Fulltextové hledání

V extrémně dynamickém vývoji, jakým například byly listopadové události roku 1989, si rychle uvědomujeme nastávající změny. Ale jak tomu je v celkem stabilním vývoji, v jisté evoluci, i když občas prožíváme nějakou tu lépe či o trochu hůře překonatelnou krizi? Za dekádu let po rozpadu bipolarity, ke konci století a tisíciletí, byla Evropa, a tím i do značné míry ostatní svět, na převážně dobré cestě vypořádat se s dědictvím studené války. Nyní máme za sebou další dekádu. Návrat do roku 1999 nám umožňuje lépe si představit, co se vlastně za tu dobu stalo, jak se svět za tu dobu stal složitější a bezpečnostní zvláště po 11. září 2001 vzrostly.

Dne 25. dubna 2006 byla Radou bezpečnosti OSN (na jejím 5421. zasedání) jednomyslně přijata rezoluce č. 1671 schvalující dočasné nasazení ozbrojených sil EU do operace EUFOR RD CONGO v Demokratické republice Kongo s cílem poskytnout podporu misi OSN MONUC (organizační mise OSN v Demokratické republice Kongo) při zajišťování bezpečnosti a pořádku v průběhu prezidentských a parlamentních voleb 2006. Celkem evropská pomoc na provedení prezidentských a parlamentních voleb v RD Congo činila 249 milionů eur (329 milionů USD), což bylo 80 % celkových finančních nákladů na realizaci voleb. Vedoucím volební pozorovatelské mise EU v RD Congo byl jmenován poslanec Evropského parlamentu generál Philippe Morillon. V den zahájení prvního kola voleb bylo nasazeno celkem 250 pozorovatelů EU, kteří se zaměřili hlavně na způsob odevzdávání a sčítaní volebních hlasů. Na úspěšném průběhu a zdárném zakončení prezidentských a parlamentních voleb v RDC měla významný podíl a nepopiratelnou zásluhu operace EUFOR RD CONGO.

Evropská unie je globálním činitelem, který je stále více připraven nést svůj díl zodpovědnosti za světovou bezpečnost. Přijetím evropské bezpečnostní strategie Evropskou radou v prosinci 2003 potvrdila EU úlohu, kterou chce sehrávat ve světovém dění. EU je připravena poskytovat podporu upevňování mezinárodního řádu, který je založen na principu účinné mnohostranné spolupráce realizované v rámci OSN. [1] V kontextu vzniklých změn, ale také nových příležitostí, vyjádřily členské státy EU výrazné odhodlání-silnější než kdy předtím-zabezpečit rozšířené evropské unii nástroje k poskytnutí hodnotného příspěvku pro zajištění bezpečnosti a stability ve světě. V současnosti má EU jak civilní, tak vojenský rámec schopností potřebný k tomu, aby mohla čelit negativním mnohostranným účinkům nově vzniklých hrozeb. Dostupnost účinných nástrojů pro realizaci ESDP, včetně vojenských sil a prostředků, bude často sehrávat rozhodující roli v počátečním stádiu vzniku krize, v průběhu jejího řešení a ve fázi obnovy, která zpravidla nastává po ukončeném ozbrojeném konfliktu.

Rozšiřování NATO a EU o nové členy iniciovalo zvyšování požadavků na jazykovou úroveň obyvatel všech členských států obou organizací. Intenzivní politické, vojenské, obchodní a kulturní kontakty mezi zeměmi se stávají hnací silou pro rozvoj komunikativních dovedností v cizím jazyce, které jsou nezbytným předpokladem pro úspěšnou orientaci na evropském i světovém trhu práce a podmínkou kariérního růstu obyvatel vyspělých zemí.

Jedním ze symbolů bezprecedentní proměny české společnosti a českého státu za uplynulých dvacet let je role, kterou hraje v mezinárodním společenství. Jejím neodmyslitelným, ale rozhodně nikoli samozřejmým prvkem je dnešní angažmá České republiky v Afghánistánu. Přitom Afghánistán je zemí, se kterou se dnes Češi nepotkávají zdaleka poprvé. Rok 1989 byl totiž přelomem také pro Afghánistán a pro vzájemné vztahy obou zemí. Letošní výročí tedy zároveň symbolizuje jakési "shledání" po dvaceti letech. Češi i Afghánci se však nacházejí v naprosto jiné situaci: Česko je v zásadě úspěšným a bohatým členem mezinárodní koalice, která působí v Afghánistánu, rozvrácené a zubožené zemi s velmi nejistými vyhlídkami.

Životní cyklus základny v operačním prostoru zahraniční mise rozčleňuje průběh stadií trvání základny od jejího navržení, přes vybudování a udržování až po zrušení. Popsání a rozčlenění životního cyklu základny do jednotlivých etap je důležité nejen pro následné plánování postupu prací na přípravě, budování, provozu a rušení vojenských základen, ale i pro postup rozpracování metodik jednotlivých činností v průběhu života vojenské základny.

V tomto roce jsme si připomenuli desáté výročí našeho vstupu do Organizace Severoatlantické smlouvy. Deset let uplynulo mávnutím proutku. Místo Československé republiky, která o členství začala usilovat, máme Českou republiku a místo Aliance roku 1992 tu máme Alianci roku 2009. Je to poněkud jiná organizace než ta, do které jsme se původně hlásili.

Na konci první dekády 21. století Rusko opět začalo - i s ohledem na své tradice a historii - důrazněji prosazovat svoje vlastní zájmy ve světě i ve svém bezprostředním okolí. Avšak na rozdíl od let studené války, kdy základem velmocenské politiky byla vojenská síla, se v současné době ruskou prioritou stalo posilování moci ekonomické, která má v globalizovaném a vzájemně propojeném světě primární význam. Přičemž výrazným rysem ruské zahraniční a bezpečnostní politiky je i v jejím "energetickém kontextu" orientace na takovou zahraniční a bezpečnostní politiku, ve které jasně převažují zájmy nad principy,a která je - na rozdíl od období existence SSSR a studené války - v maximální možné míře pragmatická. Rusko klade důraz na "rovno-váhu moci", "zóny zájmů" a tzv. geopolitiku, čímž se v mnoha ohledech příliš neodlišuje od praktické politiky ostatních světových aktérů.

Logistika se vžila a postupně se stává nepostradatelnou v celé řadě odvětví a oblastí v České republice (dále jen ČR). Dnem 1. října 1993 nastávají v souvislosti s ostatními reorganizačními změnami i změny ve vlastním systému zabezpečení AČR. Dříve označované samostatné týlové a technické zabezpečení je transformováno do nově se tvořící logistické podpory. Logistický systém AČR jako integrální součást ozbrojených sil se v nadcházejícím období přizpůsobuje složitým podmínkám činností a prostředí, v úzké návaznosti na změny strategie použití ozbrojených sil členských států Organizace Severoatlantické smlouvy, především v důsledku vývoje globálního bezpečnostního prostředí. Nepředvídatelnost vývoje současného bezpečnostního prostředí se stává stále více zřejmým rysem dnešního světa 21. století. Efektivní, hospodárné a účelné využívání vynaložených finančních prostředků společně s dosažením požadovaných a stanovených schopností představují nejvýznamnější kritéria, které rozhodují o budoucí podobě ozbrojených sil, organizačními strukturami a dislokacemi počínaje a výzbrojí a výcvikem profesionálů konče.

Vojenská operace EUFOR RD CONGO byla výrazem vysoké politické angažovanosti EU v Demokratické republice Kongo. Tato operace byla demonstrací evropského umu, znalostí, dovedností a schopností uplatněných v oblasti civilního a vojenského řešení krize a předvedením "technologického modelu" pro Battle Groups EU. Operace EUFOR RD CONGO je po operaci Althea v Bosně a Hercegovině (6200 vojáků a důstojníků) druhou největší vojenskou operací podniknutou EU (zúčastnilo se jí téměř 3000 vojáků a důstojníků).

Před dvaceti lety jsme se nejen "navrátili do Evropy", ale také začali usilovat o své místo v transatlantickém společenství, které pro nás symbolizovalo především členství v Severoatlantické alianci. Z časového hlediska se nám to podařilo za poměrně krátkou dobu deseti let. S odstupem dalších deseti let se ale zdá, že jsme v březnu 1999 vlastně vstupovali do ještě svým způsobem "starého NATO" omlazeného o tři středoevropské členy. Jeho skutečný přerod začal až záhy po našem vstupu vojenskou operací v Jugoslávii, která fakticky odstartovala kaskádu změn v postavení, cílech a úkolech této nejsilnější vojenskopolitické organizace ve světě.

Projevů extremismu je v české společnosti čím dál víc a rezort obrany nelze v tomto směru považovat za výjimku. Postup složek armády však musí adekvátně a uceleně reagovat na rizika z toho vyplývající. Velitelé by měli být seznámeni jeho strategií, vnějšími znaky a projevy. Chceme-li přijmout odpovídající bezpečnostní politiku a z ní vycházející bezpečnostní strategii našeho státu, zajišťující ochranu našich životních zájmů a realizovat ji v praxi, neobejdeme se bez znalosti bezpečnostních hrozeb a z nich vyplývajících rizik a prognózy jejich dalšího vývoje v reálném čase.

Normy mezinárodního humanitárního práva jsou, jak je všeobecně známo, primárně určeny k zajištění ochrany vybraných skupin osob v době ozbrojeného konfliktu, ať již mezinárodního nebo nemezinárodního. Nebyl by však správný názor, který by časový rozsah jejich aplikace omezoval pouze na tuto dobu. V tomto příspěvku se budeme věnovat aspektům časového rozsahu aplikace ženevských úmluv a jejich dodatkových protokolů. Implementaci závazků z mezinárodního humanitárního práva v době mírové byla ve Vojenských rozhledech již věnována pozornost, viz např. [1], v tomto příspěvku se však zaměříme na některá konkrétní opatření, která vyplývají z existence norem aplikovatelných již v době míru a na zdůvodnění jejich aplikovatelnosti.

Podplukovník Ing. Petr Ryp
Informační proces jako součást systému velení a řízení
Část 1
Změnou bezpečnostního prostředí a bezpečnostních vztahů ve světě a v neposlední řadě změnou operačního prostředí s využíváním nových technologií zaváděných do používání v ozbrojených silách se mění i způsoby organizování, plánování, realizování a hodnocení operací. Do těchto procesů vstupují nové faktory, které ovlivňují prioritně systém velení a řízení a to hlavně čas, flexibilita, schopnost spolupráce v operacích koaličního uskupení a hlavně interoperabilita v technické oblasti. Samozřejmě zde sehrává svou nezaměnitelnou a rozhodující roli i faktor lidský, ale to je záležitost, která je řešena výběrem, přípravou, vycvičeností a zasazením personálu na dané pozice v systému velení a řízení. Všechny tyto vyjmenované faktory a samozřejmě ještě mnoho dalších mají vliv na velení a řízení vojsk.

V současnosti má řešení krizí komplexnější charakter. Buď přímo, nebo nepřímo působí v prostoru krizí mimo NATO řada dalších mezinárodních a nevládních organizací. Navíc některé státy, byť jsou členy některé z přítomných mezinárodních organizací, působí ve stejném prostoru nezávisle.
Na posledním summitu představitelů členských států NATO v Rize bylo zkonstatováno, že čistě vojenské aktivity nemohou vyřešit krizi nebo nouzovou situaci komplexně. Proto v závěrečné deklaraci představitelé členských států NATO stanovili, že NATO musí zlepšit praktickou spolupráci s ostatními aktéry (dále NNAs) [1] a být schopné přispět do tzv.comprehensive approach. Pod tímto pojmem je chápáno společné úsilí všech aktérů (mezinárodního společenství) podílejících se na řešení krize v daném prostoru.
Tento přístup ovlivní současný způsob vedení vojenských aktivit. V praxi to bude znamenat, že vojenští velitelé a jejich štáby budou muset v procesu plánování, vedení a hodnocení vojenských aktivit vzít v úvahu jejich dopady na ostatní oblasti řešení krize. Zejména půjde o ekonomickou a sociální oblast a lze předpokládat dopady i na diplomatické úsilí.
Reakcí na uvedené závěry bylo představení koncepce Effect Based Approach to Operations (EBAO) [2] strategickými veliteli NATO, SACEUR a SACT [3]. Cílem EBAO je vytvořit takové mechanismy, které umožní plánovat, vést a hodnotit vojenské aktivity z hlediska účinku.

Následující práce se zabývá implementací e-learningu do výuky anglického jazyka (AJ) v kurzu generálního štábu (KGŠ) na Ústavu operačně taktických studií (ÚOTS) Univerzity obrany (UO) v Brně. Příspěvek se zabývá výhodami případně nevýhodami používaných e-learningových materiálů a zmiňuje též nově připravované e-learningové soubory, které vznikají na základě analýzy potřeb jak studentů UO, tak i vojenských profesionálů Armády České Republiky (AČR) připravujících se vycestovat na zahraniční mise. Uvedené materiály budou rovněž používány při výuce anglického jazyka v KGŠ.

Bezpečnost dosud není příliš často zmiňována v přímém ztahu ke kvalitě života a udržitelnému rozvoji. Jestliže zde bezpečnost představujeme jako jejich podstatnou dimenzi, chcemepředevším nabídnout zajímavý přístup ke zkoumání vzájemných souvislostí těchto konceptů.Rozhodně jsme tím neobjevili něco nového. Poznatek, že v bezpečí se za jinak stejných okolnostížije lépe než v nebezpečí, je nepochybně starší než samotný koncept kvality života. A skutečnost,že ke společenskému rozvoji, hospodářskému a kulturnímu rozkvětu dochází spíše v míru než za války, ve stabilním spíše než rozvráceném prostředí, je zřejmá také odjakživa.

V současné době je věnována velká pozornost alternativním metodám výuky cizích jazyků. Mezi tyto novodobé metody se zařazuje i reciproční jazyková výuka, která významně přispívá ke zlepšení jazykové dovednosti čtení s porozuměním při studiu cizích jazyků. Tento příspěvek se v konkrétním úhlu pohledu zabývá problematikou reciproční výuky, čtyřmi základními strategiemi, možnostmi konkrétní aplikace a výukovými postupy. Zároveň nastiňuje výhody tohoto modelu v praxi z pohledu efektivity studia. Závěrem jsou představeny přínosy a výzvy tohoto kvalitního výukového směru.

Z Doktríny Armády České republiky vyplývá, že vedení vojenských operací je hlavním úkolem AČR. Vojenské operace představují základní způsob koncentrovaného a koordinovaného použití ozbrojených sil v daném prostoru a čase. AČR se na jejich realizaci může podílet v rozsahu rozhodnutí orgánů politicko-strategické úrovně řízení. Vojenské operace se mohou uskutečňovat v době míru, krize nebo války a jejich charakter je ovlivňován zejména bezpečnostním prostředím, ve kterém probíhají. Poddůstojnický sbor se v posledních desetiletích stal jedním z nejdůležitějších řídících i výkonných prvků při vedení vojenských operací. Kvalita a připravenost poddůstojnického sboru je základem úspěchu nebo neúspěchu jednotek, a tím i celé operace.

Ekonomizace a racionalizace, kterou s sebou přinesla industrializace, patří mezi nepřekonatelné fenomény i dnešní doby. Nezdá se nám, že by jen mentorování o vztahu hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti bylo tím nejlepším závěrem co by mohla ekonomie nabídnout rezortu obrany. Ekonomie vzniká jako automatická reakce společnosti na rozvoj vědy, techniky a průmyslu, jako nutnost racionalizace stále složitějších procesů, kterými se kultura vývoje společnosti uskutečňuje v průběhu historie. Nastoupený proces ekonomizace činností rezortu obrany, by měl přinést další snížení počtu zaměstnanců, nepotřebného majetku a přinést další úspory v řádu stovek milionů korun se současným zvýšením výkonu celého systému.

Článek pojednává o EBAO, které je ve skutečnosti integrací vojenských a civilních zdrojů a koordinací postupů s cílem dosáhnout požadovaného efektu. Jde o promyšlenou a komplexní aplikaci různých aliančních nástrojů v kombinaci s praktickou spoluprací s ostatními účastníky (včetně jejich schopností) k vytvoření efektivních potřeb k dosažení plánovaných cílů a požadovaného konečného stavu definovaného Aliancí.

Nestává se často, aby se na knižním trhu objevila rozsáhlá monografie o problematice bezpečnosti a vojenství; v civilním nakladatelství je to pak spíše výjimečně. Navíc publikace Jana Eichlera je o tématu tak klíčově významném a je natolik erudovaná, že zasluhuje vážnou a rozsáhlejší pozornost.
Jan Eichler, Terorismus a války na počátku 21. století. Univerzit Karlova, nakladatelství Karolinum, 2007, stran 352.

Tématem této práce je rovina etická. Je samozřejmě možné tvrdit, že k vedení války v Iráku existují postoje, které jsou svým obsahem i formou natolik pragmatické, že není možné téměř vůbec hovořit o jakýchsi etických východiscích, jež by byly teoreticky zakotveny a vytvářely určitou logickou strukturu. Zabývat se takovýmito přístupy není záměrem této práce, ačkoliv na evropské politické scéně je možné jich pravděpodobně najít nemalý počet. [1] Nicméně základní tezí této studie je, že etické zhodnocení situace je v diskuzi o válce v Iráku přítomno intenzivněji, než se na první pohled může zdát, a mělo - ať už přímý či nepřímý - vliv na rozhodování politiků. [2] Článek si neklade za cíl zhodnotit tyto struktury z pohledu jejich legitimity či verifikovatelnosti, a také v této studii není přihlíženo k etické reflexi, která pracovala s fakty, jež nebyly známy před vlastním zahájením války.

Příspěvek nabízí pesimistickou vizi sociálně ekonomické situace na území České republiky v polovině 21. století ve smyslu "worst case scenario". Jde o kvazi-expertní heuristickou úvahu vycházející z intuice autora a kontroverzních hypotéz; předpokládá nulovou pasivní variantu pokračování současného trendu při absenci řízeného vlivu okolí. Aktuálně to je diskuze k deklarovanému pokračování výzkumného prognostického projektu, nastíněného v "Bezpečnost v roce 2020 s výhledem do roku 2050" [1], jehož dosavadní obsah je úsměvně optimistický, kde predikovaná budoucnost sleduje nereálnou reprodukci současného světa.
Práce byla uskutečněna za finanční pomoci Grantové agentury Akademie věd ČR - reg. č. grantu IAA711680701 "Bezpečnostní rizika v procesu posuzování vlivu na životní prostředí".

Armáda České republiky se v současné době nachází v situaci, kdy je zdrojový rámec každoročně výrazně snižován. To se společně s pokračující reorganizací AČR dotýká mimo jiné i tak důležité oblasti, jako jsou místa velení. Otázkou míst velení se zabývá sekce rozvoje druhů sil - operační sekce Ministerstva obrany, avšak každá brigáda si ve svých standardních operačních postupech upravuje strukturu míst velení, názvy jejich prvků, odpovědnost a pracovní náplň funkcionářů a pracovišť podle svých zkušeností a potřeb.

Autoři článku stručně analyzují některé současné aspekty organizace velení a řízení u brigádních úkolových uskupení. Pokouší se nastínit některá racionální řešení zásadních změn orgánů velení a míst velení s cílem rozumově zdůvodnit nutnou optimalizaci směřující k dosahování schopnosti NEC (Network Enabled Capacity) v budoucích operacích.

V tomto příspěvku jde o zamyšlení se nad významem operace EUFOR Tchad/RCA, vyhodnocení hlavních problémových faktorů a vize k situaci ve střední Africe v následujícím období. Cílem je poskytnout rámcový přehled o zahájení zatím největší vojenské operace Evropské unie na území Afriky, jejíž spuštění bylo oficiálně schváleno dne 28. ledna 2008. Řada detailů o této operaci podléhá určitému stupni utajení, proto se zaměříme spíše na obecné informace. I přes toto omezení se domnívám, že článek přispěje k hlubšímu pochopení aktuální situace a složitosti této mise.

Změna bezpečnostní situace po 11. září 2001 je doprovázena i zvyšujícím se počtem bezpečnostních studií, zvláště o terorismu. Tak je tomu i v naší republice. Monografie tří autorů brněnské Univerzity obrany se po vymezení kategorie terorismu a jeho historickém vývoji věnuje teroristickým skupinám, typologii terorismu, způsobům jeho realizace, formám a důsledkům. Samostatná část se zabývá bojem proti terorismu.
David Řehák, Pavel Foltin, Richard Stojar: Vybrané aspekty soudobého terorismu Ministerstvo obrany České republiky - AVIS

Provinční rekonstrukční týmy (PRTs - Provincial Reconstruction Teams) jsou relativně novým pojmem a prvkem v koaličních operacích. Tyto týmy operují v Afghánistánu od konce roku 2002. Hodnocení jejich práce je velmi složité a ne zcela jednoznačné. Následující článek si klade za cíl uvést nejširší vojenskou veřejnost do problematiky PRT, seznámit ji s hlavními principy práce těchto týmů v různých podmínkách: bezpečnostních, národnostních, ekonomických atd. Zároveň chce poukázat na základní problémy, které provázely jejich vznik a působení v zemích, které již s jejich výstavbou a prací mají svoje zkušenosti.