Zanedbávané téma
Militantní demokracie se jako pojem stává v současné době poměrně hojně diskutovaným termínem objevujícím se v různých konotacích, a to jak v rámci médií, tak i v rámci samotných extremistických scén. Téma je o to více aktuální ve spojení s probíhajícím soudním projednáváním významnějších kauz v této oblasti. Militantní anebo také bojující demokracie se mnohdy objevuje i v určitých pejorativních konotacích, jako určitý termín užívaný odpůrci demokracie k jejímu znedůvěryhodnění v očích veřejnosti. Až na určité výjimky se však tuzemská akademická obec tématu příliš nevěnuje.
Onou výjimkou je právě vydaná publikace autorů doc. JUDr. PhDr. Miroslava Mareše, Ph.D., a JUDr. Štěpána Výborného, která se zaměřuje nejen na vývoj, vymezení a konceptualizaci samotného termínu „militantní demokracie", ale především komparaci přístupů k eliminaci hrozby politického i náboženského extremismu v regionu střední Evropy.
Oba autoři si již v úvodu své publikace stanovují cíl přispět k debatě nad prostředky a mechanismy současné tzv. protiextremistické politiky v ČR, rozšířit poznání tohoto fenoménu a v této souvislosti i poskytnout určitý podklad či publikaci vhodnou nejen pro studium v rámci politologie a práva, ale zároveň i odborné komunity. Je možné konstatovat, že tyto cíle plní bezezbytku.
Militantní demokracie vs. extremismus
Teoretická část knihy se věnuje stručnému historickému vývoji nejen konceptů, ale i nástrojů a mechanismů, které jsou a byly uplatněny proti extremistickým subjektům. Následně jsou tyto mechanismy a formy tzv. militantní demokracie podrobeny dílčí empirické analýze a poměrně podrobně, a zároveň přehledně jsou čtenáři poskytnuty základní informace o velmi širokém spektru dílčích prostředků, opatření jak legislativních, tak správních, které jsou v rámci demokratického zřízení uplatňovány k omezení či eliminaci extremistických subjektů.
Koncept je následně aplikován na komparaci přístupů, právních omezení, protiextremistických politik jednotlivých států ve střední Evropě, konkrétně ČR, SR, Polska, Maďarska, Rakouska, a na konec i Spolkové republiky Německo. Klíč, který si autoři zvolili pro výběr uvedených států, je vedle geografického aspektu poměrně jasný a logický – uvedené státy mají historické zkušenosti s komunistickým i nacistickým režimem a v různé míře působícími politicky i nábožensky extremistickými subjekty. Přitom ve všech státech se tyto subjekty projevují různými způsoby a v různé intenzitě, přičemž nejen proto existují i rozdílné přístupy mezi jednotlivými státy, jak institucionální, tak právní i obsahové. Více než uvítat proto v této části lze i stručný historický exkurz u jednotlivých států, který tvoří základ následné interpretace protiextremistické politiky a jejích dílčích principů i opatření. Výrazně pak lze ocenit odkazy na konkrétní judikaturu a legislativu v jednotlivých státech, kterou jistě ocení zejména čtenáři zabývající se implementací této specifické politiky.
Právě v komparativní části knihy se projevuje její velmi silná stránka s ohledem na vzdělání respektive působení jejích autorů. Oba autoři jsou právníci a politologové, navíc oba působili i jako soudní znalci v oboru politologie. Kompetentně tak vystihují všechny relevantní aspekty dané problematiky, jak obsahovou a institucionální část, tak i aspekty právní a legislativní.
Knihu je třeba doporučit
Přes to všechno má kniha pouhých 249 stran, je poměrně čtivá a obsahuje odkazy na relevantní zdroje a literaturu. V tomto ohledu lze konstatovat, že autoři dosáhli plně v úvodu stanoveného cíle, tedy že poskytli nástroj pro základní orientaci v daném fenoménu. Vyzdvihnout je nutné i další deklarovaný cíl či snahu autorů, a to sice aby kniha byla využitelná jak v rámci dalšího výzkumu či studia militantní demokracie, tak v rámci vývoje a implementace mechanismů a nástrojů protiextremistické politiky, tedy v rámci širší odborné komunity i samotných nositelů a vykonavatelů politiky. V tomto ohledu je rovněž možné tvrdit, že autoři svého cíle dosáhli a publikace je tak hodnotným zdrojem především pro tyto skupiny čtenářů.
Mgr. Martin Janků
Ve středu Evropy vedou zdejší demokracie boj s extremismem na svém území. Zvolily si k tomu nástroje militantní demokracie, tedy konceptu, který reaguje na tragické zkušenosti s autoritativními a totalitními režimy a hnutími z dvacátého století i na působení současných extremistů. Rozpouštění stran, tresty za užití extremistických symbolů či popírání holokaustu, zákazy nenávistných shromáždění. Tato a podobná opatření mají potlačovat ty, co ohrožují demokracii. Vyvolávají však současně i bouřlivé společenské diskuze o tom, co je vhodné, přiměřené a spravedlivé. V této monografii jsou analyzovány a srovnány militantní demokratické režimy v Německu, Rakousku, České republice, na Slovensku, v Polsku a Maďarsku. Jedná se o první takto podrobné zpracování tohoto aktuálního tématu v českém prostředí.
Oficiální text distributora.