Fulltextové hledání

Článek popisuje důvody, které vedly ke zpracování implementační pomůcky rozvojových projektů využívané v rezortu MO pro zjednodušení plánovacích procesů a zkušenosti, které s implementační pomůckou mají její uživatelé. Modernizace armády patří mezi základní stavební kameny potřebné k dosažení cílů stanovených bezpečnostními strategiemi státu. K jejímu zabezpečení je nezbytné přistupovat komplexně a plnit mnoho na sobě navazujících činností, např. projektové řízení, řízení rizik a další. K zefektivnění procesů potřebných k přípravě a plánování rozvojových projektů byla v roce 2021 v AČR vydána metodika na vytváření implementačního plánu při pořizování nové vojenské techniky. Článek si klade za cíl představit výsledky analýzy zkušeností s jejím používáním v praxi.

Článok sa zaoberá problematikou plánovania logistiky, ktoré predstavuje jednu zo siedmych plánovacích domén, prostredníctvom ktorých sa vykonáva obranné plánovanie v podmienkach rezortu Ministerstva obranySlovenskej republiky. Autorka v rámci deskriptívneho výskumného problému hľadala odpoveď na otázku: Ako sa plánuje logistika v systéme obranného plánovania na rezortnej úrovni? Článok obsahuje výsledky teoretického a  empirického výskumu realizovaného na danú problematiku. Autorka objasňuje hlavné teoretické východiská skúmanej problematiky, bližšie popisuje metodiku plánovania logistiky v  podmienkach rezortu ako aj aktuálne poznatky a skúsenosti z praxe, poukazuje na najvýznamnejšie problémy v danej oblasti a predkladá návrhy ich možných riešení.

Cílem tohoto článku je vymezit leadership jako požadovaný proces Armády České republiky. Za tímto účelem je identifikována podstata vojenského leadershipu hledáním podobností a rozdílností v jednotlivých teoretických konceptech (školách) leadershipu, včetně přístupů u vybraných aliančních armád. Na základě analýzy současného stavu řešené problematiky jsou stanoveny složky leadershipu, vazby mezi nimi a vymezeny obecné požadavky na jeho uplatňování. V souladu se získanými poznatky následuje navržení obecného modelu leadershipu Armády České republiky.

Šedý nosorožec je metaforou pro bezpečnostní hrozbu, jež je iracionálně zanedbávána pro značný rozsah i vysokou pravděpodobnost jejího škodlivého účinku na subjekt vlastníka rizika. V diagramu se posuzuje možnost využití systému managementu kontinuity činností jako controllingového nástroje s cílem zmírnění míry operačního rizika narušení kontinuity dotčeného subjektu. Je zavedena veličina Operačně přidávaná hodnota - O´VA v roli kvalitativní dynamické informace o hodnotě produktivity činností. V krizovém scénáři jsou navržena opatření pro zkvalitnění krizové připravenosti subjektu. Je definován indikátor rizika selhání kontinuity činností. V souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině se posuzuje, zda se jedná o projev Šedého nosorožce.

Probíhající válka na Ukrajině je Ruskem prezentovaná pojmem speciální vojenská operace, jejíž cíle byly prezentovány ruským prezidentem Putinem ve smyslu demilitarizace a denacifikace Ukrajiny. V širším kontextu se za tímto pojmem skrývá imperiální snaha Ruska útočnou a agresivní válkou prosadit a udržet si své mocenské postavení a vliv v regionu. Autoři vymezují zásadní rozdíl mezi speciální operací a tzv. speciální vojenskou operací v kontextu soudobé interpretace Kremlu. Dále argumentují způsob, kterým se Rusko snaží obhájit válku a diskutují její realitu z pohledu mezinárodního práva.

Článek pojednává o způsobu uplatnění evaluačních nástrojů, využitelných pro hodnocení připravenosti nedeklarovaných velitelství a jednotek AČR. V rámci výzkumu byly analyzovány přístupy ČR a NATO s využitím komparativní analýzy, doplněné v rámci sběru dat strukturovaným rozhovorem. Výsledky výzkumu potvrdily nejednotný přístup, při aplikaci standardizovaných nástrojů a metod pro hodnocení u nedeklarovaných jednotek pro NATO a EU. Na základě výsledků analýzy a s využitím přístupů nejlepší praxe byl formulován jednotný/inovativní přístup k hodnocení připravenosti všech velitelství a jednotek na závěr každého cyklu operační přípravy AČR.

Plánování a velení v mnohonárodních expedičních operacích jsou obtížnými problémy po mnohaleté období. Jak se Evropská unie stává stále aktivnějším světovým činitelem - včetně oblasti zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky - tak EU trvale rozvíjí schopnosti vedení integrovaných expedičních operací a od roku 2003 provedla řadu úspěšných vojenských operací a civilních misí na Balkáně, v Africe, na Středním východě a jihovýchodní Asii. Organizační struktura velení a řízení pro integrované expediční operace, které jsou vedeny pod hlavičkou EU k řešení krizové situace vyžadující nasazení sil rychlé reakce, bude vytvořena v souladu s Konceptem vojenského velení a řízení EU.

Článek se zabývá tematikou vojenské vědy, jejich součástí, její historií a přínosem pro současnost a možností využití poznatků vojenské vědy pro soudobé operace. Blíže se zabývá vymezením pojmů velení a řízení jak v obecné rovině, tak i v rovině vojenské. Nejde o uvádění obecně známých fakt nebo definic obsažených v jiných materiálech, autor popisuje samotný systém velení a řízení. Vymezení pojmového aparátu je důležité pro další vědecké bádání v této oblasti, která je stále více pod obrovským vlivem technologického pokroku a změn, které s sebou přináší oblasti bezpečnostního prostředí.

Článek předkládá poznatky z výzkumu zabývajícím se možnostmi posilování účinnosti rozhodování v procesech obranného plánování a plánování operací s využitím konstruktivní simulace. Experiment byl proveden s využitím SW nástroj MASA SWORD. Oba uvedené plánovací procesy mají sice odlišný účel, ale jejich společným prvkem je definování požadavků na schopnosti ozbrojených sil nezbytných pro splnění stanovených cílů. V rámci výzkumu byly na základě výsledků experimentu řešícího taktickou úroveň použití ozbrojených sil dedukovány možnosti nasazení konstruktivní simulace i pro potřeby objektivizace obranného plánování. Z provedených analýz vyplývá, že vytvořený algoritmus hodnocení operační efektivnosti možných variant řešení požadavků na schopnosti ve vztahu k stanoveným cílům použití ozbrojených sil je plně využitelný i pro ověřování alternativních řešení nedostatků ve schopnostech v procesu obranného plánování.

Článek se zabývá využitím zpravodajství ze sociálních médií (SOCMINT) jako nástroje pro výběr a rekrutaci zdrojů ze strany cizích zpravodajských služeb s důrazem na rizika pro studenty vojenského studia státní vojenské vysoké školy. Analyzuje specifika využívání SOCMINT umožňující cizím rozvědkám efektivně získávat osobní údaje a profilovat potenciální spolupracovníky z veřejných i soukromých informací sdílených online. Výzkum provedený mezi studenty Univerzity obrany a dalších škol ukázal, že studenti vojenských oborů sdílejí na sociálních sítích srovnatelný typ informací jako jejich civilní vrstevníci, což je činí stejně zranitelnými vůči aktivitám cizích rozvědek, ovšem s tím rozdílem, že vojenští studenti se připravují na povolání v oblasti obrany a bezpečnosti, čímž se stávají mnohem atraktivnějším cílem cizích zpravodajských agentur než v případě jiných kategorií zaměstnanců.

Článek se věnuje srovnání náhrad nemajetkové újmy ve veřejné a soukromé sféře. Ve veřejné sféře je přiblížena právní úprava újmy na zdraví ve služebních poměrech, v soukromé sféře úprava v občanském a pracovním právu. Zvláštní pozornost je zaměřena na přechod náhrad nemajetkové újmy na dědice - zatímco ve služebních poměrech takové nároky zanikají smrtí (nepřecházejí na dědice), což bylo převzato z právní úpravy 60. let minulého století, v současném soukromém právu nezanikají, pokud byly jako dluh uznány nebo alespoň uplatněny u orgánu veřejné moci. Cílem příspěvku je kritická analýza současného stavu a návrhy de lege ferenda (přiblížení pracovněprávní úpravě). Problematika je významná jak z hlediska veřejných financí, tak fungování veřejného sektoru a prosazování právního státu.

Článek hodnotí informační válku v rámci vojenské strategie se zaměřením na konflikt na Ukrajině. Klíčový je vliv informačních operací (šíření desinformací a klamání) jako strategického nástroje. Autor pragmaticky analyzuje informační válku z hlediska vojenského umění a jako část aplikované strategie využité k podpoře bojových operací. Rovněž identifikuje fázi informační války vůči fázi konfliktu. Dále předpokládá a potvrzuje tezi, že informační operace jsou vedeny oběma vnějšími aktéry (USA i Ruskou federací) s cílem podpořit bojové operace tamních spojenců. Oba tito vnější aktéři, včetně jejich hlavních představitelů však vedou informační válku především s cílem podpory vlastních zájmů. Jde o případovou studii podle neorealistického pojetí mezinárodních vztahů. Tomu odpovídá význam rovnováhy moci, snahy aktérů o vyvažování a zásadní vliv vnějších aktérů na vývoj konfliktu.

Biobezpečnost a bioobrana (tj. všechna protiopatření zabraňující šíření biologického agens v životním prostředí a populaci) jsou na běžné agendě států a jejich armád. Poněkud stranou jsou globální katastrofická biologická rizika (GCBR), která mohou zničit lidskou společnost jako biologický druh. Přestože se stále hledá přesná definice toho, co představuje globální katastrofické biologické riziko, lze jej považovat za dopad potenciálních globálních katastrofických rizik (GCR) na sociální, ekonomickou a biologickou strukturu lidské existence. Z toho vyplývá, že GCBR jsou podmnožinou GCR. Je také otevřené diskusi o tom, zda v případě GCBR musí být rizikem nutně biologické agens, od virů až po lidi, nebo zda lze jako rizikové činitele akceptovat i antropogenní hrozby, případně jaký musí být dopad, aby bylo riziko zahrnuto pod označení GCBR.

Bílá kniha o obraně v kapitole páté podává základní východiska ekonomického a finančního řízení rezortu Ministerstva obrany. Definuje určující vnější a vnitřní předpoklady, rámcové podmínky a faktory, které ovlivňují ekonomické řízení rezortu Ministerstva obrany. V době, kdy byla Bílá kniha o obraně, psána, obecně převládal optimismus týkající se právě propuknuvší finanční krize. Vývoj však ukázal, že se nejedná o "běžnou" finanční krizi, kterou známe z předchozí historie, ale o tzv. systémovou krizi. Jde o jiný druh finanční krize, na níž by exekutiva jako celek a jednotlivé kapitoly státního rozpočtu měly přijmout odpovídající protikrizovou strategii. Pro sestavení účinné protikrizové strategie je potřebné hledat odpovědi na následující podstatné otázky:1. Jaké povahy je soudobá finanční krize?2. Jaké dopady tato krize má na veřejné finance?3. Jakým způsobem by měl na krizi reagovat rezort Ministerstva obrany?V této stati se autor pokusí hledat odpověď na první dvě otázky, na třetí otázku se, s ohledem na její složitost, se pokouší odpovědět jen rámcově.

Tento text se zaměřuje na český obranný průmysl a jeho roli v obranné politice České republiky. Základním cílem článku je krátké představení možností českého obraného průmyslu, přičemž hlavní zaměření vede ke zjištění, zda a jakým způsobem je schopen pokrýt poptávku po základní výzbroji a výstroji. Zkoumány jsou základní položky, které jsou potřeba pro bojeschopnost vojáků v poli a zároveň schopnost je vyvinout, vyrobit a distribuovat na českém území.

Transformace odvětví obrany a ozbrojených sil je jedním z důsledků změn obranné/vojenské politiky státu a jedním z výsledků její realizace. V případě České republiky byl základ této transformace položen v letech 1990 až 1992. Účinná realizace obranné/vojenské politiky spojená s transformací ozbrojených sil se však v České republice dlouhodobě potýká s dvěma problémy: malou stabilitou vládnutí, která oslabuje postavení ministra obrany vůči ozbrojeným silám, a nevhodný koncept řízení zdrojů, který podporuje krátkodobé cíle činnosti ozbrojených sil na úkor dlouhodobého rozvoje.

Článek se zabývá problematikou vybraných mezinárodních smluv, aktuálních dohod a iniciativ mezinárodní spolupráce v oblasti nešíření jaderných a chemických zbraní, ve kterých je zastoupena Česká republika prostřednictvím specifických orgánů nebo ministerstev. Je zde také rámcově popsán pohled a specifický vojenský přístup. Zapojení MO a AČR do struktur NATO umožňuje ovlivňovat strategické rozhodování v oblasti OPZHN a tím podporovat současné trendy týkající se forenzní analýzy, odběru CBRN vzorků a reakci na nové trendy v oblasti odstraňování následků použití ZHN.

Článek pojednává o procesu řízení rizik zavedeném v roce 2015 na základě nedůsledné implementace zákona č. 320/2001 Sbírky. Autoři popisují, jak dospět k identifikaci rizika a jeho analýze s využitím identifikace a analýzy aktiv a následně i hrozeb vzhledem k jejich vlivu na aktiva. Ukazují přístup k definování rizik u cílů 2 a 1. úrovně rezortu Ministerstva obrany s využitím posunutí rizika a agregace závislých rizik. Popisují použití výstupů procesu řízení rizik při rozhodování manažerů cílů v procesu střednědobého plánování a procesu ročního plánování rezortu Ministerstva obrany s vazbou na změny v těchto procesech.

Článek se zabývá teoretickými a praktickými souvislostmi hledání "dodatečných" úspor v rezortu Ministerstva obrany. S odvoláním se na závěry Bílé knihy o obraně ukazuje na potřebu důsledně rozlišovat mezi racionální úsporou a neracionální úsporou (tzv. pseudoúsporou). Racionální úspora vede k úspoře původně kalkulovaných zdrojů, kdy se vyšší hospodárností, efektivností a účelností podaří realizovat původně stanovené cíle a dosáhnout jejich ukazatele. Neracionální úspora představuje nesystémový krok, kdy jí odpovídající "škrt" pouze jevově přináší úsporu. Ve skutečnosti vede ke ztrátě schopnosti, nesplnění cíle či jeho ukazatele. V konečném důsledku (obvykle v delším časovém horizontu) vyvolává vyšší společenské náklady nežli bylo daným "škrtem" dosaženo. V kontextu rozlišování mezi racionální a neracionální úsporou jsou navrhována doporučení pro dosahování účinných úspor a odstraňování plýtvání při řízení obranných zdrojů.

Velitelsko-štábní cvičení EU MILEX je metoda odborné přípravy velitelského sboru a štábů (na vojensko-strategické a operační úrovni) v plánování, organizaci, přípravě a vedení operačních aktivit, velení vojskům a řízení činnosti mnohonárodního společného expedičního (operačního) uskupení nasazeného pro řešení krizové situace formou vedení expediční operace. Na základě Plánu cvičení EU na období let 2008-2012 bylo ve dnech 17. 6.-26. 6. 2009 provedeno dvojstupňové velitelsko-štábní cvičení EU OHQ LARISSA a EU FHQ NEAPOL pod kódovým označením MILEX 09. Zkušenosti a poznatky, které byly získány v průběhu tohoto cvičení, jsou následně popsány a rozebrány v tomto článku a předloženy k seznámeni a posouzení široké vojensko-odborné veřejnosti.

Operační umění je uměním přípravy a vedení vojenských operací, prolínajícím se všemi úrovněmi války. Překlenuje kontinuitu strategického řízení a rozhodování s konkrétními činnostmi vojsk na bojišti. Tvoří most mezi strategií a taktikou, a tím pomáhá řídit činnosti, jež vytváří podmínky k dosažení strategických cílů a požadovaného konečného stavu. Cílem článku je proto poskytnout některé základní informace o souvislostech, které vedly k uvědomění si potřeb,y a na konec k faktickému zaplnění pomyslné mezery mezi strategií a taktikou, což bylo místo pro operační umění. Jsou v něm stručně popsána východiska, jež podmiňovala vznik operačního umění a přístup dvou základních vojenských teoretických škol - sovětské a německé, jež měly na jeho rozvoj zásadní vliv.

Internet věcí (IoT) získává stále větší důraz ve vojenských operacích. Aplikace prvků IoT ve vojenském prostředí zvyšuje znalost situace a podporuje získávání a udržování informační převahy. Informace, které poskytují o nepříteli, prostoru operace a pozici a stavu vlastních sil a prostředků, mohou přispět k úspěšnému provedení operací na taktické, operační a strategické úrovni. Mohou však také představovat vážné hrozby, pokud jejich zranitelnost umožní únik dat, která shromáždily, nebo poskytnou přístup k informačním komunikačním sítím používaným pro nepřítele. V tomto článku autor zkoumal chyby zabezpečení těchto zařízení IoT pomocí analýzy klíčových slov. Poté, co vyvodil závěry z analýzy relevantní literatury, porovnal získané výsledky s dnes běžnými typickými hrozbami a útoky IoT, jako jsou distribuované útoky odmítnutí služby, ohrožení zabezpečení, programového vybavení, či bezpečnosti a ochrany soukromí.

Autor zkrácenou formou přibližuje rozporuplnost vztahu management a ekonomika ve veřejném sektoru a zamýšlí se nad jeho příčinami. Na příkladu britské armády vysvětluje příčiny a důsledky změn v oblasti řízení zdrojů a vytváří prostor pro jejich komparaci s realitou u nás.

Tato stať se zabývá jednou z nejvýbušnějších oblastí dnešního světa, kterou je Blízký a Střední východ (BSV) a zejména pak území historické Palestiny, kde už dlouhou dobu probíhá izraelsko - palestinský konflikt (IPK). Stať pojednává především o historických a vojenských souvislostech a je napsána jako tzv. historical explanatory text. Zaměřuje se na nejvýznamnější historické události a vysvětluje způsoby fungování a důsledky procesů, které se tam dlouhodobě odehrávají.

Vzdušné síly hraji v ozbrojených konfliktech významnou roli. Bylo tomu tak i v operacích Odyssey Dawn a Unified Protector v Libyi v roce 2011. Právě při těchto operacích se naplno ukázala závislost evropských států na amerických vzdušných kapacitách. Po roce 2011 dochází k přesunu americké pozornosti do Asie. Článek se zabývá zhodnocením vývoje evropských vzdušných sil od roku 2011 do roku 2021 v kontextu přesunu americké pozornosti Asie. V článku je využit dataset pro porovnání počtů letounů v letech 2011 a 2021. Z výzkumu vyplývá, že evropské státy udržuji flotilu bojových letounů okolo 2000 kusů, zatímco v porovnání s rokem 2011 klesly počty v kategoriích letounů ISR ze 183 na 122 kusů a počet vzdušných tankerů ze 70 na 67 kusů. Naopak počty bezpilotních prostředků kategorie MALE se zdvojnásobily ze 45 na 91 kusů. V kontextu amerického přesunu do Asie je však tento vývoj nedostačující a evropské státy jsou stále závislé na americké podpoře.

Dosavadní výzkumy o Číně a Tchaj-wanu se zabývají primárně současnými stavy bilaterální vztahů, armádních doktrín a podobně. Malá pozornost se však věnuje následkům potenciální války mezi Čínou a Tchaj-wanem. Článek zkoumá podmínky pro vznik a činnost guerilly s para militantními prvky na Tchaj-wanu v situaci, kdy Čína Tchaj-wan ovládne. Analýza vychází ze současného obecného, kulturně-sociálního, politického, geografického a technologického prostředí. Podstatnou částí analýzy je také rozprava o potenciálu městské guerilly. Článek vychází z akademických textů, analýz a dat, informací a průzkumů relevantních pro hlavní otázky článku. Těmi jsou potenciál vzniku, udržitelnosti a efektivity guerilly. Článek přichází s nálezy, argumentující poměrně vysoký potenciál vzniku guerilly především díky příhodným podmínkám Tchaj-wanu a možnou efektivitu a udržitelnost v závislosti na existujících proměnných, které však potenciál mohou i limitovat.

Odborný časopis Vojenské rozhledy byl založen v roce 1920. Jeho vydávání bylo dvakrát přerušeno, ale po obnovení pokračuje doposud. Cílem článku je zhodnocení významu časopisu na rozvoj vojenské a bezpečnostní teorie a praxe a zamyšlení nad jeho možnou budoucností. Zvýšená pozornost je věnována zaměření časopisu v době první republiky. Článek se věnuje i pokusu o vydávání Vojenských rozhledů v době druhé světové války a neúspěšným snahám na jeho obnovení po roce 1945. Text článku se rovněž věnuje okolnostem vydávání a zaměření časopisu Vojenská mysl, který nahradil Vojenské rozhledy v období 1950-1991. Časopis pod původním názvem Vojenské rozhledy je od roku 1992 nepřetržitě vydáván doposud. Autor ve své analýze dospěl ze závěru, že i přes změněné podmínky, které obecně ztěžují vydávání odborných časopisů, je místo Vojenských rozhledů v českých podmínkách nezastupitelné.

Osobnost sedmého československého prezidenta, armádního generála Ludvíka Svobody, je starším generacím dobře známá, generace mladší mají o něm povědomost kvůli kontroverzím doby nedávné. Svobodových životopisů sice existuje povícero, většinou však jsou determinovány dobou svého vzniku a snahou vyhnout se pojmenování dobových problémů.

Článek předkládá přehled vývoje přístupu Armády České republiky (AČR) k ochraně životního prostředí v kontextu environmentální legislativy od roku 1989 do současnosti. S využitím metod analýzy, syntézy a komparace české, evropské a alianční environmentální legislativy vytváří dosud nepublikovaný přehled v oblasti ochrany životního prostředí a jejího zapracování do vnitřních předpisů a právních aktů Československé lidové armády, Československé armády a AČR. Článek přináší soubor výstupů graficky zobrazujících aktivitu v environmentální oblasti s vnitřními souvislostmi mezi civilní legislativou, požadavky EU a NATO v chronologickém sledu. Práce přichází k závěru, že rok 2000 představuje milník, od něhož je přístup k ochraně životního prostředí pozorován jako stagnační. Za důvody stagnace shledáváme obavy velitelů nad negativním vlivem "ekologického přístupu" k výcviku vojsk a nedostatek osvěty v oblasti environmentálního vzdělávání resortu obrany.