Fulltextové hledání

Cílem článku je: charakterizovat některé aspekty spojené s tvorbou doktríny "Použití pozemních sil v operacích" z pohledu zpracovatelů za ženijní vojsko; uvést požadavky na rozsah a obsah textu doktríny vyplývající z dosažené úrovně poznání základních aliančních dokumentů zabývajících se ženijní problematikou, jako jsou např. MC 0560, AJP-3-12(A), ATP-52(B), včetně názvosloví; vyvolat diskuzi v rámci odborné veřejnosti AČR k otázkám, které v této souvislosti vystupují do popředí, jsou nejen pro ženijní vojsko aktuální a na které je nutné hledat odpovědi, dohodnout se na způsobu jejich řešení, obsahu, rozsahu a formě zapracování do textu doktríny.

NRF jsou vojenské síly nové generace, složené z technologicky vyspělých, flexibilních, nasaditelných, interoperabilních a udržitelných sil, které zahrnují prvky pozemních, vzdušných a námořních sil, a jež jsou připraveny rychle se přemístit tam, kde je jich zapotřebí, s cílem odstrašit, narušit, znemožnit a odrazit jakýkoliv útok vedený proti členským státům NATO, včetně útoků teroristických. [1]

V souvislosti s přípravou aktualizované Bezpečnostní strategie 2011 a Bílé knihy o obraně se v případě předpokládaného vývoje bezpečnostního prostředí uvádí jako jeden z jeho důležitých faktorů růst vlivu a ambicí nových globálních a regionálních aktérů. Tomuto problému je nutné věnovat patřičnou pozornost. Je totiž zřejmé, že v následujících deseti dvaceti letech bude pokračovat zásadní transformace celého mezinárodního systému, který se vytvářel zhruba od třetí třetiny 19. století. Realitou jsou dnes čtyři hlavní globální mocenská centra: Severní Amerika (Spojené státy a Kanada), EU, Čína a Japonsko.

V nové strategické koncepci Severoatlantické aliancez roku 2010 jsou jako nejvážnější bezpečnostní hrozby označeny raketové útoky, šíření jaderných zbraní, terorismus, pirátství a nově kybernetické útoky. Možná bychom mohli přidat neřízenou migraci, zvláště jako důsledek tzv. arabské krize. Po útoku na estonskou elektronickou síť provedeném nejspíš Rusy a po osmnáctiminutovém ovládnutí světové internetové sítě pro změnu Číňany se tzv. kyberválka stala realitou. I když jde stále o hypotézy, věrohodnost podobných zpráv je aproximativní. Tento text prezentuje a syntetizuje vybrané informace zvláště týkající se bezpečnosti a bezpečnostního prostředí, které byly nejfrekventovaněji publikovány v českých sdělovacích prostředcích, tj. v denících, časopisech, rozhlasu a v televizi, a také na některých serverech; informace jsou uváděny v koncentrované podobě a převážně ě publicistickým stylem. Zároveň se pokouší i o určité zobecnění těchto informací.

Před dvaceti lety jsme se nejen "navrátili do Evropy", ale také začali usilovat o své místo v transatlantickém společenství, které pro nás symbolizovalo především členství v Severoatlantické alianci. Z časového hlediska se nám to podařilo za poměrně krátkou dobu deseti let. S odstupem dalších deseti let se ale zdá, že jsme v březnu 1999 vlastně vstupovali do ještě svým způsobem "starého NATO" omlazeného o tři středoevropské členy. Jeho skutečný přerod začal až záhy po našem vstupu vojenskou operací v Jugoslávii, která fakticky odstartovala kaskádu změn v postavení, cílech a úkolech této nejsilnější vojenskopolitické organizace ve světě.

Balabán, M., Stejskal, L. a kol. Kapitoly o bezpečnosti. Karlova univerzita v Praze, druhé, upravené a rozšířené vydání (1. vydání 2007). Praha: nakladatelství Karolinum, 2010, 484 stran, ISBN 80-246-1863-0.

Svévolná kontaminace potravin za účelem terorismu je reálnou a aktuální hrozbou, přičemž úmyslná kontaminace potravin v jednom místě může mít zdravotní důsledky po celém světě. Tento článek reaguje na fakt, že chemické, biologické nebo radioaktivní látky by mohly být zneužity tak, aby poškodily civilní obyvatelstvo, a že právě potraviny by mohly být prostředkem pro rozšiřování takových látek. Jeho cílem je poskytnout čtenáři stručné informace o agroterorismu a potravinovém terorismu jako o možných formách terorismu. Článek čerpá z volně dostupných informačních zdrojů a neklade si za cíl být vyčerpávajícím pojednáním o daném tématu.

Dne 17. dubna 2007 Rada bezpečnosti OSN jednala o politických a bezpečnostních důsledcích změny klimatu, tj. o geofyzikálním fenoménu velmi vzdáleném od tradičních témat mezinárodní bezpečnosti. Skeptikové označili jednání za neodůvodněné odchýlení od naléhavějších problémů a tvrdili, že změna klimatu má být přenechána klimatologům. Jejich názor však nesdílí stále větší počet vlivných politiků a odborníků, kteří jsou přesvědčeni, že nezmírnění změny klimatu bude mít vážné důsledky pro globální bezpečnost.

Jestliže hovoříme o lidských zdrojích použitelných pro zabezpečení požadavků souvisejících s řešením krizových stavů a obranou státu, musíme tyto stavy především definovat. Mezi krizové stavy zahrnujeme stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav.

Příspěvek nabízí pesimistickou vizi sociálně ekonomické situace na území České republiky v polovině 21. století ve smyslu "worst case scenario". Jde o kvazi-expertní heuristickou úvahu vycházející z intuice autora a kontroverzních hypotéz; předpokládá nulovou pasivní variantu pokračování současného trendu při absenci řízeného vlivu okolí. Aktuálně to je diskuze k deklarovanému pokračování výzkumného prognostického projektu, nastíněného v "Bezpečnost v roce 2020 s výhledem do roku 2050" [1], jehož dosavadní obsah je úsměvně optimistický, kde predikovaná budoucnost sleduje nereálnou reprodukci současného světa.
Práce byla uskutečněna za finanční pomoci Grantové agentury Akademie věd ČR - reg. č. grantu IAA711680701 "Bezpečnostní rizika v procesu posuzování vlivu na životní prostředí".

Hrozba použití zbraní hromadného ničení není jen nějakým historickým strašákem, ale je v současném neklidném světě hrozbou stále aktuální. Při lokálních válečných konfliktech a při teroristických útocích již byly a stále mohou být použity chemické zbraně, biologické zbraně, obecně toxické látky a v těch nejhorších scénářích i jaderné zbraně. Z těchto důvodů má kolektivní ochrana osob před účinky zbraní hromadného ničení stále svůj nesporný význam. V tomto článku se budeme zbývat novými pohledy na kolektivní ochranu osob v bojových a logistických mobilních prostředcích pozemních sil.

Alianční organizace pro výzkum a technologie - RTO (Research and Technology Organization) zastřešuje šest technických panelů. [1] Panel systémových analýz a studií - SAS (System Analysis and Studies) má ve svém portfoliu dlouhodobou vědeckou studii (LTSS - Long Term Scientific Study) Joint Operations 2030 (JO2030), která byla uskutečňována po dobu tří let na žádost tzv. konference ředitelů národního vyzbrojování CNAD (Conference of National Armaments Directors). Co studie přinese, jaké předběžné poznatky vyplývají z účasti v tomto projektu, k jakým podnětům studie vybízí v podmínkách rezortu obrany, to je tématem tohoto článku. Cílem je přiblížit metodologii studie a objasnit proces jejího zpracování. Článek má informativní charakter a shrnuje některé předběžné poznatky a doporučení.

Příspěvek na základě vymezení podstaty vojenského keynesiánství pojednává o problému rozporného vnímání vlivu vojenských výdajů na ekonomický růst. Hlavní pozornost je věnována analýze uplatňování politiky vojenského keynesiánství jako jednoho z nejvýznamnějších faktorů posilování ekonomických pozic a vojensko-politického vlivu vojenskoprůmyslových komplexů vyspělých zemí světa. Ve stati jsou v nezbytném rozsahu prezentovány současné přístupy k vymezení podstaty a úlohy vojensko-průmyslových komplexů a v případě intenzifikace vojenského keynesiánství je poukázáno na nebezpečí militarizace ekonomik a společenského života.

Styl řízení představuje způsob činnosti velitele-manažera charakterizující postupy jeho rozhodování a zvolené metody dosahování vytyčených cílů v konkrétních podmínkách organizace. Lidé při plnění svých pracovních úkolů reagují podle způsobu, jak je s nimi zacházeno. Uplatňování jednotlivých stylů vedení patří mezi nejdůležitější atributy práce velitel-manažera. Zejména nový velitel-manažer se velmi často na základě mýtů a mylných představ dopouští zásadních chyb ve vedení lidí při nástupu do praxe. Cílem článku proto je poukázat na chyby, kterých se nejčastěji dopouštějí mladí velitelé po nástupu do praxe.

Kdo byl přesvědčený, že dosavadní vnitřní, zahraniční a bezpečnostní politika Spojených států se stejně jako mateřská letadlová loď [2] jen tak lehce neotočí, může být spokojen alespoň s jedním - Barack Obama povzbudil naděje do budoucnosti a zlepšil pohled na USA orientující se po jeho nástupu více na výhody multipolárního světa a multilaterální a multikulturní politiku.

Známý a renomovaný autor Jan Eichler, pracovník Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, vydal po monografii Terorismus a války na počátku 21. století další, v názvu uvedenou publikaci o mezinárodní bezpečnosti v době globalizace. Navazuje jí mj. tematicky na knihu, která vyšla v nakladatelství AVIS Ministerstva obrany pod názvem Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století a byla určena jen pracovníkům tohoto rezortu. [1]
Jan EICHLER. Mezinárodní bezpečnost v době globalizace. 1. vyd., Praha: Portál, 2009, 327 s., ISBN 978-80-7367-540-0

Loni uplynulo šedesát let od založení Organizace Severoatlantické smlouvy a deset let od našeho vstupu do ní. Jako hlavní příčina rozšíření NATO, zprvu o tři země visegrádské čtyřky a následně i o Slovensko, se zejména uvádí, že bylo nutné z geopolitického hlediska efektivním způsobem vyplnit bezpečnostní vakuum ve střední a později i ve východní Evropě. Obecně poté rozšířit obranné společenství o země sdílející hodnoty svobody, demokracie, tržní ekonomiky a dodržování lidských práv. Členství těchto zemí přispělo i ke kodifikaci kritérií přijetí dalších států do Aliance. [1] Nyní tato organizace stojí před závažným úkolem zpracovat po deseti letech novou strategickou koncepci.

Cílem článku je poukázat na problematiku tzv. hybridizace v případě organizace "Al-Ká'ida v islámském Maghrebu" (AQIM) s ohledem na možné bezpečnostní implikace pro Evropu. Proces vzájemného prolínání a působení více druhů nestátních aktérů využívajících násilí lze dle autora identifikovat jak v napojení na pašerácké kriminální skupiny v pásmu Sahelu, tak na základě obvyklého modu operandi při únosech, které se staly jedním z hlavních zdrojů finančních příjmů skupiny. Ačkoliv je hrozba útoku AQIM v Evropě v dohledné době minimální díky sérii úspěšných zákroků evropských bezpečnostních složek, konvergence se skupinami organizovaného zločinu může v dlouhodobém horizontu skupině výrazně dopomoci ke znovuobnovení evropské operační sítě své předchůdkyně GSPC. [1]

Velitelsko-štábní cvičení EU MILEX je metoda odborné přípravy velitelského sboru a štábů (na vojensko-strategické a operační úrovni) v plánování, organizaci, přípravě a vedení operačních aktivit, velení vojskům a řízení činnosti mnohonárodního společného expedičního (operačního) uskupení nasazeného pro řešení krizové situace formou vedení expediční operace. Na základě Plánu cvičení EU na období let 2008-2012 bylo ve dnech 17. 6.-26. 6. 2009 provedeno dvojstupňové velitelsko-štábní cvičení EU OHQ LARISSA a EU FHQ NEAPOL pod kódovým označením MILEX 09. Zkušenosti a poznatky, které byly získány v průběhu tohoto cvičení, jsou následně popsány a rozebrány v tomto článku a předloženy k seznámeni a posouzení široké vojensko-odborné veřejnosti.

Od počátku devadesátých let minulého století působily kontingenty Armády České republiky v mnoha zahraničních misích a v mezinárodních sestavách koaličních vojsk. Geografické zabezpečení těchto kontingentů a misí je důležitou součástí vojensko-odborné působnosti geografické služby AČR (GeoSl AČR). Velmi zajímavý popis této širší veřejnosti více méně neznámé aktivity AČR podává následující přípěvek.

Současná situace v Afghánistánu dává často vzniknout otázce, proč je v této zemi situace taková, jaká je. Běžná mainstreamová média nám Afghánistán ukazují často zkresleně, jako "zemi plnou teroristů a nekultivovaných barbarů, kteří chtějí zničit a zabít vše západní", nebo naopak zemi plnou "nevinných obětí, které jsou masakrovány americkými okupanty". Abychom si mohli udělat skutečný obrázek o situaci a dovedli na otázku odpovědět, měli bychom znát alespoň některá základní fakta.

Osud zařadil Františka Moravce ke generaci našich dědů a otců, kteří jsou a budou obdivováni i zatracováni za své činy a rozhodnutí, jež učinili v nejlepší víře, že je žádá doba i prospěch národa a státu. František Moravec nepatřil k těm, kdož šli s proudem okolí a času, nýbrž k oné skupině osobností československého státu, která se pokoušela jeho osudy zvládnout a usměrnit tam, kde předpokládala jeho větší bezpečnost, vnitřní stabilitu a prosperitu, aniž by opouštěla hodnoty a ideály demokratické společnosti.

V České republice se dosud vedou politické i odborné spory o to, jakým způsobem postupovat vůči nepřátelům demokracie, tj. vůči politickým extremistům. Ovšem i o to, koho takto označit, neboť tím ho vyřazujeme z politického boje a můžeme proti němu použít mocensko-právní prostředky. Opatření vůči politickým extremistům napomáhají stabilizovat formu politického režimu, protože chrání jeho základní normy a hodnoty. V tomto ohledu se potom protiextremistická politika stává součástí bezpečnostní politiky demokratického státu, která zahrnuje celý soubor opatření sledující zajištění národní bezpečnosti. Dlužno dodat, že veřejnost není zatím dostatečně a pravidelně informována o této problematice, neboť do centra mediální pozornosti se političtí extremisté dostávají buď ve spojitosti s výsledky voleb, s násilnými útoky mladých neofašistů vůči lidem tmavší pleti, nebo naopak se zásahy státních bezpečnostních složek vůči nim.

Portrét plukovníka Nitsche se trochu vymyká z obvyklé řady uveřejňovaných personálií, avšak na druhé straně dostatečně vypovídá o praktikách bývalého Vojenského obranného zpravodajství (OBZ), kterým se v poslední době nevěnuje příliš pozornosti. Přece jen, od té doby nás dělí dobré půlstoletí ...

S tvrzením, že první čečenská válka skončila pro ruskou armádu naprostou blamáží, dnes souhlasí téměř všichni, nezávisle na tom, k jaké ze stran v průběhu konfliktu patřili. Ovšem tyto události se staly již před více než deseti lety. Nabízí se proto legitimní otázka: Vzala si ruská armáda z čečenské katastrofy ponaučení? Je schopna opustit staré, pro gerilovou válku nevhodné operační postupy a vyvinout nové, odpovídající realitě možných hrozeb? Odpověďmi na tyto a ještě některé další otázky se bude zabývat následující práce, jako podklad k tomu bude sloužit srovnání způsobu vedení operací ruské armády v první (1994-96) a druhé (1999- ) čečenské válce.

Před téměř šedesáti lety byly v Československu zřízeny na základě "zákona" č. 247 ze dne 25. října 1948 první tzv. tábory nucené práce. V roce 1949 vzniklo dalších 27 táborů (zároveň sedm zrušeno). Do TNP byly přikazovány osoby bez soudního projednání "přikazovacími komisemi" krajských národních výborů, až do 1. srpna l950, tzn. do zrušení zákona č. 247/1948 Sb. Poté mohl být podle § 12 trestního zákona správního č. 88/1950 Sb. trest odnětí svobody od tří do čtyřiadvaceti měsíců vykonán v TNP, a to opět na základě rozhodnutí trestní komise okresního, případně krajského národního výboru. Prošly jimi tisíce nevinných občanů, přibližně 23 000, pro něž to byl hluboký zásah do života i života jejich rodin. Přesto se nenaplnila očekávání funkcionářů o 30 000 přikázaných osob, a tedy "levných" pracovních sil z "třídních nepřátel".Mezi nimi má zvláštní postavení tábor nucených prací Mírov (TNP Mírov), určený k likvidaci armádních důstojníků a rotmistrů nepoddajných komunistickému režimu. Nebyli v něm uvězněni pouze příslušníci armády, kteří bojovali za druhé světové války na západní frontě, ale i ti, co se do vlasti vrátili z východu. Nebyl táborem pracovním, byl to v podstatě tábor likvidační. Zpočátku se nepracovalo vůbec, později jen velmi málo. Osoby sem zařazené měly zostřený dozor z ozbrojených příslušníků StB, kteří se označovali jen krycími jmény.

Manipulace informace a zvláště dezinformace hrají velkou úlohu v současných konfliktech. Moderní války jsou především válkami psychologickými. Dezinformace je strategií a je součástí výzbroje psychologické války, která podporuje ofenzivní a nepřímé strategie.

Tento článek se zabývá problematikou Gardnerova socio-vzdělávacího modelu a úlohy motivace, jakožto významného faktoru při studiu cizích jazyků. Motivace je zde rozdělena do dvou základních typů: integrativní a instrumentální. Integrativní motivace má podobu pozitivního přístupu studenta ke skupině mluvící cílovým jazykem ve snaze integrovat se do této skupiny. Instrumentální motivace zdůrazňuje cíl získat určité sociální či ekonomické ocenění prostřednictvím znalosti cizího jazyka, což reprezentuje významnější a funkčnější důvod pro studium cizího jazyka. Rovněž je zde představena intrinsická a extrinsická motivace z pohledu různých autorů věnujících se dané problematice. V závěru jsou zmíněny motivační postupy, techniky v souladu s motivační hierarchií.

Současná vojenská psychologie se zabývá řadou úkolů, jejichž primárním cílem je zvýšení psychologické odolnosti člověka při plnění náročných úkolů vojenské profese. Řada dílčích problémů je zaměřena např. na zkoumání vlivů prostředí na bojeschopnost profesionálního vojáka, psychologické účinky různých druhů nových zbraní, vlivy osobnostních dispozic na plnění zvláštních úkolů a další související úkoly. Výcvikové psychologické programy mají za cíl připravit inteligentní, odolné a aktivně myslící vojáky.

Svět je stále více urbanizován. Proto se letectvo musí připravovat k boji ve městech. Města jsou obtížnými prostory, kde jsou vojenské operace omezovány zástavbou terénu a nebezpečím vedlejších škod a ohrožením nekombatantů. Je velmi pravděpodobné, že ve městech bude docházet ke krizím, především v málo rozvinutých zemích. Proto jsou vojenské operace ve městech stále více a více pravděpodobné.