Fulltextové hledání

Tento článek se věnuje aktuální problematice poslední doby, tj. zvládání nepokojů s etnickým podtextem. Současná situace je srovnána s historickými příklady i soudobými případy ze zahraničí. Jedná spíše o úvahy či hypotetické scénáře. Naznačené situace, jejich řešení a role ozbrojených sil v nich, předpokládají naprosté selhání státu v jeho základních funkcích, včetně selhání příslušných odpovědných složek, mezi které ale ozbrojené síly rozhodně nepatří. Jsou identifikována rizika, která s nimi mohou být spojena, včetně tzv. romské otázky. Naznačená řešení ovšem nemají oporu v současném právním řádu České republiky. Autor dochází k závěru, že zasazení armády by mělo být až tím posledním prostředkem, "ultima ratio".

Důležitou součástí bezpečnostního systému České republiky je řízení hospodářských opatření pro krizové stavy, jmenovitě státních hmotných rezerv. Z institucionálního hlediska náleží tato působnost ústřednímu správnímu úřadu - Správě státních hmotných rezerv (SSHR). Jaká je role této instituce z hlediska spravování státních hmotných rezerv? Jak se do jejího fungování promítají změny v bezpečnostní situaci? Jak nahlížejí na institucionální fungování Správy státních hmotných rezerv odborníci z oblasti bezpečnostní problematiky, z úrovně ústřední státní správy i akademické obce? To jsou základní otázky, na které hledá tato studie odpověď.

Článek se zabývá některými aspekty dlouhodobého plánování v rezortu Ministerstva obrany. Jeho cílem je přispět do diskuze o metodách a procesech dlouhodobého plánování a upozornit na některé nedostatky, které se v minulosti v práci odpovědných součástí Ministerstva obrany při tvorbě strategických dokumentů vyskytovaly a ještě vyskytují. Autor v článku popisuje východiska pro dlouhodobé plánování a zejména roli dlouhodobého výhledu v něm. Rozebírá poznatky a zkušenosti z tvorby a realizace Dlouhodobé vize rezortu MO (2008) a snaží se je aplikovat na tvorbu nového dokumentu, Dlouhodobé vize pro obranu 2030, která se nyní pod vedením Ministerstva obrany začíná zpracovávat. Zároveň upozorňuje na některé teoretické principy pro tvorbu dokumentů v procesu strategického řízení.

Článek je shrnutím výsledků řešení projektu obranného výzkumu STRUKTURA: "Tvorba modulárních struktur úkolových uskupení pro celé spektrum operací a jejich ověřování s využitím tvorby koncepcí a experimentování - CD&E". Je zaměřen na objasnění problematiky definování modulů jako základního prvku modularity a možné přístupy k výběru hodnocení a formování modulárních úkolových uskupení. Cílem článku je pojednat o možnostech tvorby úkolových uskupení a generování sil v podmínkách definovaných a popsaných scénářů. Hlavní části článku vymezují determinanty organizace modulárních struktur a jejich popis.

Článek je zamyšlením nad problematikou schopností ozbrojených sil. Jde o fenomén, o kterém se toho již mnoho napsalo, především z hlediska potřeby její tvorby, hodnocení a rozvoje. Otázka však zní, zda jsou přijímaná praktická opatření opřena o reálný teoretický základ. Nabízí se možnost aplikovat existující teorii managementu jakosti [1] na tento specifický a frekventovaný vojenský problém. Článek je polemickou úvahou o možnosti zavedení systému managementu schopnosti do systému řízení ozbrojených sil.

Příspěvek se zabývá problematikou poskytování humanitární pomoci. Analyzuje právní a sociální prostředí poskytování humanitární pomoci Armádou České republiky. Charakterizuje formy nestátních neziskových organizací působících v České republice, se kterými Armáda České republiky při poskytování humanitární pomoci může spolupracovat. Zabývá se specifiky poskytování pomoci a záchrany, zvláště příslušníků církví a náboženských skupin působících v rámci České republiky. V článku je také přehled vybraných církví s jejich stručnými charakteristikami.

Generálmajor in memoriam Karel Lukas* 16. 2. 1897 Brníčko† 19. 5. 1949 Praha

Článek se zaměřuje na činnosti Armády České republiky pod národním velením na vlastním území, s důrazem na činnost složek civilně-vojenské spolupráce (CIMIC). Zdůrazněna je problematika působení ozbrojených sil a především orgánů CIMIC v rámci integrovaného záchranného systému při řešení krizových situací, jako jsou živelní katastrofy, ekologické havárie apod. Vychází z úkolů daných armádě v Bílé knize o obraně. Tyto úkoly pak porovnává s aktuálně platnou legislativou a hledá vhodná opatření k jejich skutečnému naplnění. Proti zahraničním misím je problematika a úkoly CIMIC v souvislosti s působením AČR na vlastním území zatím téměř nepopsaná. Tento článek si klade za cíl otevřít diskuzi na toto téma, mj. protože naše současná příslušná legislativa je již zastaralá.

Rozpadu republiky a následnému dělení armády nebylo možné zabránit. Vzhledem k vyspělosti obou národů celý proces probíhal poměrně kultivovaně. V armádě byla situace lepší než v jiných oblastech, protože byla budována jako armáda federální, vojáci měli federální myšlení, v žádném případě k rozpadu státu nepřispěli, ale ani mu nijak nezabraňovali. Autoři text o rozdělení armády koncipovali z hlediska aktuálních potřeb jako strategický přístup ke složitým problémům a jen zčásti se zabývají jeho politickými, legislativními, organizačními a personálními předpoklady. Cíleně také pomíjejí technickou stránku věci, kdy byl mj. rozdělen majetek v tehdejší hodnotě ve výši 418 miliard Kč.

Hlavní charakteristiky ozbrojených sil České republiky - vedení, organizace, doktríny, personál a jeho příprava, zbraňové systémy, materiál a infrastruktura - se od jejího vzniku v r. 1993 nestále proměňují. Článek analyzuje tři hlavní prvky tohoto procesu: prvním jsou změny globálního bezpečnostního prostředí a jejich vliv na roli a úkoly ozbrojených sil. Druhý prvek představuje marginalizace bezpečnostní a obranné problematiky, což způsobuje nestabilitu ozbrojených sil. Posledním prvkem je vzrůstající úloha mezinárodních organizací při zajišťování bezpečnosti České republiky. V závěru autor shrnuje hlavní úkoly, jež stojí před naším politickým a vojenským vedením

Cílem této práce je za pomoci dostupných dokumentů, zpráv a odborných textů vymezit fenomén kyberterorismu a zhodnotit jeho roli a výskyt v současném světovém dění. Kyberterorismus je dnes sice velice často diskutovaným jevem ale jakýkoliv konsenzus ohledně jeho přesného vymezení zatím neexistuje. Kritika současného stavu je shrnuta v závěrečné kapitole, která popisuje příčiny současného stavu, tedy stavu, kdy je kyberterorismus často diskutován, politizován, je opakována jeho nebezpečnost, aniž by k němu v praxi docházelo.

Rozvoj teorie a praxe velení a řízení vojskům vždy vyžadovaly a stále vyžadují interdisciplinární přístup. Velení vojskům vyžaduje nejen znalost systému ozbrojených sil a principů vedení bojové činnosti, ale také znalost a pochopení vývoje bezpečnostního a operačního prostředí. Právě vývoj bezpečnostního a operačního prostředí přímo ovlivňují teoretické a doktrinální myšlení, přístupy k použití ozbrojených sil pro řešení soudobých a budoucích krizových situací. Článek je pokusem o projekci názorů na problematiku velení z šedesátých let minulého století do současnosti. Protože se jedná o dvě období, která mají řadu společných charakteristik, je možné najít řadu podobností. Cílem článku je na tyto podobnosti poukázat.

Moderní armáda by měla být schopna chránit životní prostředí v průběhu provádění operací zahrnutím ochrany životního prostředí do plánovacího a rozhodovacího procesu. Má chránit životní prostředí nejen v prostoru základen, ve výcvikových prostorech, ale nově i v celém operačním prostoru působení ozbrojených sil. O způsobech řešení oblasti environmentální bezpečnosti a tzv. risk managementu při předcházení vzniku nevratných škod na přírodních, kulturních a historických památkách pojednává tato studie.

Výsledky Obamovy zahraniční, bezpečnostní a vojenské politiky jsou dvojznačné. Ukončil válku v Iráku, připravuje odchod z Afghánistánu, zdržel se výraznějšího angažmá v arabském dění. Pokusil se zlepšit vztahy s Ruskem, dalším přesunem těžiště vojenské přítomnosti do pacifického prostoru zkomplikoval vztahy s Čínou. Nepodařilo se mu vyřešit vývoj jaderného programu v Íránu. Skromné Obamovy úspěchy v zahraniční, bezpečnostní a vojenské politice byly důsledkem přesunem pozornosti na ekonomické a finanční otázky. Tento text navazuje na předcházející autorovy články k činnosti vlády Baracka Obamy ve Vojenských rozhledech 3/2009, 1/2010, 1/2011, 1/2012. [2] Obsahuje proto nové informace, a zároveň je čtyřletou bilancí.

Právě o konstituování Evropy jako srovnatelného soustátí schopného vzdorovat velmocensky silným Spojeným státům, Číně, Rusku, Indii, Brazílii a dalším velkým zemím, z nich čtyři poslední spolu s Jihoafrickou unií vytvořili BRICS, aby ještě víc posílily své postavení, aktuálně a akutně jde zvláště po finanční a ekonomické krizi, které silně zasáhla i Evropskou unii a eurozónu. Týká se to jak ekonomiky a sociálních problémů, tak logicky i evropské a euroatlantické bezpečnosti. Nepodaří-li se tuto krizi překonat, dojde-li nací k fragmentaci Evropy, může její rozpad znamenat i bezpečnostní hrozbu. Takový cíl si klade i toto zamyšlení. Předpokládal vůbec někdo takový vývoj?

Reakce na dlouhodobé trendy mezinárodní politiky, vyvažování hrozeb a snaha o udržení amerického leadershipu představují trojúhelník, který nejlépe popisuje novou americkou obrannou strategii. Kroky Spojených států musí být chápány v kontextu teorie rovnováhy hrozeb. Obamova obranná strategie má zajistit pokračování amerického postavení ve světě, neboť to je podle Washingtonu nezbytností pro fungování mezinárodního systému. Spojené státy se tedy v žádném případě svojí pozice nevzdávají. Vnímat krácení vojenského rozpočtu jako dobrovolný ústup hegemona je mylné. Vhodnější je tato opatření charakterizovat jako restrukturalizaci americké moci směrem k posílení její ekonomické složky, spojené s relativně mírným omezením celkových vojenských výdajů. Tyto kroky jsou reakcí na pokračující změnu ve vnímání hrozeb, mezi nimiž hraje stále důležitější úlohu Čína.

Projekt "Možnosti realizace systému komplexního řízení bezpečnosti v České republice (mezinárodní souvislosti, parametry, limity)" uveřejněný ve druhém vydání publikace Kapitoly o bezpečnosti, [1] jako výsledek téměř desetiletého úsilí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK a následně jeho Střediska bezpečnostní politiky, [2] se dosud soustřeďoval na vytvoření formální struktury bezpečnostního systému, tj. jeho prvků a struktury, méně na vazby mezi jednotlivými prvky, a na samotný řídící proces, tj. ze systémového hlediska na chování systému v dynamickém režimu z hlediska efektivity realizace vytyčených cílů. Pozornost byla zatím věnována i tvorbě bezpečnostních dokumentů, tj. strategií, koncepcí ap. Tématem a cílem této studie je proto nastínit model funkce, chování a komplexního řízení systému bezpečnosti ČR a vyvolat o této problematice širší diskuzi.

Pro bezpečnostní komunitu je důležité, že návrh Bezpečnostní strategie České republiky 2011 (díle BS) byl zpracován i za participace odborné veřejnosti, tj. včetně bezpečnostní komunity. Koordinátorem participace byl především Institut CEVRO a na participaci se podílelo i Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (dále SBP). Stojí proto za výzkumný pokus porovnat názory bezpečnostní komunity se zněním dokumentu.

Nová strategická koncepce NATO je pouze odrazovým můstkem pro otevřenou diskusi o širokém spektru bezpečnostních problémů. Východiskem v podmínkách ČR by mělo být stanovisko představitelů politických stran na otázky dalšího rozvoje Aliance. Autor se ve svém příspěvku zabývá historickými souvislostmi některých problémů, kterými se Aliance v současné době zabývá. Zároveň představuje některé nové hrozby a problémy, které vyvstávají v současné době a které budou v budoucnu stále akutnější: kybernetické hrozby, energetická bezpečnost, proliferace ZHN, stabilizační a rekonstrukční mise, operace mimo severoatlantický prostor, teritoriální obrana, další rozšiřování Aliance nebo rozvoj partnerské spolupráce. Zároveň upozorňuje na implikace teto diskuse na bezpečnostní a obrannou politiku ČR.

Přestože se může zdát, že tematika jednání SALT dnes již není relevantní, autor se domnívá se, že i dnes může zkoumání těchto událostí nabídnout zajímavé poznatky. Následující práce se věnuje problematice smluv, které byly součástí jednání SALT I. Jedná se tedy o "Smlouvu mezi Spojenými státy americkými a Svazem sovětských socialistických republik o omezení systémů protiraketové obrany" známou pod označením ABM (Anti-ballistic Missile Treaty) a "Prozatímní dohodu mezi Spojenými státy americkými a Svazem sovětských socialistických republik o jistých opatřeních s ohledem na omezení strategických ofenzivních zbraní", která je někdy označována za samotnou smlouvu SALT I (Strategic Arms Limitations Treaty).

Ministr obrany dne 15. 5. 2012 rozhodl, na návrh rektora Univerzity obrany a náměstka ministra obrany pro personalistiku, o vytvoření Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií. Vznik instituce tohoto typu je už delší dobu s nadějemi očekáván, zároveň je jeho potřeba provázena řadou pochybností. Článek popisuje záměr výstavby a činnosti Centra, a zejména jeho úlohu při rozvoji strategických studií, jako východiska pro strategické řízení a na jeho podílu v systému vzdělávání.

Problematika společného financování, která byla dříve relativně okrajovou oblastí strategického rozhodování v rámci NATO, se pod vlivem globálních ekonomických problémů stále častěji dostává do pozornosti jeho politických a vojenských představitelů. Omezené finanční možnosti většiny členských zemí, rostoucí požadavky na využívání společného financování a rozšiřující se spektrum plněných úkolů ze strany Aliance vytvářejí značný tlak na balancování disproporcí mezi potřebami a reálnými možnostmi jejich pokrytí. Cílem článku je představit širší odborné veřejnosti společné financování NATO jako nástroj podpory strategického řízení mezinárodní organizace, která stále intenzivněji pociťuje omezenou dostupnost zdrojů při naplňování svého poslání.

Hlavním cílem příspěvku je deskripce a analýza bezpečnostní a zahraniční politiky Ruské federace v letech 2008-2012, tedy v období prezidentství Dmitrije Medveděva, [1] na pozadí tzv. bezpečnostní kultury coby formy respektive modelu, který po generace ovlivňuje vědomí a chování lidí. Ruská zahraniční politika totiž udržuje určitou kontinuitu. Na jedné straně zdůrazňuje hrozbu ze strany USA a NATO, na straně druhé otevřenost k jednání. Je navrhováno založení nové bezpečnostní organizace, která by měla podle ruského mínění zajistit skutečnou spolupráci a bezpečnost. Specifickým rysem ruské zahraniční politiky je užívání energie a surovin jako mocenského nástroje. Struktura příspěvku je chronologická, tj. sleduje časovou osu i návaznost jednotlivých zahraničně politických a bezpečnostních dokumentů.

Článek prezentuje výsledky obranného výzkumu MO k zajištění ekonomičnosti a bezpečnosti provozu vozidel AČR. Národní program snižování emisí v ČR má jako jeden z hlavních svých cílů významné snížení emisí u této znečišťující látky. Na celkových emisích znečišťujících látek (TZL) v ČR se doprava podílí 20 %. Výsledky výzkumu proto dále dokládají environmentální přínos palivového aditiva, zejména u tuhých znečišťujících látek, které se významně podílejí na zhoršené kvalitě ovzduší v ČR.

Podmínkou efektivní přípravy člověka pro mimořádné události je jeho výchova. Podmínkou přípravy je v legislativní rovině existence příslušného zákona a v rovině pedagogické, biodromálně pojatá vzdělávací koncepce. [1] Článek se zabývá poměrně závažným tématem, jaké jsou právní i školské předpoklady přípravy občanů na situace, jež se výrazně odlišují od normálních životních podmínek. Čtenář má možnost seznámit se s výsledky průzkumu, který byl proveden před koncem roku 2010. Autor se domnívá, že je třeba doplnit zákonnou úpravu problematiky ochrany člověka za mimořádných událostí, a to o propracovanou koncepci vzdělávání v této oblasti.

Článek se zabývá vyhodnocením vojenských výdajů čtyř vybraných zemích Evropské unie v letech 2001-2008. Mezi zkoumané země patří Česká republika, Rakousko, Slovensko a Slovinsko. Jelikož pojem vojenské výdaje používá široké spektrum uživatelů, tak je nutné vymezit tento pojem a také zdroj, ze kterého bylo čerpáno při vyhodnocení. Zdrojem statistických dat o vojenských výdajích byly ročenky Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI).

V nedávné době byla publikována řada nových studií, zkoumajících účastníky zahraničních operací v Afghánistánu a Iráku. Na základě získaných dat lze odvodit, že z psychologického hlediska se jeví jako vhodný časový úsek, po který by měl být voják či jiný účastník mise nasazen v zahraničí, období šesti měsíců. Výzkumy ukazují, že největším rizikem by mohlo být zneužívání alkoholu. To může být nebezpečím zejména pro účastníky těch zahraničních operací, ve kterých nejsou vystaveni bojovým stresorům, ale spíše nudě, izolaci či bezmoci. Příprava před vysláním do zahraniční operace by proto neměla být omezena pouze na problematiku posttraumatické stresové poruchy, [1] jak tomu často bývá, ale měla by být zaměřena na širší okruh psychických ohrožení.

První část přípěvku popsala operační umění jako most mezi strategií a taktikou a seznámila čtenáře s jeho historií. Byl vysvětlen přístup k operačnímu umění dvou základních vojenských teoretických škol - sovětské a německé. Pokračování se věnuje doktrinálním publikacím a praxi států NATO, je zdůrazněna nutnost pochopení operačních myšlenek a operačních konceptů velitelem a příslušníky štábů. Zvláštní kapitola je věnována operačnímu umění AČR v posledních dvaceti letech. I když tomu doba příliš nepřeje, prvky a nástroje operačního umění nesmí být v nové, připravované doktríně Armády České republiky opomíjeny.

Kvalita i výkonnost vzdělávacího systému, a především míra toho, jak společnost dokáže využít tvůrčího potenciálu všech svých členů, se staly rozhodujícím činitelem dalšího vývoje společnosti i ekonomiky. Základním předpokladem úspěchu v zostřující se hospodářské soutěži se stala vysoká úroveň znalostí, tedy úroveň výzkumu a rychlost uplatnění jeho výsledků ve stálých inovacích. Přechod ke znalostní společnosti znamená proměnu stejně zásadní, jako byla kdysi industrializace, ale navíc mnohem rychlejší a univerzálnější. Úroveň vzdělání a využití celého potenciálu společnosti jsou však nejen podmínkou ekonomického růstu, zlepšených možností zaměstnanosti a společenské i individuální prosperity, ale jsou nezbytné i pro dosažení demokratické společnosti s vysokým stupněm soudržnosti.

Na frontě se často říkává, že ti nejstatečnější a nejlepší vojáci padnou první. Platí to i o době míru: ti nejnadějnější odcházejí příliš brzo. Ale nemělo by se na ně zapomínat, jako se nezapomíná na Jaroslava Jandu. Kdo poznal poválečnou československou armádu a posléze i českou, a od šedesátých let i její vrcholová vedení a velení, dobře ví, že prošla třemi výrazně odlišnými etapami. Bezprostředně po skončení války jsme měli řadu zkušených vojáků, důstojníků a generálů, kteří prošli frontami druhé světové války, ale po únorových událostech roku 1948 jejich podstatná část spolu s prvorepublikovými vojáky z povolání byla propuštěna a mnozí byli pronásledováni, vězněni i popraveni. Další propouštění nastalo i po maďarských událostech roku 1956. Armáda se stala třídně politickou.