rozhodovaci proces

Článek doporučuje některé přístupy pro posílení institucionálního rámce analytické podpory za účelem zvýšení důvěryhodnosti řízení obrany. Doporučení jsou výsledkem výzkumu, který byl proveden Centrem bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany (CBVSS) v rámci dlouhodobého záměru rozvoje organizace s názvem Strategické alternativy (STRATAL). Výzkum byl zaměřen na organizační uspořádání funkce analytické podpory v rámci celkového organizačního uspořádání ministerstev obrany několika vybraných zemí (Kanada, Norsko a Švédsko) a v rámci organizační struktury NATO (v tomto případě byla pozornost zaměřena především na analytickou podporu obranného plánování). Analytická podpora rozhodování v otázkách obrany má v těchto zemích obdobně jako v rámci NATO silnou tradici. U těchto zemí sahá tato tradice již do období druhé světové války a způsob pojímání této podpůrné nicméně velmi důležité funkce řízení je vysoce inspirativní pro posílení důvěryhodnosti celého procesu řízení obrany státu i v podmínkách ČR.

Autoři se na základě svých zkušeností zamýšlejí nad možností racionálního chování a rozhodování vojáků z povolání v armádě. Vyjadřují názor, že to i na nejnižších stupních velení je možné při splnění několika základních podmínek. Článek by měl podnítit polemiku v dané problematice, zejména by byly vhodné ohlasy z praxe.

Článek pojednává o procesu řízení rizik zavedeném v roce 2015 na základě nedůsledné implementace zákona č. 320/2001 Sbírky. Autoři popisují, jak dospět k identifikaci rizika a jeho analýze s využitím identifikace a analýzy aktiv a následně i hrozeb vzhledem k jejich vlivu na aktiva. Ukazují přístup k definování rizik u cílů 2 a 1. úrovně rezortu Ministerstva obrany s využitím posunutí rizika a agregace závislých rizik. Popisují použití výstupů procesu řízení rizik při rozhodování manažerů cílů v procesu střednědobého plánování a procesu ročního plánování rezortu Ministerstva obrany s vazbou na změny v těchto procesech.

Článek pojednává o procesu řízení rizik zavedeném v roce 2015 na základě nedůsledné implementace zákona č. 320/2001 Sbírky. Autoři popisují, jak dospět k identifikaci rizika a jeho analýze s využitím identifikace a analýzy aktiv a následně i hrozeb vzhledem k jejich vlivu na aktiva. Ukazují přístup k definování rizik u cílů 2 a 1. úrovně rezortu Ministerstva obrany s využitím posunutí rizika a agregace závislých rizik. Popisují použití výstupů procesu řízení rizik při rozhodování manažerů cílů v procesu střednědobého plánování a procesu ročního plánování rezortu Ministerstva obrany s vazbou na změny v těchto procesech.

Článek pojednává o procesu řízení rizik zavedeném v roce 2015 na základě nedůsledné implementace zákona č. 320/2001 Sbírky. Autoři popisují, jak dospět k identifikaci rizika a jeho analýze s využitím identifikace a analýzy aktiv a následně i hrozeb vzhledem k jejich vlivu na aktiva. Ukazují přístup k definování rizik u cílů 2 a 1. úrovně rezortu Ministerstva obrany s využitím posunutí rizika a agregace závislých rizik. Popisují použití výstupů procesu řízení rizik při rozhodování manažerů cílů v procesu střednědobého plánování a procesu ročního plánování rezortu Ministerstva obrany s vazbou na změny v těchto procesech.

Specifické atributy informací jako aktuálnost, včasnost, přesnost a spolehlivost jsou základním požadavkem pro rozhodovací proces velitele. Analýza informací a šíření výsledných zpravodajských produktů k adresátům v rámci zpravodajského cyklu poskytuje příležitost novému fenoménu zpravodajského konceptu označovanému jako Actionable Intelligence. Tento článek popisuje doktrinální vymezení a definice pojmu Actionable Intelligence a vliv tohoto specifického zpravodajského konceptu na rozhodovací proces velitelů. Část příspěvku pojednává o místě Actionable Intelligence v oblasti zpravodajství, konkrétně tedy propojení se zpravodajskými disciplínami a jednotlivými fázemi zpravodajského cyklu. Je zde také zdůrazněno propojení na význam sdílení zpravodajských informací, systémy včasného varování a ochranu vlastních sil na taktické úrovni. Další část tohoto článku je zaměřena na vliv zpravodajské podpory na rozhodovací procesy velitelů.

Článek se zabývá otázkami aplikované teorie operačního umění v procesu plánování operace. Pojednává o oblasti prvků operačního designu a naznačuje možný způsob uplatnění jejich teorie v procesu tvorby operačního schématu. Popsaná teorie je pokračováním článku uveřejněného ve Vojenských rozhledech č. 1/2014.

Moderní armáda by měla být schopna chránit životní prostředí v průběhu provádění operací zahrnutím ochrany životního prostředí do plánovacího a rozhodovacího procesu. Má chránit životní prostředí nejen v prostoru základen, ve výcvikových prostorech, ale nově i v celém operačním prostoru působení ozbrojených sil. O způsobech řešení oblasti environmentální bezpečnosti a tzv. risk managementu při předcházení vzniku nevratných škod na přírodních, kulturních a historických památkách pojednává tato studie.