Fulltextové hledání

Úspěšné provedení vojenské operace vyžaduje intelektuálně rigorózní, jasně rozčleněný a empiricky založený rámec chápání faktů, a zejména jejich souvislostí, což s sebou přináší výhodu pro ozbrojené síly dané země a jejím pravděpodobným partnerů. Tento rámec je nezbytně nutný pro řešení konfliktu a společný základ jeho pochopení se nazývá doktrínou.
Security and Stabilization: The Military Contribution, vydalo Development, Concepts and Doctrine Centre, MOD, Shrivenham, Swindon, Wiltshire SN6 8RF, 2009, 244 stran.

Cílem tohoto článku je shrnout vývoj transformace vzdělanostní struktury důstojnického sboru v Armádě České republiky (AČR) a nastínit možnosti pro případnou transformaci systému získávání důstojníků ve vztahu k výše zmíněným změnám. Článek reaguje na diskuzi k problému vojenského vysokého školství otevřenou rektorem Univerzity obrany na konferenci 20 let transformace vojenského školství, která se konala ve Vyškově ve dnech 30. - 31. 3. 2010. Přes závažnost faktů prezentovaných v článku si oba autoři uvědomují, že případné řešení problému přípravy nižších důstojníků ve vlastních zařízeních si vyžaduje podrobnější sociologický výzkum problému a věří, že na základě tohoto článku by takový výzkum mohl být proveden některým z renomovaných výzkumných pracovišť v České republice.

Ozbrojené síly vedou své aktivity v závislosti na podmínkách daných specifickým operačním prostředím. Operační situace může vyžadovat vedení boje vysoké intenzity, protipovstalecké aktivity, činnosti spojené s vynucováním či posilováním míru, případně jsou řešeny úkoly humanitární pomoci obyvatelstvu. Kombinace těchto aktivit zvyšuje komplikovanost situace, v níž vojska působí. V průběhu procesu plánování musí moderní velitel a jeho plánovači zvažovat nepřeberné množství faktorů, majících vliv na správnou formulaci variant činností k nasazení vojenské síly, pro naplnění stanovených vojenských a politických cílů operace. Vojenské aktivity, kterým na této cestě po staletí dominovala zejména bojová činnost, se postupně stávají komplexnějšími, co se týče jejich vztahu k danému operačnímu prostředí. Velitelé mnohem častěji musí čelit otázkám typu "Jak budeme vést operaci v těchto podmínkách a tomto prostředí?"

Není náhoda, že výrazy "3E" se citují téměř ve všech dokumentech i mediích. Řada vedoucích zaměstnanců rezortu MO je užívá, avšak některé výstupy jejich běžné činnosti a rozhodování v rámci své působnosti nás často přesvědčují, že jim klíčová podstata "3E" buď není úplně známa, či ji neumí dostatečně realizovat v praxi. Svědčí o tom příklady z citací v různých koncepčních materiálech, plánovacích dokumentech, článcích vojenských časopisů, příklady nesystémového přístupu při reorganizacích, neuplatňování zásad 3E při procesu plánování a rozpočtování a zejména při hodnocení jejich výsledků a celé řady dílčích rozhodnutí při řízení a velení na různých stupních.

Vztahy s Ruskou federací jsou jednou z klíčových otázek politiky Severoatlantické aliance od chvíle, kdy se Rusko před téměř dvaceti lety stalo nástupnickým státem Sovětského svazu, jehož existence oficiálně skončila v posledním prosincovém dni roku 1991. Jsou to přitom vztahy komplikované, mnohdy stále zatížené dědictvím studené války, v nichž se prolínají vzájemné obavy ale i potřeba společně čelit společným bezpečnostním hrozbám. Tento protikladný charakter vztahů je přitom v posledních letech ještě zvýrazněn rozdílnými přístupy jednotlivých členských států NATO k Rusku. I přes svojí zkratkovitost, zde může platit proslulé dělení na "starou" a "novou" Evropu jehož autorem je bývalý americký ministr obrany Donald Rumsfeld.

Známý a renomovaný autor Jan Eichler, pracovník Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, vydal po monografii Terorismus a války na počátku 21. století další, v názvu uvedenou publikaci o mezinárodní bezpečnosti v době globalizace. Navazuje jí mj. tematicky na knihu, která vyšla v nakladatelství AVIS Ministerstva obrany pod názvem Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století a byla určena jen pracovníkům tohoto rezortu. [1]
Jan EICHLER. Mezinárodní bezpečnost v době globalizace. 1. vyd., Praha: Portál, 2009, 327 s., ISBN 978-80-7367-540-0

Transformace odvětví obrany a ozbrojených sil je jedním z důsledků změn obranné/vojenské politiky státu a jedním z výsledků její realizace. V případě České republiky byl základ této transformace položen v letech 1990 až 1992. Účinná realizace obranné/vojenské politiky spojená s transformací ozbrojených sil se však v České republice dlouhodobě potýká s dvěma problémy: malou stabilitou vládnutí, která oslabuje postavení ministra obrany vůči ozbrojeným silám, a nevhodný koncept řízení zdrojů, který podporuje krátkodobé cíle činnosti ozbrojených sil na úkor dlouhodobého rozvoje.

Počátkem srpna tohoto roku byl ministrem obrany Alexandrem Vondrou avizován záměr vytvořit "Bílou knihu obrany", což by měl být dokument stanovující jasnou vizi zajištění obrany pro příští léta. Při této příležitosti mohou být zajímavé a poučné poznatky z nedávné minulosti, kdy se i v ČR objevovaly snahy o vytvoření dokumentu charakteru "Bílé knihy obrany". Neméně poučný je také pohled na význam a obsah bílých knih nebo obdobných dokumentů, které zveřejňuje celá řada evropských i mimoevropských zemí.

Alokace zdrojů patří ke klíčovým problémům řízení zdrojů. Tento problém se stal předmětem reformních snah vrcholového managementu rezortu ministerstva obrany již počátkem 90. let minulého století. První pokusy reformovat systém řízení zdrojů byly spojeny s úsilím o zavedení řízení rezortu ministerstva obrany na základě metody řízení podle cílů. Pokus o zavedení metody řízení podle cílů byl vystřídán novým reformním počinem, a to tentokráte projektem nazvaným "systém plánování, programování a rozpočtování". Trvalo celých deset let, nežli byl tento systém v roce 2004 oficiálně zrušen rozkazem ministra obrany. V současné době stojí rezort obrany před novou výzvou - zaváděním cílově orientovaného rozpočtování. Zvládne ji, nebo čeká cílově orientované rozpočtování obdobný osud jako tomu bylo u předchozích reformních snah o alokaci zdrojů? Autor se v článku pokouší k cílově orientovanému rozpočtování prezentovat několik poznámek.

Řízení rizik, zvládání rizik, ovlivňování rizik či minimalizace rizik a další podobné pojmy jsou v současné době stále více používány a skloňovány v nejrůznějších podobách a souvislostech. Každá organizace nebo podnik čelí v rámci svého působení nebo v oblasti svého podnikání rizikům, které mohou vést ke snížení hodnoty organizace, případně až k jejímu ochromení nebo úplnému zničení. Proto se každý manažer snaží negativnímu působení těchto rizik předcházet a v případě, že již došlo k jejich působení, tak alespoň snížit jejich dopad na nejnižší možnou míru. V případě strategické úrovně naplňování cílů organizace se pak řízení rizik jeví jako existenční nutností a životním zájmem každé organizace. Proto můžeme říci, že řízení rizik v současné době zažívá oprávněný rozvoj a přitahuje pozornost všech významných manažerů, neboť s jeho využitím je možné předcházet ztrátám a škodám velkého rozsahu, které mohou mít pro organizaci až fatální následky.

Podpora reforem bezpečnostních sektorů je novou koncepcí Evropské unie (EU) v bezpečnostní oblasti, která dále rozšiřuje soubor civilních a vojenských kapacit EU určených k podpoře komplexních přístupů k řešení a předcházení krizí.

Nová strategická koncepce NATO je pouze odrazovým můstkem pro otevřenou diskusi o širokém spektru bezpečnostních problémů. Východiskem v podmínkách ČR by mělo být stanovisko představitelů politických stran na otázky dalšího rozvoje Aliance. Autor se ve svém příspěvku zabývá historickými souvislostmi některých problémů, kterými se Aliance v současné době zabývá. Zároveň představuje některé nové hrozby a problémy, které vyvstávají v současné době a které budou v budoucnu stále akutnější: kybernetické hrozby, energetická bezpečnost, proliferace ZHN, stabilizační a rekonstrukční mise, operace mimo severoatlantický prostor, teritoriální obrana, další rozšiřování Aliance nebo rozvoj partnerské spolupráce. Zároveň upozorňuje na implikace teto diskuse na bezpečnostní a obrannou politiku ČR.

Cílem zkoumání vývoje rezortní logistiky AČR bylo prokázat, zda v podmínkách měnících se koncepcí byla vytvořena odpovídající organizační struktura, fungující mechanismus logistické podpory, který zainteresoval a motivoval k racionálnímu využívání hodnot. Účelem transformací rezortu MO bylo dosáhnout změny financování, zavádění rozvojových programů, ale také změny struktury, aby se AČR stala plně kompatibilní s armádami členských států NATO a mohla úspěšně plnit nadnárodní úkoly v rámci evropských bezpečnostních struktur. Na všech úkolech se bezprostředně podílela logistika AČR. Ve sdělení jsou prezentovány výsledky studia podkladů související s dlouhodobým pozorováním, jejichž sledování se jevilo jako významné zhodnocení možnosti zajištění cílené změny v přístupu k tak zásadním otázkám, jako je vývoj instituce v rámci rezortu MO. Poslední tvorba organizační struktury na základě "organizačních změn v AČR" v roce 2010 není předmětem sdělení.

Výzkumy veřejného mínění, ať již v oblasti politické, hospodářské či kulturní, se staly po roce 1989 nedílnou součástí poznávání života společnosti. Mimo jiné zprostředkovávají informace o postojích a názorech občanů na aktuální otázky veřejného života, poskytují zpětnou vazbu například pro decizní sféru, a také umožňují sledovat vývoj názorů ve společnosti v delším časovém horizontu.

Příspěvek na základě vymezení podstaty vojenského keynesiánství pojednává o problému rozporného vnímání vlivu vojenských výdajů na ekonomický růst. Hlavní pozornost je věnována analýze uplatňování politiky vojenského keynesiánství jako jednoho z nejvýznamnějších faktorů posilování ekonomických pozic a vojensko-politického vlivu vojenskoprůmyslových komplexů vyspělých zemí světa. Ve stati jsou v nezbytném rozsahu prezentovány současné přístupy k vymezení podstaty a úlohy vojensko-průmyslových komplexů a v případě intenzifikace vojenského keynesiánství je poukázáno na nebezpečí militarizace ekonomik a společenského života.

Loni uplynulo šedesát let od založení Organizace Severoatlantické smlouvy a deset let od našeho vstupu do ní. Jako hlavní příčina rozšíření NATO, zprvu o tři země visegrádské čtyřky a následně i o Slovensko, se zejména uvádí, že bylo nutné z geopolitického hlediska efektivním způsobem vyplnit bezpečnostní vakuum ve střední a později i ve východní Evropě. Obecně poté rozšířit obranné společenství o země sdílející hodnoty svobody, demokracie, tržní ekonomiky a dodržování lidských práv. Členství těchto zemí přispělo i ke kodifikaci kritérií přijetí dalších států do Aliance. [1] Nyní tato organizace stojí před závažným úkolem zpracovat po deseti letech novou strategickou koncepci.

V květnu 2010 byl v USA zveřejněn nový doktrinální dokument nazvaný Národní bezpečnostní strategie 2010 (NSS 2010). Jeho hlavní rámec vymezil přímo prezident Obama, když mu ve svém úvodu dal název "Strategie národní obnovy a celosvětového vedení". Tento článek je rozdělen do dvou částí. První část se zabývá doktrinálními dokumenty, které schválila administrativa 43. prezidenta USA, prezidenta George W. Bushe. Vysvětluje je především jako reakci na teroristické útoky dne 11. 9. 2001 a jako přípravu na vojenský úder proti Saddámovu Iráku. Druhá část článku se zabývá dokumenty, které schválila administrativa 44. prezidenta USA, Baracka Obamy, a které vyznívají jako kritické přehodnocení předchozího přístupu, zejména pak jako odklon od přeceňování významu vojenské síly a od unilateralismu.

Implementace vyhlášky Ministerstva financí č. 415 ze dne 20. listopadu 2008, kterou se stanoví rozsah a struktura podkladů pro vypracování střednědobého výhledu státního rozpočtu, vyžaduje, aby rozpočet kapitoly Ministerstva obrany byl sledován a vyhodnocován po cílech. Cíl se tak stane specifickým ukazatelem rozpočtu kapitoly MO, na který se budou vyžadovat finanční zdroje. V tomto kontextu řeší následující příspěvek zavedení cílově orientovaného rozpočtování do problematiky ročního plánování.

Teorie lidského kapitálu tvoří dnes základ moderní ekonomie. S její pomocí jsou vysvětlovány takové jevy, jako jsou rozdíly v platech/mzdách zaměstnanců podle jejich věku, dosaženého vzdělání nebo podle rozdílů v profesích. [4, s. 188-189] Tato teorie předpokládá, že jednotlivec během svého života svým vzděláváním a výcvikem a získáváním zkušeností zhodnocuje svůj lidský kapitál, za který je odměňován v zaměstnaneckém poměru. Článek se zabývá aplikací teorie lidského kapitálu v ozbrojených silách České republiky. Aplikace je vztažena k motivaci vojáka z povolání k opouštění služebního poměru, formování věkové struktury ozbrojených sil na základě individuálních platových křivek a automatické optimalizaci personálních nákladů na základě aplikace kariérního řádu.

Rozšiřování NATO a EU o nové členy iniciovalo zvyšování požadavků na jazykovou úroveň obyvatel všech členských států obou organizací. Intenzivní politické, vojenské, obchodní a kulturní kontakty mezi zeměmi se stávají hnací silou pro rozvoj komunikativních dovedností v cizím jazyce, které jsou nezbytným předpokladem pro úspěšnou orientaci na evropském i světovém trhu práce a podmínkou kariérního růstu obyvatel vyspělých zemí.

Zpravodajská služba ze své definice pracuje s informacemi, jejich chybná analýza přitom snadno zhatí funkci celého orgánu. Článek představuje šest hlavních metod používaných při zpravodajské analýze, včetně pokročilejších, které se chybám při práci s informacemi snaží předejít jejich vhodným strukturováním. Studie zároveň zkoumá, jaký způsob uvažování (indukce, dedukce, abdukce) jednotlivé metody využívají. Závěry studie staví indukci na pozici nejužitečnějšího způsobu usuzování ve zpravodajské analýze.

Cílem práce je analýza současného stavu procesu stravovacích služeb, definování možných hrozeb vzniku škody, poškození, zničení, ztráty případně jiného nezdaru a přiblížení systémového přístupu k řízení rizik. Byla provedena identifikace rizik a sestaven katalog rizik. Identifikovaná rizika byla podrobně analyzována a byla zpracována do mapy rizik v procesu stravovacích služeb rezortu Ministerstva obrany České republiky. Byl vytvořen manuál řízení rizik, na jehož základě mohou být přijata opatření k vyloučení, minimalizaci vzniku nebo snížení nežádoucího dopadu rizik.

Cílem článku je ukázat na některé skutečnosti a souvislosti spojené s použitím ženijních sil a prostředků při realizaci ženijních opatření ochrany vojsk a ženijních opatření k zabezpečení přesunů vojsk v mírových operacích, uvést deklarované cíle výstavby a požadované schopnosti ženijního vojska AČR, charakterizovat zvláštnosti zabezpečení pohybu a ochrany vojsk v soudobých nebojových operacích,naznačit možné přístupy k řešení návrhu metodiky činnosti důstojníka štábu ženijní specializace ve vztahu k ženijním opatřením k zabezpečení pohybu a ochrany vojsk.

Článek se zabývá některými aspekty zpravodajské analýzy, které mají velmi často vliv na kvalitu výsledné zpravodajské informace, zpracovávané pro uživatele. Zabývá se nejen úvahami o analytickém myšlení, ale i požadavky na analytika a s využitím zkušeností autora poukazuje na roli všech zúčastněných osob, podílejících se na zpracování informací. V závěru rozebírá problematiku řízení analytického týmu. Cílem článku je upozornit na složitost práce analytika či analytického týmu, která není vždy doceňována uživatelem informací.

Armáda České republiky, stejně jako všechny ostatní subjekty samostatně hospodařící, je nucena řešit otázku pořizování majetku a služeb. Posláním této nákupní neboli akviziční činnosti je zajistit potřebné hmotné i nehmotné vstupy pro samotnou existenci, provozuschopnost a realizaci vytýčených cílů. Akviziční činnost je tak pro AČR stejně prioritní, jako je tomu v jakékoliv jiné organizaci.

Je všeobecně známo, že spolehlivost jakéhokoli systému je dána spolehlivostí jeho nejslabšího článku. Nejinak je tomu u bezpečnostních systémů, v nichž je tímto prvkem lidský činitel. Systematické vzdělávání a příprava občanů v předmětné oblasti (a to nejen vojáků a policistů) je jedním z předpokladů trvalého zajišťování bezpečnosti jednotlivce i celé společnosti. Že se nám to nedaří v celém systému vzdělávání, o tom se můžeme přesvědčit téměř na každém kroku, nejen u naší mládeže, ale i u dospělých jedinců, kteří však již často zaujímají odpovědná místa ve státní správě i samosprávě. Autor v tomto příspěvku navázuje na článek uveřejněný ve Vojenských rozhledech 4/2006 vtahující se k optimalizaci bezpečnostního systému státu.

Kdo byl přesvědčený, že dosavadní vnitřní, zahraniční a bezpečnostní politika Spojených států se stejně jako mateřská letadlová loď [2] jen tak lehce neotočí, může být spokojen alespoň s jedním - Barack Obama povzbudil naděje do budoucnosti a zlepšil pohled na USA orientující se po jeho nástupu více na výhody multipolárního světa a multilaterální a multikulturní politiku.

Příspěvek se zabývá vztahem mezi politickým extremismem a vojáky ozbrojených sil České republiky z pohledu vojenského personálu. Je v něm konceptualizována hrozba přítomnosti extremistů armádě ve vztahu k demokratickému politickému režimu. Po uvedení problematiky následují metodologie, výsledky a interpretace výzkumné sociologické sondy, která byla uskutečněna v únoru a březnu 2009 v některých vojenských útvarech AČR. Jako rizikové by měly být hodnoceny zvláště informace o kontaktech s extremisty v armádě a informace o velmi rozdílných postojích ve vztahu k důležitosti tématu "extremismus v armádě".

Rozhodování představuje jednu ze základních aktivit manažerů v každé společnosti. Rozhodování je chápáno jako základ a samotné jádro řízení. Rozhodování je nedílnou složkou všech manažerských funkcí. Nejvýznamnější realizace rozhodování spočívá v plánování. Plánování a plánovací procesy jsou založeny na podstatě rozhodovacích procesů. Plánování na nejvyšších úrovních, tedy strategické plánování ovlivňuje nejvýznamněji samotnou efektivitu, hospodárnost a účelnost organizací. Rozhodování této úrovně zásadním způsobem pak ovlivňuje samotnou kvalitu a dosažený výsledek organizace či společnosti, případně může být hlavní příčinou neúspěchu, nebo slabé výkonnosti, efektivnosti a nízké hospodárnosti dané organizace v dlouhodobém horizontu.

V práci jsou uvedeny výsledky specifického výzkumu Univerzity obrany v oblasti ekonomiky provozu a technologie malé pekárny. Prioritou je výzkum zabezpečení misí AČR vlastními pekařskými výrobky ve srovnání s jiným způsobem zabezpečení. Jsou uvedeny technické a technologické možnosti výroby chleba. Zkoumání zahrnuje rozbor moderních technologií, přístrojového vybavení pekáren a navržených konvenienčních surovin a ověřuje vhodnost výrobků chemicky, mikrobiálně a senzoricky. Hodnotí nákladovost výroby a srovnává se stávajícími způsoby jejich zabezpečení. Potvrzuje hypotézu, že v kontejnerové pekárně lze efektivně zajistit výrobu.