odolnost

Článek se věnuje informačním a psychologickým operacím jako výzvě pro bezpečnostní a obranné systémy zemí NATO. Nejprve jsou jednotlivé termíny diskutovány v souvislosti s pojímáním dichotomie válka a mír, a také v kontextu odolnosti a odstrašování. Text upozorňuje na to, že definice pojmů jsou ovlivněny normativním přístupem vůči paradigmatům války a míru a užití nevojenských prostředků. Tato situace vede k vyšší zranitelnosti bezpečnostních a obranných systémů při jejich konfrontaci s protivníkem. Zvláštní pozornost je také věnována zranitelnostem bezpečnostních a ozbrojených složek, které jsou v rámci formulací strategií na zvýšení odolnosti přehlíženy. 

V článku je popisována problematika implementace konceptu hnutí odporu v rámci komplexního přístupu k zajištění obrany státu a jeho odolnosti. Jsou hledány základní podmínky nutné pro zavedení tohoto nástroje a provedena srovnávací analýza vybraných evropských zemí, které k budování hnutí odporu přistoupily. Článek dále popisuje strategické vymezení hnutí odporu v podmínkách ČR, legislativní vymezení hnutí odporu a jeho zakotvení v rámci mezinárodního práva, analyzuje vazbu hnutí odporu na jednotlivé fáze konfliktu, kategorizuje aktéry hnutí odporu, definuje jejich role a využívané metody vedení odporu.  V závěru definuje nezbytné podmínky implementace hnutí odporu do bezpečnostního a obranného systému státu.

Tento článek diskutuje transformaci informačního prostředí, která umožňuje protivníkovi využívat kybernetické psychologické a informační operace. Text představuje možnosti, které v současné době má protivník k dispozici za účelem exploatace zranitelností informačního prostředí, zejména kognitivních zranitelností cílových skupin. Nepřátelské zájmy jsou tak často prosazovány manipulací, použitím dezinformací, propagandy, algoritmů a umělé inteligence. Ve světle tohoto vývoje článek definuje přístup, který staví společnost do svého centra a který zdůrazňuje societální a lidskou odolnost.  

Účelem tohoto příspěvku je představit některá specifika úkolového velení během konfliktu na Ukrajině. Rámec analýzy popisuje způsoby, jakými zúčastněné strany řídí válčení z pohledu realizace úkolového velení jako metody ke zvýšení vojenské efektivity. Pomocí kvalitativních metod, kombinujících přehled literatury, kritickou analýzu relevantních zdrojů, komparativní analýzu a nepřímé pozorování a zjištění týkají se aspektů úkolového velení, které jsou kritické pro zvýšení operační odolnosti a odolnosti rozhodovacího procesu, a to prostřednictvím identifikace a zkoumání různých situací zahrnujících ukrajinské a ruské vojenské síly. Výsledky studie zároveň zdůrazňují některé potenciální způsoby inovace principu úkolového velení z pohledu multi-doménových operací.