Fulltextové hledání

Poslední dekáda minulého století s sebou přinesla zásadní politické, ekonomické, sociální a další změny především v zemích střední a východní Evropy. Do 21. století vstoupily státy rozšiřující se Severoatlantické aliance nikoli s jedním, jasně definovaným nepřítelem, ale proti celé nepřátelské koalici, která není omezena žádnými konkrétními hranicemi ani konvencemi - hovoříme o tzv. asymetrickém válčišti. Proběhlé zásadní změny vyvolaly potřebu uvažovat o dalším rozvoji ozbrojených sil ve 21. století.

Tématem této studie je prognostická parciální odpověď na otázky: Co přináší vzestup Čínské lidové republiky a Indické republiky z hlediska budoucího rozvoje do mezinárodních vztahů? Je spíše příležitostí, nebo hrozbou? Vede vzestup asijských obrů k destabilizaci bezpečnostní situace v Asii i obecněji v celém světě? Přispívá vzestup Asie konci americké hegemonie a nástup multipolárního systému?

Podplukovník Ing. Petr Ryp
Informační proces jako součást systému velení a řízení
Část 1
Změnou bezpečnostního prostředí a bezpečnostních vztahů ve světě a v neposlední řadě změnou operačního prostředí s využíváním nových technologií zaváděných do používání v ozbrojených silách se mění i způsoby organizování, plánování, realizování a hodnocení operací. Do těchto procesů vstupují nové faktory, které ovlivňují prioritně systém velení a řízení a to hlavně čas, flexibilita, schopnost spolupráce v operacích koaličního uskupení a hlavně interoperabilita v technické oblasti. Samozřejmě zde sehrává svou nezaměnitelnou a rozhodující roli i faktor lidský, ale to je záležitost, která je řešena výběrem, přípravou, vycvičeností a zasazením personálu na dané pozice v systému velení a řízení. Všechny tyto vyjmenované faktory a samozřejmě ještě mnoho dalších mají vliv na velení a řízení vojsk.

V současnosti má řešení krizí komplexnější charakter. Buď přímo, nebo nepřímo působí v prostoru krizí mimo NATO řada dalších mezinárodních a nevládních organizací. Navíc některé státy, byť jsou členy některé z přítomných mezinárodních organizací, působí ve stejném prostoru nezávisle.
Na posledním summitu představitelů členských států NATO v Rize bylo zkonstatováno, že čistě vojenské aktivity nemohou vyřešit krizi nebo nouzovou situaci komplexně. Proto v závěrečné deklaraci představitelé členských států NATO stanovili, že NATO musí zlepšit praktickou spolupráci s ostatními aktéry (dále NNAs) [1] a být schopné přispět do tzv.comprehensive approach. Pod tímto pojmem je chápáno společné úsilí všech aktérů (mezinárodního společenství) podílejících se na řešení krize v daném prostoru.
Tento přístup ovlivní současný způsob vedení vojenských aktivit. V praxi to bude znamenat, že vojenští velitelé a jejich štáby budou muset v procesu plánování, vedení a hodnocení vojenských aktivit vzít v úvahu jejich dopady na ostatní oblasti řešení krize. Zejména půjde o ekonomickou a sociální oblast a lze předpokládat dopady i na diplomatické úsilí.
Reakcí na uvedené závěry bylo představení koncepce Effect Based Approach to Operations (EBAO) [2] strategickými veliteli NATO, SACEUR a SACT [3]. Cílem EBAO je vytvořit takové mechanismy, které umožní plánovat, vést a hodnotit vojenské aktivity z hlediska účinku.

Změna bezpečnostní situace po 11. září 2001 je doprovázena i zvyšujícím se počtem bezpečnostních studií, zvláště o terorismu. Tak je tomu i v naší republice. Monografie tří autorů brněnské Univerzity obrany se po vymezení kategorie terorismu a jeho historickém vývoji věnuje teroristickým skupinám, typologii terorismu, způsobům jeho realizace, formám a důsledkům. Samostatná část se zabývá bojem proti terorismu.
David Řehák, Pavel Foltin, Richard Stojar: Vybrané aspekty soudobého terorismu Ministerstvo obrany České republiky - AVIS

Mojmír Šlachta, Ohniska napětí ve světě. Nakladatelství České geografické společnosti, s. r. o. - Kartografie, Praha 2007, stran 187. Srovnáváno se studií Bezpečnostní politika České republiky. Závěrečná zpráva z výzkumného projektu - vedoucí výzkumného týmu Jaroslav Janda. Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996)

Článek pojednává o EBAO, které je ve skutečnosti integrací vojenských a civilních zdrojů a koordinací postupů s cílem dosáhnout požadovaného efektu. Jde o promyšlenou a komplexní aplikaci různých aliančních nástrojů v kombinaci s praktickou spoluprací s ostatními účastníky (včetně jejich schopností) k vytvoření efektivních potřeb k dosažení plánovaných cílů a požadovaného konečného stavu definovaného Aliancí.

Provinční rekonstrukční týmy (PRTs - Provincial Reconstruction Teams) jsou relativně novým pojmem a prvkem v koaličních operacích. Tyto týmy operují v Afghánistánu od konce roku 2002. Hodnocení jejich práce je velmi složité a ne zcela jednoznačné. Následující článek si klade za cíl uvést nejširší vojenskou veřejnost do problematiky PRT, seznámit ji s hlavními principy práce těchto týmů v různých podmínkách: bezpečnostních, národnostních, ekonomických atd. Zároveň chce poukázat na základní problémy, které provázely jejich vznik a působení v zemích, které již s jejich výstavbou a prací mají svoje zkušenosti.

Válečná hra je jakákoliv simulace vojenské operace, která zahrnuje účast dvou nebo vícero proti sobě stojících ozbrojených sil. Válečná hra se vede za dodržení stanovených pravidel s použitím dat a postupů, které jsou určeny ke ztvárnění skutečné nebo předpokládané operační (bojové) situace. [1] Válečná hra jako metoda přípravy velitelů a slaďování štábu existuje, ale problematika jejího provedení nebyla doposud jako taková odborně řešena, teoreticky rozpracována a, což zcela uniklo vojensko-odborné veřejnosti, tato válečná hra byla zcela mylně (v důsledku neznalosti, z neznalosti věci) zaměněna za válečnou hru, která je formou analýzy variant činnosti. V současnosti je válečná hra opět v zorném poli pozornosti vojenských odborníků. Problematika provedení válečné hry jako formy analýzy variant činnosti byla na pořadu jednání Celoarmádního semináře k využití simulačních a trenažérových technologií při přípravě jednotek s důrazem na požadavky výcviku pro soudobé operace. Na základě značného zájmu velitelů a důstojníků ze všech úrovní velení a vojensko-odborné veřejnosti o problematiku válečné hry, a také vznesených požadavků o poskytnutí dodatečných informací vznikl - s využitím volného překladu aliančních materiálů a zkušeností získaných autorem v přípravě a provedení VŠC s ČVV CZE/SVK BG EU "COLLECTIVE SHIELD 2009" a účasti na cvičení EU MILEX 09 - tento článek.

Cílem tohoto článku je přiblížit čtenáři koncept strategické kultury, zmapovat jeho evoluci na třech generacích, které vymezil Alastair Lain Johnston, a identifikovat koncepční a metodologické problémy s nimi spojenými. Právě studium strategické kultury je v současné době zcela zásadní, neboť v globalizovaném světě, kdy se informace šíří rychleji než kdykoliv dříve v minulosti, nám může poskytnout odpovědi na otázky týkající se strategického chování států, které nemohou být vysvětleny v rámci neorealismu. Příspěvek je rozdělen do pěti hlavních částí. V první části je obecně představen koncept strategické kultury, druhá, třetí a čtvrtá část pak korespondují s jednotlivými generacemi. V závěrečné části autor shrnuje zásadní myšlenky uvedené v předchozích kapitolách a stručně nastiňuje vlastní chápání strategické kultury.

Bílá kniha o obraně v kapitole páté podává základní východiska ekonomického a finančního řízení rezortu Ministerstva obrany. Definuje určující vnější a vnitřní předpoklady, rámcové podmínky a faktory, které ovlivňují ekonomické řízení rezortu Ministerstva obrany. V době, kdy byla Bílá kniha o obraně, psána, obecně převládal optimismus týkající se právě propuknuvší finanční krize. Vývoj však ukázal, že se nejedná o "běžnou" finanční krizi, kterou známe z předchozí historie, ale o tzv. systémovou krizi. Jde o jiný druh finanční krize, na níž by exekutiva jako celek a jednotlivé kapitoly státního rozpočtu měly přijmout odpovídající protikrizovou strategii. Pro sestavení účinné protikrizové strategie je potřebné hledat odpovědi na následující podstatné otázky:1. Jaké povahy je soudobá finanční krize?2. Jaké dopady tato krize má na veřejné finance?3. Jakým způsobem by měl na krizi reagovat rezort Ministerstva obrany?V této stati se autor pokusí hledat odpověď na první dvě otázky, na třetí otázku se, s ohledem na její složitost, se pokouší odpovědět jen rámcově.

V článku je na modelovém příkladě představena analýza nákladů na zajištění stravování členů IZS a civilního evakuovaného obyvatelstva v případě vzniku krizové situace. Nedílnou součástí nákladů na zajištění stravování je i distribuce potravin do evakuačních center, samotná příprava stravy a likvidace odpadů, což bylo využito při výpočtu a analýze celkových nákladů na zajištění stravování všech skupin obyvatelstva, jak civilního tak i záchranářů, kteří se podíleli na odstraňování následků krizové situace. Na základě provedené analýzy jsou vyvozeny příslušné závěry.

Arabský svět a jeho bezpečnostní souvislostiEmíre Khidayer: Arabský svět - jiná planeta? Mladá fronta, 2011, 248 stran.

Problematika společného financování, která byla dříve relativně okrajovou oblastí strategického rozhodování v rámci NATO, se pod vlivem globálních ekonomických problémů stále častěji dostává do pozornosti jeho politických a vojenských představitelů. Omezené finanční možnosti většiny členských zemí, rostoucí požadavky na využívání společného financování a rozšiřující se spektrum plněných úkolů ze strany Aliance vytvářejí značný tlak na balancování disproporcí mezi potřebami a reálnými možnostmi jejich pokrytí. Cílem článku je představit širší odborné veřejnosti společné financování NATO jako nástroj podpory strategického řízení mezinárodní organizace, která stále intenzivněji pociťuje omezenou dostupnost zdrojů při naplňování svého poslání.

V závěru článku s názvem "Soudobé pohledy na vojenské klamání"(viz VR 3/2011) bylo avizováno, že bude čtenářům nabídnuto pokračování v úvahách o tomto fenoménu vojenského umění. Tentokrát nepůjde o interpretaci úvah na vlnách amerických tezí obsažených v Joint Publication 3-13.4, Military Deception z roku 2006, resp. v inovované verzi z roku 2012 (viz některé myšlenky, uvedené v druhé části výše citovaného článku, nebo v článku "Vojenské klamání", zveřejněném ve VR 2/2012), ale bude snahou tuto oblast popsat z jiného úhlu pohledu, což nemusí být v souladu s oficiálními názory tvůrců vojenských doktrín.

Prevence kriminality patří mezi hlavní dlouhodobé úkoly práce s personálem v resortu Ministerstva obrany. Je organizována na třech úrovních: meziresortní, resortní a místní. Je zaměřena na snižování rizikových faktorů, které jsou obvykle spojeny s kriminálním chováním. Prevence kriminality tvoří nedílnou součást rezortní prevence sociálně nežádoucích jevů. Zaměřena je nejen na aktuálně detekované sociálně nežádoucí jevy, ale i další jevy, které mohou vzniknout vzhledem k jejich výskytu ve společnosti. O politice Ministerstva obrany v teto oblasti pojednává následující článek.

Klement Gottwald po druhé světové válce řekl: Nebudeme z generálů dělat komunisty, ale z komunistů generály. Jedním z nich byl Václav Prchlík. Generál, který se ale za svou hodnost nemusel stydět. Narodil se 25. srpna 1922 ve Stráži nad Nežárkou u Jindřichova Hradce. Je s tím spojena jedna humorná epizoda. Generál Prchlík jako náčelník Hlavní politické správy Československé lidové armády (HPS ČSLA) pravidelně hovořil v armádním rozhlasovém vysílání Polní pošta, kam volali i posluchači. Jeden z nich se ho zeptal: Soudruhu generále, můžete odpovědně říci, do kdy bude stát stráž nad Nežárkou?

Vojenské klamání představuje souhrn opatření, která byla přijata s cílem zmást nepřítele prostřednictvím informační manipulace, zkreslení faktů nebo podvržením falešných důkazů tak, aby jednal způsobem, který je v rozporu s jeho zájmy. [1] V článku jsou uvedena fakta a závěry, které autor považuje za důležité, které však nejsou prezentací oficiálních stanovisek příslušných vojenských orgánů nebo rezortu obrany ČR jako celku. Přesto byl obsah článku konzultován s odborníky GŠ AČR, jež se řešením otázek vojenského klamání v rámci procesu operačního plánování průběžně zabývají.

Podmínkou efektivní přípravy člověka pro mimořádné události je jeho výchova. Podmínkou přípravy je v legislativní rovině existence příslušného zákona a v rovině pedagogické, biodromálně pojatá vzdělávací koncepce. [1] Článek se zabývá poměrně závažným tématem, jaké jsou právní i školské předpoklady přípravy občanů na situace, jež se výrazně odlišují od normálních životních podmínek. Čtenář má možnost seznámit se s výsledky průzkumu, který byl proveden před koncem roku 2010. Autor se domnívá, že je třeba doplnit zákonnou úpravu problematiky ochrany člověka za mimořádných událostí, a to o propracovanou koncepci vzdělávání v této oblasti.

Tento článek analyzuje nový prvek českého trestního práva, vojenské trestné činy s předsudečným motivem, které jsou obsaženy v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb., jenž vstoupil v účinnost dne 1. 10. 2010 v hlavě XII s názvem "Trestné činy vojenské". [1] Objevily se tam i kvalifikované skutkové podstaty několika trestných činů, které spadají do oblasti tzv. trestných činů s předsudečnou motivací, často též nazývanými zločiny z nenávisti. Cílem článku je objasnit podstatu těchto trestných činů a analyzovat možnosti jejich případné aplikace.

Na frontě se často říkává, že ti nejstatečnější a nejlepší vojáci padnou první. Platí to i o době míru: ti nejnadějnější odcházejí příliš brzo. Ale nemělo by se na ně zapomínat, jako se nezapomíná na Jaroslava Jandu. Kdo poznal poválečnou československou armádu a posléze i českou, a od šedesátých let i její vrcholová vedení a velení, dobře ví, že prošla třemi výrazně odlišnými etapami. Bezprostředně po skončení války jsme měli řadu zkušených vojáků, důstojníků a generálů, kteří prošli frontami druhé světové války, ale po únorových událostech roku 1948 jejich podstatná část spolu s prvorepublikovými vojáky z povolání byla propuštěna a mnozí byli pronásledováni, vězněni i popraveni. Další propouštění nastalo i po maďarských událostech roku 1956. Armáda se stala třídně politickou.

Operační výzkum představuje způsob týmové práce, při které skupina specialistů různého odborného změření komplexně řeší složitý ekonomický, technický, organizační nebo vojenskostrategický problém.[5] Metody operační analýzy nemají přinést rozhodnutí, ale podložené argumenty a závěry, které budou k výběru řešení problému a rozhodnutí využity. Nalezení a formulace podložených argumentů a závěrů vyžaduje aplikaci analytických metod a postupů, které by byly použitelné v reálné praxi. Tento článek si nedává za cíl popsat jednotlivé metody operační analýzy, ale poukázat na některé příklady a vyvodit závěry pro vojenskou praxi.

Francouzské Centrum doktrín použití sil (CDEF - le Centre de Doctrine d'Emploi des Forces) vydalo v listopadu loňského roku novou doktrínu FT-05 Velení a řízení v operacích pro taktické velitele. Následující příspěvek představuje základní závěry této doktríny a srovnává ji s českými národními doktrinálními dokumenty. Autor dochází k závěru, že ve srovnání s francouzskou doktrínou se česká doktrína soustřeďuje více na procedurální a technickou část systémů velení a řízení než na schopnost velitelů velet.

Agentura NATO pro údržbu a zásobování NAMSA je stěžejní agenturou NATO pro logistiku a nákup materiálu a služeb. Poskytuje logistické zabezpečení většině zbraňových systémů ve vlastnictví členských zemí a logistickou podporu operací Severoatlantické aliance. Význam nadnárodní agentury NAMSA vzrůstá v době, kdy jednotlivé členské státy NATO vydávají na obranu stále méně finančních prostředků. Realizace logistické podpory mnohonárodních operací, cestou agentury, může přinést značnou úsporu zdrojů.

Problematika přípravy koncepcí a jejich realizačních programů či plánů coby nástrojů strategického řízení je v obecné poloze rozpracovaná dobře a i čtenářům Vojenských rozhledů je toto téma známo. Následující stať si proto klade za cíl poskytnout čtenáři formou polemického názoru autora pohled na možné přístupy k případnému reformování bezpečnostního systému netradičně, z poněkud praktičtějšího úhlu. Téma zasazuje do širšího rámce a soustřeďuje nejdůležitější poznatky, zkušenosti a doporučení pro praktický postup při přípravě a uskutečnění reformy bezpečnostního systému ČR.

Operační umění umožňuje velitelům efektivně uspořádat a sladit činnosti sil v čase, prostoru a účelu. Jejich představa o průběhu operace je vyjádřena v koncepci operace. Tvorba koncepce operace je založena na použití tzv. operačních konceptů, jak doktrinální publikace zjednodušeně pojmenovávají nástroje tvorby plánu operace. Pochopení jejich místa a významu v procesu tvorby koncepce operace je pro plánovače zcela zásadní. Článek si klade za cíl objasnit základní pojetí operačního konceptu rozhodujících bodů, popsat některé jeho souvislosti s jinými prvky operačního umění a poskytnout informace, které velitelé a plánovači mohou využít v procesu operačního plánování.

Článek se věnuje poměrně ambicióznímu konceptu, který bývá označován jako "swarming", jenž je definován taktický organizační princip, který favorizuje bojovou činnost vedenou prostřednictvím decentralizovaného kolektivu autonomních nebo semiautonomních vysoce mobilních entit, které operují v různých vektorech. Zároveň je uváděn termín "pulsing". [1] Autoři se pokouší objasnit základní aspekty této nové teoretické koncepce a poukázat na poměrně dlouhou tradici jejich teoretického vývoje i jeho praktické aplikace. Swarming kombinuje aplikaci velkého množství relativně malých jednotek s informační superioritou, která vede k synchronizovaným bojovým aktivitám, kdy "swarmingující" jednotky optimalizují rychleji, než oponent reaguje. Funkcí velení je pouze formulace strategického cíle, alokace adekvátního množství zdrojů, ale již nikoli řízení aktivit taktických a palebných jednotek (rojů). Oba pojmy dosud nebyly projednány a schváleny výborem pro terminologii MO.

Článek se zabývá vyhodnocením vojenských výdajů čtyř vybraných zemích Evropské unie v letech 2001-2008. Mezi zkoumané země patří Česká republika, Rakousko, Slovensko a Slovinsko. Jelikož pojem vojenské výdaje používá široké spektrum uživatelů, tak je nutné vymezit tento pojem a také zdroj, ze kterého bylo čerpáno při vyhodnocení. Zdrojem statistických dat o vojenských výdajích byly ročenky Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI).

Cílem článku je poskytnout čtenáři informace související s teorií operačních konceptů (operational design concepts), které jsou pro přípravu a vedení vojenských operací, zejména na operační úrovni války [2] považovány za rozhodující. Je to právě tato úroveň, na které závisí, zda použití způsobů a prostředků (zdrojů) vytvoří podmínky na dosažení konečného stavu v souladu se společnou (komplexní) strategií vojenských i nevojenských nástrojů státní moci. Údaje obsažené v článku jsou současně doplněním teorie operačního umění, která se v předcházejících číslech Vojenských rozhledů již v různé formě objevila.

Kvalita i výkonnost vzdělávacího systému, a především míra toho, jak společnost dokáže využít tvůrčího potenciálu všech svých členů, se staly rozhodujícím činitelem dalšího vývoje společnosti i ekonomiky. Základním předpokladem úspěchu v zostřující se hospodářské soutěži se stala vysoká úroveň znalostí, tedy úroveň výzkumu a rychlost uplatnění jeho výsledků ve stálých inovacích. Přechod ke znalostní společnosti znamená proměnu stejně zásadní, jako byla kdysi industrializace, ale navíc mnohem rychlejší a univerzálnější. Úroveň vzdělání a využití celého potenciálu společnosti jsou však nejen podmínkou ekonomického růstu, zlepšených možností zaměstnanosti a společenské i individuální prosperity, ale jsou nezbytné i pro dosažení demokratické společnosti s vysokým stupněm soudržnosti.