Fulltextové hledání

Redakce Vojenských rozhledů vám představuje článek plukovníka Uwe Hartmanna, který v současné době působí v Naval Postgraduate School v Monterey, v Kalifornii. Článek byl pod názvem "The Evolution of the Hybrid Threat, and Resilience as a Countermeasure" zveřejněn na webových stránkách NATO Defence College v Římě. Anglická verze textu je k dispozici na adrese http://www.ndc.nato.int/news/news.php?icode=1083

Vznik Stálé strukturované spolupráce (PESCO) v obraně v roce 2017 je jednou z nejdůležitějších Evropských iniciativ posledních let usilující o zvýšení efektivity řešení bezpečnostních problémů a větší integraci obranné spolupráce v rámci EU. Článek přibližuje genezi PESCO a vysvětluje jeho fungování včetně právního rámce, cílů, úlohy hlavních aktérů a dynamiky celého procesu. Jeho smyslem je ukázat rozsah a sílu přísnějších závazků, které členské státy přijaly k posílení evropské obrany pod hlavičkou Společné obranné a bezpečnostní politiky.

Tento text se zaměřuje na český obranný průmysl a jeho roli v obranné politice České republiky. Základním cílem článku je krátké představení možností českého obraného průmyslu, přičemž hlavní zaměření vede ke zjištění, zda a jakým způsobem je schopen pokrýt poptávku po základní výzbroji a výstroji. Zkoumány jsou základní položky, které jsou potřeba pro bojeschopnost vojáků v poli a zároveň schopnost je vyvinout, vyrobit a distribuovat na českém území.

Ruský zásah na Ukrajině změnil bezpečnostní situaci v celém baltském regionu, dlouhodobá přítomnost jednotek NATO v Lotyšsku se stala pro Lotyšskou republiku životně důležitou. Jak důsledky tohoto zásahu ovlivnily současnou obrannou politiku Lotyšska rozebírá ve své studii publikované v Policy Paper 2/2014 výkonný ředitel Střediska bezpečnostního a strategického výzkumu lotyšské Národní obrané akademie Janis Berzinš. Jde o nový způsob války, o válku nové generace, která dosahuje svých cílů více méně bez použití ozbrojeného násilí, nátlakem a ovlivňováním, skrytými operacemi. Redakčně zkráceno a upraveno. Anglický originál studie je dostupný na http://www.naa.mil.lv/~/media/NAA/AZPC/Publikacijas/PP%2002-2014.ashx. Přestože studie vznikla v dubnu 2014, redakce ji předkládá pro nadčasovost a obecnější platnost.

Evropský i globální kontext se zásadně mění, přičemž Evropská komise bezprecedentně vstupuje do budování vojenských schopností. Ve stínu razantní proměny bezpečnostního prostředí se realizuje dlouho odmítaná myšlenka vícerychlostní Evropy v obranné spolupráci. Jak si v tomto kontextu stojí Česká republika? Je připravena se adaptovat a učinit obranu jednu z vládních priorit, nebo bude jen pasivně přihlížet okolnímu dění a v určitém momentě strpí další intervenci nebo okupaci jiné mocnosti? Aktivní účast v nové dimenzi spolupráce v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky EU je pro Českou republiku politickou nutností. Nicméně Česká republika musí být nejprve na tuto roli vnitřně připravena, což v praxi znamená, vyřešit dlouholeté strukturální problémy, které ji dosud v efektivní účasti bránily. Článek nastiňuje několik praktických doporučení v oblasti budování vojenských schopností, vyzbrojování, obranného výzkumu, průmyslu a trhu, které by pro Českou republiku mohly být v tomto procesu vodítkem.

Cílem článku je analýza a deskripce změn v konceptu hybridní války, který prošel během více než dvou dekád od svého vzniku řadou modifikací. Ruský zásah na Ukrajině v roce 2014 vedl u řady autorů k jeho zásadní redefinici, která se odráží i v současných pohledech na problematiku hybridních válek a hybridních hrozeb. Koncept hybridní války byl již v minulosti vystaven kritickým pohledům, neboť jeho problematická validita i snaha aplikovat jej na konflikty probíhající v minulosti, poněkud deformovala jeho původně inovativní obsah. V tomto kontextu lze argumentovat, že přiřazení dalších dimenzí a témat, jako jsou ekonomické faktory, ideologická subverzivní činnost apod., přináší riziko přílišné expanze záběru tohoto konceptu, které jde výrazně nad rámec fenoménu války a použití vojenské síly v ozbrojených konfliktech. Autor dochází k závěrům, v nichž upozorňuje na skutečnost, že definice hybridní války nemalou měrou podléhají dobovým potřebám, což jen ve výsledku otupuje explanační potenciál.

brigádní generál Jindřich Jiří Birula: Vyšší velitel, jeho osobnost a poslání

Práce stručně shrnuje rozvoj chemických zbraní (CHZ) od svého vzniku do současného období. Pozornost je soustředěna zejména na období posledních tří dekád, kdy byly vyvinuty CHZ poslední, třetí generace, charakterizované přechodem k binárním recepturám nových supertoxických bojových chemických látek (BCHL) se zvýšenými bojovými vlastnostmi, zejména pak optimální těkavostí a perzistencí, ztížením detekce a snížením ochranných vlastností individuálních protichemických prostředků, absencí antidot a specifických léčiv. Podrobněji jsou popsány výsledky sovětského projektu Foliant, který vedl k vývoji a testování nových BCHL v rámci programu Novičok (Newcomer).

Poprvé za období platnosti zákona o ozbrojených silách se podařilo připravit ucelenou koncepci výstavby Armády České republiky (AČR). Koncepce představuje základní strategický dokument AČR, který úzce navazuje na Dlouhodobý výhled pro obranu 2030, schválený Vládou v červnu 2015. Koncepce v byla zpracována týmem odborníků z Generálního štábu AČR a v součinnosti s bezpečnostní komunitou České republiky v průběhu posledních dvou let. Dokument byl projednán a schválen vládou ČR v souladu s § 6 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky dne 21. 12. 2015.

Hlavním cílem příspěvku je deskripce a analýza bezpečnostní a zahraniční politiky Ruské federace v letech 2008-2012, tedy v období prezidentství Dmitrije Medveděva, [1] na pozadí tzv. bezpečnostní kultury coby formy respektive modelu, který po generace ovlivňuje vědomí a chování lidí. Ruská zahraniční politika totiž udržuje určitou kontinuitu. Na jedné straně zdůrazňuje hrozbu ze strany USA a NATO, na straně druhé otevřenost k jednání. Je navrhováno založení nové bezpečnostní organizace, která by měla podle ruského mínění zajistit skutečnou spolupráci a bezpečnost. Specifickým rysem ruské zahraniční politiky je užívání energie a surovin jako mocenského nástroje. Struktura příspěvku je chronologická, tj. sleduje časovou osu i návaznost jednotlivých zahraničně politických a bezpečnostních dokumentů.

Text se věnuje problematice současného konfliktu v Sýrii a Iráku, který vedl až k vytvoření tzv. Islámského státu, jedné z největších bezpečnostních hrozeb sou­časného světa. Vznik tohoto kvazistátního útvaru na pozadí občanské války v Sýrii a stále ještě nevyřešeného konfliktu v Iráku je důsledkem participace velkého počtu vnitřních i vnějších aktérů. Způsob jejich participace a zejména jejich cíle se přitom často diametrálně odlišují a navzdory sporadické shodě v některých dílčích bodech je nejednotný postup lokálních a externích sil proti hrozbě Islámského státu tím hlav­ním důvodem, proč toto radikální uskupení nebylo zlikvidováno či alespoň výrazně potlačeno. Cílem textu je především vysvětlit a analyzovat hlavní motivy a cíle všech významných aktérů podílejících se na tomto konfliktu a popsat způsob, jakým se odrážejí na jeho dynamice. Díky tomu lze výrazně zvýšit přehled čtenářů v této velice chaotické, nepřehledné a často dezinterpretované situaci na Blízkém východě.

Příspěvek představuje metodu aditivní výroby jako možnou alternativu k sou­časným subtraktivním výrobním kapacitám. Na základě průzkumu literatury iden­tifikuje některé problematické aspekty nesouladu mezi dlouhým vývojovým cyklem a rychle se měnícími operačními potřebami reagujícími na aktuální hrozby. Sou­částí jsou i úvahy, jak by nedostatky ve vývojovém cyklu i rozsáhlém logistickém aparátu mohly být vyřešeny právě nasazením aditivních výrobních prostředků. V zájmu zachování objektivity je poslední část věnována nedostatkům aditivní výroby, ať už nedostatkům inherentním této technologii nebo nedostatkům, k jejichž odstranění může dojít dalším vývojem v oblasti.

Jedním z cílů projektu rozvoje organizace s názvem "Trendy výstavby ozbrojených sil České republiky ve vazbě na vývoj bezpečnostního prostředí" je mimo jiné identifikovat směry vývoje v oblasti řízení kariér a celoživotního vzdělávání v rezortu MO. V článku jsou prezentovány závěry dílčí studie, jejímž cílem bylo s použitím manažerských metod provést sběr primárních dat a vytvořit úplnou formulaci problému přípravy a zavedení karierního řádu jako podsystému řízení lidských zdrojů v podmínkách rezortu obrany ČR. V první části jsou charakterizovány možné metody a nástroje pro formulování problémů přípravy a zavedení kariérního řádu. Ve druhé části jsou tyto metody prakticky použity a s pomocí výsledků a jejich závěru je pak formulován klíčový problém přípravy a zavedení kariérního řádu. Na základě identifikovaných nedostatků jsou v závěru článku definována pravidla a doporučení pro řešení.

Cílem textu je představit vývoj konfliktu na Ukrajině v kontextu aktuální diskuze o rozsahu a charakteru ruského zásahu v krizových regionech. Zkoumána je teze o aplikaci hybridní války v tomto prostoru ruskou stranou, uplatnění nových vojenských metod a strategických postupů. Představeny a zhodnoceny jsou argumenty, které oponují názoru o výrazných změnách v charakteru ozbrojených konfliktů, které měly být v případě obsazení Krymu a bojových střetech ve východních oblastech Ukrajiny demonstrovány a to s přihlédnutím ke stavu a možnostem jednotlivých aktérů.

Tento článek se zabývá současnou formou terorismu, představuje vybraná témata a diskutuje psychologii terorismu. Představeny jsou také různé formy a typologie současného terorismu, objevující se v rozličných geografických a kulturních prostředích, jež používají pestrou paletu metod a takticko-strategických přístupů. Hlavním cílem tohoto článku je popsat psychologické aspekty terorismu, a to s důrazem na motivaci a skupinovou dynamiku teroristických organizací. Představena je samozřejmě také zmiňovaná metafora schodiště, jež umožnuje koncepční pohled na proces rekrutace teroristů. Článek vychází především z teoretických sociálněpsychologických a politologických poznatků.

Tento článek se zabývá kurdskou diasporou ve střední Evropě na pozadí probíhajícího konfliktu s tzv. Islámským státem. Kurdové jsou v současnosti jedním z hlavních aktérů tohoto silného regionálního konfliktu, přičemž jejich silné diaspory v Německu a Rakousku na tuto situaci nutně musí reagovat. Přiblížen je zde tak nejen aktuální stav na syrsko-iráckém bojišti, ale především reakce kurdské diaspory v Evropě. Pro českého čtenáře je zde vytvořen krátký exkurz do situace Kurdů v České republice, jakkoli tato komunita není v porovnání s Německem či Rakouskem příliš početná a významná. Výstupem textu je také pokus o predikci možných budoucích scénářů vývoje situace. Nutno ihned dodat, že současný dynamický vývoj ohledně zapojení Turecka do konfliktu nejen proti Islámskému státu, ale především vůči kurdským bojůvkám, jakoukoli predikci výrazně znesnadňuje.

Článek se zabývá otázkami vzájemného vztahu strategie a operačního umění. Jeho cílem je poukázat na deficit vztahu mezi politickým rozhodováním a vojenským plánováním. První část článku zjednodušeně seznamuje s některými doktrinálními nástroji operačního umění, použitelnými na operační i strategické úrovni. Druhá část poukazuje na to, že aplikace některých standardních prvků operačního umění, s ohledem na celkový strategický rámec částečně ztrácí na významu, protože jejich použití v kontextu nekonvenčního konfliktu je méně vhodné. Třetí část se zabývá kritikou vzájemného nežádoucího odloučení politiků a vojenských profesionálů, podílejících se na plánování operací. Závěr článku nabízí možná řešení k nápravě tohoto deficitu.

Profesionalizace Armády České republiky je zásadní kvalitativní změnou a její realizace nebyla a není bez rizik. Příspěvek se vrací k politickým okolnostem původu tohoto jevu, charakterizuje soulad s transformací Aliance a ilustruje na zahraničních zkušenostech některé problémy náboru, zejména poddůstojníků, limity účasti žen v ozbrojených silách, roli dobrovolných záloh, a obecné důvody pro povinnou vojenskou službu. Záměrem tohoto příspěvku je upozornit na známá i méně známá úskalí tohoto procesu, a to v širších souvislostech přesahujících obvykle prezentovaný rámec profesionalizace, jako úkolu armádní personalistiky.

Při zkouškách podle normy STANAG 6001 se u vyšších stupňů znalosti jazyka vyžaduje znalost reálií testovaného jazyka. Bez kulturních znalostí, které jsou základem porozumění v každodenním životě, dochází při komunikaci k nedorozumění. Zatímco některé anglicismy v češtině již zdomácněly (revolver, torpédo, tank, tanker, tramvaj, džem, sejf atd.), jiné teprve prochází tzv. procesem počešťování. V oblasti přejímek respektive výpůjček vždy sehrávalo velkou úlohu tzv. vojenské společenství. Následující příspěvek proto zkoumá některé, původem české nebo češtinou ovlivněné, vojenské, ale i nevojenské termíny, které se v angličtině používají anebo užívaly.

Československé legie byly zahraničním revolučním vojskem vzniklým za první světové války, bez nichž by nebylo samostatného demokratického československého státu. Bez zahraničního politického, diplomatického a vojenského odboje Národní rady československé, vedené prof. dr. Tomášem Garriquem Masarykem, doc. dr. Edvardem Benešem a generálem dr. Milanem Rastislavem Štefánikem, nebylo by československých legií. Legionáři v drtivé většině zachovali věrnost v nejtěžších chvílích českého a slovenského národa za druhé světové války, i po válce. Národ od února 1948, reprezentovaný především Komunistickou stranou Československa, ale nezachoval věrnost jim.

Referendum o odtržení Skotska od Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, jež se konalo v září letošního roku, nedopadlo pro skotské separatistické snahy úspěšně. Skotští nacionalisté mimo jiné plánovali poměrně velkoryse financované ozbrojené síly. Pětimilionový národ měl v případě získání nezávislosti ročně vynakládat podle propočtů skotské vlády na armádu ekvivalent 2,5 miliardy liber, tedy zhruba dvojnásobek toho, co Česká republika! Během deseti let po případném odtržení měly být vybudovány ozbrojené síly o počtu 15 tisíc mužů a žen a pěti tisíc rezervistů. Právě o tomto poměrně neznámém rozměru skotské nezávislosti pojednává následující příspěvek.

Cílem příspěvku je objasnění základních souvislostí ekonomické analýzy ozbrojeného konfliktu. Autor se snaží vysvětlit její důležitost a význam, současně upozorňuje na úskalí její implementace. Na základě porovnání několika studií je prokázáno, že v této oblasti panuje terminologická nejednotnost. Pro ujednocení pojmového aparátu je navrhováno využít obecného rámce nákladově-užitkové analýzy a současně ji použít i k vyjádření ekonomické hodnoty ozbrojeného konfliktu prostřednictvím ocenění všech nákladů a potenciálních užitků vyvolaných daným ozbrojeným konfliktem.

Příspěvek definuje konceptuální pojmy aparátu mírových operací. V článku je stručně vysvětlen vývoj a historie mírových operací, dále se zabývá nociální formou základních termínů a rozčleněním operací NATO na podporu míru do šesti základních typů. Samostatná část článku popisuje vymezení mírových operací v doktrinálních dokumentech Armády České republiky.Mírové operace jsou ve své podstatě dynamickou a náročnou činností. Vedle rozšiřování politických a vojenských ambicí se v současném turbulentním světě zvyšuje i jejich intenzita a komplexnost. To je i důvod, proč je zapotřebí tuto problematiku neustále přibližovat i široké veřejnosti z různých pohledů, což je hlavním posláním tohoto článku.

Život a dílo generála dr. Milana Rastislava Štefánika je bezesporu životem a dílem jednoho ze tří vrcholových krizových managerů pozoruhodných schopností v podmínkách eskalující první globální krize 20. století. Fenomenálním výsledkem činnosti těchto tří vůdců bylo ustanovení Československé republiky. Autor soudí, že Štefánikovo dílo je nadčasové, že bychom si měli jeho dílo brát jako stálou inspiraci.
* 21. 7. 1880 + 4. 5. 1919

Mír je stav ve vztazích mezi státy, národy a lidstvem, charakteristický pokojným a přátelským soužitím, řešením sporných problémů jednáním a dohodou, bez použití ozbrojeného, fyzického násilí nebo psychického nátlaku. Pro zachování míru je důležité respektování státní suverenity, svrchovanosti, zachování práva národů určovat vlastní vývoj. Teorie míru, která se těmito otázkami zabývá a již uvádí následující příspěvek, se nazývá paxologie.

Článek přináší výsledky kritické analýzy stavu propojení mezi plánováním pomocí cílů a plánováním schopností. Analýza vychází z předpokladu, že pro podporu rozhodovacího procesu na strategické úrovni rezortu je potřebné disponovat nástrojem, který by umožňoval finančně ocenit objem požadovaných vojenských schopností nezbytných k naplnění politicko-vojenských ambicí. Z hlediska stávajícího systému plánování v podmínkách rezortu obrany se takovým nástrojem může stát právě plánování pomocí cílů. Nicméně k zajištění efektivního plánování pomocí cílů je potřebné získat výstupy z plánování schopností, jež obsahují informace o stavu schopností, identifikovaných nedostatcích a jejich prioritizaci. Informace získané z procesu plánování schopností pak vytváří základní stavební kámen pro definování cílů pro oblast rozvoje schopností. Obranné plánování, plánování schopností i řízení pomocí cílů tedy představuje spojité nádoby, kde vzájemná interakce těchto procesů významně ovlivňuje celkovou účinnost řízení rezortu obrany.
Analýza se soustředí na identifikaci nedostatků bránící efektivnímu propojení mezi obranným plánováním a plánováním pomocí cílů a ve svém závěru předkládá definici ústředního problému, který tyto nedostatky způsobuje.

Hlavním cílem předkládaného článku je zhodnotit povahu vlivu rozvoje protiraketové obrany Japonska na regionální strategickou stabilitu v regionu severovýchodní Asie. Toho je dosahováno skrze analýzu interakce protiraketové obrany s rolemi balistických střel ve strategiích Čínské lidové republiky a KLDR vůči Japonsku při zohlednění alternativních politik, jimiž by Japonsko mohlo na hrozbu balistických střel reagovat. Dle této analýzy, budování japonské protiraketové obrany nenarušuje strategickou stabilitu v diskutovaném regionu.

Ruská armáda prochází změnou pojetí možného ozbrojeného konfliktu. Nepřipravuje se na jeden velký konflikt jako tomu bylo v období bipolárního světa, ale hlavní důraz je položen na zasazení sil oblastech ruského zájmu, tj. v postsovětských republikách. Ruské ozbrojené síly by měly být schopné účastnit se současně až tří regionálních konfliktů. Proto v ruské armádě probíhají nepřetržitě organizační a technologické změny. Součástí budování moderních ozbrojených sil je i akvizice francouzských plavidel třídy Mistral. Téma je zvlášť aktuální v kontextu ukrajinské krize.

Vlastnosti a chování bezpečnostního systému České republiky je závislé na kvalitě lidského potenciálu, který je součástí institucí zajišťujících bezpečnost v nejširším slova smyslu. Na přípravě personálu jednotlivých součástí bezpečnostního systému, jak jej definuje Bezpečnostní strategie ČR (2011), se podílí vysoké a střední školy, výcviková zařízení, vědeckovýzkumné instituce, a rovněž i samotní zaměstnavatelé. Kapacita vzdělávacích institucí překračuje poptávku praxe. Koordinace jejich činnosti a obsahu výuky se řídí dvanáct let starým koncepčním dokumentem, který již vyžaduje novelizaci. Článek rozebírá tyto i další aspekty a poukazuje na směry a možnosti řešení některých problémů, které přináší současná praxe, ale i některé výzvy budoucnosti.

NRF jsou vojenské síly nové generace, složené z technologicky vyspělých, flexibilních, nasaditelných, interoperabilních a udržitelných sil, které zahrnují prvky pozemních, vzdušných a námořních sil, a jež jsou připraveny rychle se přemístit tam, kde je jich zapotřebí, s cílem odstrašit, narušit, znemožnit a odrazit jakýkoliv útok vedený proti členským státům NATO, včetně útoků teroristických. [1]