Fulltextové hledání

Příspěvek pojednává o účelu, tvorbě a praktickém využití scénářů v procesu národního obranného plánování s využitím metody plánování podle schopností (National Capability Based Defence Planning - NCBDP). V průběhu vlastního plánování jsou k identifikaci a verifikaci požadavků na schopnosti využívány scénáře. V těch jsou zohledněny stěžejní charakteristiky prostředí, ve kterém budou plněny vojenské mise na podporu stanovených politických cílů, odráží se v nich i operační koncepce ve smyslu doktrinálního použití ozbrojených sil. Scénáře umožňují identifikovat a kvantifikovat potřebné schopnosti ozbrojených sil v nestabilním, těžce předvídatelném, komplexním a neustále se dynamicky měnícím prostředí a snížit tak míru nejistoty a související rizika. V tomto smyslu jsou scénáře významným analytickým a podpůrným nástrojem obranného plánování s vysokou přidanou hodnotou. Při jeho správném použití lze definovat sadu potřebných schopností nezbytných pro úspěch v možných budoucích konfliktech, dlouhodobě plánovat rozvoj a optimalizaci schopností jako platformy pro kvalifikovaná a argumentačně zdůvodněná rozhodnutí vedení rezortu obrany o charakteru, struktuře a velikosti ozbrojených sil ve vazbě na ambice a závazky státu. Předkládaná doporučení v závěru článku zahrnují doktrinální zakotvení plánování na základě schopností s využitím scénářů, organizační změny u MO a GŠ, aktualizaci výuky v systému vzdělávání vojáků, optimalizaci procesu obranného plánování, jako i nezbytné změny v přístupu vedoucích zaměstnanců k popisované metodě.

Článek se zabývá využitím zpravodajství ze sociálních médií (SOCMINT) jako nástroje pro výběr a rekrutaci zdrojů ze strany cizích zpravodajských služeb s důrazem na rizika pro studenty vojenského studia státní vojenské vysoké školy. Analyzuje specifika využívání SOCMINT umožňující cizím rozvědkám efektivně získávat osobní údaje a profilovat potenciální spolupracovníky z veřejných i soukromých informací sdílených online. Výzkum provedený mezi studenty Univerzity obrany a dalších škol ukázal, že studenti vojenských oborů sdílejí na sociálních sítích srovnatelný typ informací jako jejich civilní vrstevníci, což je činí stejně zranitelnými vůči aktivitám cizích rozvědek, ovšem s tím rozdílem, že vojenští studenti se připravují na povolání v oblasti obrany a bezpečnosti, čímž se stávají mnohem atraktivnějším cílem cizích zpravodajských agentur než v případě jiných kategorií zaměstnanců.

Probíhající válka na Ukrajině je Ruskem prezentovaná pojmem speciální vojenská operace, jejíž cíle byly prezentovány ruským prezidentem Putinem ve smyslu demilitarizace a denacifikace Ukrajiny. V širším kontextu se za tímto pojmem skrývá imperiální snaha Ruska útočnou a agresivní válkou prosadit a udržet si své mocenské postavení a vliv v regionu. Autoři vymezují zásadní rozdíl mezi speciální operací a tzv. speciální vojenskou operací v kontextu soudobé interpretace Kremlu. Dále argumentují způsob, kterým se Rusko snaží obhájit válku a diskutují její realitu z pohledu mezinárodního práva.

Masakr v Buče vyvolává otázku, zda ruská armáda předurčuje své vojáky k protiprávnímu násilí na civilistech? Tento článek vychází z předpokladu, že bez ohledu na vyšší rozkazy, pachatelé násilí musí překonat psychologické zábrany, jež si v průběhu socializace vytvořili, tzv. "morální odpoutání". Psychologický mechanismus "morálního odpoutání" na jednu stranu umožňuje vojákům legálně zabíjet v boji, na druhou stranu ale také odbourává zábrany vůči násilnému jednání na civilistech. Povinností ozbrojených sil tak je nejen připravit vojáka k boji a zabíjení, ale také již během výcviku předcházet protiprávnímu násilí. Případ ruské armády ukazuje, jak formální úsilí předcházet morálnímu odpoutání a porušování mezinárodního humanitárního práva (MHP) nedokázalo efektivně překonat překážky v podobě institucionální kultury a nedostatečného lidského kapitálu.

Článek se týká problematiky žhářských útoků v Izraeli. Problematika terorismu v Izraeli je značně široká, vzhledem k tomu, že je to zde velice častý jev a Izrael se potýká s terorismem na denní bázi. Příspěvek se proto zaměřuje na zápalné balóny, zbraň, která v letech 2018-2023 opakovaně způsobovala požáry v okolí Pásma Gazy. Věnuje se jejich historii, konstrukci, uvádí možnosti jejich eliminace, výhody a nevýhody možných technických řešení a úvahu o budoucnosti jejich použití.

Koncept strategické komunikace získal na pozornosti zejména s událostmi spojenými s anexí Krymu a intervencí Ruské federace na východní Ukrajině, a je proto dominantně dáván do souvislosti s reaktivním potíráním dezinformací a propagandy či jiných elementů tzv. hybridní kampaně. Cílem textu je poukázat na širší potenciál nástroje strategické komunikace na podporu cílů v oblasti národní bezpečnosti a obrany státu, a to jako proaktivního úsilí a svébytného způsobu myšlení využívajícího informační účinek k prosazování národních zájmů. Na základě rešerše odborné literatury a koncepčních dokumentů identifikuje přínos strategické komunikace mimo oblast hybridního působení také v oblasti zahraničních vojenských operací, protipovstaleckého boje, protiteroristické politiky, odstrašení a krizového řízení. Osvětluje přitom informační, a zvláště kognitivní dimenzi těchto bezpečnostních hrozeb i způsobů jejich zvládání.

Tato studie podává souhrnný přehled o tvorbě mezinárodní bezpečnostní architektury a její činnosti v podobě jejich dvou hlavních pilířů, tj. Organizace spojených národů a Severoatlantické aliance v regionu Blízkého a Středního východu. V rámci mezinárodních bezpečnostních vztahů se jedná o region velmi nestabilní a konfliktní, kdy tato nestabilita trvá prakticky od založení státu Izrael v roce 1948. Globální OSN, její celková činnost a význam, zejména humanitární a mírotvorná činnost nejen pro oblast Blízkého a Středního východu, je velice přínosná, a to po celé období studené války až do současnosti. NATO jako bezpečnostní organizace patří mezi významné světové aktéry ovlivňující současné mezinárodní bezpečnostní vztahy. Obě tyto organizace svoji činností představují zásadní prostředek k zajištění světového míru a bezpečnosti.

Článek popisuje základní fundamenty a význam manipulativní techniky nazývané Deepfake, která se v prostředí technologické a informační expanze stává také velmi využívaným nástrojem pro šíření propagandy. Tato pokročilá manipulace doplňuje širší spektrum forem dezinformací a bývá stále častěji využívána jako prostředek k vedení informačních operací, nezřídka kdy jako součást širšího hybridního válčení. Efektivně bojovat s tímto druhem manipulace klade vysoké nároky na konzumenty informací, a to jak ze strany použitých detekčních nástrojů, tak ze strany kognitivního lidského přístupu založeného na kritickém myšlení. Expanze a sofistikovanost obdobných manipulativních technik bude nadále pokračovat, a to v souvislosti s rozvojem moderních technologií a provázaností informačního prostředí. Přestože technika Deepfake není spojena pouze s bezpečnostně-vojenskými aspekty, nelze její vliv na informační operace a hybridní válčení opomíjet.

Cílem článku je přispět k výzkumu možného využití strategické komunikace pro oblast vyzbrojování. Pořizování vojenského materiálu vyžaduje komplexní přístup, racionalizující politické, vojenské, ekonomické a technické rozhodování, vyžadující vhodnou strategickou komunikaci se zainteresovanými stranami. Článek nejdříve analyzuje stávající slabé stránky v užívání strategické komunikace při podpoře vyzbrojování a následně doporučuje model jejího optimálního využití. Výsledky dotazníkového šetření a strukturovaných rozhovorů se specialisty na strategickou komunikaci a vyzbrojování ukazují vysokou podporu pro využití strategické komunikace. Vybrané případové studie k projektům modernizace Pandur a bojového vozidla pěchoty však nepotvrdily předpoklad zlepšení schopnosti Ministerstva obrany ČR pořizovat novou vojenskou techniku.

Článek popisuje důvody, které vedly ke zpracování implementační pomůcky rozvojových projektů využívané v rezortu MO pro zjednodušení plánovacích procesů a zkušenosti, které s implementační pomůckou mají její uživatelé. Modernizace armády patří mezi základní stavební kameny potřebné k dosažení cílů stanovených bezpečnostními strategiemi státu. K jejímu zabezpečení je nezbytné přistupovat komplexně a plnit mnoho na sobě navazujících činností, např. projektové řízení, řízení rizik a další. K zefektivnění procesů potřebných k přípravě a plánování rozvojových projektů byla v roce 2021 v AČR vydána metodika na vytváření implementačního plánu při pořizování nové vojenské techniky. Článek si klade za cíl představit výsledky analýzy zkušeností s jejím používáním v praxi.

Článek se věnuje problematice válčení. Jeho cílem je popsat a objasnit charakter válčení v jeho soudobém doktrinálním kontextu. Autoři článku se zaměřili na specifika jednotlivých forem válčení i jeho komplexnost v rámci anexe Krymu ozbrojenými silami Ruské federace v roce 2014. Ke zkoumání prezentovaného problému byly použity deskripce, obsahová a komparační analýza použitých zdrojů a doktrinálních publikací. Autoři došli k závěru, že komplexnost soudobého válčení vytváří pro stát a jeho ozbrojené síly vhodné podmínky k prosazení svých zájmů a dosažení strategických cílů. Hlavní přínos článku spočívá v poskytnutí informací, jež nenabízí odborná literatura, případně tyto nejsou součástí doktrinálních či jiných národních vojenských publikací.

Článek se zabývá problematikou vybraných mezinárodních smluv, aktuálních dohod a iniciativ mezinárodní spolupráce v oblasti nešíření jaderných a chemických zbraní, ve kterých je zastoupena Česká republika prostřednictvím specifických orgánů nebo ministerstev. Je zde také rámcově popsán pohled a specifický vojenský přístup. Zapojení MO a AČR do struktur NATO umožňuje ovlivňovat strategické rozhodování v oblasti OPZHN a tím podporovat současné trendy týkající se forenzní analýzy, odběru CBRN vzorků a reakci na nové trendy v oblasti odstraňování následků použití ZHN.

Príspevok rozoberá opatrenia na podporu integrácie rodovej perspektívy prijaté na pôde Severoatlantickej Aliancie a spôsob, ktorým boli tieto následne premietnuté v legislatívnych opatreniach rezortu obrany Slovenskej republiky a skúma prístup Ozbrojených síl Slovenskej republiky (ďalej len "OS SR") k integrácií rodovej perspektívy. Príspevok sa ďalej zameriava najmä na to, ako OS SR integrujú a podporujú tieto zásady v reálnom živote profesionálnych vojakov. Analýza dostupných štatistických údajov, ako aj výskumov vykonaných v tejto oblasti slúži ako základ pre formulovanie záverov o tom, či Slovenská republika plní záväzky ohľadom integrácie rodovej perspektívy voči Severoatlantickej Aliancii a zároveň formuluje východiskové oblasti pre možný budúci výskum.

Článek se zabývá manuálním určováním prvků pro střelbu v souladu s modernizací dělostřelectva AČR. V článku jsou popsány výsledky výzkumu zaměřeného na inovaci manuálních (náhradních) způsobů určování prvků pro střelbu tak, aby byly uplatnitelné na soudobém bojišti a byly kompatibilní s charakterem dat, které dělostřelectvo využívá v rámci Severoatlantické aliance. Problematika článku je směřována především na určování prvků pro střelbu úplnou přípravou, přičemž jsou prezentovány výstupy z komparativní analýzy postupů používaných v AČR s postupy uplatňovanými americkou armádou. Hlavním přínosem článku je kritické zhodnocení přístupů obou armád k určování prvků pro střelbu úplnou přípravou a návrh inovace stávajících postupů tak, aby byly uplatněny nejpřínosnější náležitosti a eliminována negativa, s možností uplatnitelnosti návrhů v podmínkách NATO.

Článek se věnuje charakteristice násilných vstupů do objektů a pojmu "breaching", který je za tuto činnost často zaměňován. Dále článek řeší problematiku rozletu střepin při použití nálože k překonání pletivových plotů. V úvodní kapitole je popsána realizace výcviku v této oblasti s využitím cvičišť, která jsou pro tento účel budována ve vojenských výcvikových prostorech. Při provádění výcviku explozivních násilných vstupů se bezpečná vzdálenost pro zasahující týmy a nezúčastněné osoby stanovuje pomocí daných vzorců. Účelem simulace, matematických výpočtů a experimentu bylo posoudit, v jakém rozsahu dochází k rozletu střepin při explozivním překonávání těchto plotů a zda jsou používané postupy pro stanovení bezpečné vzdálenosti pro nezúčastněné osoby dostačující.

Článek se zabývá výkladem pojmu "ozbrojené síly" v kontextu platného právního řádu České republiky. Autoři navrhují rozlišovat ozbrojené síly v institucionálním pojetí a ve funkčním pojetí. Podstatou řešení je interpretace § 3 odst. 1 zákona o ozbrojených silách (č. 219/1999 Sb.) ve funkčním pojetí, tj. tak, že ozbrojené síly chápe včetně vojáků zařazených v rámci Ministerstva obrany, ve vojenských školách, ve Vojenské policii a ve Vojenském zpravodajství. Dalším řešením by mohlo být doplnění zákona o ozbrojených silách o odstavec: "Ustanovení o příslušnících ozbrojených sil se přiměřeně použijí i na vojáky v činné službě služebně zařazené v ministerstvu, ve vojenských školách, ve Vojenské policii a ve Vojenském zpravodajství." Cílem článku je iniciace odborné diskuse o předmětné problematice, a také naznačení směrů, jak by bylo vhodné věc řešit.

Článek je věnován návrhu zákona o financování obrany, který má za cíl zavázat vládu k tomu, aby v každém návrhu zákona o státním rozpočtu vyčlenila na obranu částku ve výši alespoň 2 % hrubého domácího produktu. V průběhu mezirezortního připomínkového řízení Nejvyšší kontrolní úřad vyjádřil pochybnost o tom, zda návrh ve vztahu k Poslanecké sněmovně znamená něco více než pouze nevymahatelný politický závazek". Článek přesvědčivě za pomoci právní argumentace a výkladu Ústavy České republiky, jednacího řádu Poslanecké sněmovny, ale také ustálené judikatury Ústavního soudu České republiky dokazuje, že v případě schválení bude zákonem o financování obrany při schvalování státního rozpočtu vázána i Poslanecká sněmovna. Opačný postup by znamenal porušení ústavnosti.

Článek pojednává o možnostech nasazení bojových bezosádkových pozemních prostředků s bojovými pěšími jednotkami. Shrnuje nasazení těchto prostředků v minulých i současných vojenských operacích, včetně uvedení zkušeností z nasazení dostupných z veřejných zdrojů, a zkoumá společné nasazení pěšího družstva s bojovou platformou pozemního bezosádkového prostředku za útoku. Pomocí konstruktivní simulace předkládá výsledky nasazení pěšího družstva za útoku s podporou a bez podpory bojového bezosádkového pozemního prostředku. V rámci diskuse rozvíjí myšlenky potřebné pro součinnost jednotky s bezosádkovým prostředkem. Cílem článku je mimo jiné také otevřít v odborné komunitě debatu o možnostech efektivního použití bezosádkových pozemních systémů pro podporu činnosti bojových jednotek ve vojenských operacích.

Odborný časopis Vojenské rozhledy byl založen v roce 1920. Jeho vydávání bylo dvakrát přerušeno, ale po obnovení pokračuje doposud. Cílem článku je zhodnocení významu časopisu na rozvoj vojenské a bezpečnostní teorie a praxe a zamyšlení nad jeho možnou budoucností. Zvýšená pozornost je věnována zaměření časopisu v době první republiky. Článek se věnuje i pokusu o vydávání Vojenských rozhledů v době druhé světové války a neúspěšným snahám na jeho obnovení po roce 1945. Text článku se rovněž věnuje okolnostem vydávání a zaměření časopisu Vojenská mysl, který nahradil Vojenské rozhledy v období 1950-1991. Časopis pod původním názvem Vojenské rozhledy je od roku 1992 nepřetržitě vydáván doposud. Autor ve své analýze dospěl ze závěru, že i přes změněné podmínky, které obecně ztěžují vydávání odborných časopisů, je místo Vojenských rozhledů v českých podmínkách nezastupitelné.

Šedý nosorožec je metaforou pro bezpečnostní hrozbu, jež je iracionálně zanedbávána pro značný rozsah i vysokou pravděpodobnost jejího škodlivého účinku na subjekt vlastníka rizika. V diagramu se posuzuje možnost využití systému managementu kontinuity činností jako controllingového nástroje s cílem zmírnění míry operačního rizika narušení kontinuity dotčeného subjektu. Je zavedena veličina Operačně přidávaná hodnota - O´VA v roli kvalitativní dynamické informace o hodnotě produktivity činností. V krizovém scénáři jsou navržena opatření pro zkvalitnění krizové připravenosti subjektu. Je definován indikátor rizika selhání kontinuity činností. V souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině se posuzuje, zda se jedná o projev Šedého nosorožce.

Vzdušné síly hraji v ozbrojených konfliktech významnou roli. Bylo tomu tak i v operacích Odyssey Dawn a Unified Protector v Libyi v roce 2011. Právě při těchto operacích se naplno ukázala závislost evropských států na amerických vzdušných kapacitách. Po roce 2011 dochází k přesunu americké pozornosti do Asie. Článek se zabývá zhodnocením vývoje evropských vzdušných sil od roku 2011 do roku 2021 v kontextu přesunu americké pozornosti Asie. V článku je využit dataset pro porovnání počtů letounů v letech 2011 a 2021. Z výzkumu vyplývá, že evropské státy udržuji flotilu bojových letounů okolo 2000 kusů, zatímco v porovnání s rokem 2011 klesly počty v kategoriích letounů ISR ze 183 na 122 kusů a počet vzdušných tankerů ze 70 na 67 kusů. Naopak počty bezpilotních prostředků kategorie MALE se zdvojnásobily ze 45 na 91 kusů. V kontextu amerického přesunu do Asie je však tento vývoj nedostačující a evropské státy jsou stále závislé na americké podpoře.

Výroční přezkoušení je nedílnou součástí systému tělesné přípravy vojáka Armády České republiky, pomocí něhož se hodnotí jeho fyzická zdatnost. Toto hodnocení poskytuje dvojí zpětnou vazbu - informuje přezkoušené o tom, jak si vedou v porovnání s normativními tabulkami a mezi sebou, a současně dává velitelům představu o aktuální fyzické zdatnosti jejich podřízených. Práce se věnuje vytrvalostní disciplíně běhu na 12 minut (známý též jako Cooperův test). Na základě dat z let 2011 až 2021 a téměř 50 000 vyhodnocených přezkoušení byly zkoumány potenciální vlivy věku na fyzickou výkonost vojáků, a vhodné úpravy jednotlivých limitů ve věkových kategoriích. Výsledky analýzy ukázaly, že nastavení obtížnosti pro dosažení shodného hodnocení není pro obě pohlaví stejné a že s přibývajícím věkem dochází k rozdílnému poklesu fyzické výkonnosti, než reflektují současné normy. Na základě těchto analýz byl vypracován návrh úprav výročního přezkoušení v tělesné přípravě, které jsou přílohou této práce.

Článek vychází z provedené studie, realizované v rámci projektu Dlouhodobého záměru rozvoje organizace Centrem bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity. V rámci studie byla zkoumána a posuzována problematika strategického překvapení, jejímž cílem bylo nalezení kauzálních mechanizmů a souvislostí mezi zabezpečením obrany státu a fenoménem překvapení v podmínkách 21. století. Článek se zabývá problematikou překvapení a jeho dopady do zabezpečení obrany státu. Popisuje strategické překvapení jako principiální aspekt s implikacemi a dopady na obranu státu. Zkoumá problematiku překvapení jako principu vojenského umění v kontextu současného strategického myšlení.

Biobezpečnost a bioobrana (tj. všechna protiopatření zabraňující šíření biologického agens v životním prostředí a populaci) jsou na běžné agendě států a jejich armád. Poněkud stranou jsou globální katastrofická biologická rizika (GCBR), která mohou zničit lidskou společnost jako biologický druh. Přestože se stále hledá přesná definice toho, co představuje globální katastrofické biologické riziko, lze jej považovat za dopad potenciálních globálních katastrofických rizik (GCR) na sociální, ekonomickou a biologickou strukturu lidské existence. Z toho vyplývá, že GCBR jsou podmnožinou GCR. Je také otevřené diskusi o tom, zda v případě GCBR musí být rizikem nutně biologické agens, od virů až po lidi, nebo zda lze jako rizikové činitele akceptovat i antropogenní hrozby, případně jaký musí být dopad, aby bylo riziko zahrnuto pod označení GCBR.

Text se věnuje rozboru právní úpravy vojenské závěti v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Zasazuje ji do historickoprávního kontextu. Prioritní pozornost je však věnována detailnímu rozboru aktuální právní úpravy a možným problémům, které tato úprava přináší. Stručně také zmiňuje jiné možnosti pořízení pro případ smrti, které by mohl voják využít. Právní úprava vojenské závěti v občanském zákoníku je možno označit za velmi vhodně pojatou, reflektující i realitu zahraničních misí. Významným je i fakt, že za splnění patřičných náležitostí má podobu veřejné listiny. Otázkou však je, jak se k úpravě postaví aplikační praxe soudů.

Na základě metody obsahové analýzy, tato studie analyzuje vůbec první publikovanou bezpečnostní strategii Izraelských obranných sil, která byla zveřejněna v roce 2015. Hlavním cílem textu je nejen představit okolnosti vzniku a diskutovat hlavní cíle tohoto strategického bezpečnostního dokumentu, ale také nastínit širší geopolitický kontext, z něhož vzešel. Autoři argumentují, že dokument akcentoval především dvě oblasti - použití síly a budování kapacit izraelské armády. Mimo jiné publikování strategie mělo plnit také odstrašující efekt. V závěru autoři srovnávají plán Gideon a na něj navazující plán Tnufa a poukazují na značný význam, který má při implementaci takového dokumentu konsenzus politických a vojenských elit, a také se zamýšlejí nad tím, jaké poučení a inspiraci lze z tohoto případu čerpat v našem geografickém prostoru v průběhu procesu formulování či reformulování strategických bezpečnostních dokumentů.

Hodnocení poměru sil a odhad bojových ztrát je důležitou součástí práce velitelů a štábů bojových brigád a praporů při přípravě a plánování operace. K tomu se využívají nástroje založené na různých principech a metodice.  Cílem článku je vyhodnotit tři různé nástroje využívané pro výpočet poměru sil a odhad bojových ztrát na taktické úrovni Armády České republiky. Zkoumané nástroje zahrnují kalkulátor založený na Lanchesterových zákonech, modul pro výpočet poměru sil v informačním systému velení a řízení pozemních sil a systém konstruktivní simulace. Z výsledků testování a srovnáním výstupných dat obsahovou analýzou a empirickou deduktivní metodou vyplývá, že všechny uvedené nástroje přinášejí obdobné výstupy. Hlavním zjištěním je oproti ostatním hodnoceným systémům, že využití systému konstruktivní simulace představuje praktické a flexibilní řešení pro podporu plánovacího a rozhodovacího procesu pro velitele a štáby bojových brigád a praporů.

Občanská válka v Myanmaru trvá již více jak sedm desítek let. Po vojenském převratu v únoru 2021 prodělala výrazné strukturální změny a získala novou dynamiku. Příčiny konfliktu spočívají v neschopnosti různých etnických a politických uskupení nalézt způsob koexistence v rámci jednoho státního celku a autonomizaci armády. Hlavními aktéry války v Myanmaru jsou dnes vojenská junta a její stoupenci, demokratická opozice a etnické organizace. Po převratu narůstá síla hnutí odporu a jeho operační schopnosti. Tento nárůst ale má své limity vzhledem k přetrvávající nejednotnosti opozičních sil, technické převaze myanmarské armády a posilování jejích početních stavů povinnými odvody.

{slider Abstrakt:}
Článek zkoumá energetické bezpečnostní vztahy mezi Ruskem a EU. Důraz je kladen nikoliv na technické a institucionální aspekty vztahů, ale spíše na diskurzivní přístup, který určuje převažující výklad vztahu obou stran. Cíle článku jsou dva. Prvním je analyzovat obsah a základní témata ruského bezpečnostního diskurzu o energetických vztazích s EU v letech 2012-2017. Druhým je interpretovat vliv norem a hodnot v energetickém bezpečnostním diskurzu na identitu a zájmy Ruska ve zkoumaném období. Bezpečnostní diskurz Ruské federace se zaměřuje na obhajobu ruských diverzifikačních projektů k posílení energetické bezpečnosti EU. V bezpečnostním diskurzu pak Rusko ve vztazích s EU desekuritizuje energetikou otázku, když prezentuje samo sebe jako hlavního a spolehlivého partnera a dodavatele ropy a plynu do EU. Na teoretické rovině vychází článek z poznatků kritického konstruktivismu, v metodické úrovni je článek založen na tematické analýze, jejíž pomocí bude zkoumán obsah ruského bezpečnostního diskurzu o energetických vztazích s EU.
{/sliders}