bezpecnostni strategie

Článek pojednává o vývoji bezpečnostního systému po listopadových událostech roku 1989. Speciální pozornost je věnována situaci kolem roku 2005, kdy byla dosud poslední příležitost zpracovat ucelenou koncepci bezpečnostního systému. Součástí textu je problematika komplexního řízení bezpečnostního systému. Autoři v článku předkládají i výběr důležitých událostí a strategických dokumentů formujících současnou podobu bezpečnostního systému ČR. V závěru je návrh soustavy řídících dokumentů výstavby bezpečnostního systému a identifikované problémy. Článek vyúsťuje v poznání, že zpracování moderní koncepce bezpečnostního systému nás stále čeká.

Výzkum popsaný v tomto dokumentu se uskutečnil v rámci výzkumného projektu Strategické alternativy (STRATAL) v rámci Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany v Brně, v České republice. Hlavním cílem tohoto příspěvku je zhodnotit vývoj české obranné politiky od léta 2016. Hlavními impulsy pro českou obrannou politiku byly summit NATO ve Varšavě, nová evropská Globální strategie, včetně záměru posílit spolupráci v oblasti obrany mezi členskými státy EU, a struktura dynamiky našeho bezpečnostního prostředí. Autoři analyzovali klíčové hnací síly změn a opatření prováděná v politické, vojenské, správní, ekonomické a společenské oblasti s cílem vyhodnotit celkovou účinnost obranné politiky. Na závěr autoři nabízejí několik doporučení s cílem zvýšit reakceschopnost a připravenost českého obranného systému a ozbrojených sil v krátkodobém i dlouhodobém časovém horizontu.

 Článek hodnotí koncepční rámec pro formulování české obranné politiky z hlediska rychlé změny bezpečnostního prostředí po anexi Krymu ze strany Ruska v březnu 2014 a v souvislosti s rostoucí nestabilitou na středním východě a v severní Africe. Příspěvek posuzuje rozhodující opatření přijatá na politické, vojenské, administrativní, ekonomické a společenské úrovně, za účelem hodnocení efektivnosti české obranné politiky. Autoři nabízejí několik zásadních doporučení pro zvýšení akceschopnosti a připravenosti českého obranného systému a ozbrojených sil jako jedné z jeho nejvýznamnějších složek, a to jak v krátkodobé, tak i dlouhodobé perspektivě.

Hlavním cílem tohoto článku je snaha pojednat o problematice sdílení zpravo­dajských informací v rámci takzvaného principu „potřeba sdílet – need to share" a zdůraznit odlišnosti tohoto současného trendu, který měl nahradit princip sdílení informací „potřeba vědět – need to know". Úvodní část je s ohledem na současné globální bezpečnostní hrozby věnována rozměru současného národního a nadná­rodního zájmu ve zpravodajské oblasti, na který navazuje v další části samotná problematika sdílení zpravodajských informací dle principu „potřeba sdílet". Cílem další části je provedení obecného rozboru sdílení zpravodajských informací v rámci organizace NATO a Evropské unie. Do této časti je zakomponován také popis možného sdílení informací charakteru SIGINT získaných národním taktic­kým prvkem začleněným do struktury úkolových uskupení v soudobých operacích. Závěrečná část shrnuje podstatu zhodnocení sdílení zpravodajských informací a nastiňuje určitou predikci dalšího vývoje v této oblasti.

Přestože Bezpečnostní strategie EU se zaměřuje na několik úrovní a domén, článek se zaměřuje problémy, které mají svůj původ ve východních oblastech Unie. Argumentace uvedená v článku prezentuje teoretické aspekty Strategie a charakterizuje bezpečnostní prostředí v oblasti Černého moře, představuje trendy vývoje v oblastech „zamrzlých“ konfliktů a postoj EU k těmto problémům v celém kontextu. Autorka dospěla k závěru, že EU dnes čelí z východu vážným hrozbám, vyplývajícím z historie jejich vzniku a vývoje a z absence jejich dosavadního řešení ze strany EU. Tato situace vyžaduje řešení a existuje riziko, že nově vytvářena Bezpečnostní strategie EU je dostatečně nezohlední a že nový bude mít jen obecnou povahu, s malou praktickou hodnotou.