Fulltextové hledání

Článek se zabývá tematikou vojenské vědy, jejich součástí, její historií a přínosem pro současnost a možností využití poznatků vojenské vědy pro soudobé operace. Blíže se zabývá vymezením pojmů velení a řízení jak v obecné rovině, tak i v rovině vojenské. Nejde o uvádění obecně známých fakt nebo definic obsažených v jiných materiálech, autor popisuje samotný systém velení a řízení. Vymezení pojmového aparátu je důležité pro další vědecké bádání v této oblasti, která je stále více pod obrovským vlivem technologického pokroku a změn, které s sebou přináší oblasti bezpečnostního prostředí.

Autoři polemizuji s autorem příspěvku ve VR 3/2011 který byl zveřejněn pod názvem "Operační umění", ve kterém autor nabízí čtenářům "poskytnout informace o operačním umění, které doposud nebyly publikovány v české vojensko-odborné literatuře o operačním umění, anebo byly zmíněny jen okrajově". Článek nepochybně uvádí informace, které jednoznačně patří do oblasti operačního umění, ba co víc, jsou jeho "srdečním svalem". Ovšem není tak docela pravda, že v podobě, v jaké je autor podává, doposud nebyly publikovány v české vojensko-odborné literatuře.

Článek poskytuje informace o způsobu zabezpečení bojových jednotek Bundeswehru vodou. Rozebírá novou koncepci výroby pitné vody a technologie úpravy vody, organizaci a vybavení úpraven vody a jejich použití v rámci operace ISAF v Afghánistánu. Pojednává o vybraných úpravnách pitné vody a současných trendech úpravy vody v Bundeswehru.

Cílem analýzy je zmapovat současné postavení válečných veteránů - účastníků zahraničních misí po roce 1989 (dále jen "novodobý válečný veterán") po skončení jejich služebního poměru. Především se zaměřuje na otázku dalšího uplatnění válečných veteránů na trhu práce, na případné zdravotní, psychické a další následky spojené s účastí v misi a na zájem válečných veteránů o případnou pomoc ze strany státu, potažmo Ministerstva obrany. Analýza je rozdělena do dvou částí. První analyzuje dostupná statistická data a studie týkající se účastníků zahraničních misí a zároveň slouží pro formulaci hypotéz k výzkumné části. Druhá část hodnotí výsledky výzkumu založeného na anonymních dotaznících, které v období od 4. prosince 2009 do 25. ledna 2010 vyplňovali váleční veteráni mimo činnou službu.

Článek pojednává o současném stavu ve vojenské dopravě, teoretickém řešení dopravního problému. Jsou zde uvedeny některé aktuální úkoly v oblasti vojenské dopravy a řešení dopravy při zásobování technickým materiálem a potravinami.

Cílem článku je přiblížit současné vnímání modularity v AČR a stanovit základní úkoly, které bude nutné splnit v rámci projektu obranného vývoje STRUKTURA, který je řešen v rámci Univerzity obrany.

Využití multimédií ve výuce cizích jazyků je způsobem, jak pozitivně ovlivnit motivaci i výsledky výchovně-vzdělávacího procesu. Využití česko-kanadského projektu Partnership for Learning Program umožňuje synchronní komunikaci mezi rodilým mluvčím a studentem/účastníkem jazykové přípravy bez ohledu na jejich vzdálenost. Vzájemná komunikace je příležitostí pro studenty používat jejich druhý jazyk nejen při odborných diskuzích, ale i při řešení problémů, relevantních jejich studijnímu zaměření, zájmům a koníčkům. Součástí článku je rozbor zkušeností, které autoři doposud získali.

Dne 1. dubna 2011 vešel v platnost nový normativní výnos MO, Služební tělesná výchova v rezortu Ministerstva obrany. Uplynulo tak více jak dvacet let od posledního vydání, které bylo známé jako předpis Těl-1-1, Tělesná příprava v Československé lidové armádě. O novelizaci předpisu pro služební tělesnou výchovu se uvažovalo od počátku 90. let minulého století hned po rozdělení Československé federativní republiky na dva samostatné státy. Jeho realizaci pozastavilo skončení povinné základní služby a přechod na plně profesionální armádu a v roce 2005 tělovýchovný management, který již připomínkovaný a po legislativní, jazykové a redakční úpravě k podpisu MO připravený předpis smetl ze stolu. O tom jaký je nový normativní výnos MO, co obsahuje a co pravděpodobně vojáky zajímá nejvíce, tedy jaké změny v testování tělesné výkonnosti přináší, jsou následující řádky.

Ambicí EU a hlavním cílem rozvoje tzv. evropské bezpečnostní a obranné politiky (ESDP - European Security and Defence Policy) je dosáhnout schopnosti rychle reagovat na vznikající krizové situace. Jedním z prostředků naplnění těchto ambicí a povinností EU jsou operační svazky Battle Groups, jež jsou prezentovány jako nový přístup k vytváření sil a zkvalitňování schopností rychlé reakce EU. Operace Artermis, která byla vedena v letních měsících roku 2003 na území Demokratické republiky Kongo (třetí největší stát v Africe), se stala do jisté míry modelem pro vytváření operačních svazků Battle Groups. Zkušeností a poznatků z operace Artermis je možno plnohodnotně využít i při výstavbě a přípravě EU BATTLE GROUP CZE/SVK.

Bývalí důstojníci z proti sobě stojících táborů vyprávějí svoje verze událostí, jež jsou důležité pro pochopení naší nepříliš dávné historie. "Paralelní historický projekt NATO a Varšavského paktu" se při studiu studené války se pokouší zachytit historii obou aliancí, které proti sobě po desetiletí stály na evropském kontinentu. Byly shromážděny, analyzovány a interpretovány dříve tajné dokumenty jednotlivých vlád. Jako dnes skoro vše, tyto dokumenty byly zveřejněny a jsou dostupné na internetu, www.isn.ethz.ch/php/index.htm.
MG (ret) Neal Creighton, US Army, LTC (ret.) Roger Cirillo, US ArmyČlánek byl uveřejněn v č. 7/2006 časopisu Army/-nas

S tvrzením, že první čečenská válka skončila pro ruskou armádu naprostou blamáží, dnes souhlasí téměř všichni, nezávisle na tom, k jaké ze stran v průběhu konfliktu patřili. Ovšem tyto události se staly již před více než deseti lety. Nabízí se proto legitimní otázka: Vzala si ruská armáda z čečenské katastrofy ponaučení? Je schopna opustit staré, pro gerilovou válku nevhodné operační postupy a vyvinout nové, odpovídající realitě možných hrozeb? Odpověďmi na tyto a ještě některé další otázky se bude zabývat následující práce, jako podklad k tomu bude sloužit srovnání způsobu vedení operací ruské armády v první (1994-96) a druhé (1999- ) čečenské válce.

Tato sociálně psychologická esej je pokusem o psychologickou analýzu zahraničních vojenských misí, jež by vysvětlovala, proč tak často vojáci odcházející do zahraničních vojenských misí mění své sociálně psychologické vnímání okolního světa. Pochopení tohoto posunu, proč a jak k němu dochází, nám umožňuje pochopit sociální atmosféru v zahraničních vojenských jednotkách, interpersonální chování vojáků vůči jiným vojákům, ale i vůči vlastní rodině a životním partnerům. Pokud však chceme opravdu analyzovat sociálně psychologické otázky působení vojáků v misích a krizové situace, jež v jejich průběhu vznikají, pak musíme odložit naše osobní i společenské předsudky na práci vojáků a armády samotné.

Profesionalizace moderních armád je v demokratických zemích zatím evidentně postupující realitou. Vyžádala si ji náročnost vedení soudobého boje, obsluha složitých a sofistikovaných zbraňových systémů, nechuť větší části mladé generace absolvovat povinnou základní vojenskou službu, její větší či menší selektivnost spojená s korupcí (s výjimkou Izraele), i zájem státu povolávat jen část branců a snižovat potenciální bojové ztráty ne plně kvalifikovaných vojáků.
Bohuslav Pernica, Profesionalizace ozbrojených sil - trendy, teorie, zkušenosti. Ministerstvo obrany ČR - AVIS Praha 2007, ISBN 978-80-7278-381-6.

Analýza lokálních válek v posledních desetiletích ukazuje, že není ani tak vážným problémem jejich vojenské řešení, zvláště pokud jde o Spojené státy a jejich armádu, jako spíš následné mírové uspořádání. Nejde přitom jen o USA v Iráku, ale např. spolu s Francií i ve Vietnamu, ruskou zkušenost v Afghánistánu a v Čečensku, Izraele v Libanonu, spojenců i naši v Kosovu apod. Proto lze uvítat týmovou práci kolektivu Ústavu strategických studií Univerzity obrany v Brně, která se problematice postkonfliktní stabilizace v deseti kapitolách na příkladu nejaktuálnějším v Iráku věnuje. Odstup čtyř let toto zhodnocení umožňuje, i když ne všechny kapitoly mají stejnou úroveň. Většina poznatků a zkušeností je však hodnotná, a proto je třeba jim věnovat pozornost.

Vedení Aliance rozhodlo proces přípravy nové strategické koncepce co nejvíce otevřít a zahrnout do něho co nejvíce účastníků. To byl i důvod, proč byla na summitu v dubnu 2009 ve Štrasburku a v Kehlu vytvořena skupina expertů NATO, která se měla na tvorbě nové strategické koncepce podílet. Jejím vedením byla pověřena bývalá americká ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightová. Ta předložila podkladový dokument pod názvem: "NATO 2020: Assured Security; Dynamic Engagement. Analysis and Recommendations of the Group of Experts on a New Strategic Concept for NATO" Cílem tohoto textu je seznámit s touto zprávou, reakcemi na ni a posoudit ji v širším kontextu tvorby nové bezpečnostní koncepce NATO a její kontinuity s předcházejícími strategie, zvláště z roku 1999.

V práci jsou uvedeny výsledky specifického výzkumu Univerzity obrany v oblasti ekonomiky provozu a technologie malé pekárny. Prioritou je výzkum zabezpečení misí AČR vlastními pekařskými výrobky ve srovnání s jiným způsobem zabezpečení. Jsou uvedeny technické a technologické možnosti výroby chleba. Zkoumání zahrnuje rozbor moderních technologií, přístrojového vybavení pekáren a navržených konvenienčních surovin a ověřuje vhodnost výrobků chemicky, mikrobiálně a senzoricky. Hodnotí nákladovost výroby a srovnává se stávajícími způsoby jejich zabezpečení. Potvrzuje hypotézu, že v kontejnerové pekárně lze efektivně zajistit výrobu.

Příspěvek se zabývá vztahem mezi politickým extremismem a vojáky ozbrojených sil České republiky z pohledu vojenského personálu. Je v něm konceptualizována hrozba přítomnosti extremistů armádě ve vztahu k demokratickému politickému režimu. Po uvedení problematiky následují metodologie, výsledky a interpretace výzkumné sociologické sondy, která byla uskutečněna v únoru a březnu 2009 v některých vojenských útvarech AČR. Jako rizikové by měly být hodnoceny zvláště informace o kontaktech s extremisty v armádě a informace o velmi rozdílných postojích ve vztahu k důležitosti tématu "extremismus v armádě".

Transformace odvětví obrany a ozbrojených sil je jedním z důsledků změn obranné/vojenské politiky státu a jedním z výsledků její realizace. V případě České republiky byl základ této transformace položen v letech 1990 až 1992. Účinná realizace obranné/vojenské politiky spojená s transformací ozbrojených sil se však v České republice dlouhodobě potýká s dvěma problémy: malou stabilitou vládnutí, která oslabuje postavení ministra obrany vůči ozbrojeným silám, a nevhodný koncept řízení zdrojů, který podporuje krátkodobé cíle činnosti ozbrojených sil na úkor dlouhodobého rozvoje.

Země s moderní kapacitou strategického vládnutí, jak se uvádí v publikaci Strategické vládnutí a Česká republika, vítězí v globální soutěži o nosné koncepty rozvoje a zdroje, jsou i lépe připraveny efektivně přispět k řešení úkolů, které přesahují možnosti jednotlivých států. [1]

Následující text se zabývá dosavadními zkušenostmi českých provinčních rekonstrukčních týmů (PRT - Provintial Reconstruction Team) v Afghánistánu. Je rozdělen do dvou částí. První část se zabývá mezinárodněpolitickými a vnitropolitickými faktory mise ISAF (International Security Assistance Force) jako takové. Přináší základní charakteristiku geografického, historického prostředí, v němž se uskutečňuje mise ISAF. Druhá část textu se zaměřuje na konkrétní zkušenosti českých PRT, a to jak v politické, tak i ve vojenské oblasti. Na tomto základě nastiňuje závěry a výzvy, které z toho vyplývají pro budoucnost.

K tomu, aby mohla být zařazena do stavu pohotovosti, musí každá Battle Group EU v souladu s předem stanovenými kritérii projít procesem hodnocení a certifikace. Certifikace rozhodne, zda Battle Group EU má všechny předpoklady a je schopna úspěšně plnit rozsah úkolů a požadavků, které mohou být před ni postaveny. Ke zjištění, zda Battle Group EU splňuje nebo nesplňuje požadovaná kritéria, musí být provedena celá řada standardních prověrkových zaměstnání.

PhDr. Miroslav Purkrábek, CSc., přispěl svou vědeckovýzkumnou činností do tří oblastí: sociologie armády, sociologie zdravotnictví a veřejné politiky. Tento text se věnuje zčásti jen oblasti prvé. Té se Miroslav Purkrábek věnoval nejen v šedesátých letech, ale i po roce 1989 až do své smrti. [1]
* 16. května.1930+ 8. září 2005

Otázka financování vnitrostátních konfliktů, se v posledních letech dostala do popředí zájmu, nejen vojenských ekonomů, ale i teoretiků vojenské vědy vůbec. Zatímco dříve se pod pojmem "ozbrojený konflikt" téměř automaticky rozuměl střet dvou a více regulérních armád vzájemně soupeřících států či jiných jasně definovaných jednotek, dnes zhruba 90 procent všech střetů probíhá pouze na území jednoho státu. Termín "válečná ekonomika", jenž je klíčovým stavebním kamenem tohoto článku, tak pozbývá svého tradičního významu - pocházejícího z teorie tzv. vojensko-průmyslového komplexu (stát - armáda - zbrojní koncerny) a označujícího vytváření poptávky ze strany státu vůči průmyslovým koncernům v bezpečnostní oblasti za účelem pozvednutí celkové ekonomiky státu. Právě tímto fenoménem se budeme v následujícím článku zabývat.

Výsledky bojové činnosti jsou významně ovlivňovány klimatickými podmínkami. Hydrometeorologická služba za dobu své existence se stala nepostradatelnou součástí systému komplexního zabezpečení a podpory Armády České republiky. Autoři se ve svém článku vrací ke vzniku hydrometeorologické služby a popisují její vývoj a úkoly, které v kontextu doby plnila. Pozornost věnují i opatřením, které před hydrometeorologickou službou vyvstaly po vstupu ČR do NATO.

Zpravodajská služba ze své definice pracuje s informacemi, jejich chybná analýza přitom snadno zhatí funkci celého orgánu. Článek představuje šest hlavních metod používaných při zpravodajské analýze, včetně pokročilejších, které se chybám při práci s informacemi snaží předejít jejich vhodným strukturováním. Studie zároveň zkoumá, jaký způsob uvažování (indukce, dedukce, abdukce) jednotlivé metody využívají. Závěry studie staví indukci na pozici nejužitečnějšího způsobu usuzování ve zpravodajské analýze.

V rámci mezinárodní konference "Taktika 2006", která se konala 8. a 9. 11. 2006 na Univerzitě obrany, proběhlo dne 9. 11. 2006 jednání v sekci Management pod názvem "Trendymanagementu pro 21. století a jejich aplikace do vojenství". Cílem jednání sekce bylo:

vyměnit si zkušenosti z výuky managementu na vysokých školách s využitím nových poznatků a zkušeností,
seznámit se s trendy rozvoje managementu pro 21. století a jejich aplikací do vojenství,
jednáním konference přispět k zvýšení úrovně přípravy vojenských profesionálů,
využít získané poznatky, doporučení a závěry z jednání konference k dalšímu zkvalitnění přípravy vojenských profesionálů v rámci výukového procesu na Fakultě ekono-miky a managementu Univerzity obrany v Brně.

Ze všech znalostí a dovedností patří mezi nejužitečnější ty, které se týkají komunikace. Dobrá schopnost komunikace je vždy našim nejdůležitějším aktivem, ať jde o pracovní či osobní život. Z pohledu interpersonální komunikace je třeba rovněž dodržovat určité standardy, např. když se jedná o pohovor, prezentaci, proslov, briefing či jiné formy vystoupení. Prostřednictvím komunikace uvnitř malých skupin řešíme problémy, dělíme se o poznatky, vyměňujeme si informace. Svůj pracovní život lidé prožívají v převážné míře ve skupinách, ať jde o formální setkání nebo o přijímací pohovor. Pomocí veřejné komunikace informujeme a přesvědčujeme jiné, aby uvažovali určitým způsobem, změnili svůj postoj, názor nebo hodnotu.

Odpovědět správně na velitelovy zpravodajské potřeby a požadavky je pro každého zpravodajce v jakýmkoliv typu konfliktu jen málokdy snadné. Informace požadované velitelem v mírové nebo podpůrné operaci jsou zřetelně odlišné od typů informací, které velitel vyžaduje v bojové operaci. To uvádí jak odborná směrnice Zpravodajská činnost, tak i poznatky ze zkušenosti sil, které byly v takovéto operaci zasazeny.

V odborné literatuře je často systém řízení chápán jako základní faktor, který významně ovlivňuje úspěšnost organizace. Je prokázáno, že spolu s ostatními faktory (věda a technika, dělba práce, znalost organizační struktury, kvalifikace pracovní síly, iniciativa pracovníků atd.)nejvýznamněji přispívá ke zvyšování její efektivnosti. Charakter veřejného sektoru objektivně vyvolává řadu specifik v jeho řízení. Tyto zvláštnosti však nejsou natolik zásadní, aby znemožňovaly využívat poznatky vědy a zkušenosti jiných při modernizaci řídících systémů uvnitř veřejného sektoru. Tento příspěvek poukazuje na změny v řízení veřejného sektoru a jejich potenciální dopad na ekonomické zabezpečení obrany.

Pod záštitou Univerzity obrany v Brně byl již potřetí realizován průzkum názorů a postojů české veřejnosti k Armádě České republiky a k otázkám obrany a bezpečnosti. Toto kontinuální monitorování postojů naší veřejnosti poskytuje mimo jiné obraz o dlouhodobém vývoji názorů populace, o jejich stabilitě či tendenci ke změně. Umožňuje odkrývat případné vazby mezi vnitropolitickou a zahraničněpolitickou situací a změnami ve sledovaných postojích a preferencích.