Fulltextové hledání

Článek pojednává o operační adaptabilitě, jež bude podle Spojených států amerických (USA) potřebná v budoucích ozbrojených konfliktech mezi lety 2016-2028. Schopnost operační adaptability má pak významný vliv zejména na operace pozemních sil, jež jsou i nadále považovány za rozhodující vojenskou sílu. Za významný faktor operačního prostředí pozemních sil je považována zejména jeho komplexnost - provázanost mezi vojenskými a politickými cíli, jež přináší mimo jiné řadu nejistot. Účinné ovlivňování dynamiky lidského prostředí v ozbrojeném konfliktu je jedním z předpokladů dosažení schopnosti operační adaptability. Současný rozvoj a zdůrazňování technologií v průběhu ozbrojeného konfliktu až příliš oddělily válku od jejího nemateriálního politického, kulturního a psychologického kontextu. Přitom právě lidský, psychologický, politický a kulturní rozměr ozbrojeného konfliktu přináší řadu nejistot, jejichž snižováním se budou muset v budoucích operacích pozemní síly zabývat. Dílčí řešení v podmínkách AČR nastiňuje i tento článek.

Evropský i globální kontext se zásadně mění, přičemž Evropská komise bezprecedentně vstupuje do budování vojenských schopností. Ve stínu razantní proměny bezpečnostního prostředí se realizuje dlouho odmítaná myšlenka vícerychlostní Evropy v obranné spolupráci. Jak si v tomto kontextu stojí Česká republika? Je připravena se adaptovat a učinit obranu jednu z vládních priorit, nebo bude jen pasivně přihlížet okolnímu dění a v určitém momentě strpí další intervenci nebo okupaci jiné mocnosti? Aktivní účast v nové dimenzi spolupráce v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky EU je pro Českou republiku politickou nutností. Nicméně Česká republika musí být nejprve na tuto roli vnitřně připravena, což v praxi znamená, vyřešit dlouholeté strukturální problémy, které ji dosud v efektivní účasti bránily. Článek nastiňuje několik praktických doporučení v oblasti budování vojenských schopností, vyzbrojování, obranného výzkumu, průmyslu a trhu, které by pro Českou republiku mohly být v tomto procesu vodítkem.

Proces získávání poznatků a využívání zkušeností z vojenských operací a cvičení v Armádě ČR byl zaveden v roce 2004. Od té doby se stal standardní součástí velení a řízení a jedním z nástrojů, generujících podněty na rozvoj schopností jednotek útvarů, svazků a štábů všech stupňů. Tento proces je součástí znalostního managementu a je jedním ze subprocesů systému procesního řízení resortu Ministerstva obrany. Umožňuje se učit z vlastních nebo cizích chyb a zároveň využívat nejlepší zevšeobecněné postupy ve všech funkčních oblastech rozvoje a použití ozbrojených sil. Článek popisuje nejen dosažené úspěchy, ale zaměřuje se i na bariéry, které brání efektivnímu rozvoji systému a procesu získávání poznatků a využívání zkušeností. V první části, která volně navazuje na článek publikovaný v čísle 1/2015 časopisu Vojenské rozhledy, se autor zaměřil na východiska řešené problematiky. Těžiště článku spočívá v analýze současného stavu procesu získávání poznatků a využívání zkušeností, kde dochází k závěru, že jedním z hlavních problémů je nesprávné chápání procesu veliteli. Další bariérou je rovněž i způsob provádění analýzy identifikovaných poznatků a zkušeností na strategickém stupni řízení. V závěru textu autor předkládá doporučení, jak překonat identifikované bariéry a zajistit další optimalizaci procesu.

Příspěvek představuje metodu aditivní výroby jako možnou alternativu k sou­časným subtraktivním výrobním kapacitám. Na základě průzkumu literatury iden­tifikuje některé problematické aspekty nesouladu mezi dlouhým vývojovým cyklem a rychle se měnícími operačními potřebami reagujícími na aktuální hrozby. Sou­částí jsou i úvahy, jak by nedostatky ve vývojovém cyklu i rozsáhlém logistickém aparátu mohly být vyřešeny právě nasazením aditivních výrobních prostředků. V zájmu zachování objektivity je poslední část věnována nedostatkům aditivní výroby, ať už nedostatkům inherentním této technologii nebo nedostatkům, k jejichž odstranění může dojít dalším vývojem v oblasti.

Příspěvek je zaměřen na problematiku spojenou s možnostmi využití prostředků pro minování na dálku v Armádě České republiky. Jeho obsah je orientován k technickým a taktickým možnostem minového vrhače MV-3 při kladení protitankových minových polí podle požadovaného účinku na nepřítele. Záměrem příspěvku je, na základě provedených orientačních kalkulací, upozornit na omezené možnosti a schopnosti ženijního vojska při kladení protitankových minových polí na dálku s využitím minového vrhače, který je v současné době jediným zavedeným prostředkem pro plnění tohoto úkolu. Tato skutečnost má významný dopad na možnosti taktického použití zatarasovacích jednotek ženijního vojska při plnění úkolů v rámci ženijní podpory opatření proti pohybu nepřítele.

Současným bezpečnostním hrozbám nemůže čelit žádná země osamoceně, ale pouze prostřednictvím komplexní spolupráce v rámci spolehlivých bezpečnostních partnerství. Díky tomu získala vojenská spolupráce založená na regionální bázi větší důležitost než kdykoli předtím, neboť jen tak je možné vypořádávat se s různými hrozbami a výzvami a posílit tak schopnosti krizového řízení. V roce 2010 proto Rakousko zahájilo Středoevropskou obrannou spolupráci (CEDC), aby tak podpořilo regionální bezpečnostní spolupráci a podpořilo modernizaci vojenských kapacit. O dva roky později Rakousko spoluzaložilo Iniciativu horského tréningu EU, která úzce koordinuje výcvik a vzdělávání ve spolupráci se slovinským NATO Mountain Warfare Centre of Excellence. Cílem tohoto článku je analyzovat a diskutovat současné iniciativy a možné způsoby zlepšování středoevropské bezpečnostní spolupráce mezi členskými státy NATO a Rakouskem.

Hlavním posláním velitelů a štábů je dovedná realizace všech opatře­ ní, týkajících se přípravy, plánování, vedení a řízení vojenských opera­ cí. Schopnost implementovat tato opatření vychází, mimo jiné, z jejich profesionální znalosti teorie operačního umění a schopnosti ji realizovat v praxi. Na základě zpětné vazby od účastníků kariérních kurzů předkládají autoři článku soubor opatření, kterými lze přispět nejen ke zlepšení úrovně znalostí, dovedností a kompetencí vojenského personálu, ale taky ke zvýšení zájmu o celkový rozvoj operačního umění v AČR.

Článek se zabývá dělostřeleckou rekognoskací pro potřeby činnosti dělostřeleckých autonomních zbraňových systémů a možnými požadavky na činnost a vybavení dělostřeleckých rekognoskačních jednotek. Vzhledem k plánovanému nákupu dělostřeleckých autonomních zbraňových systémů je nezbytné analyzovat charakter činnosti těchto prostředků a stanovit požadavky na přípravu prostorů, ve kterých budou autonomní zbraňové systémy působit. Cílem článku je popsat charakter činnosti autonomních zbraňových systémů v rámci jednotlivých variant funkčnosti navigační jednotky a na tomto základě stanovit požadavky na vybavení a činnost rekognoskačních jednotek. Při zpracování článku byla využita především metoda scénářů, přičemž jako jednotlivé scénáře byly definovány varianty funkčnosti navigačního systému autonomního děla.

Záchrana odloučených osob, v terminologii NATO známá jako Personnel Recovery, zasahuje specifickým způsobem do téměř všech oblastí přípravy a provádění vojenských operací. Jednou z důležitých součástí zabezpečení systému záchrany osob v boji a míru je oblast zpravodajská. Tento článek popisuje na operační úrovni, důvody a základní způsoby zpravodajského zabezpečení záchrany odloučených osob v podmínkách společných operací. Poukazuje na vybrané zpravodajské disciplíny a odůvodňuje vhodnost jejich využití v dílčích fázích záchranné operace. Dotýká se zpravodajských aktivit navazujících na záchranné operace a v závěru nastiňuje problémy, které se zpravodajskou činností v oblasti záchrany odloučených osob souvisí.

Článek se zabývá rozvojem československého vojenského letectví v období let 1920 ? 1939, jak byl prezentován v časopise Vojenské rozhledy. Autor se věnuje nejzajímavějším příspěvkům, které doplňuje o vlastní postřehy a názory. Zaměřil se na články, které postihují především doktrinální aspekty rozvoje a činnosti vojenského letectva, jako svébytného druhu ozbrojených sil, při obraně státní suverenity Československa. Článek je doplněn o informace o kapacitách a možnostech vojenského letectva bezprostředně před anexí Československa fašistickým Německem v roce 1939.

Efektivita jazykových kurzů byla zkoumána v letech 2016-2019 metodami invence. Jazykový požadavek, který se v roce 2019 týkal 14 958 míst AČR (60,69 %), splňovalo 6 414 vojáků z povolání tj. 42,88 %. V kurzech připravujících na SLP 1111 a SLP 2222 plný požadovaný jazykový profil dosahuje 60 %, resp. 57 %. V kurzu SLP 3333 je dosaženo již úspěšnosti pouze 38 %. Z pěti skupin faktorů úspěšnosti jazykových kurzů byla hodnocena relativní významnost celkem 22 faktorů. Nejvíce kriticky významných faktorů se týká organizace jazykového vzdělávání; kriticky významné je rozřazovací testování studentů před kurzy, dále také flexibilita studia a znalost formátu zkoušky a kritérií hodnocení.

Tento článek odpovídá na otázku, zda je Turecko připraveno vstoupit do otevřeného vojenského konfliktu se Sýrií Bašára al-Asada. Text vychází z adaptace Clausewitzova předpokladu, že pro vítězné vedení války musí stát disponovat třemi zdroji: vlastními bojovými silami, podporou obyvatelstva a podporou spojenců. Turecko vykazuje slabiny ve vojenské doméně, zejména v oblasti letectva a protivzdušné obrany a není jisté, že by bylo schopné ovládnout vzdušný prostor v konfliktní oblasti. Turecké obyvatelstvo si vleklý zahraniční konflikt dlouhodobě nepřeje. Země je navzdory mnoha neshodám pevně zakotvena v NATO a její strategické zájmy se neliší od zájmů svých strategických spojenců. Turecko si rovněž nemůže dovolit dostat se do přímého konfliktu s Ruskem. Text uzavírá, že Turecko si vstup do otevřeného ozbrojeného konfliktu nemůže dovolit politicky ani vojensky.

Článek se zabývá možností využití dělostřelecké palby se současným dopadem střel, a to pro palebné komplety dělostřelectva aktuálně zavedené v Armádě České republiky. Klade si za cíl analyzovat stávající dělostřelecké postupy a v návaznosti na to popsat možnosti, přínosy a případná negativa palby se současným dopadem střel. V závěru jsou stanoveny konkrétní požadavky, které je nutné naplnit pro efektivní využití palby se současným dopadem střel s aktuálně zavedenými dělostřeleckými zbraňovými komplety.

Článek se zabývá problematikou přípravy odborníků v oblasti kybernetické bezpečnosti. V úvodu jsou popsány jednotlivé prvky, které působí v oblasti kybernetické bezpečnosti. Dále je provedena strategická analýza popisující východiska v oblasti vzdělávání. Stěžejní část práce je věnována návrhu systému vzdělávání. V práci jsou definovány jednotlivé prvky a je vytvořen model vztahů těchto prvků. V příloze je uveden kompletní výčet témat a jejich rozčlenění dle úrovní znalostí pro specialistu kybernetické bezpečnosti.

Článek řeší současný stav evidence a vyhodnocování tělesné přípravy vojáků Armády České republiky. Nese v sobě analytickou i návrhovou část. V analytické části jsou diskutovány klady a zápory současné evidence dat tělesné přípravy a identifikovány hlavní nedostatky a problémy. V článku je navržena optimalizace současného stavu prostřednictvím pokročilého informačního systému, který by pokrýval současné potřeby tělovýchovných pracovníků a je za tímto účelem v současné době tvořen v prostředí Univerzity obrany v Brně. V článku je nastíněno možné praktické využití informačního systému v armádní praxi.

Článek pojednává o možnosti použití globálních navigačních družicových systémů Galileo a BeiDou v armádě České republiky, analyzuje jejich přednosti, slabiny a zásadní přínosy pro armádu. Studie využívá poznatků a zkušeností Geografické služby AČR při porovnání s již zavedenými systémy GPS a GLONASS. Evropský projekt Galileo přináší především nezávislost na GPS a přímou vazbu ČR. Čínský BeiDou poskytuje samostatnou alternativu, ovšem s omezeným přístupem. Oba systémy mohou v kombinaci s multikonstelačními přijímači výborně doplňovat aktuální strukturu, celkově zpřesňovat polohu a snížit zranitelnost vůči rušení a klamání. AČR může využít výhody systémů pomocí modernizace zařízení a účastí na rozvojových projektech globální navigace.

Článek prezentuje vybrané poznatky a zjištění sociologického výzkumu, který byl zaměřen na identifikaci potřeb a problémů novodobých válečných veteránů, jimž končil služební poměr v roce 2018. Zjištěné výsledky výzkumu poukazují na opakované problémy v oblasti komunikace a předávání informací vojákům končícím ve služebním poměru, stejně tak nedostatečnou informovanost ve vztahu k nabídkám rezortu z hlediska poskytované péče a pomoci válečným veteránům. Subjekty zainteresované do systému péče o válečné veterány nedisponují vždy úplnými aktuálními informacemi, což může vést k negativním reakcím a postojům určité části vojenského personálu, že nastavený systém nedostatečně reaguje na problémy a potřeby vojáků, zejména před ukončením služebního poměru.

Tanky s protitankovými zbraněmi v modernizovaných a inovovaných typech budeme potkávat na bojišti v horizontu příštích nejméně 20 let k eliminaci obrněných cílů a živé síly nepřítele, a to za využití chytré munice. Postupující elektronizace a digitalizace tanků umožňuje lepší přehled o bojišti a součinnost s ostatními prvky bojových uskupení. K ochraně osádky byla vyvinuta aktivní ochrana - reaktivní pancíř, zbraňové systémy ničící protitankové řízené střely ještě za letu a kompozitní pancíře. Vytvořením bezpečného perimetru s aktivní obranou jsou tanky schopny protitankovým zbraním odolat. Přesto USA hledá náhradu za tanky 3. generace Abrams ve strojích bez osádky, avšak Ruská federace konvenční tank s osádkou posiluje moderními technologiemi. Přílišná elektronizace, např. tanku 4. generace Armata, nemusí být vzhledem automatickému nabíjení vždy prospěšná.

Odborný časopis Vojenské rozhledy byl založen v roce 1920. Jeho vydávání bylo dvakrát přerušeno, ale po obnovení pokračuje doposud. Cílem článku je zhodnocení významu časopisu na rozvoj vojenské a bezpečnostní teorie a praxe a zamyšlení nad jeho možnou budoucností. Zvýšená pozornost je věnována zaměření časopisu v době první republiky. Článek se věnuje i pokusu o vydávání Vojenských rozhledů v době druhé světové války a neúspěšným snahám na jeho obnovení po roce 1945. Text článku se rovněž věnuje okolnostem vydávání a zaměření časopisu Vojenská mysl, který nahradil Vojenské rozhledy v období 1950-1991. Časopis pod původním názvem Vojenské rozhledy je od roku 1992 nepřetržitě vydáván doposud. Autor ve své analýze dospěl ze závěru, že i přes změněné podmínky, které obecně ztěžují vydávání odborných časopisů, je místo Vojenských rozhledů v českých podmínkách nezastupitelné.

Článek se zabývá odlišnými přístupy Severoatlantické aliance a ozbrojených sil Spojených států amerických k elektronickému boji, jako k vojenské činnosti v elektromagnetickém prostředí. Všechny výchozí materiály použité k analýze těchto přístupů, včetně specifik Armády České republiky k dané oblasti, byly získány z neklasifikovaných volně dostupných informací oficiálních vojenských zdrojů. Popisuje, vysvětluje a vizualizuje jednotlivé přístupy, komparací specifikuje a následně upozorňuje na rozdíly, včetně nesouladu v zavedených českých termínech, definicích a zkratkách. Poukazuje na neaktuálnost stále platné vojenské publikace Elektronický boj v AČR, jejíž používání je v současné podobě neopodstatněné a kontraproduktivní. Předkládá návrhy a doporučení pro unifikaci přístupu k problematice elektronického boje v Armádě České republiky tak, aby tyto byly v souladu se současně platným přístupem Severoatlantické aliance k činnostem v elektromagnetickém prostředí. Přispívá k pochopení doktrinálních pohledů na roli elektronického boje při plnění úkolů bojové podpory v soudobých vojenských operacích a vytváří podmínky pro eliminaci jejich nesprávného chápání v podmínkách Armády České republiky.

Autor v článku představuje výsledky výzkumu v oblasti stanovování kompetencí vojenských profesionálů pro velení a řízení ve vojenských operacích. Hlavním cílem článku je seznámit čtenáře s návrhem doporučení k zavedení jednotného přístupu ke stanovování kompetencí vojenského personálu v rezortu Ministerstva obrany České republiky. Na základě provedených analýz českých strategických dokumentů, systému řízení vzdělávacích a výcvikových aktivit a stávajícího modelu kompetencí příslušníka ozbrojených sil České republiky, byla zpracována doporučení k zavedení koncepčního přístupu ke stanovování kompetencí vojenského personálu. Tento soubor navržených opatření poskytuje základní východisko pro uplatňování kompetenčního modelu jako nástroje řízení lidských zdrojů.

Hlavním cílem tohoto článku je pojednat v kontextu vybraných bezpečnostních intencí o světovém míru jakožto idealistickém fenoménu, který je v současném dynamicky se měnícím prostředí determinován mnoha faktory. Záměrem není komparovat jednotlivé filozofické teorie, ale poskytnout vybrané syntetické bezpečnostní ukazatele, které mohou pomoci měřit stav bezpečnostního prostředí. Na základě uvedených argumentů lze vypozorovat trend poklesu reprezentovaného míru související také s nárůstem aktivit teroristických skupin a obecně nadnárodních hrozeb. V článku je také zdůrazněna aktuální poměrně rigidní role organizace OSN ve vztahu ke globálnímu míru. Na mezinárodní společenství a světový mír mají významný vliv především vzájemné vztahy a soupeření velmocí. U budoucích konfliktů bude nadále více patrný přechod od fyzické podoby válčiště k platformě imaginární, reprezentované zejména kybernetickým prostorem.

Článek se zabývá problematikou vybraných mezinárodních smluv, aktuálních dohod a iniciativ mezinárodní spolupráce v oblasti nešíření jaderných a chemických zbraní, ve kterých je zastoupena Česká republika prostřednictvím specifických orgánů nebo ministerstev. Je zde také rámcově popsán pohled a specifický vojenský přístup. Zapojení MO a AČR do struktur NATO umožňuje ovlivňovat strategické rozhodování v oblasti OPZHN a tím podporovat současné trendy týkající se forenzní analýzy, odběru CBRN vzorků a reakci na nové trendy v oblasti odstraňování následků použití ZHN.

S příchodem roku 2011 byl mezi hlavní úkoly resortu obrany stanoven i úkol zpracovat dva zásadní dokumenty, které mají definovat konkrétní cíle AČR (i její logistiky). Podle Alexandra Vondry (ministra obrany) jde o vypracování Bílé knihy o obraně. Dokument, který má být zásadním koncepčním materiálem o budoucnosti celé AČR na dalších 10 až 15 let. Armáda a její logistika potřebuje jasné definování cílů a schopností, kde v neposlední řadě sehrává velmi významné místo reforma akvizičního systému a změna systému řízení a kontroly v resortu obrany. Tedy nikoliv realizovat různé nákupy bez přesně stanoveného střednědobého plánu pod tlakem času až v závěru roku. Konkretizace úkolů Bílé knihy bude rozpracována v druhém dokumentu pro potřeby AČR v Šedé knize.

Cílem článku je demonstrovat možnosti využití databáze "Armed Conflict Location & Event Data Project" pro analýzu vnitrostátních konfliktů na příkladu současného Mali. Na makro-úrovni článek zejména analyzuje geografické šíření konfliktu a jeho základní kvantitativní charakteristiky (počty obětí různých typů incidentů). Na mikro-úrovni se pak zaměřuje na region Mopti a kromě základní geografické distribuce analyzuje interakce jednotlivých ozbrojených skupin působících v oblasti.

Spojené státy americké zařadily v roce 2019 Íránské revoluční gardy na seznam "zahraničních teroristických organizací". Článek analyzuje důsledky tohoto kroku. Text v úvodu představuje Gardy a upozorňuje na odlišnosti oproti "klasickým" teroristickým organizacím. Cílem stěžejní části textu je analýza amerických kroků a popis dopadů z toho plynoucích. Práce dochází k závěru, že legální důsledky zařazení Gard na seznam "zahraničních teroristických organizací" jsou minimální, avšak praktický dopad tohoto kroku byl značný. Byly též zjištěny souvislosti mezi zařazením Gard na tento seznam a novou americkou strategií "maximálního tlaku" vůči Íránu.

V roce 2018 uplynulo 10 let od jedné z významných válek postkonfrontačního období, kterou byla válka mezi Gruzií a Ruskou federací. Tato válka trvala pouhých pět dní, ale i tak se stala důležitým mezníkem ve vývoji mezinárodních bezpečnostních vztahů a také vojenství na počátku 21. století. Článek hodnotí její geopolitický rámec na základě neorealistické teorie rovnováhy bezpečnostních hrozeb a dále se zabývá jejími dopady na vývoj ruského vojenství.

Tento text se zaměřuje na český obranný průmysl a jeho roli v obranné politice České republiky. Základním cílem článku je krátké představení možností českého obraného průmyslu, přičemž hlavní zaměření vede ke zjištění, zda a jakým způsobem je schopen pokrýt poptávku po základní výzbroji a výstroji. Zkoumány jsou základní položky, které jsou potřeba pro bojeschopnost vojáků v poli a zároveň schopnost je vyvinout, vyrobit a distribuovat na českém území.