do Asie je však tento vývoj nedostačující a evropské státy jsou stále závislé na americké podpoře.

Článek se zaměřuje na identifikaci klíčových faktorů lidských zdrojů v rámci českého státu potřebných k provedení mobilizace ozbrojených sil v případě vojenského konfliktu. Primárně odpovídá na otázky, zda je těchto faktorů dostatek a mohou být efektivně využity v procesu mobilizace. Řeší problematiku armádní evidence, udržitelnosti vojenských záloh a jejich rentability. Dále se zabývá vlivem sekundárních faktorů na možnosti vytvoření a výcviku záloh, zejména motivací občanů k obraně státu a tělesnou zdatností mobilizovatelné populace.

{slider Abstrakt:}
Cílem článku je prezentovat syntézu poznatků získaných z předešlých analýz a jejich využití při koncipování návrhu metodiky pro hodnocení stavu vojenských schopností ozbrojených sil České republiky. Navržený přístup k hodnocení schopností vychází z principu aliančního nástroje J-DARTS (Joint Defence Planning Analysis and Requirements Tool Set) a unijního procesu SAEP (Scrutinising, Assessing, Evaluating and Prioritising Process), přičemž hlavní pozornost byla zaměřena na fázi porovnání stávajícího stavu schopností jednotek ozbrojených sil se stavem požadovaným a následnou identifikaci nedostatků spojenou s jejich prioritizací. Míra priority pak primárně vyjadřuje úroveň operačního rizika, jež vyplývá z případného nasazení jednotek ozbrojených sil v operaci.
{/sliders}

Článek analyzuje klíčové aspekty vývoje obranné politiky České republiky od roku 1989, s důrazem na roli strategické kultury. Text se zaměřuje na historické, politické a sociální faktory, které formovaly přístup České republiky k otázkám obrany a bezpečnosti. Zvláštní pozornost je věnována transformaci Armády České republiky, přechodu na profesionální model a reakcím na měnící se geopolitické hrozby. Součástí analýzy je také pohled na veřejné vnímání armády, vliv historických narativů na strategickou kulturu a vztah politických elit k otázkám obrany. Článek zdůrazňuje význam strategické kultury jako analytického rámce pro pochopení dlouhodobých trendů a vývoje obranné politiky, přičemž naznačuje možnosti budoucího výzkumu této problematiky v českém prostředí.

Těžiště ve vojenství představuje dominantní prvek vojenského umění, využívaný při plánování a vedení vojenských operací. Doktrína jej definuje jako hlavní zdroj moci, který aktérovi poskytuje jeho sílu, svobodu jednání a/nebo vůli bojovat. Tento článek zkoumá Clausewitzův koncept těžiště prostřednictvím vybraných filozofických perspektiv a objasňuje jeho význam ve vojenské teorii a praxi. Prezentuje doktrinální vývoj konceptu, diskutuje jeho souvislosti a konstatuje, že koncept těžiště zůstává klíčovým doktrinálním i aplikačním prvkem operačního umění.

Poté, co vláda ČR vyjádřila souhlas se závěry a cíli Bílé knihy o obraně, začalo MO i GŠ tyto a cíle naplňovat. Kdo však nesplnil své závazky byla vláda. Snížila obranný rozpočet a přiměla vedení armády hledat další nouzová východiska. Autor soudí, že jsme dospěli do okamžiku, kdy je nezbytné zahájit širokou debatu na téma odpovědnosti za obranu bezpečnostních zájmů republiky, stav ozbrojených sil a obranných schopností. Stránky Vojenských rozhledů jsou právě tím místem, kde bychom měli debatu o otázkách obrany státu zahájit.