Fulltextové hledání

Jsou témata, která se zdají být na první pohled uzavřená, a kdyby skutečně byla, jak si například můžeme myslet po zrušení vojenské základní služby o ukončení služby civilní jako o rozhodnutí ve své době strategickém, je třeba jejich význam a důsledky alespoň retrospektivně zhodnotit a odvodit z nich poučení. Ale jde skutečně už jen o historický fenomén? Není možný za jistých okolností její návrat, když právní povinnost vojenské základní služby zůstala?
(Bohuslav Pernica, Fenomén civilní služby: nezabíjet pro stát, přesto sloužit národu. Univerzita obrany v Brně, 2007, 144 stran.)

Hrozba ekologické krize, hrozba globální finanční krize a hrozba terorismu jako hlavní rysy světové rizikové společnosti a stírání hranic mezi těmito hrozbami budou podle významného německého sociologa Ulricha Becka hlavní "osou" vývoje světa ve 21. století. Přednáška, kde zmínil a podrobně charakterizoval rysy takové společnosti sice zazněla na London School of Economics and Political Science v únoru 2002, nicméně její kontury nastínil v dnes již klasickém sociologickém díle "Riziková společnost", napsaném před téměř dvaceti lety v roce 1986. [1] Tedy v roce, kdy se teprve rýsovaly zásadní politické, ekonomické a sociální změny spojené s koncem studené války a rozpadem modelu světa, jehož podobu zásadně ovlivňovaly dvě proti sobě stojící supervelmoci - Spojené státy americké a Sovětský svaz. Beckovy závěry v konfrontaci se současnou politickou a bezpečnostní realitou mohou být bezesporu cenným rámcem pro naše uvažování o možné budoucnosti v horizontu 10-15 let. Stejně tak jako celá řada zahraničních i českých analytických studií, publikací a článků z poslední doby mezi kterými zaujímá významné místo zpráva Národní zpravodajské rady Spojených států o perspektivách globální budoucnosti v roce 2020 zveřejněná v roce 2004. [2]

Zamýšlíme-li se nad věrohodností většiny dosavadních prognóz, je dostatek důvodů pro skepsi. Kdyby se např. splnily medicínské předpovědi z druhé poloviny minulého století, rakovina by už byla zcela vyléčitelnou chorobou. Na druhé straně nikdo nepředvídal rozšíření nemoci AIDS nebo existenci stolních počítačů a internetu. Přesto je dostatek argumentů pro to, aby se prognostika dále rozvíjela a byly zpracovávány další prognózy, a to pro výrazné změny ve světě, v Evropě a také v České republice právě v oblasti bezpečnostní situace.

Války minulosti k nám dosahují skrze čas a ovlivňují naše vlastní životy. Záplavy krve prolité před staletími kvůli motivům, které jsou dnes již zapomenuty, formovaly svět, v němž dnes žijeme. Války budoucnosti nás dokážou připravit o nemalou část daní už dnes.Alvin a Heidi Tofflerovi,Válka a antiválka, Dokořán-Argo, Praha 2002
Cílem tohoto příspěvku je přiblížit nové jevy, které se objevují v oblasti zabezpečení obrany a bezpečnosti státu, a které zároveň mohou ovlivňovat vývoj a zaměření výzkumu ekonomiky obrany státu a stávají se i výzvou k jejímu dalšímu rozvoji. Tyto nové jevy se objevují v souvislosti s rozpadem bipolárního celosvětového uspořádání po roce 1989 a v souvislosti s událostmi vztahujícími se k teroristickým akcím proti jednotlivým zemím od září roku 2001 až do současnosti.

Činnost zpravodajských služeb je oblastí, která odedávna přitahovala zájem veřejnosti. Utajování informací svým způsobem vedlo v průběhu studené války k tabuizování veškeré zpravodajské činnosti a ztěžování její kontroly. Teprve s odstraněním překážek ve vztazích mezi státy, vytvořením zcela nové politické a ekonomické situace v Evropě a s nástupem demokracie v nových státech NATO, se otevírají možnosti nových pohledů na činnost zpravodajských služeb. Řada osob, především poslanců parlamentu, novinářů a politologů dostala příležitost se blíže seznámit s touto oblasti zpravodajství. Protože se současně zvýšily i možnosti získávání informací v zahraničí o činnosti zpravodajských služeb jiných států, začaly být pro označování určitých činnosti zpravodajských služeb používány pojmy, které se běžně používají především v anglosaských státech. Přitom mají často rozdílný výklad, a proto jsou i u nás také rozdílně vykládány. Příkladem může být všem známý pojem "agent", kterým je v americkém pojetí označován kádrový příslušník zpravodajské služby, ale již v Británii a kontinentální Evropě se jedná o označení osoby jednající ve prospěch zpravodajské služby. Tyto zvláštnosti ale zpravodajci znají a nejsou překážkou jejich spolupráce.

Příspěvek se zabývá oblastí sdílených hodnot organizace, nebo-li organizační kulturou, jejím významem včetně vazby na výkonnost a efektivitu.
Organizační kulturu lze vnímat podobně jako čas. Čas, stejně jako organizační kultura, není vidět, není cítit, nelze jej uchopit, avšak stejně jako organizační kultura, ovlivňuje příliš mnoho

Organizace zaměřené na obranu čelí mnoha výzvám, neboť ve světě globalizace i ty nejúspěšnější zjišťují, že musí být efektivněji připraveny na změny. Účinné řídicí procesy jsou zapotřebí pro zavádění strategií a strategických cílů, stejně jako pro jejich realizaci. Informační technologie zaplavila řídící management daty a vzniklý chaos volá po potřebě změny uvažování.Balanced Scorecard (BSC) je výkonný nástroj, který napomáhá managementu přeměnit vizi a strategii do reality prostřednictvím sledování klíčových ukazatelů výkonnosti a jejich transformací do akčních plánů organizace; BSC zahrnuje soubor strategických map umožňujících zvažovat vzájemné souvislosti. Díky transparentnosti vztahů příčina-následek lze implementovat strategii a sdělovat ji jednotně na všech úrovních organizace.

Tématem této práce je rovina etická. Je samozřejmě možné tvrdit, že k vedení války v Iráku existují postoje, které jsou svým obsahem i formou natolik pragmatické, že není možné téměř vůbec hovořit o jakýchsi etických východiscích, jež by byly teoreticky zakotveny a vytvářely určitou logickou strukturu. Zabývat se takovýmito přístupy není záměrem této práce, ačkoliv na evropské politické scéně je možné jich pravděpodobně najít nemalý počet. [1] Nicméně základní tezí této studie je, že etické zhodnocení situace je v diskuzi o válce v Iráku přítomno intenzivněji, než se na první pohled může zdát, a mělo - ať už přímý či nepřímý - vliv na rozhodování politiků. [2] Článek si neklade za cíl zhodnotit tyto struktury z pohledu jejich legitimity či verifikovatelnosti, a také v této studii není přihlíženo k etické reflexi, která pracovala s fakty, jež nebyly známy před vlastním zahájením války.

Sdružení čs. zahraničních letců 1939-45 * Sdružení zahraničních letců - Východ * Sdružení rehabilitovaných zaměstnanců AČR * Svaz civilní ochrany ČR * Svaz letců ČR * Svaz pomocných technických praporů - vojenských táborů nucených prací ČR * Svaz vojáků v záloze ČR * Svaz vojáků z povolání AČR * Unie armádních sportovních klubů ČR * Vojenská sekce Konfederace politických vězňů * Vojenský klub myslivosti * Zpravodajská brigáda

Ukončení branné povinnosti s sebou nese celou řadu hospodářských aspektů, které musí tvůrce projektu profesionalizace ozbrojených sil vzít v potaz, aby bylo dosaženo výsledků tohoto projektů s co nejvyšší efektivností veřejných prostředků. Jedním z nich je otázka přehodnocení stávajících činností vykonávaných vlastním personálem, zpravidla vojáky základní služby, z pohledu nutnosti zabezpečovat tyto činnosti buď vlastním profesionálním personálem civilním, nebo vojenským, nebo je přepustit dodavatelským subjektům. Logickým důsledkem spuštění projektu profesionalizace ozbrojených sil je potřeba řešení problému privatizace vojenských činností, jenž spojeno s otázkou veřejného podnikání v odvětví obrany.

Terminologie je nezbytnou podmínkou ke zvládnutí a využití všech zkušeností a myšlenek, které se ve všech oborech v obrovské míře nabízejí. Vyspělá terminologie je nutná jak k jejich dokumentování, překládání, tlumočení, tak i k běžné komunikaci. V neposlední řadě je na dobré úrovni odborného názvosloví závislá i možnost použití informačních technologií pro počítačové překládání odborných textů. Cílem tohoto příspěvku je podat informaci o tom, jak se institucionálně řeší problematika vojenské terminologie ve francouzských ozbrojených silách. Tyto informace vycházejí z poznatků a zkušeností získaných při řešení česko-francouzského terminologického projektu (2000-2005).

Ministerstvo obrany České republiky, jako jiné rezorty veřejného sektoru, se nachází v situaci, kdy je třeba uvážlivě hospodařit s prostředky uvolněnými ze státního rozpočtu. Příspěvek v úvodu řeší problematiku vztahu státního rozpočtu a rozpočtu MO ČR, jeho tvorbu a strukturu, to vše v návaznosti na naplňování zásad racionálního ekonomického chování. V druhé části se příspěvek zaměřuje na čerpání (vynakládání) veřejných prostředků ve vojenských zařízeních AČR. Poukazuje na určité nedostatky při realizaci výdajů, které nejsou uskutečňovány v souladu s hospodárným, efektivním a účelným využíváním zdrojů, jak to vymezuje zákon o finanční kontrole ve veřejné správě.

V současné době probíhající reforma ozbrojených sil ČR směřuje ke kvalitativním změnám postavení naší armády ve společnosti. Souběžně dochází ke změnám úlohy armády při plnění národních a aliančních závazků. Pozitivem je, že Koncepce výstavby profesionální armády ČR byla vytvořena správně a již nyní bylo dosaženo některých pozitiv.

Po teroristických akcích v září r. 2001 byla v celém světě věnována velká pozornost možnostem aktivního použití armády v boji proti terorismu, toto ještě více bylo dále realizováno po událostech v Madridu a Londýně a samozřejmě vývojem operace v Iráku a v Afghánistánu. Byla realizována řada odpovídajících organizačních a technických opatření, mezi něž patří např. zvýšení počtu příslušníků sil rychlé reakce, vytvoření speciálních protiteroristických jednotek [1] a jejich vybavení speciálními zbraněmi a technikou, výcvik vojáků v boji proti terorismu, zvýšení výdajů na realizaci uvedených opatření.

Zpracováno podle tří článků uveřejněných v čísle 11/2005 časopisu Armed Forces Journal: Laurent Murawiec, China's Grand Strategy; Eric A. McVadon, The Taiwan problem: Beijing arms for a fight it hopes to avoid; Mary C. Fitzgerald, China plans to control space and win the coming information war.

Bezpečnostní systém je institucionálním nástrojem pro tvorbu a realizaci bezpečnostní politiky České republiky. Působí v rámci státu, ale současně je úzce propojen s NATO a EU a dalšími mezinárodními institucemi, což zabezpečuje jeho kompatibilitu a interoperabilitu s aliančními a ostatními, především evropskými bezpečnostními systémy. Jeho základním cílem je prosazování a ochrana životních, strategických a dalších důležitých zájmů České republiky a zajištění adekvátní a efektivní reakce na bezpečnostní hrozby a z nich plynoucí rizika pro bezpečnost státu.

I po skončení studené války se ve světě nadále válčí. Proběhly desítky konfliktů, které měly, stejně jako předtím, charakter periferních bojů. Zároveň s tím ale došlo ke čtyřem velkým válkám za přímé účasti USA a řady dalších členských zemí NATO. Ty měly charakter mezistátních konfliktů a zároveň patří do kategorie tzv. velkých konfliktů, při kterých je více než tisíc mrtvých. [1] Byly to dvě války v Iráku (Operace Pouštní bouře 1991 a Irácká svoboda 2003), válka NATO proti Jugoslávii (Spojenecká síla 1999) a válka USA v Afghánistánu (Trvalá svoboda 2001). Určitý časový odstup nám dává možnost se nad nimi zamyslet.