European Gendarmerie Force – Myths and Reality

Úvod

Evropské četnické síly byly sice založeny již v r. 2007, ale z počátku jim nebyla věno- vána skoro žádná pozornost. Až v souvislosti s nepokoji a protivládními demonstracemi v Řecku se objevila řada článků, které jim podsouvaly všechno možné, jen ne to, pro co byly původně vytvořeny. Ať už se jednalo o internetové stránky provozované stoupenci krajní levice, např. Komsomol.cz, Rudý drak, [1, 2, 3] krajní pravice, Waffen SS, [4] zásadních odpůrců evropské integrace (Eurabia) či jiných, obecně nonkonformních webů, Zvědavec.org, Britské listy, [5, 6, 7] bylo zřejmě, že autoři čerpali ze stejných zdrojů, respektive že jednotlivé příspěvky vypadaly prakticky identicky. Klíčovou myš- lenkou těchto příspěvků bylo, že tato jednotka, označovaná nezřídka za „tajnou policii“, bude co nevidět nasazena v Řecku, aby potlačila pouliční nepokoje, které tehdy přinesly i několik obětí na životech. Úvahy v angličtině na totéž téma byly již o několik let starší, viz např. [8, 9, 10]. Zde se ale nejednalo přímo o kritiku existence EUROGENDFOR, ale o obavy z vytvoření jednotného policejního sboru v Anglii a Walesu, který by pak údajně mohl žádat mimo jiné i o členství v řadách EUROGENDFOR.

Pravděpodobně prvním zdrojem v češtině – ze kterého ostatní informaci přejímali a dále je rozvíjeli – je server Osud.cz, [11] soustřeďující se převážně na konspirativní teorie:

„Víte, že v italské Vicenze sídlí velení útvaru evropské speciální jednotky o počtu 3000 mužů? Byla pokřtěna krásným jménem EUROGENDFOR a před časem zřízena na pokyn dřívější francouzské ministryně obrany Alliot-Marie kvůli stále častějším francouzským nepokojům přistěhovaleckých muslimských mladíků, kteří na uli- cích vyvolávali nepokoje a rabování. Tato paravojenská skupina má ve spolupráci s evropskými vojáky obnovit pořádek v nepokojných částech Evropy. Jejím úkolem bude v roli policejní skupiny zlikvidovat všechna ohniska odporu. Stále více zemí přistupuje k EUROGENDFOR. To není nic jiného než paravojenská policie, která v krizových situacích bude nasazována místo vojska, aby se předešlo tomu, že vlastní armáda snad odmítne střílet do vlastních občanů. Právě z tohoto důvodu byla skupina EUROGENDFOR zřízena. Tato evropská policejní jednotka bude nasazena všude tam, kde bude Evropská unie spatřovat krizová místa, například také tam, kdyby některá z členských zemí odmítla podepsat Lisabonskou smlouvu, anebo též některé národní centrální bance, pokud by se postavila na odpor bruselskému centrálnímu řízení. Tak to stojí ve Smlouvě z Velsen, která právně řeší nasazení jednotky EURO- GENDFOR.“ [12]

„Tak se nám EU začíná vybarvovat. V tichosti, aniž by o tom kdo věděl, byla vytvořena speciální evropská jednotka, která bude zasahovat všude tam, kde by mohly vniknout nepokoje proti politice EU. V neposlední řadě se jedná o brzké nasazení v Řecku, které nesouhlasí s karatelstvím Bruselu a Německa a bouří se (...) Pes Baskervilský ve službách bruselské hydry. Tady už nejde jen o demokracii, ale v prvé řadě o svobodu projevu a svobodu jednotlivce a společnosti, o vlastním rozhodnutí se, kterou cestou se vydat. Jako by měli pravdu všichni ti, kdo tvrdí, že projekt EU je projektem Bilderberg group. Stejně jako jednotky SS a SA měly za úkol, bránit ideu nacionálního socialismu, tak tato policejní jednotka EU má za úkol zasahovat všude tam, kde by byly ohroženy zájmy a příkazy Bruselu, pod záminkou nepokojů anebo údajného ohrožení demokracie v členských státech (...) Evropská unie je politická kvazi-demokracie, založená na pomyslné svobodě jedince a jeho právech, kdy nevolení byrokraté určují směr bez ohledu na občany tohoto umělého soustátí. Stále více se EU podobá fašistickému státu, a to ve všech atributech, kdy stát ovládá průmysl a sou- kromý sektor, přestože zdánlivě existuje svoboda podnikání (...) Při složení Evropské komise, kde předsedajícím je bývalý maoista Barroso a zbytek členů jsou anarchisté, socialisté a komunisté, není problém, že by se tento plán neprosadil.“ [13]

Evropská unie posílá do Řecka svou zásahovou jednotku a chce centrálně řídit ekonomiky členských zemí EU z Bruselu. Jak oznámil britský list Express, podle svého předsedy Barrosa je Evropská unie odhodlána silou Lisabonské smlouvy vynutit ekonomickou kontrolu nad každou ze zemí Evropské unie. O tom, že Bar- roso nemluví do větru, svědčí i utajené zprávy o tom, že Bruselská centrála vysílá do Řecka svou vojenskou zásahovou jednotku (...) Den ode dne jsou protesty lidí čím tím brutálnější. Ve vši tichosti je připravována schopnost nasazení jedné tajné EU skupiny k otestování. Je určena pro likvidaci jakýchkoli povstání. Tato tajná složka EU se jmenuje EUROGENDFOR, má sídlo v severní Itálii a v současné době je již připravena na odjezd do Řecka, kde se uskuteční její první velký zásah proti obyva- telstvu jedné ze zemí EU (...) Brusel je již rozhodnut poslat tuto skupinu na pomoc řecké vládě a zlikvidovat tak odpor řeckých občanů. Většině Evropanů tato tajná vojenská jednotka zůstává neznáma.“ [14]

„Jakou úlohu má tedy ještě v dnešní době v euroměnofondovém scénáři národní stát? Pročteme-li Lisabonskou smlouvu a srovnáme-li ji s realitou, zjistíme, že mu zbyly v podstatě dvě funkce: zajistit aplikaci direktiv EU a požadavků MMF a for- málně legitimovat nasazení vojenských sil v boji o světové trhy (účast na tzv. humani- tárních misích). Co ale kdyby represivní úloha státu selhala, kdyby sociální nepokoje nabyly takové míry, že je „národní“ policejní síly nebudou schopny zvládnout? I zde myslela „Evropa“ na vše a vytvořila ozbrojenou složku evropské integrace s názvem EuroGendFor/Eurogendfor (EGF). Tato speciální jednotka z unijního pološera o síle přibližně 3300 mužů sídlí v italské Vicenze a tvoří ji příslušníci policejních sborů Francie, Itálie, Španělska, Portugalska, Nizozemí a Rumunska. Polsko a Turecko (!) má statut pozorovatele, o totéž se uchází i Ázerbajdžán (!!). Duchovní matkou tohoto paravojenského multikulti uskupení je bývalá francouzská ministryně obrany Michèle Alliot-Marie, která její založení iniciovala v roce 2003. Jeho konstituce byla završena 18. října 2007 tzv. smlouvou z Velsenu, která umožňuje nasazení EGF v členských i nečlenských státech unie v případě, že by „domácí“ policejní jednotky nebyly schopny či ochotny zvládnout situaci samy. A nyní pozor: EGF je součástí „mezinárodního společenství“, v prvé řadě v rámci EU, ale i OSN, NATO (!) a nebo koalicí „ad hoc“ (sic!!). O nasazení rozhoduje „válečná rada“ složená z ministrů obrany a vnitra zúčastněných států plus státu postiženého. §4 zakládající smlouvy praví doslova, že EGF byl vytvořen za účelem „ochrany obyvatel a majetku a udržení pořádku během veřejných nepokojů“. Otázkou tedy je, zda Řecko bude první zemí, ve které se tento evropský „crashtest“ provede. Před bankrotem stojí Portugalsko, Španělsko, Itálie, Irsko a Velká Británie, ale sociální nepokoje se vzhledem ke stejnému vývoji očekávají i v dalších zemích. EGF je represivní složka Evropské unie, která není zodpovědná de facto nikomu. Lisabonská smlouva kvazi ústavně konstituovala nadřazenost evropského práva a evropských institucí nad jejími národními protějšky a velsenská smlouva, která z této pozice vychází, staví EGF mimo dosah národního práva. Kdekoliv by byla tato „power of Europe“ nasazena, přestávají působit národní orgány a instituce. Ustanovení nadnárodní paravojenské jednotky má z hlediska evropské oligarchie logiku. Národní ústavy nedovolují nasazení armády na potlačení lidových nepokojů a bylo tedy otázkou, kdo zachová panující politicko-ekonomický pořádek, když domácí policie situaci nezvládne a věc se vymkne „demokratické kontrole“. [15]

Tolik emotivní citace. Tyto a podobné informace na vzájemně se doporučujících stránkách jsou zarámovány do diskuzních příspěvků typu „dostal jsem informaci“ (nevíme od koho) a „zahraniční noviny píší“ (nevíme které, ani kdy). Krajní levice těleso považuje za prodlouženou ruku krajní pravice a vice versa.

Téma je průběžně přiživováno nepodloženými spekulacemi – ty prozatím poslední pochází z února, dubna a října roku 2012. [15, 16, 17, 18]

V jednom případě zazněla dokonce výslovná zmínka o České republice, a to dokonce jako „dementování“ výsadku „mlátiček“ EUROGENDFOR v Řecku, ze kterého se údajně „vyklubali“ příslušníci Armády České republiky, mířící do Bosny a Hercegoviny. [19]

Jaká je tedy skutečnost? Mnohem prozaičtější. Ano, platforma EUROGENDFOR už určitou dobu existuje. Tajná ale rozhodně není a informací otevřeného charakteru o ní existuje celá řada. Ostatně mj. i časopis „Vojenské rozhledy“ v roce 2007 o této platformě informoval, a to mnohem střízlivěji. [20]

Nechme na chvíli promluvit rubriku „Často kladené otázky“ z jejích oficiálních stránek. [21, 22]

EUROGENDFOR svými vlastními slovy

• Otázka č. 1: Co je to EUROGENDFOR?

Pod pojmem EUROGENDFOR (evropské četnické síly) se v obecném smyslu rozumí iniciativa několika evropských zemí – na počátku iniciativy stály Francie, Itálie, Nizozemsko, Portugalsko a Španělsko – k posílení mezinárodních kapacit pro řešení krizí prostřednictvím vytvoření společné nadstavby. Touto nadstavbou se rozumí „mno- honárodnostní policejní síla s vojenským statusem“.

Existuje předpoklad pro nasazení této síly zejména mimo hranice členských států Evropské unie, „tam, kde armáda urovnala konflikt, ale k zajištění bezpečnosti je nadále nutná přítomnost bezpečnostních sil“, respektive tam, kde vývoj bezpečnostní situace dovoluje „postupné nahrazování vojenských sil policejními silami“. Tyto síly tak umožní „překlenout mezeru mezi skončením vojenského bojového zásahu, operací na podporu míru či záchrannou operací a znovuobnovením fungování civilních úřadů“. [10, 23]

S tím souvisí i motto EUROGENDFOR, které zní: Lex paciferat – Zákon přinese mír.

To je vykládáno tak, že přísné prosazování práva znamená obnovu bezpečného prostředí.

• Otázka č. 2: Jaká byla chronologie vytváření platformy EUROGENDFOR?

Vize vytvoření společné evropské policejní jednotky, respektive společného postupu při zvládání krizí a zapojování se do operací na podporu míru, je obsažena již v textu Smlouvy o Evropské unii ve znění Smlouvy z Nice (podepsaná 26. února 2001), článek 17(2). Téma zmínila i ministerská konference ve vypjaté době po teroristických útocích v USA (Brusel, 19. listopadu 2001). Související itinerář dalších kroků byl podepsán v Bruselu 17. prosince 2003. Konference ze dne 22. listopadu 2004 otevřela koncept integrované policejní jednotky (IPU, viz níže). Reálné kroky však byly postupně relati- vizovány a odkládány. Koncepce budování EUROGENDFOR koalicí ochotných zemí tak zůstává zatím nejhmatatelnějším plněním tohoto deset let starého závazku. Celý proces je možné stručněte popsat za pomoci následujících milníků:

• září 2003: ministryně obrany Francie, Michèle Alliot-Marie, zřejmě poprvé veřejně zmínila možnost ustavení síly, z níž se nakonec stal EUROGENDFOR,
• říjen 2003: delegace Itálie tutéž myšlenku otevřela na setkání ministrů obrany členských států Evropské unie,
• září 2004 (17. září): v Noordwijku, Nizozemsko, byla v rámci schůzky ministrů obrany EU pěti zainteresovaných zemí těmto ministry podepsána Deklarace o záměru vybudovat EUROGENDFOR, [10, 24, 25, 26, 27]
• leden 2006 (23. leden): první personál EUROGENDFOR se začal stěhovat do prostor kasáren Chinotto ve Vicenza v Itálii (Antonio Chinotto byl generál, který padl ve službách Itálie v průběhu první světové války), zde dnes sídlí velitel EUROGENDFOR a stálé velitelství o síle 36 osob, které může být v případě potřeby navýšeno až na 50 osob,
• červen 2005: EUROGENDFOR absolvoval první štábní cvičení (CPX),
• duben 2006: EUROGENDFOR absolvoval druhé štábní cvičení (CPX),
• červenec 2006 (20. červenec): na vysokém meziministerském setkání v Madridu byl EUROGENDFOR označen za plně akceschopný,
• říjen 2007 (18. říjen): ve Velsen v Nizozemsku byla podepsána pětistranná smlouva o ustavení EUROGENDFOR,
• listopad 2007 – říjen 2010: působení EUROGENDFOR v rámci Bosny a Her- cegoviny v roli vedení kontingentu IPU – viz níže, [28]
• 2010: síly EUROGENDFOR byly vyslány na Haiti k ochraně dalšího zasahujícího personálu, [29]
• květen 2010 (5. květen): otevření knihovny EUROGENDFOR, určené pro výměnu praktických zkušeností a informací mezi zástupci zúčastněných zemí.

• Otázka č. 3: Jaká je členská základna EUROGENDFOR?

Členství v EUROGENDFOR je otevřeno členským státům Evropské unie, kde působí policejní síly s vojenským statusem nebo sbory vojenské policie, které jsou na základě zvláštních právních předpisů oprávněny zasahovat v civilním sektoru.

Přístup každého nového člena přitom musí schválit všichni dosavadní plnoprávní členové (článek 42 Smlouvy z Velsenu).

Kandidátské země Evropské unie – které jinak plní výše uvedené požadavky – mohou usilo- vat o status pozorovatele, oprávněného vyslat do sídla EUROGENDFOR styčného důstojníka. O statut partnera mohou usilovat vojenské sbory, které vykonávají alespoň omezený rozsah policejních činností, tedy de facto vojenské policie, (článek 43 a 44 Smlouvy z Velsenu).

Členská základna EUROGENDFOR v současnosti (leden 2011) sestává ze zástupců devíti zemí (sborů). Šest z nich mají postavení řádného člena:

• Národní četnictvo (Gendarmerie Nationale): Francie, zakládající člen.
• Četnictvo (Carabinieri): Itálie, zakládající člen. [30]
• Královské četnictvo (Koninklijke Marechaussee): Nizozemsko, zakládající člen.
• Národní republikánská garda (Guarda Nacional Republicana): Portugalsko, zakládající člen.
• Civilní garda (Guardía Civil): Španělsko, zakládající člen.
• Četnictvo Rumunska (Jandarmeria Română): Rumunsko, od 1. ledna 2007 statut pozorovatele, řádné členství od 3. března 2009.

Pozorovatelský status v současnosti náleží jedinému sboru, kterým je Četnictvo Turecka (Jandarma Genel Komutanlığı).

Další dva subjekty jsou v postavení partnerského sboru:

• Vojenské četnictvo (Żandarmeria wojskowa): Polsko (od října 2006).
• Veřejný bezpečnostní úřad (Viešojo Saugumo Tarnyba): Litva.

• Otázka č. 4: Jaké je organizační uspořádání EUROGENDFOR?

Na vrcholu hierarchie EUROGENDFOR stojí mezirezortní výbor vysoké úrovně (CIMIN - Comité InterMinistériel de haut Niveau). Ten se schází ke svým jednání periodicky. Zatím poslední jednání tohoto orgánu proběhlo v červnu 2012 v Portugalsku (Faro). Další je naplánováno na duben 2013. Jednotlivé státy jsou na jednání CIMIN zastupovány vysokými představiteli ministerstev zahraničí, ministerstev obrany nebo ministerstev vnitra účastnických států. Jednání se účastní také velící důstojníci nebo ředitelé četnických sborů účastnických států. CIMIN tvoří zhruba třicet osob, zastu- pujících zainteresované členské státy, podle principu rovnoměrné mezinárodní dělby funkcí. Na jeho odpovědnosti jsou zásadní politická i logistická rozhodnutí, stejně jako stanovování plánů výcviku a školení, komunikace s relevantními mezinárodními platfor- mami a vyhodnocování dosavadních aktivit sboru (článek 8 Úmluvy z Velsen). [31]

Sbor jako celek pak tvoří – v současnosti – okolo 800 příslušníků, určených v rámci sborů jednotlivých členů, kteří jsou zapojováni podle potřeby do konkrétních misí. Tyto osoby nejsou stabilně přítomny v rámci velitelství ve Vicenze a jsou souhrnně nazý- vány „síly“ (forces). V případě potřeby – respektive závažného zhoršení mezinárodní bezpečnostní situace – existují scénáře, které by kapacity EUROGENDFOR zvýšily až na 2300 osob.

EUROGENDFOR si vyhrazuje právo pro potřeby svých aktivit angažovat další specializovaný personál, například vědce (článek 32 Úmluvy z Velsen).

• Otázka č. 5: Jaké jsou schopnosti a náplň činnosti sil EUROGENDFOR?

Schopnosti EUROGENDFOR je možné popsat následujícím způsobem:

• Připravenost rychle, během třiceti dnů, vytvořit a nasadit relativně silný expediční sbor o síle až 800 četníků.
• Sbor může fungovat jak pod civilním, tak vojenským velením, přičemž využívá výhody obou přístupů.
• Základním rysem sboru EUROGENDFOR je vojenský status jeho sil (struktura velení), zároveň posílený policejní přípravou a pravomocemi v policejní oblasti. Sbor se může v případě potřeby plně integrovat se systémy vojenského velení (jako jeden z jeho prvků) a těsně spolupracovat s ostatními složkami ozbrojených sil.
• Sbor deklaruje svou schopnost vypořádat se se všemi problémy v oblasti veřejného pořádku a bezpečnosti, stejně jako co se týče rychlé demilitarizace a normalizace situace v konkrétní oblasti.
• Příslušníky sil EUROGENDFOR jsou ve velké míře osoby, které získaly zkuše- nosti ve všech typech nedávných policejních či vojenských misí.

Charakter těchto sil, jejich výcvik i vybavení, jim dává schopnost působit v jakékoli fázi krizové operace nebo konfliktu.

V počáteční fázi konfliktu, kde dominantní roli hrají pravidelné vojenské síly, může EUROGENDFOR své úkoly plnit bok po boku armády. Ve druhé fázi operace může EUROGENDFOR své úkoly plnit „vedle“ armády, například co se týče spolupráce s místní policií a s mnohonárodními policejními jednotkami v rámci operace. V konečné fázi operace – kdy je moc předávána civilním orgánům – je armáda zpravidla nepřítomna a EUROGENDFOR vyvíjí činnost samostatně. Tato fáze operací je zpravidla zároveň nejdelší. Domácím (místním) policejním silám přitom EUROGENDFOR slouží jako předvoj či těsně spolupracující pomocník (substitution missions) nebo jako poradní či výcvikový partner (strengthening missions).

V rámci EUROGENDFOR (s ohledem na jeho maximální stav 2300 osob) se nachází personál, který lze dělit do tří základních komponent (okruhů činností): [32]

• operační součást – tedy udržování veřejného pořádku,
• vyšetřovací součást – včetně specialistů na vyšetřování širokého spektra trestnéčinnosti, viz článek 4 Úmluvy z Velsen,
• logistická součást – výkon řady činností v souvislosti se zásobováním, dopravou, lékařskou péčí (pro zbývající personál mise, případně i pro širší veřejnost v místě nasazení sboru) atd.

Vedle výše uvedeného je o EUROGENDFOR řeč v souvislosti s úkoly jako řízení dopravy, provozování hraničních kontrol, plnění zpravodajských úkolů, výcvik pro potřeby místních policejních sil, vyšetřování válečných zločinců, aktivity v oblasti informování veřejnosti a ochrana účastníků z jiných civilních misí.

• Otázka č. 6: Kdo rozhoduje o nasazení sil EUROGENDFOR?

EUROGENDFOR může být považován za integrální policejní nástroj, určený k pro- vádění policejních misí v různých prostředích respektive regionech, včetně těch ozna- čovaných za destabilizované, na podporu úsilí Evropské unie, Organizace spojených národů, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Severoatlantické aliance nebo určité ad hoc koalice.

O nasazení sil EUROGENDFOR musí vždy jednomyslně rozhodnout CIMIN (o tom, zda se sbor jako celek vůbec zapojí do konkrétní mise). Pokud je o zapojení se do kon- krétní mise rozhodnuto, o své míře příspěvku pak rozhodují jednotlivé zainteresované země (článek 6 Úmluvy z Velsen).

V případě souhlasu se zapojením EUROGENDFOR do mise navržené jinou meziná- rodní platformou než je Evropská unie (Organizace spojených národů, Severoatlantická aliance, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), je nutné vypracovat kon- krétní pravidla průběhu této mise, tj. mezi CIMIN a konkrétní mezinárodní organizací (článek 5 Úmluvy z Velsen).

Každá členská země před zahájením akce, pokud se do ní zapojí, přispěje jednotkou předem dané velikosti. Otázka financování mise je řešena před zahájením každé operace. Příprava a výcvik sil – podle společných standardů – probíhá v jednotlivých zemích (článek 2 Úmluvy z Velsen).

• Otázka č. 7: Jakým způsobem mohou být síly EUROGENDFOR nasazeny?

Síly EUROGENDFOR lze nasadit na žádost a na základě pověření od mezinárodních organizací, jako je Evropská unie, Organizace spojených národů, Severoatlantická ali- ance nebo Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, a to buď samostatně, nebo společně s dalšími vojenskými a/nebo policejními útvary. Strategické řízení a politická kontrola je v případech konkrétního nasazení v rukou příslušného orgánu mezinárodní organizace nebo určité ad hoc koalice.

• Otázka č. 8: Jak se EUROGENDFOR týká Evropské unie?

EUROGENDFOR je s Evropskou unií propojen třemi způsoby:

1. Do jeho činnosti se mohou zapojit všechny členské státy
2. Jeho kapacity jsou v první řadě k dispozici k řešení priorit stavených Evropskou unií.
3. Vytvoření EUROGENDFOR je jednou z možností plnění závazků unijních členských států, zakotvených v dokumentech, vytvářených od roku 2001 (viz níže).

• Otázka č. 9: Jaké jsou předpoklady a podmínky ke vstupu konkrétního sboru do EUROGENDFOR?

Členství je otevřené pro všechny členské státy EU, kde existují vojenské síly s plnými policejními pravomocemi. Tyto země (síly) se vstupem do EUROGENDFOR zavazují, že budou s to reagovat na celé spektrum možných bezpečnostních výzev a bez dosta- tečných důvodů se nevyhýbat zapojení do konkrétních misí. Konkrétní žádosti o vstup do EUROGENDFOR posuzuje CIMIN individuálně.

• Otázka č. 10: Může se členem EUROGENDFOR stát civilní policejní sbor?

Ne. Může ale za určitých podmínek s EUROGENDFOR spolupracovat při plnění konkrétních misí či jiných úkolů (logisticky, zajišťováním informací atd.).

• Otázka č. 11: Může se členem EUROGENDFOR stát sbor vojenské policie?

Zpravidla platí, že sbory vojenská policie nedisponují širším spektrem pravomocí policejního charakteru. Proto se nepředpokládá řádné zapojování těchto sborů do řad EUROGENDFOR. Sbory vojenské policie se však mohou účastnit mezinárodních misí, kde EUROGENDFOR bude působit, a to za stejných podmínek jako kterékoli jiné vojenské jednotky.

Závěr

Platforma EUROGENDFOR nevznikla jako blesk z čistého nebe, a už vůbec ne v kontextu nedávných nepokojů, souvisejících s rozkolísáním ekonomiky evropských zemí. Její kořeny sahají řadu let nazpět.

EUROGENDFOR je možné označit za tzv. koalicí ochotných, sdružující navíc jen země se sbory pro prosazování práva s vojenským statusem. [33, 34] Tak či tak, zní lépe, když je do konkrétní krizové oblasti vyslán policista nebo četník, než když se jedná o ryze vojenskou misi. [35] Ačkoli nasazení EUROGENDFOR proti masivním poulič- ním nepokojům ve členských zemích nelze nikdy plně vyloučit, nejedná se rozhodně o stěžejní důvod, proč tento útvar vznikl. Sbor ostatně zatím působil výlučně ve třetích zemích, západním Balkánu, v Afghánistánu a na Haiti. [36]

Tento text vznikl v rámci projektu „Trendy, rizika a scénáře bezpečnostního vývoje ve světě, Evropě a České republice – dopady na bezpečnostní politiku a bezpečnostní systém České repub- liky“ s identifikačním kódem VG20102013009.