Fulltextové hledání

Klamání je pojmem, který se uplatňuje nejen v civilním životě, ale i ve vojenství, kdy jde o "vojenské klamání" (MILDEC - Military Deception). V civilním životě se klamání daří, především v některých oblastech je zneužíváno k obchodním ziskům, resp. k politickým zájmům. Podle mého názoru je ve vojenství situace jiná. Pokud se budu držet domácího prostředí, mohu s klidným svědomím konstatovat, že pojem "klamání" takřka vymizel z terminologie vojenského, resp. operačního umění. Článek je vstupní úvahou, resp. pokusem vzbudit v odborné vojenské veřejnosti zájem o tuto, v teorii vojenského umění, opomíjenou oblast.

Článek se zabývá problematikou přípravy odborníků v oblasti kybernetické bezpečnosti. V úvodu jsou popsány jednotlivé prvky, které působí v oblasti kybernetické bezpečnosti. Dále je provedena strategická analýza popisující východiska v oblasti vzdělávání. Stěžejní část práce je věnována návrhu systému vzdělávání. V práci jsou definovány jednotlivé prvky a je vytvořen model vztahů těchto prvků. V příloze je uveden kompletní výčet témat a jejich rozčlenění dle úrovní znalostí pro specialistu kybernetické bezpečnosti.

Příspěvek byl napsán u příležitosti desátého výročí konání 1. terminologické konference rezortu obrany a zapojení České republiky do procesu standardizace. Zabývá se otázkami souvisejícími s terminologií, jakožto součásti výuky odborného jazyka resp. odborného stylu na Univerzitě obrany (UO) i na bývalých vysokých vojenských školách.

Cílem článku je připomenout myšlenky válečných (vojenských) stratégů o způsobu vedení vojenských operací v době studené války a představit problematiku operačně manévrujících skupin. Jejich použití představovalo nové koncepční pojetí útočných operací, vedených vysoce mobilními uskupeními vojsk Varšavské smlouvy v období sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Na základě analýzy a komparace historických pramenů je zde předložen soubor informací a poznatků ze sféry vojenského umění a rovněž poskytnut komplexnější pohled na taktické, operační a strategické souvislosti vedení útočných operací na evropském bojišti. Jejich dopady měly zásadní význam i pro způsob přípravy vojsk a vzdělávání vojenských důstojníků v bývalém režimu.

Tento článek popisuje základní termíny využívané v prognostice (prognostika, prognostická činnost, prognóza, predikce, expert) a představuje vybrané prognostické metody a techniky, které lze aplikovat v bezpečnostní oblasti (brainstorming, focus group, extrapolace trendů, delfská metoda, scénáře atd.). V textu jsou také uvedeny základní klasifikace a typologie prognóz. Zároveň jsou podrobněji popsány i jednotlivé etapy prognózování. Pro českou bezpečnostní komunitu má prognózování významný potenciál, jehož výsledky (jednotlivých studií) by se měly projevit v následujících letech. Tento text se pokusil pouze přiblížit vybrané metody a postupy pro případné aplikace.

Výzkum popsaný v tomto příspěvku se uskutečnil v rámci institucionálního výzkumného záměru Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany, Česká republika, jehož název je strategické alternativy (STRATAL). Příspěvek analyzuje vývoj české obranné politiky od roku 2017 do poloviny roku 2018. Autoři hodnotí klíčové hnací síly změn ve vnějším prostředí (bezpečnostní hrozby, strategickou autonomii EU, transatlantickou vazbu). Ve druhém kroku posuzují opatření prováděná v politické, vojenské, správní, ekonomické a společenské oblasti v reakci na tyto hybné síly a vyzdvihují některá rizika související s účinnou tvorbou a realizací obranné politiky.

Lehká obrněná vozidla představují novou kategorii techniky, pro kterou dosud nebyly rozpracovány specifické postupy jejího použití. Cílem textu je doplnit obecné taktické postupy lehké pěchoty pro aktuální potřeby výcviku jednotek s LOV Iveco. V textu jsou rozpracovány bojové drily na vozidlech a taktické postupy pro použití jednotek s LOV Iveco v boji. Zdrojem informací pro zpracování postupů byly zkušenosti z nasazení a výsledky živé simulace bojového nasazení jednotek s LOV Iveco. Zpracované postupy mohou být podkladem pro přípravu těchto jednotek. Použití lehkých obrněných vozidel zároveň ukázalo konstrukční limity této techniky. LOV Iveco nemohou naplnit roli primárních vozidel jednotek lehké pěchoty v konvenčním konfliktu. Hlavním důvodem je jejich nízká odolnost.

Od vydání prvního znění rezortního normativního aktu řídícího plánování činnosti a rozvoje předpokládajícího existenci metodiky plánování schopností, plánování schopností v podmínkách rezortu ministerstva obrany (MO) není zatím účinně zavedeno. Tento článek nabízí vybraná teoretická východiska plánování schopností a na jejich základě nabízí možný strom procesů řízení rezortu se zaměřením místo procesu plánování schopností jako základního předpokladu pro jeho definování na podmínky rezortu MO. Dále v rámci modelu přidané hodnoty procesu plánování schopností nabízí možnou vnitřní strukturu zmíněného procesu do úrovně subprocesů se zdůvodněním jejich účelu a vzájemného propojení. Formulováním zmíněných atributů procesu plánování schopností se článek snaží přispět k nastavení procesu plánování schopností v rámci rezortu MO.

Učitelé Centra jazykové přípravy (CJP) Univerzity obrany (UO) v Brně se účastní řady odborných mezinárodních a domácích aktivit, pro které je příznačná spolupráce lingvistů a vojenských odborníků. Cílem článku je informovat širší veřejnost o vybraných odborných fórech souvisejících s vývojem jednotné terminologie a jazykovým vzděláváním v armádě, kterých se autorky v nedávné době aktivně zúčastnily.

Při zkouškách podle normy STANAG 6001 se u vyšších stupňů znalosti jazyka vyžaduje znalost reálií testovaného jazyka. Bez kulturních znalostí, které jsou základem porozumění v každodenním životě, dochází při komunikaci k nedorozumění. Zatímco některé anglicismy v češtině již zdomácněly (revolver, torpédo, tank, tanker, tramvaj, džem, sejf atd.), jiné teprve prochází tzv. procesem počešťování. V oblasti přejímek respektive výpůjček vždy sehrávalo velkou úlohu tzv. vojenské společenství. Následující příspěvek proto zkoumá některé, původem české nebo češtinou ovlivněné, vojenské, ale i nevojenské termíny, které se v angličtině používají anebo užívaly.

Využívání dětských vojáků, převážně povstaleckými ozbrojenými skupinami, nabývá v posledních letech opět na významu. Oproti předešlým konfliktům je však možné pozorovat určité odlišnosti. Z dětí se stávají účinné psychologické zbraně v boji proti armádám vyspělých států. Vojáci těchto armád se při konfrontaci s dětskými vojáky musí vyrovnat s mnoha individuálními morálními dilematy, která mohou mít i pozdější důsledky a mohou ovlivnit schopnost vojáka dále vykonávat tuto profesi. Tento článek se zabývá potenciálním dopadem těchto střetů na armádní příslušníky, konkrétně se zaměřuje na jejich výcvik a na přípravu misí a zamýšlí se nad jejich slabinami a možnostmi, jak je odstranit.

Článek se zabývá problematikou kybernetické bezpečnosti, kybernetické obrany a operací v kybernetickém prostoru s důrazem na rezort obrany. V článku je provedena analýza úkolů kybernetické obrany vyplývající ze strategických dokumentů České republiky, NATO a Evropské unie a role jednotlivých subjektů, které se na zajištění kybernetické obraně či bezpečností podílejí. Jako další zdroj úkolů jsou vytvořeny čtyři scénáře, které popisují možné situace, které budou vyžadovat schopnosti kybernetické obrany. Tato analýza je předpokladem pro stanovení požadovaných schopností a návrh řešení, jak rozdělit role, odpovědnosti a požadované schopnosti.

{slider Abstrakt:}
Problematika terorismu nabývá na významu na úrovni sociální, ekonomické, politické i bezpečnostní. Hrozba terorismu ovlivňuje v současně době celospolečenské i kulturní dění. Odborné i akademické diskuze řeší příčiny a možné důsledky tohoto fenoménu. Pro pochopení důsledků terorismu je nutné pohlížet na tuto problematiku i z hlediska jejího financování. Odborná i akademická veřejnost se shoduje, že zajištění finančních zdrojů pro životaschopnost a akceschopnost teroristických organizací a skupin je klíčová. Odhalení a identifikace finančních zdrojů a toků pro teroristickou činnost je však obtížné. Tato přehledová studie si klade za cíl definovat jednak pojem financování terorismu, ale také identifikovat možné zdroje financování terorismu, včetně nejvyužívanějších platebních metod teroristickými organizacemi. Tato studie rovněž vede diskuzi o úsilí a účinnosti jednotlivých autorit v boji při odhalování terorismu, zejména v návaznosti na odhalování jeho finančních toků. Studie rovněž definuje možná úskalí v boji proti terorismu a odhalování jeho zdrojů financování a pokouší se nastínit možné alternativy při zvýšení úspěšnosti v tomto boji.
{/sliders}

Cílem článku, který tematicky navazuje na analýzu národních přístupů k procesu obranného plánování, je prezentace výsledků komparativní analýzy procesů aliančního a unijního plánování. Komparativní analýza byla zaměřena na identifikaci takových poznatků, jež jsou pro NATO i EU společné a které by zároveň mohly být přínosné při řešení optimalizace procesu obranného plánování v podmínkách resortu obrany České republiky. Z tohoto pohledu je klíčovým výsledkem identifikace obsahu jednotlivých fází procesu plánování schopností, ke kterému se dopělo na základě porovnání aliančního nástroje J-DARTS a unijního procesu SAEP. Přestože NATO a EU používají odlišnou terminologii i odlišný přístup k dosažení cílového výsledku, je obsah jednotlivých fází, v obecné podobě téměř totožný. Řešení implementace poznatků z provedených analýz do národního prostředí by mělo být předmětem dalšího výzkumu.

Předmětem článku je návrh tvorby národní databáze požadavků na vojenské schopnosti a návaznost na soustavu referenčních jednotek k porovnání stavu schopností u jednotek stávající organizační struktury ozbrojených sil České republiky. Výsledky dosavadních analýz vedou k závěru, že jako základ pro realizaci národní databáze schopností lze využít dokument Bi-SC Agreed Capability Codes and Capability Statements, který představuje jednotný soubor požadavků na schopnosti NATO i EU. Transformace uvedeného aliančního dokumentu do národního prostředí umožňuje získat ucelený rámec schopností, kterými musí jednotky ozbrojených sil disponovat k naplnění stanovených operačních úkolů, ať už se jedná o úkoly plněné v rámci národního či mnohonárodního úkolového uskupení a lze je využít ji pro další tvorbu mechanismu k hodnocení stavu schopností jednotek ozbrojených sil.

Článek se zabývá některými aspekty vojenského umění v souvislosti s připravovanou Doktrínou Armády České republiky. Jeho cílem je přispět do diskuze o problematice operačního umění a upozornit na některé zásadní přínosy doktríny do vojenské odborné terminologie. Autor se v článku věnuje popisu některých vybraných doktrinálních pojmů a naznačuje možný způsob jejich použití při plánování a vedení vojenských operací.

Vojenské rozhledy mají za sebou 22 let své novodobé existence. To samo o sobě zakládá nárok na určité tradice. Vojenské rozhledy však poprvé vyšly už v roce 1918 a mezi autory patřila řada význačných politiků, vojáků i dalších vojenských a bezpečnostních odborníků. Vojenské rozhledy jsou ceněnou značkou, která si zaslouží respekt. Časopis byl vždy periodikem, který poskytoval prostor pro prezentaci názorů z řad bezpečnostní komunity i ozbrojených sil, poskytoval odpovědi na základní otázky bezpečnosti, obranné politiky, a na vojenství v nejširším slova smyslu. Časopis byl a je určen především pro potřeby praxe a vzdělávání v oblasti bezpečnosti a obrany. Svým skromným dílem přispěl k rozvoji vojenské vědy v oblasti bezpečnostních a strategických studií, operačního umění, ale i taktiky, vojenské ekonomiky, vojenských technologií a dalších souvisejících oborů.

Tento příspěvek se zabývá vybranými aspekty válečného konfliktu na vý-chodní Ukrajině v Luhanské a Doněcké oblasti v období duben 2014 až únor 2015 (dále jen "konflikt"). Práce je koncipována do dvou samo-statných článků (částí), které na sebe navazují. První článek je tvořen úvodem, teoreticko-metodologickou a analytickou částí, která je ukončena dílčím shrnutím, charakterizujícím hlavní rysy zapo-jení Ruska do konfliktu. Teoreticko-metodologická část se zabývá termino-logií, obecným přístupem Ruské federace k bezpečnostní politice a možnos-tem jak konflikt zkoumat. Analytická část je rozčleněna do dvou podkapitol. První je věnována identifikaci pravděpodobného hlavního cíle Ruské federa-ce v konfliktu, druhá podkapitola hodnotí fáze ruského zapojení.

Článek se zaměřuje na představení nedávné rekodifikace soukromého práva (její východiska a inspirační zdroje, obecnou část, rodinné a dědické právo) a zejména na představení speciální úpravy týkající se příslušníků ozbrojených sil (tzv. vojenského soukromého práva). Jedná se 1) o uzavírání sňatku za mimořádných okolností (§ 667 OZ) a 2) o pořizování vojenské závěti (§ 1545 OZ). V uvedených ustanoveních se ilustrativně odráží jak ideová východiska nedávné rekodifikace (vazba k domácí a evropské právní tradici, diskontinuita s dosavadním právem i snaha o komplexnost), tak nepřímo také současný vztah k ozbrojeným silám - respekt, ocenění jejich významu i zohlednění specifik.

V článku jsou prezentovány dílčí závěry a poznatky z dotazníkového šetření a polostrukturovaných rozhovorů na jednu z oblastí řešení problémů v rezortu obrany, a to využívaní metod, metodik a heuristik, realizovaných v roce 2012 a 2015. V článku je analyzována jedna z metod strategické analýzy, konkrétně SWOT analýza. Nejprve je charakterizována SWOT analýza z hlediska doporučení pro její praktickou aplikaci, tak jak vyplývá z rešerše odborných publikací. Následně je prezentována SWOT analýza z hlediska jejího využití v rezortu obrany. Na základě zjištěných informací jsou v závěru článku definována doporučení pro praktickou aplikaci SWOT analýzy nejen v rezortu obrany ČR.

Proces obranného plánování v podmínkách České republiky je často spojován s aplikací procesu obranného plánování v NATO. Řada článků v odborných časopisech, ale i mnohé národní strategické dokumenty se při specifikování procesu obranného plánování odkazují na alianční přístupy, a to i přesto, že není explicitně stanoveno, že by národní proces obranného plánování měl být založen právě na principech plánování v NATO. Je pochopitelné, že jedním z cílů národního procesu obranného plánování musí být naplnění požadavků vyplývajících z ambicí Severoatlantické aliance. Nicméně otázkou je, zda k tomuto účelu je nezbytné detailně analyzovat alianční přístupy a usilovat o jejich implementaci do národních podmínek. Ambicí tohoto článku je dát odpověď na otázku, zda je zaměření pouze na alianční přístup k plánování skutečně nezbytný, a to na základě analýzy přístupů jiných členských zemí NATO, ale i EU, k procesu obranného plánování. Realizovaná analýza umožnila indikovat, do jaké míry vybrané země implementovaly do svých národních plánovacích procesů alianční i unijní principy. Výsledky analýzy poukazují na značnou rozmanitost národních plánovacích postupů, které vyplývají z odlišných zájmů jednotlivých zemí v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, ale zároveň dokládají, že těžištěm národních přístupů není zavedení aliančního procesu plánování, ale naplnění cílů, jež ze závěrů aliančního plánování vycházejí.

Autoři polemizuji s autorem příspěvku ve VR 3/2011 který byl zveřejněn pod názvem "Operační umění", ve kterém autor nabízí čtenářům "poskytnout informace o operačním umění, které doposud nebyly publikovány v české vojensko-odborné literatuře o operačním umění, anebo byly zmíněny jen okrajově". Článek nepochybně uvádí informace, které jednoznačně patří do oblasti operačního umění, ba co víc, jsou jeho "srdečním svalem". Ovšem není tak docela pravda, že v podobě, v jaké je autor podává, doposud nebyly publikovány v české vojensko-odborné literatuře.

Počátek druhé dekády 21. století je spojen s výraznou dynamikou a změnami globálního bezpečnostního prostředí. Patří mezi ně bezpečnostní reorientace Spojených států z transatlantického prostoru do prostoru Pacifiku, východní a jihovýchodní Asie vycházející z nové americké vojenské strategie vyhlášené počátkem ledna 2012, stažení resp. stahování Spojených států z Iráku a Afghánistánu a velký politický a bezpečnostní pohyb v arabském světě po desetiletích zdejšího "statu quo". Autor soudí, že především Evropská unie musí být připravena na možné negativní scénáře vývoje bezpečnostní situace v tomto regionu , respektive mít k dispozici efektivní policejní a vojenské síly s patřičným zázemím humanitární pomoci, které by byly schopny možnou nestabilitu zvládnout.

Článek prezentuje výsledky obranného výzkumu MO k zajištění ekonomičnosti a bezpečnosti provozu vozidel AČR. Národní program snižování emisí v ČR má jako jeden z hlavních svých cílů významné snížení emisí u této znečišťující látky. Na celkových emisích znečišťujících látek (TZL) v ČR se doprava podílí 20 %. Výsledky výzkumu proto dále dokládají environmentální přínos palivového aditiva, zejména u tuhých znečišťujících látek, které se významně podílejí na zhoršené kvalitě ovzduší v ČR.

Reakce na dlouhodobé trendy mezinárodní politiky, vyvažování hrozeb a snaha o udržení amerického leadershipu představují trojúhelník, který nejlépe popisuje novou americkou obrannou strategii. Kroky Spojených států musí být chápány v kontextu teorie rovnováhy hrozeb. Obamova obranná strategie má zajistit pokračování amerického postavení ve světě, neboť to je podle Washingtonu nezbytností pro fungování mezinárodního systému. Spojené státy se tedy v žádném případě svojí pozice nevzdávají. Vnímat krácení vojenského rozpočtu jako dobrovolný ústup hegemona je mylné. Vhodnější je tato opatření charakterizovat jako restrukturalizaci americké moci směrem k posílení její ekonomické složky, spojené s relativně mírným omezením celkových vojenských výdajů. Tyto kroky jsou reakcí na pokračující změnu ve vnímání hrozeb, mezi nimiž hraje stále důležitější úlohu Čína.

V nedávné době byla publikována řada nových studií, zkoumajících účastníky zahraničních operací v Afghánistánu a Iráku. Na základě získaných dat lze odvodit, že z psychologického hlediska se jeví jako vhodný časový úsek, po který by měl být voják či jiný účastník mise nasazen v zahraničí, období šesti měsíců. Výzkumy ukazují, že největším rizikem by mohlo být zneužívání alkoholu. To může být nebezpečím zejména pro účastníky těch zahraničních operací, ve kterých nejsou vystaveni bojovým stresorům, ale spíše nudě, izolaci či bezmoci. Příprava před vysláním do zahraniční operace by proto neměla být omezena pouze na problematiku posttraumatické stresové poruchy, [1] jak tomu často bývá, ale měla by být zaměřena na širší okruh psychických ohrožení.

Téma se může jevit jako náhodná koincidence, časový souběh dvou na sobě nezávislých událostí. Nová americká vojenská strategie se připravovala dlouho před odchodem Američané z Iráku. Příčinná souvislost tu ale je, nový dokument reaguje právě na okolnosti již ukončeného iráckého konfliktu, a stejně tak na ještě neskončený konflikt afghánský, který má skončit bez ohledu na situaci v zemi v roce 2014. Nejsou ani tajemstvím Karzáího kontakty s Talibánem.

Poskytování zdravotní péče v ozbrojených silách stejně jako postavení celé vojenské zdravotnické služby je v mnoha aspektech velmi specifické. Jedním z nejdůležitějších aspektů je určitě legislativní rámec prostředí, ve kterém lze zdravotní péči pro příslušníky armády poskytovat. Stávající vojenská zdravotnická služba a poskytování zdravotní péče v armádním prostředí je svázáno mnoha legislativními normami, které jsou často rychlejší ve vývoji než je schopna Armáda České republiky (AČR) zachytit a promítnout do svých struktur a vnitřních norem. V následujícím článku se autoři snaží ukázat na základní aktuální legislativní rámec, který vymezuje poskytování zdravotní péče a postavení jednotlivých prvků vojenské zdravotnické služby v AČR. Popsat viditelné i potencionální problémy a navrhnout případná řešení.

Článek se zabývá otázkami vzájemného vztahu strategie a operačního umění. Jeho cílem je poukázat na deficit vztahu mezi politickým rozhodováním a vojenským plánováním. První část článku zjednodušeně seznamuje s některými doktrinálními nástroji operačního umění, použitelnými na operační i strategické úrovni. Druhá část poukazuje na to, že aplikace některých standardních prvků operačního umění, s ohledem na celkový strategický rámec částečně ztrácí na významu, protože jejich použití v kontextu nekonvenčního konfliktu je méně vhodné. Třetí část se zabývá kritikou vzájemného nežádoucího odloučení politiků a vojenských profesionálů, podílejících se na plánování operací. Závěr článku nabízí možná řešení k nápravě tohoto deficitu.