taktika

Tato článek se zabývá jedním ze stylů velení, který je z pohledu možných reakcí na výzvy současného a budoucího prostředí vnímán americkými, a především západními státy NATO jako značně důležitý. Uvedený přístup se v tomto prostředí nazývá „mission command“. V jednotlivých jeho částech jsou popsány historické souvislosti a na ně navazující vojenské příčiny vzniku předchůdce filozofie mission command, pruské „Auftragstaktik“. Dále jsou zde vylíčeny principy Auftragstaktik, které zdůrazňují její podstatu, tj. centralizovaný záměr a rozptýlené provádění prostřednictvím disciplinované iniciativy.

Článek je přehledem problematiky týkající se stavu a bojového použití bezpilotních letadel, nikoli popisem jednotlivých typů.

Lehká obrněná vozidla představují novou kategorii techniky, pro kterou dosud nebyly rozpracovány specifické postupy jejího použití. Cílem textu je doplnit obecné taktické postupy lehké pěchoty pro aktuální potřeby výcviku jednotek s LOV Iveco. V textu jsou rozpracovány bojové drily na vozidlech a taktické postupy pro použití jednotek s LOV Iveco v boji. Zdrojem informací pro zpracování postupů byly zkušenosti z nasazení a výsledky živé simulace bojového nasazení jednotek s LOV Iveco. Zpracované postupy mohou být podkladem pro přípravu těchto jednotek. Použití lehkých obrněných vozidel zároveň ukázalo konstrukční limity této techniky. LOV Iveco nemohou naplnit roli primárních vozidel jednotek lehké pěchoty v konvenčním konfliktu. Hlavním důvodem je jejich nízká odolnost.

V rámci mezinárodní konference „Taktika 2006", která se konala 8. a 9. 11. 2006 na Univerzitě obrany, proběhlo dne 9. 11. 2006 jednání v sekci Management pod názvem „Trendymanagementu pro 21. století a jejich aplikace do vojenství". Cílem jednání sekce bylo:

• vyměnit si zkušenosti z výuky managementu na vysokých školách s využitím nových poznatků a zkušeností,
• seznámit se s trendy rozvoje managementu pro 21. století a jejich aplikací do vojenství,
• jednáním konference přispět k zvýšení úrovně přípravy vojenských profesionálů,
• využít získané poznatky, doporučení a závěry z jednání konference k dalšímu zkvalitnění přípravy vojenských profesionálů v rámci výukového procesu na Fakultě ekono-miky a managementu Univerzity obrany v Brně.

Vojáci jsou celý profesní život cvičeni k vedení boje. Mírové operace ale bojem nejsou. Působení vojáků v mírových misích připomíná do jisté míry spíše policejní činnost, ať už aktivní, či reaktivní. Liší se sice od výkonu policejní činnosti ve vlasti svou formou, např. tím, že je prováděna s těžkou technikou, jako jsou tanky a obrněné vozy, ale obsah samotné činnosti je policejní; stačí uvést hlídkovou činnost nebo činnost na kontrolních bodech. Hlavním problémem tak vlastně je, že činnost v mírových misích není vojenskou činností, avšak nikdo jiný než vojáci ji v takovém měřítku v zahraničí dělat nemůže. Policie každého státu je plně vytížena v rámci domácí scény a kapacitu na hromadné vyslání policie do zahraničí žádný stát na světě nemá.

Správné nasazení odstřelovačů na bojišti je jednou z obtížných částí výcviku samotných odstřelovačů a jednou z obtížných částí rozhodovacího procesu velitelů. Týká se to především velitelů čet, rot a praporů, kteří na jejich činnost dohlížejí. Nasazení odstřelovače – kde a jak se zařadí mezi ostatní vojáky a jaká má být jeho úloha – zůstává obtížným problémem, který vyžaduje střízlivé uvažování a představivost jak na straně odstřelovačů, tak velitelů mechanizovaných jednotek, kteří jim velí. Článek se zabývá povinnostmi odstřelovače a pozorovatele, přesnou střelbou na velkou vzdálenost ze zálohy, pohybem po bojišti a taktikou nasazení.

V článku jsou prezentovány možné přístupy k řešení optimalizace taktických činností jednotek ženijního vojska. Jeho obsah charakterizuje záměr zapojit se do řešení projektu věnovaného problematice pokročilého automatizovaného systému velení a řízení (PASVŘ). Cílem je formou dílčího cíle, orientovaného na oblast taktiky jednotek ženijního vojska, zpracovat podklady (vstupní údaje) pro tvorbu matematických modelů taktických činností. Následně pak posouzením výstupů modelů (uplatnitelnost v činnosti orgánů velení a řízení ve štábech úkolových uskupení) z hlediska taktiky jednotek ženijního vojska přispět ke zvyšování efektivity procesu velení a řízení. Příspěvek také informuje o skutečnostech souvisejících s plánováním použití a řízením činností vybrané ženijní jednotky – zatarasovacího odřadu a uvádí výčet skutečností vhodných k optimalizaci.

Trend nastolený zeměmi NATO – budování malých, mobilních, moderních a vysoce bojeschop-ných jednotek, připravených k bojovému použití kdekoli a v jakýchkoli podmínkách – zvyšuje požadavky na připravenost a schopnosti mechanizovaných a pěších jednotek. Kromě změn organizačních struktur, zavádění nových účinnějších zbraní, zbraňových systémů, techniky a forem (způsobů) přípravy (výchovy a výcviku) jsou také zdokonalovány způsoby taktického použití mechanizovaných a pěších jednotek a jejich schopnost plnit úkoly v součinnosti s ostatními druhy vojsk a spojeneckých jednotek. Malé jednotky – rota, četa, družstvo – se musí připravo-vat na plnění úkolů v celém spektru možných operací a v různém prostředí, aby byly schopny odpovídajícím způsobem reagovat na vývoj situace v prostoru jejich nasazení. Ve smyslu těchto požadavků jsou zpracovány i vojenské publikace Taktika roty, Taktika čety a Taktika družstva, které budou vydány v blízké době.

Pěchotu lze, na soudobém válčišti, definovat jako vojáky vyzbrojené ručními zbraněmi a primárně vedoucí bojovou činnost pěšky. Pěchota má obvykle fyzicky velice náročný výcvik, který je zejména zaměřen na rozvoj síly, vytrvalosti a agresivity. Ve většině moderních ozbrojených sil se početní stavy pěchoty postupně snížily na úkor jiných, zejména technických a logistických odborností. V současnosti pěchota obvykle tvoří 10-30 % celkového stavu pozemních sil v moderních ozbrojených silách. Z těchto údajů vyplývá nárůst technologické vyspělosti moderních ozbrojených sil a kladení důrazu na logistické zabezpečení vojáků (velký počet nebojového personálu). V méně rozvinutých ozbrojených silách stále pěchota tvoří vyšší procentuální zastoupení.

Článek se zabývá možností využití dělostřelecké palby se současným dopadem střel, a to pro palebné komplety dělostřelectva aktuálně zavedené v Armádě České republiky. Klade si za cíl analyzovat stávající dělostřelecké postupy a v návaznosti na to popsat možnosti, přínosy a případná negativa palby se současným dopadem střel. V závěru jsou stanoveny konkrétní požadavky, které je nutné naplnit pro efektivní využití palby se současným dopadem střel s aktuálně zavedenými dělostřeleckými zbraňovými komplety.

Předpisy a polní řády všech armád nejen doporučují, ale přímo ukládají velitelům všech stupňů používat překvapení ve všech druzích boje a uvádějí metody pro jeho dosažení. Článek obsahuje hlavní myšlenky uvedené ve stati Jamese J. Wirtze Theory of Surprise uveřejněné ve sborníku Paradoxes of Strategic Intelligence, vydaném u Frank Cass Publishers, Londýn 2003.

Celosvětovým trendem v oblasti vojenství, který se již řadu let promítá rovněž do Armády České republiky, je snižování počtů lidských zdrojů, těžké bojové techniky a vojenského materiálu, a naopak specializace na vysoce moderní lehkou vojenskou techniku, schopnou rychlého manévru. Tento nový druh armády totiž zabezpečí s minimálním počtem vojáků efektivní bojovou činnost a dosažení maximálního úspěchu v bojových i nebojových operacích.

Základem bojové činnosti dělostřelectva je vyřazování cílů v sestavě nepřítele z boje efektivní palbou. Cílem dělostřelecké palby je dosažení letálních a neletálních účinků při vyřazování cílů. Z hlediska střelecko technického se palby rozlišují podle tvaru cíle, vykonavatelů, způsobu postřelování, plánování, způsobu určení prvků pro střelbu, požadovaného účinku v cíli. Článek je zaměřen na objasnění způsobů postřelování cílů v závislosti na jejich tvaru dělostřeleckým oddílem a dělostřeleckou baterií, jsou-li prvky pro účinnou střelbu určovány náhradními prostředky.